CzechFolks.com PLUS

Dlhé roky sa debaty o fajčiaroch a fajčení, o zákazoch či obmedzeniach fajčenia a tiež o ochrane ľudí, ktorých zdraviu tie vyfukované fajnovosti nesvedčia, považovali nanajvýš za akési módne vlny, za témy podobné debatám o premenlivosti počasia. A potom nás prijali do Európskej únie, do spoločenstva vyspelých krajín. A naraz tá debata, ten niekdajší folklór, nadobúdajú až prekvapujúco akési ozajstnejšie rozmery.

Tabak sa pred objavením Ameriky v písomných dejinách vôbec nespomína. Domorodci v Karibskej oblasti ho prvýkrát ponúkli Kolumbovi. Po 2.svetovej vojne boli cigarety platidlom od Paríža po Peking. V našom storočí zažíva tabak úplný rozkvet najmä v rozvojových krajinách a v bývalom východnom bloku. Čo je vlastne v určitom zmysle to isté.

Opatrný rozvoj demokracie v týchto našich končinách dokonca prináša so sebou aj argumenty typu „obmedzovanie či zákazy fajčenia sú obmedzovaním demokratických práv, obmedzovaním slobody človeka”, čo len potvrdzuje smutnú pravdu o tom, že tam, kde nevieme, že moja sloboda sa končí tam, kde sa začína sloboda druhého, vieme o demokracii pramálo. Jean Jacques Rousseau to vedel už pred bezmála 300 rokmi a mnohí z nás sa k tomu nedobabrali dodnes.

Zistilo sa, že isté rozumné dávky alkoholu život predlžujú. Nedá sa to však už povedať o nijakej miere fajčenia. Naopak, je nepopierateľné, že ročne umierajú na svete až štyri milióny ľudí na choroby súvisiace s fajčením. Štát má však z produkcie tabaku nemalý profit, a tak sa uspokojí s ničneriešiacimi nálepkami ma cigaretových škatuľkách, čím sa dopúšťa rovnakej smiešnosti, ako keby pekárenské výrobky prelepoval stuhou s nápisom „Nejedzte to!” Platí zákonný zákaz distribúcie, ba aj propagácie podobných návykových drog. Tabak je výnimkou. Netuším prečo. Že zabíja o čosi pomalšie? A vlastne podľa štatistiky zabije len každého druhého, takže stále je šanca – asi ako pri ruskej rulete.

Nebolo by zlé vykročiť v ústrety tým vyspelejším národom, kde už pred časom zistili, že ani jedna reštaurácia neskrachovala preto, že v nej nedovolia smradiť. Čo keby sme pomaly už aj my vykázali bezohľadnosť z nášho života a umožnili ľuďom nepostihnutým vstup všade tam, odkiaľ ich dnes ešte vyháňajú rakovinotvorné splodiny?

Každý máme nejaký zlozvyk, ale len fajčiar atakuje zdravie a životy iných. Azda jediní, čo to nevedia, sú naši zákonodarcovia. Asi preto, že sú to ľudia zaostalí. Verme, že nereprezentujú taký istý národ.

*       *       *

Dlouhé roky se debaty o kuřácích a kouření, o zákazech či omezení kouření a též o ochraně lidí, jejichž zdraví ty vyfukované fajnovosti nesvědčí, považovaly nanejvýš za nějaké módní vlny, za témata podobná debatám o proměnlivosti počasí. A potom nás přijali do Evropské unie, do společenství vyspělých zemí. A náhle ta debata, ten dřívější folklor, nabývá až překvapujících jakýchsi opravdových rozměrů.

Tabák se před objevením Ameriky v psaných dějinách vůbec nevzpomíná. Domorodci v Karibské oblasti ho prý poprvé nabídli Kolumbovi. Po 2. světové válce byly cigarety platidlem od Paříže po Peking. V našem století zažívá tabák úplný rozkvět hlavně v rozvojových zemích a v bývalém východním bloku. Což je vlastně v určitém smyslu totéž.

Opatrný rozvoj demokracie v těchto našich končinách dokonce s sebou přináší i argumenty typu „omezování či zákazy kouření jsou omezováním demokratických práv, omezováním svobody člověka”, což jen potvrzuje smutnou pravdu o tom, že tam, kde nevíme, že moje svoboda končí tam, kde se začíná svoboda druhého, víme o demokracii pramálo. Jean Jacques Rousseau to věděl už před bezmála 300 roky a mnozí z nás se k tomu nedobabrali dodnes.

Zjistilo se, že jisté rozumné dávky alkoholu život prodlužují. Nedá se to však už říct o žádné míře kouření. Naopak, je nepopiratelné, že ročně umírají na světě až čtyři miliony lidé na choroby související s kouřením. Stát má však z produkce tabáku nemalý profit, a tak se uspokojí s nicneříkajícími nálepkami na cigaretových krabičkách, čímž se dopouští stejné směšnosti, jako kdyby pekárenské výrobky přelepoval stuhou s nápisem „Nejezte to!” Platí zákonný zákaz distribuce, ba i propagace podobných návykových drog. Tabák je výjimkou. Netuším proč. Že zabíjí o něco pomaleji? A vlastně podle statistiky zabije jen každého druhého, takže stále je šance – asi jako při ruské ruletě.

Nebylo by špatné vykročit v ústrety těm vyspělejším národům, kde už před časem zjistili, že ani jedna restaurace nezkrachovala proto, že v ní nedovolí smradit. Co kdybychom už i my vykázali bezohlednost z našeho života a umožnili lidem nepostihnutým vstup všude tam, odkud je dnes ještě vyhánějí rakovinotvorné zplodiny?

Každý máme nějaký zlozvyk, ale jen kuřák atakuje zdraví a životy jiných. Snad jediní, co to nevědí, jsou naši zákonodárci. Asi proto, že jsou to lidé zaostalí. Věřme, že nereprezentují tentýž národ.

Ze slovenštiny přeložila Marie Zieglerová

Originální ilustrace pro Czechfolks.com © Lucie Hendrychová