http://czechfolks.com/plus/2009/08/04/martina-roe-jak-jednat-s-problemovymi-lidmi/ Více článků, více zábavy Fri, 25 May 2012 21:16:50 +0000 hourly 1 http://wordpress.org/?v=3.0.1 http://czechfolks.com/plus/2009/08/04/martina-roe-jak-jednat-s-problemovymi-lidmi/comment-page-1/#comment-610 MIlan Drnec Fri, 05 Mar 2010 17:25:35 +0000 http://czechfolks.com/plus/?p=1550#comment-610 Omlouvám se, že to co chci napsat není komentář. Jen dílčí vysvětlení proč jsou v Česku lidé neochotní, nevrlí a při oslovení dávají najevo, že jsou vámi obtěžováni. Příčin je mnoho. Začnu u snahy komunistického režimu rozbíjet rodinu, která má tvořit a tvoří základ společnosti. Někdy okolo roku 1960 byly zavedeny v Československu týdenní jesle.V pondělí matka předala mimino do jeslí a přišla si pro něj až v sobotu.Tehdy byly soboty pracovní. Důvod? Aby se matky mohli plně věnovat budování socializmu.Šlo o sedmiměsíční mimina.Mateřská dovolená byla půl roku. Tehdy byly soboty ještě pracovní. Po nějaké době vznikaly problémy z toho, že děti se velmi odcizovali a nechtěli k rodičům na jeden a půl dne zpět. Týdenní jesle zrušili.Poznačené děti se samozřejmě zrušit nedali. Další příčina je třeba v častém uplatňování názoru, že všichni jsme páni tak přece nebudeme nikomu sloužit?! Služba se musela složitě a na černo zabezpečovat a samozřejmě velmi přeplácet. Lidé byli vedeni k tomu aby vykonávali jen to co bylo popsáno v jejich pracovní náplni.Vtipně to vystihuje tehdejší, mezi lidmi často užívaná věta: Každá iniciativa se po zásluze potrestá. Tak proč projevovat k někomu úctu? To přece není v pracovní náplni! Paradoxně úcta se projevovala k lidem, kteří neměli co ztratit. Vyjádřené vtipnou otázkou: "Dobrý den paní uklízečko, nevíte kde je soudruh řiditel?" (Podle mne řiditel řídí a ředitel ředí). Ovšem paní uklízečka si byla vědoma své nedotknutelnosti a potřebnosti a proto byla paní. Když jí někdo šlápnul na právě namočenou podlahu dala mu své postavení vehementně najevo.Po čase se v pracovních náplních objevoval dovětek, že pracovník je povinen plnit příkazy svého nadřízeného.Důvod? Příliš často se pracovník ohradil proti příkazu, že přikazovaná činnost není v jeho pracovní náplni. Velmi často v řídících funkcích byli lidé nezasloužící si úctu. Pracovat podle jejich příkazů bylo někdy na zvracení. Nebylo vzácností, že člověk se slušným chováním se stal podezřelým. Vybočoval z řady. Byl to INDIVIDUALISTA a to se objevilo v jeho kádrovém posudku. Ten měl velký vliv na další umístění v práci. Slušní lidé mohli přece být potomky inteligentů nebo bývalé šlechty.Režim měl zájem o nepřemýšlející poslušné pracovníky. K čemu asi tak mohla vézt výchova dětí k dvojímu chování? Jinak se chovat a mluvit doma a jinak ve škole a na veřejnosti? Tímto a ještě mnohými jinými devastujícími momenty, poznačení lidé jsou dnes dospělí a s pokřiveným pohledem na svět ze svého dětství a mládí, vychovali a vychovávají další děti.Jak? Rozhodně nechci neomalené chování lidí v Čechách v dnešní době omlouvat. Jen jsem chtěl upozornit na to, že návrat k normálnosti bude ještě hodně dlouhý. Myslím si, že tak dlouhý, že já při svých 74 letech se toho nedočkám. I když už se začínají objevovat první příznaky změny. Setkal jsem