CzechFolks.com PLUS

Jarmila (rozená Puchýřová) se narodila 30. dubna 1947 v Novém Městě na Moravě, kde dosud žijí její strýc Joza a teta Věra Svítilovi. O jejím mládí, po Jarmilině smrti, hovořila spolužačka Blanka Vystrčilová u příležitosti nedávných ‘Zpěvánek’ v Novém Městě a řekla to tak krásně, že si dovolím ocitovat značnou část jejího rozloučení.

“Blonďatá holčička s taškou na ramenou chodila s maminkou za ruku do školy. Jak jinak – její maminka byla učitelkou na základní škole. Čas plynul, dívenka rostla a téměř všechen volný čas věnovala sportu. Vynikala v atletice – házela kriketovým míčkem a granátem dále než ti nejlepší z chlapců, skákala výborně do výšky i do dálky, běhala sprinty. V některých disciplinách se umísťovala na předních místech v republice. Hrála skvěle volejbal, pěstovala turistiku, nebyla jí cizí skautská myšlenka. Její milovaný otec byl oddaný skaut až do té doby, kdy byl skauting zakázán komunistickým režimem. V zimě lyžovala, chodila do Sokola. Lásku ke sportu v ní pěstoval především její otec.

Byla muzikálně nadaná, hrála na klavír, psala básničky, krásně kreslila. To všechno stihla a nutno dodat ne na úkor školy. Měla ráda zeměpis, matematiku, deskriptivu, ale I další předměty. Chodila soukromně na němčinu a nutno dodat, že někdy i za němčinu.

Byla výborná studentka, která po maturitě šla do Brna na vysokou školu. Nezkazila žádnou legraci na školních výletech, bramborových brigádách… byla pro každou špatnost v dobrém slova smyslu. Jezdila na motorce, ráda chodila na sobotní taneční večírky… byla prostě fajn.”

Pak přišel čas, kdy jako tolik jiných odešla z Československa do svobodného světa. První pokus se jí nezdařil, ale druhý přes Jugoslávii byl úspěšný. Do Kanady přišla v roce 1970 a brzy po příchodu se setkala při volejbalu s Věrou Kořínkovou a jejich životy se bohatě propletly. Hrály spolu volejbal, Věra byla na Jarmilině svatbě v Montrealu v roce 1972. Organizovaly spolu každý rok ‘Zpěvánky’ (ze začátku se zúčastňovalo deset nadšenců hudby s kytarami. Poslední roky se stabilně zúčastňuje přes třicet zpěváků a muzikantů – s více jak šesti rozdílnými hudebními nástroji). Jarka milovala trampskou hudbu a vždy se těšila na příští ‘Zpěvánky’. 

V roce 1983 stála Jarka spolu s Věrou Kořínkovou a Jiřinou Hofmannovou u kolébky volejbalového turnaje ‘PIVO’ – ‘Pinkání v Ontariu’. Tyto turnaje se konají pravidelně každý rok. Letos se zúčastnilo turnaje PIVO 2009 deset týmů velmi dobrých hráčů. Jarka se vždy těšila na aktivity dobré party kamarádů. Jezdilo se lyžovat do Quebeku a na Blue Mountain. U Huntsvillu byly výborné podmínky k lyžování na běžkách, jezdilo se stanovat  k ontarijským jezerům.

Jarmila milovala hudbu a kreslení. Spolu s Jirkou Faladou vytvořila zpěvník populárních českých, moravských a slovenských písní. Ilustrace, které Jarka udělala pro zpěvník, jsou obdivovány milovníky trampské hudby kolem táboráků v Austrálii, v České republice, na Slovensku, v Kanadě a v Americe.

