CzechFolks.com PLUS

Před jednačtyřiceti lety se bezmocní Češi a Slováci bránili proti okupaci alespoň obrazně.  Vzpomínám na text písně „Běž domu Ivane, čeká tě Nataša…”  Ivan odešel domů za jednadvacet let.  Ovšem jen aby se během dalších dvaceti vrátil zpátky.  I s Natašou.  Do Karlových Varů.

O ruských Karlových Varech jsem slyšela často a mnohé.  Začátkem července jsem se tam tedy konečně vypravila, abych se na vlastní oči přesvědčila jak vypadá dnes slavné lázeňské město, které miloval Goethe a Beethoven a které se vyznamenalo v historii tolika skvostnými atributy.  Léčebné prameny, včetně toho třináctého – který nejenže léčí, ale na rozdíl od vroucích vřídel také chutná – jedinečná Becherovka, „vyrobena dle tajného receptu z vyvážené směsi bylin a koření”, nádherný křišťál a porcelán Moser, lahodné lázeňské oplatky, výstavné secesní domy, mezinárodní filmový festival…  Čtěte více ZDE »

Nechápete? Někde jsme sešli z cesty!
31. července 1944 při plnění bojového úkolu zmizel francouzský spisovatel Antoine de Saint – Exupéry. Válečný pilot major Exupéry se nevrátil z průzkumné mise nad Francií. Zatímco jeho letoun č. 223 byl po třicetiletém pátrání objeven na mořském dně u ostrova Riou, jeho tělesné ostatky nalezeny nebyly. Exupéryho zmizení tak i po pětašedesáti létech zůstává záhadou. Co se s autorem Malého prince stalo?

Toužil být pilotem 
Antoine Jean Batiste Marie Roger de Saint-Exupéry se narodil 26. června 1900 v Lyonu a měl čtyři sourozence. Otcem byl hrabě Jean de Saint-Exupéry (1863-1904), matkou urozená Marie de Fonscolombe (1875-1972). Čtěte více ZDE »

V knize Almanach českých novinářů (vydalo nakladatelství Libri, Praha 2008, 360 stran) jsou kromě seznamu novinářů pronásledovaných za politické postoje v letech 1948 – 1989, novinářů, kteří po srpnové okupaci země v roce 1968 emigrovali a pracovali po dobu totalitního režimu zejména v Rádiu Svobodná Evropa, Hlasu Ameriky, BBC nebo Deutsche Welle, také kapitoly o necelé pětistovce novinářů, kteří byli zařazeni v „centrální jednotné evidenci představitelů, exponentů a nositelů pravicového oportunismu, organizátorů protistranických a protisocialistických a protisovětských kampaní a akcí” vedené orgány KSČ podle směrnice ÚV KSČ z 8. ledna 1971 – tito novináři byli existenčně postihováni a nesměli vykonávat své povolání ani být ve styku s veřejností

Bezprostředně po dubnovém plénu ÚV KSČ v roce 1969 otiskl komunistický deník Rudé právo prohlášení novinářů, Čtěte více ZDE »

…ale může být někdy procházkou kolem stolu

Obáváte se zaručených rad  na dietu, ne ani v nejmenším. Dokonce naopak nemyslím ani na krásně prostřený stůl k snídani, rozkošné porcelánové šálky, podšálky, talířky, vonící kávu či čaj, nádherné domácí pečivo, uprostřed mramorová bábovka, ne vůbec ne. Nemyslím ani na stůl pečlivě připravený k podávání oběda, či již s vonící polévkou na talířích Čtěte více ZDE »

Strany a hroši

Trochu víc snahy než trochu

potřebuješ milý hrochu,

chceš-li létat jako ptáci.

I když je to víc než jisté,

vědí to i optimisté.

Že jen řeči nepostačí.

Do samého konce světa

nebude hroch nikdy létat.

