CzechFolks.com

Článek v ČEŠTINĚ dole (Klikněte na “Read the rest …”)

Today is Mother’s Day and many of us visit our mothers, mothers-in-law, grandmothers … to spend more precious time with them and celebrate their motherhood before these moments only become distant memories. Jana Reichova, a well known Czech author of articles in the magazine Pozitivni Noviny that lives in Australia, wrote a touching story about her mother. We believe it still applies to many of us around the world:

We just had Christmas recently. No, it was Easter. Simply put, time flies and man is not able to keep track of it. However, there is a date, or rather a date in May on Sunday, which we can not overlook. This year this date is the tenth of May and it will be the second Sunday of the month, Mother’s Day. In our family, we celebrated Mother’s Day but we ignored “International Women’s Day.” We just did not accept this communist substitute for Mother’s Day.

It was, however, my father, who even when I was little, bought something for me that I would give to my mother. Later, my younger sister Renatka would go shopping with us. Of course, we also went to cemeteries with flowers for our grandmothers. I can still remember my father’s mommy very well; she died when I was seven years old. I could not have meet my second grandmother; my mother orphaned when she was 16 years old. She lived in Prague alone and her closest relatives lived in Plzen (a town in the Czech Republic west of Prague).
My mother told me that when she was already an orphan, she found a poem in a newspaper about mothers. She cut it out and put it in her diary, and when I was allowed to look through her old diaries, I would always find it there.

Then, in this unworthy year 1968, I left the Czech Republic with my husband and our six-year-old son. It took six years before my mother was able to visit us. I think, I did not fully realize, what this trip meant for her. She had never flown in an aircraft and did not speak a word of English. After many years I realized that this infinite love of a parent supported her during this journey.

When she was allowed to fly again, I was already an anchor for the Czech broadcasting in Sydney. Comrades of the StB (Czech secret police) called for my mother to remind her about  the nasty work I was doing in Australia against the Socialist Republic. They told my mother that it was her obligation to arrange my return back home and that they would call her again to inquire about the results. Poor mother thought of that interview throughout the whole time of her visit. The comrades never called her again, but they certainly felt that malicious joy about how they spoiled her visit.

Well, I will return back to Mother’s Day, but not quite.

 
And I can also add what she wrote to me in her diary. It does not matter how old we are, we will always miss our moms.

“Mother is the dearest treasure. Others may love you, but only your mother really knows you. She works for you, looks after you, loves you, forgives you for everything that you do. After all, she understands you and harms you only once: when she dies and leaves you.”

My dear Czech mother wrote me once to this distant world: “Girl, I will always be with you. When you remember, what I have led you in, what I taught you.”
 
Jana Rich (mother, grandmother and great-grandmother)

My mother and I had never spoken about that poem from the newspaper, but when I flew to Prague in 1995 to say goodbye to her, my sister and I came across the poem again. It was still pasted in her diary. So for all of you readers, who have mothers far away or already in some distant world, I attached a copy of the poem from an unknown author from some newspaper in Prague.

 (the poem was not translated to English)

***

Jana Reichova's Mother (Matka pani Reichove)

Dnes je Den matek a mnozí z nás navštěvujete vaše matky, tchýně, babičky … abyste s nimi strávili více drahocenného času, a oslavili jejich svátek ještě před tím, než se tyto okamžiky stanou jen vzdálenými vzpomínkami. Jana Reichová, známá česká autora článků v časopise Pozitivní Noviny, které žije v Austrálii, napsala dojemný příběh o své matce. Věříme, že bude stále aktuální pro mnoho z nás, žijících po celém světě:

Nedávno byly Vánoce, ne to byly přece Velikonoce, prostě ten čas letí a člověk to pomalu nestačí sledovat. Je ovšem datum, nebo spíše datum květnové neděle, které přehlédnout nemůžeme. Letos to datum je desátého května a bude to druhá neděle v tom měsíci, neděle svátku matek. U nás v rodině se svátek matek slavil, „Mezinárodní den žen” jsme ignorovali. Tyhle komunistické náhražky jsme prostě nepřijímali.

Byl to ovšem můj tatínek, který ještě když jsem byla docela malá mně pro maminku vždycky něco koupil. Později s námi chodívala i moje mladší sestřička Renatka. Samozřejmě jsme také jezdili na hřbitovy s kytičkou pro babičky. Tatínkovu maminku si ještě pamatuji, moc dobře si ji pamatuji, zemřela když mi bylo sedm let. Druhou babičku jsem poznat nemohla, moje maminka osiřela, když jí bylo 16 let. Byla v Praze sama a nejbližší příbuzné měla až v Plzni.

Maminka mi vždycky vyprávěla, že když již byla sama, našla jednou v novinách báseň o matce. Měla ten výstřižek z novin založený v památníku, a když jsem měla dovoleno prohlížet ty staré památky, vždycky jsem tam ten výstřižek viděla.

Potom v tom nepěkném roce 1968 jsme s manželem a šestiletým synkem opustili republiku. Trvalo to celých šest let, než nás mohla maminka přiletět navštívit. Myslím, že jsem si tehdy plně neuvědomovala, co ta cesta pro ni znamenala. Nikdy neletěla letadlem a nemluvila anglicky ani slůvko. Až po mnoha letech jsem si uvědomila tu nekonečnou mateřskou lásku, která jediná jí na té cestě byla oporou.

Když směla přiletět podruhé, byla jsem již hlasatelkou českého vysílání v Sydney. Soudruzi z StB si maminku zavolali a připomněli jí, jakou nepěknou práci proti socialistické republice v Austrálii dělám a řekli jí, že má povinnost mně domluvit a až se z návštěvy vrátí, oni si ji zase zavolají a zeptají se na výsledek. Maminka chudák myslela na ten pohovor s nimi celou dobu její návštěvy. Soudruzi si ji již nikdy nezavolali, ale jistě měli zlomyslnou radost, jak se jim podařilo jí tu návštěvu přece jenom trochu pokazit.

No odbočila jsem od svátku matek, ale ne tak docela.

A ještě mohu přidat to, co maminka napsala do památníku mně. Je jedno, jak jsme staří, maminka nám bude vždycky chybět.

„Nejdražším pokladem jest matička. Jiní tě třeba milují, ale jen tvoje matička tě zná. Ona pracuje pro tebe, opatruje tě, miluje tě, odpouští ti vše, cokoli uděláš. Vždyť ona ti rozumí a ublíží ti jen jedenkrát: když umře a tě opustí.”

Ta moje zlatá česká máma mně sem do té dálky v jednom z posledních dopisů napsala - „ Dívčičko, budu vždycky s Tebou, když si budeš pamatovat, k čemu jsem Tě vedla, co jsem Tě učila”.

Jana Rich (máma, babička a prababička)

O té básni z novin jsme s maminkou již nikdy nemluvily, ale když jsem se s ní v roce 1995 přiletěla do Prahy rozloučit naposled, našly jsme se sestrou tu báseň. Byla stále založená v památníku. A tak pro všechny z vás čtenářů, kteří máte maminky daleko, nebo již na tom nejvzdálenějším jiném světě, přikládám kopii básně neznámé autorky z jistých pražských novin.

The original article in Czech can be found HERE. (Originální článek v češtině, otištěn v Pozitivních Novinách, může být nalezen ZDE.)

***

HOME