CzechFolks.com PLUS

Asi 110 km severně od Toronta najdete městečko Edenvale a o kousek dál narazíte na Edenvale Aerodome, letiště vybudované krajanem Milanem Kroupou.  Leží uprostřed úrodné roviny, i když se možná docela nevyrovná “žírné Hané”, o níž tak krásně zpíval  básník, jehož jméno mi stařecký mozek odmítá vydat.  Za druhé světové války tu kanadské letectvo trénovalo letce. Po válce místo zpustlo, až je v roce 2003  koupil Milan, rodák od Nového Strašecí, který do Kanady přišel jako politický uprchlík začátkem šedesátých let. A poněvadž je podnikatelský šaman, vybudoval tu (a také dal dohromady největší úklidový podnik v Kanadě) moderní letiště. A to letiště bude 23.srpna 2009 dějištěm připomínky noci na 21. srpen před jednačtyřiceti roky, kdy vystrašení vládcové v Moskvě se snažili zastavit chod dějin a poslali svoji armádu s armádami vazalských států do dalšího bratrského vazalského státu, aby tam vymýtili nákazu “socialismu s lidskou tváří”.

Měli důvod k vystrašení? Ti z nás, kteří zahlédli kousek pražského jara (v mém případě – polovina srpna – už to bylo vlastně léto) by asi většinou odpověděli kladně. Pražské jaro bylo víc než jen Dubčekův pokus zlidštit obludný režim. Cítil jsem zurčení potůčků nové naděje při kladení věnce – s otcem demokratického politika Rudolfa Fraštackého - u Štefánikovy mohyly na Bradle, ačkoliv v Čierné nad Tisou Dubček s Brežněvem právě hrál nerovnou hru o osud své politické vize a Bratislava byla plná sovětských vojáků; v hlase paní Hany Benešové jsem slyšel optimizmus tak důvěřivý, že mne skoro přesvědčila; lidé, které jsem neznal, mi vyprávěli, že  v jižních Čechách jsou obnovovány demokratické politické strany… Nejskeptičtější hlas patřil Ludvíku Vaculíkovi, autoru dopisu 2 000 slov, který někteří považovali za jeden z důvodů k invazi. Vaculík, který se právě vrátil z Čierné, mi řekl: “Visí to takhle na vlásku”…

Pár dní po návratu do Kanady mne v noci vzbudila Slávka Cornová, dcera významného krajanského pracovníka, že ji posílá tatínek, že Sověti obsazují Československo a že ráno letíme do Ottawy. Tak jsem vlastně invazi viděl z obou stran a v Kanadě jsem měl příležitost zúčastnit se krajanských akcí, vyvolaných okupací Československa armádami Varšavského paktu: odsouzení invaze koncipováním žádosti kanadské vládě  o odsouzení sovětské akce a pomoci novým uprchlíkům, kteří masově přicházeli hlavně do Rakouska. Kanadská vláda P.E. Trudeau jich během několika příštích měsíců přijala víc než deset tisíc…

Akcí Let Freedom Ring 23. srpna si na Kroupově letišti připomeneme noc 21.srpna i všechny ty noci, které předcházely i následovaly. Uvidíme film Fern Levitt “The Velvet Revolution”, poslechneme si muziku Danny Markse a přátel, která nás přenese do doby rock a rollu 60. let a nasytíme se manou z kuchyně Prague Fine Food Emporium. Vzdáme hold uprchlické generaci roku 1968 a zvlášť “Nakladatelství šedesát osm – Sixty-Eight Publishers Coporation” a jeho tvůrcům, Zdeně Salivarové-Škvorecké a Josefu Škvoreckému a podnikateli Milanu Kroupovi. A akademický malíř Jiří Kyser jim (v případě Škvoreckých ho převezme generální konzul ČR Richard Krpač) předá pamětní dárek: své pražské scény, vyryté do skla.

Hrstka slov o vyznamenaných:
Nakladatelství šedesát osm, inkorporované v roce 1972 jako kanadská charitativní organizace, je mnohými považováno za jeden z nejvýznamnějších přínosů české kultuře v letech 1948-1989. Vyšly tam knihy (přes 250 titulů), z nichž většina by jinak světlo světa nespatřila, mezi nimi Paměti Václava Černého, básnické dílo Ivana Blatného, díla Milana Kundery, Václava Havla, Arnošta Lustiga… Zdena i Josef Škvorecký patří mezi nejznámější české autory (Josef Škvorecký: Zbabělci, Tankový prapor, Prima sezona, Příběh inženýra lidských duší… Zdena Salivarová-Škvorecká: Ashes, Ashes, All Fall Down, Summer in Prague, Hnůj země… Právem byl ”Nakladatelství šedesát osm” a jeho zakladatelům Václavem Havlem udělen Řád bílého lva. Josef Škvorecký, emeritní profesor Torontské univerzity,  je nositelem  celé řady dalších vyznamenání jako Gugenheim Fellow,  Neustadt International Prize for Literature, Governor-General Award a Order of Canada…

