Milan Dubský: Trocha poezie nikoho nezabije (4)
26.07.2009
Lhostejnost
Kdo žízní musí pro vodu.
Láska nám srdce poutá.
I vězeň má svou svobodu
a svoboda svá pouta.
Lhostejnost žene do dálky.
Bez citů čas jen zírá.
Ukrádá něze korálky
a do pout krásu svírá.
Na misku lásky každý den
musíme něco přidat.
Jinak už za rok nebudem
společně my dva snídat.
Tak jako tůňku pod strání
napájí čistý pramen,
ani my nechcem pokání,
kde na konci zní amen.
Život nám přece nekončí,
ni naše existence.
Nebudem na dni budoucí
pokládat smutků věnce.
Pozadu za věkem
Když hledí mámy na své děti
kladou si stále otázku.
Půjde jim škola do paměti?
Budou mít srdce pro lásku?
Znalostí v životě je třeba,
ale jen vždycky akorát.
K vydělanému kusu chleba
je nutno míti také rád.
Jedině v této rovnováze
citu a rozumu lze žít.
Pak člověk jde po správné dráze
úděl svůj schopen naplnit.
Tvým slovům, aby rozuměli
všichni, kdo chtějí rozumět.
Už bychom zapomenout měli
co to je vlastně závidět.
Raději dát se strhnout citem,
než chladnou rukou rozumu.
Je lehké stát se parazitem
ve společnosti konzumu.
Netřeba k tomu zvláštní ústav,
aby každý byl člověkem.
Vždyť lidské srdce umí zůstat
pozadu, mladé za věkem.
Originální ilustrace pro Czechfolks.com © Eva Rydrychová
http://evussa.wz.cz/index.html
Milý pane Dubský,
od chvíle, když jsem (bohužel teprve loni na jaře) otevřel stránky Pozitivních novin a před měsícem (také teprve) také stránky Czech Folks, obdivuji Vaše příspěvky v oblasti prózy i poezie. Vidím ve Vás příklad novináře a literáta s takovým rozsahem a bohatstvím výraziva českého jazyka a s poetickým srdcem,jehož dílo pomáhá přes trní hloží dnešního světa. Jste jen o necelý rok mladší než já a proto jsem na mne zcela mimořádně zapůsobily Vaše dvě básně v dnešním čísle. Přeji Vám k Vašim (nastávajícím?) osmdesátinám plné zdraví a elán do dalších, doufám ještě mnoha, úspěšných let! Váš fanda Luděk Ťopka z Prahy.