CzechFolks.com PLUS

Dnes bych se ráda podělila se čtenáři Czechfolks PLUS o krásný zážitek z pondělního večera v pražském divadle Kalich.  Své dvaašedesáté! narozeniny tam oslavovala věčně mladá Helena Vondráčková, která je ve světě české populární hudby dnes již skutečným fenoménem. Zpívá, tancuje, hraje na perkuse a promlouvá ke svému publiku s naprostou uměleckou profesionalitou a přitom okouzluje svým elánem, optimismem a přirozenou, bezprostřední srdečností.  Zůstala stále stejně krásná jako ve svých mladých začátcích, hlasově vyzrála do nebývalých poloh, které předvedla tentokrát v některých neobvyklých skladbách svého širokého repertoáru, jejichž volbu inspirovalo komorní ladění intimního divadla. S šarmem vlastním původní zpěvačce Marlene Dietrich přednesla kabaretního „Modrého anděla”, s bravurou vystřihla jazzové „Fly Me To The Moon”, romantickou náladu navodila francouzským šansonem „Parlez-moi d’amour”.  Nechyběly samozřejmě ani veleúspěšné hity z jejího comebacku jako je „Dlouhá noc”, „Vodopád” či „Já vítám déšť.  Legendární písně „Lásko má já stůňu”, „Sladké mámení”, „Přejdi Jordán” či „Vzdálený hlas” zpívala s oslavenkyní velká část hlediště.

„Jsem moc ráda, že se vám stále líbí můj zpěv, to je ten nejlepší dárek k mým narozeninám,” děkovala nadšenému obecenstvu Helena.  Během vystoupení několkrát připomněla divákům s dojetím své zesnulé hudební přátele, kteří ji provázeli během její více než čtyřicetileté kariéry a jejichž písně ji proslavily – Karla Svobodu a Zdeňka Borovce.  V závěru koncertu věnovala svoji nezapomenutelnou „Červenou řeku” blízkému kamarádovi Waldemaru Matuškovi.

Přivezla jsem Heleně z Austrálie aboridžinský „přivolavač deště” („rain stick”) – je to dlouhá bambusová trubice naplněna korálky, které napodobují při jejím obracení zvuk deště a zurčení vody.  „To abys měla doplněk k tomu ‘vítání deště’”, komentovala jsem podivný dárek v souvislosti s jejím hitem, kterým zahájila koncert. „Spolu s deštěm v rudé poušti australské země jde v aboridžinské „dreamtime – snové” kultuře ruku v ruce přirozeně i magie štěstí.”  „Až mám husí kůži…” odpovídala diva.  Před šatnou však čekal zástup na podpis a svoji oblíbenou hvězdu, která se se mnou musela tedy kvapně rozloučit.  Uprostřed obdivovatelů se ještě stačila otočit a zavolat na mne: „Recept je skvělý.  Už ho mají všichni moji známí!”  „Jaký recept?” nechápala jsem.  „No přece nádivka“, zasmála se rošťácky, zamávala a zmizela v náručí davu.

O té „nádivce” jsem psala už dřív. Třeba vám taky přijde k chuti…

JAK JSEM VAŘILA HVĚZDÁM

Nelze zapomenout na Turné českých hvězd Karla Gotta a Heleny Vondráčkové po Austrálii v letech 2000 až 2003.Spolupracovala jsem tenkrát na jejich úspěšné realizaci se Sydney impresáriem Petrem Vítkem. Během pobytu v Melbourne bydleli Karel a Helena u mně a tak se mé úkoly producentky rozšířily i na povinnosti hostitelky. Jako samozřejmost se vždy očekávala večeře po koncertě u nás.  Jenže vyvářejte, když se předtím musíte postarat o divadlo, techniku, prodej lístků, tanečnice, garderóbu, dovoz účinkujících a milión dalších úkonů, spojených s produkcí koncertu.

Napekla jsem proto den před tím, – jídlo, které tu v Austrálii dost možná zná každý, ale naše celebrity se tuze podivovali.

- „Slaný koláč”, zasmála se Helenka; ona se pořád směje, je vždy v dobré náladě.

- „Kopřivová nádivka”, konstatoval s přehledem Karel Štědrý. 

Jen božský Kája nic a ochutnával, a pak  – „No to je vynikající!”. 

Pekáč mizel před očima a měl podobný úspěch, když dorazili o pár let později legendární Olympici. 

Na revanš jsem byla pozvaná k Heleně na velkou párty k ní do Řitky. Sešlo se tam hostů jako na koncertě hvězd.  Najednou koukám, Helča vybíhá z kuchyně s plnými plechy. 

A Karel mi říká, s tím svým typickým:- „No ‚prosímtě’, to je snad ten tvůj slaný koláč z Melbourne!  Kdykoliv si na to město vzpomenu, napadne mě ta tvoje pochoutka…”

A co to vlastně bylo?

ZUCCHINI SLICE!

Potřebujeme:
6 velkých Zuchini (pro Helenku jsem přeložila – zukety) – hrubě nastrouhat
1 velkou mrkev – hrubě nastrouhat
500 g plátkové šunky – nakrájet na cca centimetrové čtverečky
400 g strouhaného sýra (Eidam, v Austrálii Tasty Light)
½ cibule – drobně nakrájet
2 hrnky ‚self raising’ mouky (to bylo těžké vysvětlit, nemyslím, že ji v Česku mají, takže stačí polohrubá)
½ hrnku lehkého olivového oleje
5 vajec
muškátový oříšek
koření
sůl

A Příprava:
Vše smíchat do velké mísy na vláčně tekutou směs.  Dáme na máslem vytřený plech a pečeme pomalu hodinu až hodinu a půl, dokud se nepropeče. 

Vtip je taky v tom, že druhý den, po znovuohřátí v troubě chutná Zuchini Slice ještě lépe, protože je usazený a sýr s vejcem uvnitř už není tak teklavý.  Podáváme s kyselými okurkami, dobrý je i nakrájený studený.