Čtěte více ZDE »

Právě skončený víkend u mě proběhl ve znamení návštěv (skoro se mi chce napsat pracovních) po milých příbuzných, kteří se – aniž by se předem domluvili – narodili takřka v jeden den. Koncentrace tří narozenin a tří svátků do období ani ne dvou týdnů je zničující. Dokonale provětrá peněženku, rozloží psychiku a přiotráví žaludek. Ještě štěstí, že ani v jednom případě nefiguruju na listině oslavenců.

Dnes (přibližně před dvěma měsíci) jsem strávil příjemné odpoledne ve společnosti dědy a babičky. Čtěte více ZDE »

31. srpna 1933
„ (…)

V Rusku se dějí podivné věci. Hlad, lidožrouství. Lidé přijíždějící z venkova vyprávějí všelicos. Povídají, že úřady nestačí sbírat mrtvoly po ulicích, že provinční města jsou plná hladových, otrhaných rolníků.

A Ukrajina? Úrodná Ukrajina s širými lány obilí. Co se stalo s ní? Ta

teď není k poznání. Je z ní vymřelá, mlčící step. Není tam vidět ani vysoké žito, ani osinatou pšenici, nekolébají se na ní těžké klasy. Step s běloučkými ukrajinskými domky, neuslyšíte zvučné ukrajinské písně. Tu i onde jsou vidět vymřelé, pusté vesnice. Celá Ukrajina se rozpadla.
Uprchlíci se neustále a vytrvale stahují do velkých měst. Nejednou je hnali nazpět, celé dlouhé řady jich hnali zpátky – na jistou smrt. Čtěte více ZDE »

Ostravaci

Během deseti let strávených v Karviné jsem získal řadu přátel i v Ostravě. Jednou z prvních osobností, k níž jsem od počátku pociťoval blízký vztah, ačkoli naše styky nepřesahovaly běžné setkávání lidí, kteří se pohybují v stejném kulturním okruhu, byl Václav Čapek. Klukovský zjev, ale vždy elegantní muž. Působil tehdy jako redaktor Československého rozhlasu a televize v Ostravě a konferenciér kulturních programů, mj. uváděl první soutěže Miss ČSR, slavnostní předávání Zlatých slavíků a několik ročníků Kabaretního festivalu v Karviné. Byl velmi přátelský a společenský, dokonale informovaný o všem, co se dělo v širokém spektru jeho pozornosti, a s každým se znal. Jako jediný z mých kamarádů mě oslovoval Ediku, což mi přišlo milé, protože mi tak říkala maminka.

Po roce 1968 byl jako příliš populární osobnost politicky odrovnán a vyhoštěn z masových médií, spolupracoval nějaký čas s divadlem Waterloo a nakonec raději odešel do Prahy. Čtěte více ZDE »

Na své životní pouti vyhledává běžný člověk obvykle jen ty situace, které mu působí slast. Nikdo totiž není dokonale uzpůsoben pro zdolávání nástrah a životních kolizí a tak pokud už je do negativních situací vehnán, snaží se jim vyhnout.

Kupříkladu pan  Novák –  z nějakých důvodů se cítí dobře, stojí-li ve světle reflektorů, má posluchače, je středem pozornosti a je tázán na své mínění. Už samotné pomyšlení na to, že by stál mimo hru, namísto protagonisty byl pouhým divákem a nebyl tázán na své názory, v něm vyvolává úzkost, možná dokonce strach.

Úplně jiný je pan Svoboda, který je rodilým pozorovatelem, nechává si své mínění pro sebe, bojí se odpovědnosti a nejlépe se cítí daleko stranou z dostřelu. Čtěte více ZDE »

Milí čtenáři,

děkujeme Vám za Vaši přízeň a zájem se zapojit do našeho internetového magazínu, který je nejen otevřen všem názorům, ale i všem autorům. Pokud budete mít zájem se k nám připojit, zašlete nám zprávu ZDE. Po obdržení a po kladném posouzení Vašeho příspěvku Vás rádi zařadíme do plánu otištění na webových stránkách CzechFolks.
Naše komunita autorů článků a ilustrací se rozrůstá. Čtěte více ZDE »

Miluji věci, mlčenlivé soudruhy,
protože všichni nakládají s nimi jakoby
nežily… …
(J. Wolker)

Se slovy, která jsem si jako motto této malé úvahy vypůjčil z básně salónního komunisty, ale dobrého básníka smutného údělu Jiřího Wolkera, nemohu s nimi vyjádřit nic než pochopení a bytostný souhlas. Proč? Protože sám vím, jak mohou k srdci přirůst i ti neživí, každodenní a často mnohaletí pomocníci a přátelé člověka.