Když Jarmila tak náhle 20.dubna 2009 zemřela, Věra Kořínkova se s ní loučila při pohřebním obřadu, jehož duchovní část vedl Otec Libor Švorčík. Popsala Jarku jako “krásnou, elegantní a přitom skromnou a upřímnou ženu, která dělala věci pro potěšeni ostatním… když viděla, že někdo potřebuje pomoci, nečekala na druhé, ale hned přiložila ruku k dílu… skvělá matka, oddaná partnerka svého manžela Vladimíra…”

Věra Kořínková není jediná, která Jarmilu vidí tak obdivnýma očima. Na nedávný Svátek matek volala Knopovu rezidenci žena, které Jarmila našla zaměstnání.  Chtěla Jarmile poděkovat. Když slyšela, že Jarmila zemřela, rozplakala se. Ne všechny agentury zprostředkující zaměstnání pro “care givers” mají dobrou reputaci. Vždycky mne potěšilo, že tyto často nepěkně vykořisťované ženy o Jarmile mluvily s největším uznáním.

Stejně obdivně o Jarmile mluví jiný přítel, Jerry (Slávek) Hofmann. I ten vzpomíná na společné sportování, trampské písně, na Jarmilinu práci s dětmi všech kamarádů, na její dobrotu. Také Mirjana a Jan Šebkovi v paměti chovají ”ženu plnou elánu, z které dobrosrdečnost vždy jen sršela”.

A ještě se vraťme k rozloučení Jarmiliny spolužačky, paní Vystrčilové, v Novém Městě na Moravě:

“Pak přišlo jaro 1990 a jako magnet zapůsobila Křičkova slova z Bábinčina maršovského valčíku ‘domova drahého kouzlo vlídné.’ A v květnu přijela. Byla iniciátorkou vydání nejen třídního, ale i gymnaziálního almanachu, zakladatelkou Spolku přátel gymnázia na podporu nadaných studentů… S opravdovou láskou se věnovala založení Zpěvánek, na kterých se už podeváté scházíme. Z Toronta to měla totiž vyzkoušené. A byl to její nápad vydat Zpěvník, sháněla písničky všech možných žánrů, přispívala grafickou úpravou. Každoročně pak s láskou a vkusem jí vlastním zpracovávala album z posledních Zpěvánek, které vždy následující rok přivezla nebo poslala. Taková byla a v našich srdcích a myslích zůstane Jarka – blondýnka s pomněnkovýma očima, která odmalička žila v domě na Malé uličce, odkud se z okna dívala na mohutné lípy katolického hřbitova. Uprostřed, poblíž kostelíčka, stojí hrob s pomníkem, na kterém jsou vyryty podpisy obou pánů rodičů. Před hodinou jsme tam byli se spolužáky položit květiny.”

Ničí život samozřejmě není jen zpěv a smích a sport. Člověk se musí také živit. Jarmila začala jako tolik jiných našich žen v domácnosti v kanadské rodině v Torontu, pak pracovala v bance a v 68 Publishers. Graduovala v biochemii na Torontské univerzitě, potom studovala návrhářství a pracovala v architektonické a návrhářské firmě. Posledních patnáct roků měla vlastní firmu.

Jarmila a Vladimír mají dvě děti, Dereka a Biancu. V roce 1986 se do Kanady přestěhoval Jarmilin bratr Jaroslav Puchýř s manželkou (také) Jarmilou a dětmi Jaroslavem a Martinou. Derek se domnívá, že nejlíp jeho maminku vystihují slova, která uvádím česky i anglicky.

Napřed anglicky: “She was active in cultivating health and spiritual wellbeing of those she cared for”.  

Česky “Jarmila byla aktivní v péči o zdraví a duchovni pohodu přátel, kteří potřebovali pomoc”.

Podle Jarmilina přání byl popel rozhozen do jezera na Georgian Bay, kde s rodinou trávila mnohá krásná léta v přítomnosti nejlepších přátel. Část popele bude uložena v rodinné hrobce v Novém Městě na Moravě, část půjde k dceři Biance ve Vancouveru a část zůstane s Vladimírem a Derekem v Torontu.

Oslava Jarmilina života je plánována na 26. září 2009.

Letošní koncert PIVO bude věnován její památce.

Vladimíru Knopovi a dětem Derekovi a Biance vyslovujeme upřímnou soustrast.      

Anotační fotografie: Josef Čermák