Milan Kroupa svou uprchlickou vlnu trochu předběhl. Jeho otec strávil osm let v komunistickém vězení a po propuštění Milanovi poradil, aby utekl. Milan moudře uposlechl. V rodné zemi ho nejvíc bavila kopaná, v níž docela vynikal. Hrál za několik klubů, včetně slánského a později – jako voják – dokonce za bratislavskou Duklu. Po příchodu do Kanady hrál fotbal na Masaryktownu a ve Spartě Ladislava Myslivce. Pak se začal rozhlížet po vhodném poli pro podnikání. Našel si zaměstnání u firmy, která uklízela kanceláře, prodejny, bytové jednotky.  A  pak se postavil na vlastní nohy. Dnes jeho firma “United Cleaning Services” má pobočky ve všech provinciích Kanady a zaměstnává na šest tisíc zaměstnanců. Před šesti roky jel kolem zbytků letiště v Edenvale, kde – jak už zmíněno – se koná srpnové zastavení. A napadlo ho, že co bylo, by mohlo být znovu jen trochu jinak oblečené. Dnes na troskách bývalého vojenského letiště stojí nové budovy, hangáry, restaurace a letecká škola, kde se mladí i staří učí létat na lehkých letounech AeroStar dovezených z ČR. S hospodářským úspěchem přišla i myšlenka, že člověk je víc, než třeba lékař nebo podnikatel, že bylo-li mu hodně dáno, něco dluží do společné pokladnice. Milan Kroupa dnes podporuje řadu projektů, mezi nimi českou televizi v Torontu.

Srpnové zastavení v Edenvalu má ještě jedno poslání: zviditelnit projekt postavení památníku obětem  komunizmu v Ottawě. Matkou tohoto projektu – jako ostatně i celé edenvaleské akce – je Zuzana Hahnová, povoláním grafička, která léta ve své charitativní organizaci “Hearts Open Toronto” pracuje na prohlubování vztahů mezi různými skupinami. K postavení památníku se spojila s dvěma dalšími organizacemi, Kanadským Sokolem a Dare Theatre, pod jménem Open Book Group, připravila návrh na památník a dala zhotovit jeho model, se svými spolupracovníky vypracovala podání komisi v Ottawě, která rozhoduje  o umístnění památníků, a nyní organizuje akce, které by přinesly finanční prostředky na uskutečnění plánu. Edenvaleské zastavení je jednou z nich. Podání doprovázely dopisy významných osobností včetně Josefa Škvoreckého. Jeho dopis, malý literární skvost nazvaný ” Vojín”, na setkání v Edenvalu 23. srpna přečte – v originále bude čten Pavlem Králem a v anglickém překladu Dashou Hubschman – předními členy Nového divadla v Torontu.

Myslím, že to bude pamětihodná událost a svojí přítomností přispějeme k realizaci památníku Obětem komunizmu v Ottawě. Zastavení v Edenvalu je sponzorováno Masarykovým ústavem, Českým a Slovenským sdružením v Kanadě a Sokolem Toronto.

Vstupenky ($ 80.00 včetně jídla) možno objednat na čísle: 647 228 24O7

“Vojín”

Dvacáté století bylo obzvlášť úspěšné pro činnost anděla smrti. Proto už po první světové válce se vžila myšlenka uctít miliony vojáků, kteří – mnozí z nich neznámí – zahynuli v krvavém bahně prvého světového konfliktu. V mnoha zemích se objevily pomníky Neznámého vojína.

Jenže to století zavedlo také novum: likvidační tábory. Nevím, jestli v těchto nových zařízeních nezahynulo vlastně víc lidí než v krvavém bahně, písku a sněhu obou gigantických konfliktů doby. Buď jak buď, počet těchto obětí jde rovněž do dalších milionů. Bohužel však myšlenka pomníku politických vězňů, kteří ztratili život za ostnatými dráty, se zatím nevžila tak jako pomníky neznámým mrtvým vojínům

Je proto víc než vhodné, abychom v Ottawě, v hlavním městě naší země, měli vedle hrobu neznámého vojína také pomník, připomínající lidem, kteří tenkrát ještě nežili, ony miliony obětí scestných ideologií dvacátého století, z nichž mnozí rovněž zemřeli bezejmenní.”