CzechFolks.com

Článek v ČEŠTINĚ dole (Klikněte na “Read the rest …”)

Today, we have a special Culture Shock story for you. It was written by Katerina Erlebachova that lives in Ireland. After reading her experiences from abroad, you will find out that she is a great writer and possibly a new contributor to our articles. Hopefully, we will read more of her interesting stories soon and maybe on a different subject. Enjoy!

“How Other Places Are Different” 

Whenever I write an article I find it hard to know where to start. Mostly my ideas run into each other in a domino effect, biting each other’s backs like undernourished
crocodiles.
I’ve lived for three years in Ireland, so I wanted initially to write: ‘like undernourished sheep’, to give an Irish flavour. But I’ve never seen sheep bite each other in the back. Also, Irish sheep are well nourished. So I leave the job for crocodiles.
I wondered what I could offer on the subject of ‘Culture shock’.
I am sending a couple of experiences from the small city of Galway, located on a seaside on the west coast of a green and wet island of fairy rings, hugged by the ocean.

Bus, Cars and Drivers generally…

The stories of urban mass transportation in Galway can be divided into two groups. One group is about emotions being stimulated. The second group is about emotions being felt, people empathizing with each other.

I will start with emotions being stimulated:
When you come to any bus stop (if you can call a yellow metal stick embedded in the earth without information or timetables a bus stop). Or, to take a better description of a bus stop, a box with no walls (in Ireland where the wind breaks your umbrellas and the frequency of crashes is like a movie about the life of a sewing machine needle several times accelerated. Where the rain can study your body till it goes through your clothes to your skin.)
This can stimulate many of your emotions. You can fall into a rage from waiting more than 50 minutes or collapse into hopelessness. Like a wet and dirty monkey waking up after a very long and very loud loud party.

In the second, emotive group I class Irish bus drivers. They are just incredible. Irish bus drivers in town Galway are incredible. I’ve seen many times in the bus a man with an intellectual difficulty getting on. All the time while the driver was selling tickets and also when the driver had to concentrate on driving, the man spoke and spoke and asked the driver a lot of questions. The driver all the time answered very warmly, with peace and a smile. For a while I imagined how that kind of situation would happen in Czech Republic. To be honest - I don’t know. It’s a long time since I’ve been there… But maybe you have your own experience.

Another time I witnessed how a car blocked the bus. Because I lived a long time in Prague, when the driver started opening window I imaged that he would soon be screaming something very rude at the driver. Instead I was surprised by the relaxed sound of the driver’s voice when he called, almost with a suppressed laugh, from the window: “Hey man you can’t stop here! You are blocking the bus!”

The next mini shock for me was when the driver of the small car replied with the same relaxed tone of voice: “Of course man! I already go back out of your way! Sorry man! How easy and without problems the resolution of the situation!

So after it - you have to love them…

The next interesting discovery for me was the fact that drivers on their own in Ireland do not soliloquise like some of my friends from Czech Republic. They are not angry and loud enough to be heard by people on the street. They are not complaining loudly because they have to wait in their cars in traffic. Simply  - they are all quiet.

When I rode last week from the city to my home late in the night I met a bus driver who liked musicals and operettas. He played music on the radio very loudly and he also sang along with the solos. I have to say: He was a really good singer. It is interesting go by bus at 11.30 pm in the Irish Bus Eirinn and listen to a life performance of ‘My Fair Lady’.

So, maybe next time I will write something about the relationship of Irish people to music…
I wish you nice days and nights…

***

Dnes tu máme speciální příběh na téma Kulturního Šoku. Napsala ho Kateřina Erlebachová, která žije v Irsku. Po přečtení jejich zkušeností v zahraničí zjistíte, že skvěle píše, a že se možná stane i novou autorkou článků na CzechFolks.com. Doufejme, že si brzy přečteme další její zajímavé příběhy a třeba i na jiné téma. Pěknou zábavu!

„Jak je to jinde jinak” Vždy, když píšu nějaký článek, je mi trochu zatěžko začít. Většinou, když už se to stane, tak se mi myšlenky rozeběhnou dominovým efektem a zakusují se jedna druhé do zadku, jako podvyživení krokodýli.

