CzechFolks.com PLUS

Činnost příslušníků československého letectva v jednotkách britského královského letectva RAF (Royal Air Force) během druhé světové války hrála důležitou roli v boji proti německému nacismu. Během krátké doby čs. vláda v Londýně (se svolením vlády Spojeného království) sestavila tyto letecké perutě: 310. čs. stíhací peruť RAF (od 12. července 1940 v Duxfordu), 311. čs. bombardovací peruť RAF (od 29. července 1940 v Honningtonu), 312. čs. stíhací peruť RAF (od 5. září 1940 v Duxfordu) a 313. čs.stíhací peruť RAF od 10. května 1941 v Cattericku). Později (3. května 1942) bylo z těchto perutí vytvořeno vlastní stíhací křídlo (Czechoslovak Fighter Wing).

Naši letci se vyznamenali mnoha nočními nálety na střediska německého průmyslu, hlídkovali nad Atlantikem, napadali a ničili německé lodě a ponorky, vykonávali doprovod dopravních plavidel. Mezi úspěchy našich bojovníků patří mimo jiné 365 sestřelených (či silně poškozených) nepřátelských letadel, šest sestřelených raket V1, zničení velkého množství průmyslových, zbrojních a podobných objektů, které byly (často úspěšným) cílem bombardování 311. bombardovací perutě. K největším úspěchům naší osádky letadla B-24 Liberator patří zničení německé lodě Alsterufer s důležitým nákladem surovin z Dálného východu.

V těžkých bojích za druhé světové války zahynulo hrdinnou smrtí 531 příslušníků čs. letectva. Smutný osud čekal naše statečné letce po únorovém převratu v roce 1948. Pozornost stranických a soudních činitelů se soustředila i na účastníky odboje na západní frontě, zejména na bývalé příslušníky RAF. Propuštění z armády, postih rodiny (včetně vyhození z bytu a propuštění manželky ze zaměstnání) a pozdější perzekuce dětí (při přijímání ke studiu nebo zaměstnání.) patřily ještě k těm nejmenším postihům. Mnoho příslušníků západního odboje bylo uvězněno, vyslýcháno (nejčastějším vykonstruovaným obviněním byla špionáž pro západní mocnosti) a odsouzeno k žaláři; při výsleších a ve vězení docházelo často k jejich mučení.

Jedním z těch, kterým se podařilo uprchnout zpět do Velké Británie, byl major Miroslav Antonín Liškutín, který se narodil 23. srpna 1919 v malé obci Jiříkovice u Brna. Nositel Záslužného leteckého kříže DFC vylíčil své osudy v nesmírně poutavé knížce „Bouřlivá oblaka”, která vyšla u nás již podruhé. První starty si vyzkoušel již na Moravě jako příslušník letecké posádky v Olomouci a jako letec RAF létal za války ve stíhacím Spitfiru nad Anglií a Evropou.

Význam jeho knihy je v neobyčejně strhujícím textu, ve kterém líčí, jak znovu a znovu usedal do pilotního kokpitu, aby bojoval i za osvobození naší vlasti od fašistické totality. Svůj nesmírně silný vztah k rodné zemi nepotlačil ani po svém druhém útěku do emigrace (k prvnímu došlo po německé okupaci v roce 1939).

Dočetl jsem jeho knihu a začal pátrat po jejím autorovi, abych mu poděkoval za vše, co pro naši zemi vykonal, za jeho hrdinství a za všechno pěkné, co dokázal na sklonku svého života tak nádherně popsat. Posílám mu do anglického Farehamu, kde žije a chystá se v kruhu svých nejbližších oslavit své významné životní jubileum, mnoho pozdravů a jistě mohu říci, že nemluvím jen za sebe.

K jeho objevení mi pomohla moje dobrá londýnská přítelkyně, bývalá kolegyně a redaktorka Mladé fronty z let 1945-48, Zuzana Hnátková-Poláková (narozená v roce 1921). Její švagr František Weber byl rovněž příslušníkem čs. letecké perutě RAF, ale stihl ho po únoru krutý trest se žalářem na Mírově. Teprve po listopadových politických změnách v naší zemi a po pádu komunistické totality  byl povýšen na generála a vyznamenán.