se se vstřícností u státního úředníka i s ochotou prodavače. Ovšem zatím jenom vzácně. Přeji Vám hezký den a nejen ten v kterém jste si přečetli můj výplod ale i všechny další! Milan Drnec Omlouvám se, že to co chci napsat není komentář. Jen dílčí vysvětlení proč jsou v Česku lidé neochotní, nevrlí a při oslovení dávají najevo, že jsou vámi obtěžováni. Příčin je mnoho. Začnu u snahy komunistického režimu rozbíjet rodinu, která má tvořit a tvoří základ společnosti. Někdy okolo roku 1960 byly zavedeny v Československu týdenní jesle.V pondělí matka předala mimino do jeslí a přišla si pro něj až v sobotu.Tehdy byly soboty pracovní. Důvod? Aby se matky mohli plně věnovat budování socializmu.Šlo o sedmiměsíční mimina.Mateřská dovolená byla půl roku. Tehdy byly soboty ještě pracovní. Po nějaké době vznikaly problémy z toho, že děti se velmi odcizovali a nechtěli k rodičům na jeden a půl dne zpět. Týdenní jesle zrušili.Poznačené děti se samozřejmě zrušit nedali.
Další příčina je třeba v častém uplatňování názoru, že všichni jsme páni tak přece nebudeme nikomu sloužit?! Služba se musela složitě a na černo zabezpečovat a samozřejmě velmi přeplácet. Lidé byli vedeni k tomu aby vykonávali jen to co bylo popsáno v jejich pracovní náplni.Vtipně to vystihuje tehdejší, mezi lidmi často užívaná věta: Každá iniciativa se po zásluze potrestá. Tak proč projevovat k někomu úctu? To přece není v pracovní náplni! Paradoxně úcta se projevovala k lidem, kteří neměli co ztratit. Vyjádřené vtipnou otázkou: “Dobrý den paní uklízečko, nevíte kde je soudruh řiditel?” (Podle mne řiditel řídí a ředitel ředí). Ovšem paní uklízečka si byla vědoma své nedotknutelnosti a potřebnosti a proto byla paní. Když jí někdo šlápnul na právě namočenou podlahu dala mu své postavení vehementně najevo.Po čase se v pracovních náplních objevoval dovětek, že pracovník je povinen plnit příkazy svého nadřízeného.Důvod? Příliš často se pracovník ohradil proti příkazu, že přikazovaná činnost není v jeho pracovní náplni. Velmi často v řídících funkcích byli lidé nezasloužící si úctu. Pracovat podle jejich příkazů bylo někdy na zvracení.
Nebylo vzácností, že člověk se slušným chováním se stal podezřelým. Vybočoval z řady. Byl to INDIVIDUALISTA a to se objevilo v jeho kádrovém posudku. Ten měl velký vliv na další umístění v práci. Slušní lidé mohli přece být potomky inteligentů nebo bývalé šlechty.Režim měl zájem o nepřemýšlející poslušné pracovníky.
K čemu asi tak mohla vézt výchova dětí k dvojímu chování? Jinak se chovat a mluvit doma a jinak ve škole a na veřejnosti?
Tímto a ještě mnohými jinými devastujícími momenty, poznačení lidé jsou dnes dospělí a s pokřiveným pohledem na svět ze svého dětství a mládí, vychovali a vychovávají další děti.Jak?
Rozhodně nechci neomalené chování lidí v Čechách v dnešní době omlouvat. Jen jsem chtěl upozornit na to, že návrat k normálnosti bude ještě hodně dlouhý. Myslím si, že tak dlouhý, že já při svých 74 letech se toho nedočkám. I když už se začínají objevovat první příznaky změny. Setkal jsem se se vstřícností u státního úředníka i s ochotou prodavače. Ovšem zatím jenom vzácně.
Přeji Vám hezký den a nejen ten v kterém jste si přečetli můj výplod ale i všechny další!
Milan Drnec

]]>