Žiji už třetím rokem v Irsku a tak jsem chtěla původně napsat: „ jako podvyživeně ovce ” aby to bylo stylové. Nikdy jsem však neviděla, že by se ovce zakusovaly jedna druhé do zadku a také tady v Irsku je živí poměrně dobře. Nechám to tedy na krokodýlech…

Přemýšlela jsem, co mohu nabídnout k mnohovrstevnatému pojmu „Kulturní šok”.

Posílám tedy několik zkušeností z městečka Galway, ležícím na západním pobřeží, v pohádkové zemi prstenů,  na zeleném, mokrém ostrově obejmutém mořem.

Autobusy, Zácpy a Řidiči obecně…

Moje příběhy z jízd městskou hromadnou dopravou v Galway by se daly zařadit do dvou skupin. První je stimulační, druhá milostná.

Začnu tou stimulační: Přijdete li na kteroukoliv zastávku (pokud se tak dá pojmenovat kovová tyč natřená na žluto a zapíchnutá do země bez jakékoliv tabulky s informacemi o intervalech příjezdu a odjezdu, nebo v lepším případě skleněná stěna přelomená do pravého úhlu, (do které v zemi, kde Vám vítr láme deštníky a frekvence srážek odpovídá několikrát zrychlenému filmu o životě jehly šicího stroje může zatékat pro začátek úplně odevšad) může Vás  to stimulovat ke kontaktu  s celým vějířem různých emocí. Od vzteku z toho, že už čekáte víc, než padesát minut na bus až po sklony k malomyslnosti z toho, že Vás velmi studený, neslušný déšť už podrobně prozkoumal až na spodní prádlo.

Do druhé, milostné skupiny bych zařadila řidiče. Irští řidiči autobusů ve městě Galway jsou neuvěřitelní. Několikrát jsem měla možnost vidět, jak do autobusu přistoupil mentálně hendikepovaný člověk. Celou dobu, co řidič prodával lístky a pak i při jízdě, kdy se musel soustředit na řízení, chlapec mluvil a mluvil a pokládal řidiči spoustu otázek. Ten mu celou dobu vřele, klidně a s úsměvem na otázky odpovídal. Chvilku jsem si představila, co by asi v takové situaci dělal řidič autobusu v Čechách. Po pravdě  - nevím. Už jsem tam dlouho nebyla. Možná máte sami nějaké zkušenosti, které se Vám vybaví?

Jindy jsem byla svědkem, jak autobus zablokovalo osobní auto. Protože jsem žila dlouho v Praze, očekávala jsem ve chvíli, kdy řidič začal stahovat okýnko, že bude na svého kolegu za volantem vztekle křičet něco neurvalého. Místo toho mne překvapil lehký tón, jakým téměř s potlačovaným smíchem volal z okýnka něco jako: „Chlapé, tady nemůžeš stát! Dyť blokuješ autobus, člověče!” Další minišok mi připravil řidič osobního auta, který stejně pobaveným hlasem odpovídal: „Jasně chlape! Hned vycouvám. Sorry!” Jak lehké, bezproblémové řešení situace!

No a pak je nemilujte…

Dalším zajímavým odhalením pro mne bylo, že řidiči v Irsku v prázdném autě netrpí samomluvou, jako je tomu u některých mých přátel z Čech. Nezlobí se nahlas na kolegy na silnici, nestěžují si v kolonách nahlas na to, že musí příliš dlouho čekat. Prostě - jsou v klidu…

Když jsem minulý týden jela z města domů pozdě v noci, potkala jsem řidiče, který miloval muzikály. Pouštěl je v autobusu a zpíval nahlas sóla. Musím říct, že docela obstojně. Je to zvláštní jet v půl dvanácté v noci v Irském Bus Eieran a poslouchat při tom na živo „My fair lady” …

A tak, možná příště napíšu zase něco o vztahu Irů k hudbě. Přeji všem hezké dny i noci.

***
HOME