Jsou trpělivé a nečekají nic, než jen trochu základní péče, aby mohly sloužit poctivě a věrně k účelům, k nimž byly stvořeny. Nestěžují si nedostane-li se jim jí, ale tiše a odevzdaně očekávají chvíli, kdy již nebudou moci dál a skončí v recyklačních mlýnech nebo, daleko neuctivěji, někde na smetišti. Čtěte více ZDE »

Ve druhé polovině minulého století upoutal na sebe značnou pozornost sport, kterému říkáme sportovní otužování. Tehdy šlo o sport velmi mladý, který oficiálně vznikl až v roce 1967, a proto nebylo výjimkou, když se někteří občané divili, že otužování může být považováno za sport. Význam otužování v historii však spadá vlastně do samých počátků lidského rodu a vezmeme-li vlastní smysl slova sport jako činnosti směřující k posílení tělesné a duševní zdatnosti, prováděné metodicky, vidíme, že otužování naplňuje tyto vytčené cíle dokonale.

Otužování provádějí otužilci – ale koho si vlastně máme pod tímto označením představit? Čtěte více ZDE »

Také si myslíte, že possumové jsou roztomilé australské vačice s lucerničkovým kukučem a útulnou kapsou, mlsající na spadaném ovoci za svitu luny?  Zvažte dvakrát.

V srpnu udeří v Melbourne největší zimy – některá jasná rána může být i 5 stupňů, horší jsou dny, kdy prší a od moře fičí pronikavý ledový vítr.  Teploty mohou být kolem deseti, ale máte pocit, že je pod nulou.  Češi v republice nevěřícně kroutí hlavou na má tvrzení, že zima v australské Viktorii bývá často na kožich, kozačky a teplou šálu.  V srpnu je nejlépe doma u horkého čaje a praskání krbu.  Čtěte více ZDE »

Připomínky a rady této kapitoly jsou určeny všem pretendentům literární slávy.

Milý příteli,

toužíš napsat velké dílo? Výborně! Má to jen několik háčků. Tvůj text by měl být vášnivý, a přitom ukázněný. Ukázněný, a přitom uvolněný. Uvolněný, a přitom přesný. Přesný, a přitom bohatý na významy. Mnohovýznamný, a přitom jedinečný. Jedinečný, a přitom obecně platný.

Měla by se v něm stýkat něha s drsností, smutek s radostí, bolest a štěstí, láska a nenávist, život i smrt. Čtěte více ZDE »

Za posledních 15 let, co se každé léto vracím do Prahy na prázdniny se svými syny, jsem si povšimla něčeho, co mě velmi mrzí. Případá mi, že lidé se mnou zacházejí mnohem hůř než v Anglii. Před deseti lety jsem založila au-pair agenturu, dívkám a chlapcům zprostředkovávala pracovní pobyt v anglických rodinách a spolupracovala jsem s řadou agentur v Praze. Při mé první návštěvě jedné pražské agentury jsem měla problémy ji najít a zeptala jsem se paní v domě, kde ta agentura je. Ta se na mne divně podívala a udělala ze mě hlupáka, že si nejsem schopna přečíst instrukce na domě. Pravila, „Jak si to” prý „slečno představujete jet do Anglie, když nejsem ani schopna vyznat se doma.” Tak jsem jí odpověděla, že můj domov je v Anglii, kde se vyznám, a i kdybych se nevyznala, tak je tam vždy plno ochotných lidí, kteří mi rádi pomohou. Čtěte více ZDE »

