Comments on: Marta Bednářová: Vítejte na Ukrajině (2)

By: Jiří

Jiří — Tue, 22 Nov 2011 21:11:10 +0000

Pracoval jsem v Dolinské téměř 2 roky. Z toho, jak paní Bednářová píše,
si myslím, že v Dolinské nikdy nebyla.

By: Jaroslav

Jaroslav — Fri, 25 Feb 2011 21:37:38 +0000

Některé skutečnosti se skutečně nezakládají na pravdě, ani si na paní Bednářovou nevzpomínám. Bylo nás tam jistě okolo dvou tísíc. Ovšem při popisování poměrú a hlavně popisování nemocnice si nepřimyslela vůbec
nic. Snad jenom ten pokoj měla asi odkoukaný. Jako cizinci jsme měli při hospitalizacích v nemocnici vždy Potěmkinův pokoj, televize, lednička a maximálně tři lůžka. Prostě pokoj pro papaláše. To vím s osobní zkuše-
nosti. Ležel jsem 5 dní na interně a po malé operaci kdy byl na sále společně s panem doktorem a sestrami i kocour 10 dní na chirurgii. Musím ale napsat že mi to co opravili drží dodneška.Popisované hygienické zku-
šenosti jsou pravda a bohužel je to tam do dneška. V roce 2OO8 jsem byl za prací rok v Oděse a do práce jsem chodil kolem oddělení urologie kde byli tři želelezné postele nad sebou. Privátní zdravotnictví naopak da-
leko předčí naše státní. Byť neuměle napsané, každý nemůže psát jako Božená Němcová, děkuji paní Bednářové že něco takového dala dohromady a budu se snažit knížku koupit a oživit si vzpomínky.

By: HD ČKD

HD ČKD — Tue, 28 Dec 2010 20:14:10 +0000

Vážení čtenáři těchto smutnývh řádku,
i já bych rád podal svědectví ze stejných míst ve stejné době,v jaké byla paní Bednářová.
Bylo by však poněkud jiné.Za prvé – jiná země,jiný mrav.Za druhé,paní Bednářová neměla na těch “rybalkách” tak moc pít Zeljonyj zmij,jak říkají samohonce.Po ní se nejen slepne,ale i hloupne.Samozřejmně člověk viděl věci našima očima nepochopitelné a často i lidsky smutné.Ale žvásty o hladových a zubožených lidech,prázdných obchodech a pod.- strašně za vlasy přitažené.Opakuji,jiná země,jiný mrav a to se vším všudy.Pokud to tato “spisovatelka” za čtyři roky nepochopila,těžká věc.O serioznosti celého spisku hodného goebelsovského tisku svědčí faktografické,doložitelné omyly.Na stavbě nebyli Maďaři – od účasti v počátku ustoupili.A vúbec tam nikdy nebyli Poláci.Kirovograd není od Dolinské vzdálen 350 km,ale nějakých 80 km,odhadem.
Také jsem byl hospitalizován v místní nemocnici 14 dní.Byl jsem řadový pracovník,žádný “papaláš”.V nemocnici byly na naše poměry skutečně více než skromné podmínky.
Ale strašně hezky se ke mně chovali.
Doufám,že se stejně hezky chová personál našich nemocnic k případným ukrajinským pacientům u nás.
Z ukázek “díla” pí Bednářové na mně čiší snaha o senzaci,je to jako špinavá pěna na vlně bulváru.
Tím nevyvracím,že popisované situace nemají svoje racio,ale je oblemtané vycucaninami.
Jo jo,i tak se lidé živí.Mnohdy upoceně a s plivancemi.

By: Lantern

Lantern — Thu, 09 Sep 2010 09:17:57 +0000

Reálie odpovídají, hlavní příběh vypovídá o autentické osobní zkušenosti. Ovšem historky okolo, tvořící jádro článku i knihy, jsou přehnané a často smyšlené či alespoň přikrášlené autorčinou představivostí a potřebou dramatizace situace. Ne vše bylo negativní, byť toho mohla být větší část. Vyváženost Marto…

By: Gerson

Gerson — Sun, 30 Aug 2009 11:01:33 +0000

Otřesné vyprávění o nešťastných a ubohých lidech v bývalém sovětském ráji, který nám naši soudruzi po čtyřicet let za příklad a vzor. A to bylo v roce 1988, jak asi musely vypadat nemocnide za hlubokého stalinizmu? Jistě, nešlo o kliniku ve velkém městě, ale takové poměry jsem neviděl ani v nigerijské Kaduně, kde jsem mě také možnost nahlédnout do tamějšího zdravotnického zařízení. Že se všichni ti propagátoři komunismu nestydí za to co způsobil, a ještě by tento nelidský systém chtěli vrátit. Nic jiného k tomu nelze říct, než fujtajbl.