CzechFolks.com PLUS

Luděk Ťopka: Humanitou a láskou proti zločinu

08.09.2009

V září loňského roku se objevila v našich mediích zpráva o tom, jak již jednou odsouzený devětatřicetiletý recidivista zavraždil v Chomutově vietnamského obchodníka a policistu, a den předtím ještě dvacetiletého prodavače u čerpadla PHM v Ústí nad Labem. Byl pronásledován, zastaven výstřelem policie a dopaden. První, co jsme z televize slyšeli, bylo, že příslušné vnitřní orgány prošetřují, zda použití zbraně při pronásledování bylo oprávněné, protože pachatel byl při tom zraněn. Politování obětí žádné! Naši zákonodárci se prý rozhodli, že zločincům třeba zachovat všechna občanská práva, zatímco jejich obětem nikoliv.

To je ovšem zlomyslná pomluva, neboť nic takového v parlamentu dohodnuto nebylo. Byl pouze schválen názor, že obětem zločinů lze určitá práva přiznat, pokud nepoškodí zájmy pachatele. Náš právní systém je založen na zásadě, že cílem rozsudků není trestat, ale vychovávat a že výchovný význam trestu není v jeho tvrdosti, ale v jeho neodvratitelnosti. Protože každý zlý čin je u nás, jak všichni víme, rychle odhalen a pachatel vzápětí dopaden. Je známo, že i vrah se rozpláče a napraví, nastaví-li mu soud zrcadlo a doprovodí je vlídným slovem a domluvou (viz např. Josef Švejk při kázání důstojného pána, polního kuráta Katze).

Opozice někdy namítá, že život v nápravných zařízeních je příliš luxusní a chovanci si žijí lépe než mnozí naši řádní občané. Bylo by snad správné, ptám se, aby člověk, který se dostal následkem chybné výchovy v rodině a škole na šikmou plochu a dopustil se nepředloženého činu, strádal? Vždyť byl odsouzen jen k dočasnému odnětí svobody, nikoliv k újmě na fyzických a kulturních potřebách! Mnohý z nich žil předtím dokonce na vysoké životní úrovni a stát nemá právo, aby pro jeho chybu, které po spravedlivém rozsudku jistě upřímně lituje, byl příliš zkrácen.

Proto je chovancům poskytována nejen odpovídající strava, ale umožněno jim sledování televizních programů a jiného kulturního vyžití, aby se po vypršení doby v nápravném zařízení ve společnosti lépe orientovali. Z téhož důvodu je jim umožněno užívání posilovny a sportovního vyžití, aby byli v dobré fyzické i psychické formě a mohli se tak, až budou opět na svobodě, znovu úspěšně věnovat své oblíbené činnosti.

A že jsou tresty příliš mírné? Že za vraždu by mělo být minimálně 25 let bez možnosti podmínečného propuštění? Že pět let je málo? Že by se tresty měly sčítat, takže zločinec by mohl dostat třeba 56 let, nebo třikrát doživotí, jako je tomu v Británii a USA? Nebuďme krutí, nežehrejme a zkusme si představit, jak by asi bylo nám, kdybychom se octli na jejich místě a měli strávit např. celých šedesát měsíců odtrženi od svých lásek, zábav, koníčků a života na slunci!

Naopak, spíše by se mělo uvažovat o změně trestního řádu a napravovat zbloudilé spoluobčany na svobodě, za pomoci odborných vychovatelů, k nimž by pravidelně docházeli. Vždyť laskavé slovo má mnohdy větší sílu, než sebe tvrdší trest. A navíc by odpadly miliónové náklady na vězeňství. Amen.

A co dodat k případu v Chomutově? Ano, byl to správný výrok, neboť je podloženo zákonem, že jak v sebeobraně, tak i v případě policejního zákroku je třeba používat jen přiměřených prostředků a zabránit zbytečnému zranění útočníka či pachatele. V tomto případě nebyla na místě snaha pomstít smrt policisty, ale dodržení zákona. Pachatel měl být několikrát vyzván, aby zůstal stát a vzdal se. V případě neuposlechnutí měl být nasazen policejní psycholog, který jej měl při pronásledování pomocí megafonu přesvědčit, aby se vzdal, což mu bude připočteno jako polehčující okolnost. Použití služební pistole je ta nejkrajnější možnost, omluvitelná teprve v případě, že by prchající použil kulometu, ručních granátů nebo zbraně hromadného ničení. Avšak i v takovém případě je třeba brát ohled na všechna jeho práva a střelbu řídit tak, aby způsobila pronásledovanému co nejmenší zranění. Tolik náš spravedlivý trestní řád, který je policie povinna úzkostlivě dodržovat.

Bojujme za jeho prosazení, donuťme parlament a senát k jeho zavedení a volme stranu, která naše názory sdílí. Budeme k tomu mít brzy příležitost.

Článek byl otištěn ve spolupráci s krajanským magazínem ČechoAustralan.com