CzechFolks.com

Článek v ČEŠTINĚ dole (Klikněte na “Read the rest …”)

Today is Thanksgiving, a harvest festival celebrated in the United States and Canada. On this day people give thanks for the harvest. Even though Thanksgiving is not celebrate in the Czech Republic or Slovakia, many Czechs and Slovaks express their gratitude while living in the USA and Canada or other democratic countries. For them, living in a free country brings with it more appreciation than just during this holiday. Many of them left the country, while it was still controlled by the Communist party and found their freedom far away from their homes, while risking their lives during their escapes. The article named “Giving Thanks for Freedom, Remembering the Czech Revolution” posted on the San Diego News Network by Marketa Hancova, the dean of education at Platt College, San Diego School of Art and Design, speaks just about that and more. The English version can be found HERE and its translation is posted below. Enjoy and happy Thanksgiving!

***

Dnes je Den díkůvzdání, který se slaví ve Spojených státech a Kanadě. Tento den lidé děkují za sklizeň. I když se v České republice nebo na Slovensku Den díkuvzdání neslaví, mnoho Čechů a Slováků v USA a Kanadě, či jiných státech, vyjádřuje svou vděčnost za všechno, co jim tyto země poskytly. Život ve svobodné zemi pro ně představuje mnohem více díků, než jen během tohoto svátku. Mnozí z nich opustili svou zemi, když byla ještě řízena komunistickou stranou a našli svobodu daleko od domova, přičemž riskovali své životy při jejich úniku. Článek s názvem ” Giving Thanks for Freedom, Remembering the Czech Revolution “, zveřejněné v San Diego News Network od Markétý Hancové, děkanky na Platt College, San Diego School of Art and Design, vzdává svůj dík k tomuto svátku a mnohem více. Anglická můžete nalézt ZDE a jeho překlad je zveřejněn níže. Happy Thanksgiving!

Když jsem se přestěhovala do USA, přijala jsem její národní svátky a tradice. Vždycky jsem milovala Den díkůvzdání, protože nám připomíná, abychom byli vděční za vše, co bychom mohli jinak považovat za samozřejmé - jako svoboda, právo volit a právo vyjadřovat se politicky a umělecky.

Zejména jsem vděčná za požehnání svobody, protože si vzpomínám, jaké to je žít bez ní. A pamatuji si, co to znamená bojovat za základní lidské důstojenství.

Letos v listopadu si připomínáme 20. výročí pádu Berlínské zdi v Německu a “Sametové revoluce” v mé rodné zemi, České republice. Bylo to již dávno, ale mám těch deset dní v Praze stále v živé paměti, když jsme vyšli do ulic a pokojně ukončili jedenačtyřicet let vlády komunismu.

Vyrůstala jsem v České republice a oba moji rodiče byli učitelé, kteří byli často cílem pozornosti komunistů. Můj otec kdysi napsal dopis redaktorovi místních novin, kde vyjádřil zklamání s politikou, a krátce poté uslyšel policii klepat na dveře. Místo do třídy pak chodil kopat příkopy.

Moje matka byla učitelkou hudby, která měla pěvecký sbor na vysoké škole. Jako součást programu si vybrala píseň vyzývající ke “svobodě všech.” Znovu se klepalo na dveře. Po poněkud zastrašujícím výslechu komunisté sami začali vybírat vhodné písně pro sbor mé matky.

Jako rodič vím, že lidé mohou tolerovat prakticky vše kromě násilí vůči svým dětem. To bylo nakonec to „poslední stéblo slámy“.

Mladí lidé, stejně staří jako jsem tehdy byla i já, poklidně slavili Mezinárodní den studentů uctěním památky mladých obětí války a návštěvou jejich hrobů. Kdo z nás by neznal jméno Jana Palacha, který tragicky zahynul, když se upálil na protest proti ruské invazi v roce 1968. Brzy jsme se však setkali s násilím posádky vojenské pořádkové policie, surově bijící studenty, kteří si pamatovali jméno člověka vymazaného z naší historie.

Naši rodiče přestali mít strach a v ulicích se k nám připojili. A tak začala revoluce přezdívaná „sametová“ pro svůj mírový přístup. Sešli jsme se na Václavském náměstí, zpívali jsme písně o svobodě a s květinami v rukou jsme potkali policisty se zbraněmi. Během revolučního dění žádný život nebyl utracen.

Bylo to vzrušujících deset dní… deset dní, které byly naplněné nadějemi a neklidem a tento pocit nikdo z nás nemohl zapomenout. Jako i den, kdy v rostoucím davu na náměstí někdo udělal odvážný krok. Vykřikl slovo: “Svoboda”. To by v USA nic neznamenalo, ale zde to bylo poprvé, kdy většina z nás slyšela toto slovo na veřejnosti. Křičeli jsme a zpívali o svobodě a vláda nemohla ignorovat masivní a rostoucí pohyb tak naléhavé mise: pro získání čestného života bez útlaku. Věci se nám měnily před očima. Svoboda byla na dosah.

Dělníci stávkujících továren se solidárně přidali k našemu protestu. Dav rostl každým dnem. Město žilo naplno. Na čase nezáleželo, revoluce se konala ve dne i v noci. Všechno bylo otevřeno 24 hodin, nikdo nikam nespěchal, to byl náš život. Praha vřela a kouřilo se z ní. Město šílelo, vzduch sladce voněl a lidé měli jistotu vítězství. To velké pouto mezi námi všemi bylo náhlé a silné. Ta neuvěřitelná vazba byla naše síla. Všichni jsme cítili historický význam tohoto okamžiku. Byl to ráj.

Když přemýšlím o svém životě v San Diegu, jsem vděčná za to, že mohu posílat své děti do veřejných škol, kde jsou povzbuzováni k vyjadřování svých myšlenek a vedeni k tomu, aby mysleli za sebe. Jsem vděčná, že mohu své studenty ve škole designu vyzvat a učit je umělecky vyjadřovat jejich politické názory prostřednictvím filmové tvorby, malby a animace. Jsem také vděčná za to, že jsem byla součástí nastolení demokracie v České republice. Jsem vděčná všem, kteří mi pomohli vyhrát tento boj za svobodu.

Když slavíme americkou tradici Dne díkuvzdání, děkuji za svobodu, kterou moje rodina v USA prožívá. Budu si také pamatovat všechny statečné Čechy, kteří se před dvaceti lety pokojně spojili, aby osvobodili svou vlast.

Markéta Hancova je děkanem vzdělávání na Platt College, San Diego ve škole umění a designu.

Překlad a korektura Daniela Olszová a Marie Zieglerová 

***
HOME
CF PLUS