Miroslav Sígl: Dohrál jsi hudbu svou pozemskou…
02.09.2010
Mezi absolventy Akademie múzických umění v Praze se zrodila před pěti lety vynikající myšlenka – na základě historických pramenů pořádat koncerty neprávem opomíjených umělců, ať již skladatelů, instrumentalistů, kantorů či interpretů, většinou předčasně zesnulých, ale kteří zanechali svou výraznou stopu v české i světové hudbě.
Nemohli proto přehlédnout ani letošní 130. výročí narození talentovaného hudebníka Adolfa Polívky, který se narodil v mlynářské rodině v roce 1880 v mělnické obci Obříství. Jeho hudebního talentu si všiml již na obecné škole tehdejší vynikající učitel, houslista a skladatel Josef Maršíček, který v roce 1866 proslul svým neohroženým postojem proti Prušákům. Vytrpěl si za to kruté výslechy a z vězení se vrátil s úplně šedivými vlasy. Zařídil, aby nadějný chlapec byl poslán do Litoměřic učit se hře na piano, a když se stal studentem pražské reálky, koupil mu otec vlašské violoncello od samotného Gasparo de Salo. Rovněž hru na tento hudební nástroj nadaný Adolf bravurně zvládal v hudební rodině Nepomuckých a u ředitele kůru Hejduka.




















(Čtení na dovolenou pro své čtenáře připravila Redakce CzechFolks Plus)





“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.









Nejnovější komentáře