Jsem trochu starší něco si ještě pamatuji, hodně zapomínám. Pocházím z pavlačového domu na Žižkově.V nadšené budovatelské poválečné euforii, jako svazák ČSM jsem se ocitl na stavbě mládeže přehrady Nosice na Váhu. Stavební mumraj ani prostředí mi nevyhovovalo.
Lákala mne příroda.Generál Mucha, náčelník stavby mi tehdy nabídl Šumavu.
Neváhal jsem a nikdy nelitoval.Poznal jsem několik pohraničních rot, každodenní setkání s drsnou přírodu, neopakovatelné přírodní scenérie,šumavské pláně i obtížný život v kraji.
Lyže, kůň, dlouhosrstý vlčák Kazan a samozřejmně zbraň byla součástí mého každodenního dne. Překonávání zasněžených plání,pobyt v hlubokých lesích, celodenní pozorování přírody,
stopování i když jen agentů imperialismu, zkrátka něco skoro jako život na klondaiku.
Tehdy mi předseda MNV nabídl chalupu, opuštěnou samotu po Němcích, na kraji pláně hned u lesa,
do nejbližší osady 5 km, ale nádhera přírody na každém metru.
Kraji Šumavy i této chalupě jsem zůstal věrný již 57 let.
Už netrpělivě nečekám, kdy se zastaví hoši v zeleném na čaj nebo pár slov, koně už taky nemám.
Jen dlouhosrstý vlčák Kazan, několikátý v řadě, mi leží u nohou
a před chalupou, jako starý chod, psohlavec s dalekohledem v ruce pozoruji,
vzpomínám a hledám staré, dobré časy.

Josef Rojo