CzechFolks.com PLUS

Blanka Kubešová: Ztracený deník sovětské školačky

09.08.2009

31. srpna 1933
„ (…)

V Rusku se dějí podivné věci. Hlad, lidožrouství. Lidé přijíždějící z venkova vyprávějí všelicos. Povídají, že úřady nestačí sbírat mrtvoly po ulicích, že provinční města jsou plná hladových, otrhaných rolníků.

A Ukrajina? Úrodná Ukrajina s širými lány obilí. Co se stalo s ní? Ta

teď není k poznání. Je z ní vymřelá, mlčící step. Není tam vidět ani vysoké žito, ani osinatou pšenici, nekolébají se na ní těžké klasy. Step s běloučkými ukrajinskými domky, neuslyšíte zvučné ukrajinské písně. Tu i onde jsou vidět vymřelé, pusté vesnice. Celá Ukrajina se rozpadla.
Uprchlíci se neustále a vytrvale stahují do velkých měst. Nejednou je hnali nazpět, celé dlouhé řady jich hnali zpátky – na jistou smrt.

Ale boj o přežití byl silnější, lidé umírali na železničních nádražích a ve vlacích, protože se všichni snažili dostat do Moskvy. A co s Ukrajinou? Ach, bolševici si věděli rady i s tímhle neštěstím. Ty malé kousky země, kde se na jaře zaselo, sklízejí rudoarmějci, které tam poslala zvlášť kvůli tomu sovětská moc.”

/Ke hladomoru došlo v důsledku kolektivizace (1928 – 1934). Rolníkům byla zkonfiskována téměř celá úroda pro potřeby velkých staveb komunismu a pro vojenské účely./

Naše doba je otrlá ke svědectví o hrůzách páchaných ve jménu mnoha různých -ismů, přivykli jsme si slyšet a číst o hrůzách vyhlazovacích táborů, nacistických lágrů i gulagů.

Svědectví školačky Niny Lugovské o životě v Rusku v době stalinského teroru je unikátní hned z několika pohledů. Jednak je ve svém deníku podává dospívající dívka jen tak skoro mimovolně mezi osobními traumaty, pubertálními problémy a prostým vyprávěním o životě ve škole a o všem, co je v tomto věku pro člověka důležité. Viděno z tohoto pohledu je deník nepolitickou výpovědí, která přesto vzhledem k abnormálnosti doby vedla k osobní tragédii.

Krom toho výpověď překvapí jasnozřivostí, s jakou 13letá školačka dokázala vidět pod povrch věcí, vytvořit si mezi dogmaty vštěpovanými školou a okolím vlastní názor a nejen odhalovat pravdu, ale i jasně komentovat a pojmenovávat realitu kolem sebe. Rudé náměstí v Moskvě je sice zaplaveno nadšenými davy a rudými prapory, ale mezi lidmi vládne strach. Stalin je v očích Niny prostě „lump, který dusí ruskou svobodu”.

Mimořádnou silou a opravdovostí je deník nikoli náhodou přirovnáván k Deníku Anny Frankové.

Unikátní je konečně i jeho samotný osud. Deník byl při jedné domovní čistce zabaven policí a posloužil jako kompromitující materiál při zatčení nejen samotné, tehdy už 18leté Niny, ale celé její rodiny. O tom, že si dívka takové nebezpečí uvědomovala, svědčí mnohé zápisky, které dávno předtím sama přeškrtala. K tzv. “závadným” pasážím, které přesto posloužily jako důkaz její zločinnosti a nepřátelského postoje k socialistickému zřízení, patřily pak nejen odstavce, kde se Nina věnovala životu a dění v Rusku, ale i ty, ve kterých se deníku svěřovala se svými těžkými depresemi a které NKVD kvalifikovala jako „selhání životního postoje sovětského občana”.

„Co je to život? Proč žít? Žij, řeknou ti, dokud numřeš. To se lehko řekne! Tak třeba zamilovat se, vdát se, mít děti a k stáru za neustálého reptání vařit – to je život? Člověk touží po tom stát se někým velikým, neobyčejným. Sny, sny! Sny – to je to, co mi dává možnost být aspoň někdy šťastná.”

Na základě podobných zápisků byla 18letá Nina obviněna z plánování teroristického činu proti Stalinovi a odsouzena na pět let do gulagu. Přiznala se ke všemu, o to se postaralo nelidské mučení. Další léta pak strávila ve vyhanství. Spolu s ní byla odsouzena i její matka a dvě sestry.

V roce 2000 objevila deník v tajných archivech Irina Osipovová, členka mezinárodní společnosti MEMORIAL zabývající se chartou, lidskými právy a studiem různých forem odporu ve stalinských gulazích. Sama strávila několik let cestováním po Rusku a zpovídáním lidí, kteří přežili vězeňské tábory. Při své práci narazila nejdříve na případ Ninina otce, který byl několikrát uvězněn, odbyl si tříleté vyhnanství na Sibiři a nakonec strávil mnoho let v internaci. Jeho svazek obsahoval i Niny deník. Krátce po jeho objevení a částečném dešifrování přeškrtaných pasáží vyšel knižně ve všech světových jazycích. U nás ho v r. 2004 vydalo nakladatelství PRÁH.

Knihu jsem zcela náhodně objevila v minulém roce a mohu ji doporučit každému, kdo se zajímá o dokumentární četbu. Odkaz na českou verzi ZDE. Anglická verze ZDE.