Ještě dnes ve svých 77 letech Karel Mevald (*1932), vyučený fotograf, avšak v letech 1951 – 1991 fotoreportér ČTK, nemůže přece po tom profesionálním životě zůstat nevěrný své celoživotní milence či milenkám (má těch fotoaparátů vícero). Vídáme ho při různých událostech a na tiskových konferencích i nadále. Jeho sbírka více než 250 000 diapozitivů se pořád rozrůstá. Dobrá polovina jich byla publikována doma i ve světě prostřednictvím sítě ČTK a zahraničních agentur. Od roku 1980 řídil v ČTK oddělení barevné fotografie, v letech 1984-89 předsedal Klubu fotoreportérů Českého svazu novinářů, v roce 1989 spolutvořil scénář a realizoval výstavu a mezinárodní symposium k 150. výročí fotografie v Praze. Zúčastnil se i několika dalších mezinárodních a domácích výstav včetně mnoha autorských vlastních. Nechybějí ani ocenění, například z World Press Photo nebo stříbrná medaile Čs. akademie věd. Čtěte více ZDE »

K napsání fejetonu vás může inspirovat cokoli. Většinou se jedná o běžné věci, něco úplně všedního, nad čím se jiní ani nepozastaví, ale vám to v ten moment přijde zajímavé. Příklad: komáří bzučení. Ve tři hodiny ráno.

Komáry nemám ani trochu rád a pijí mi krev, jak doslovně tak přeneseně. I když tohle není ten hlavní důvod, proč preferuji setkání pouze s jedinci rozpláclými na zdi. Už jsem to nakousl. Nějaké to štípnutí a následné svědění, to přežiju, jenže ono věčné otravné bzučení u ucha, když se člověk snaží usnout… To mě dohání k šílenství. Čtěte více ZDE »

Jistě již máte představy o tom, co můžete očekávat od našich skvělých autorů CzechFolks.com PLUS. Dnešní článek je ale trošku o něčem jiném, ale neméně ohlasném, jako ostatní příspěvky našich autorů. Chtěli bychom se totiž s Vámi, čtenáři, podělit o gratulaci panu Miroslavovi Dubskému, který dne 2. srpna 2009 slaví své 80. narozeniny.

Milan Dubský získal ve svém životě mnoho zajímavých zkušeností. Jak jste se již mohli dočíst v jeho stručném životopise, vystudoval VŠE v Praze, ale také pracoval jako dělník, popelář, či závozník. Nyní se ale věnuje tlumočení a publicistice. Práce v oblasti publicistiky má nejen velký přínos pro jeho osobní život, ale také pro všechny jeho čtenáře. A určitě jich není málo. Jen na našem serveru, který byl založen před necelými třemi měsíci, si jeho články přečetly stovky lidí. Čtěte více ZDE »

Kteří jsou blbí?

Na internetových serverech, které si vybírám, čtu nejenom články, také ne všechny, ale k některým i diskuzi. Oceňuji toleranci a často i odvahu vydavatelů a šéfredaktorů těchto serverů, že podobnou praxi umožňují. Podle této diskuze usuzuji, jaká je nálada i mínění čtenářů k danému tématu. Škála autorů diskuzních příspěvků je velmi pestrá a velká. Souhlasné, nesouhlasné, ale slušné. Od vzdělaných lidí, jejichž názory jsou podnětné a nepostrádají argumenty, přes grafomanské až po zcela hulvátské, mimo mísu. Čtěte více ZDE »

Krajinářské fotografie Stanislava Pokorného se od jiných značně odlišují. Určitě je poznáte mezi desítkami ostatních, nejsou totiž plakátově pohlednicovým otiskem reality, dívají se na krajinu, povídají si s ní a hlavně jí samotnou upozorňují na nejdůležitější rysy, o kterých třeba sama ani neví.

Autor je původní profesí právník, člověk, od kterého klient čeká přísné, konkrétní analyzování děje a strohý výklad daných faktů. Čtěte více ZDE »