CzechFolks.com PLUS

„Dlouho jsem slýchával řeči o svém buržoazním, nebo v lepším případě, podnikatelském původu,“ vzpomíná Viliam Sivek. „Pravda je, že dědeček byl za 1. republiky ředitelem největšího cukrovaru v Čechách, ale já se bohužel jen pamatuji, že jsem měl jako kluk dvoje kalhoty, jedny dlouhé a jedny kraťasy. Oboje univerzální, pro všední nošení a slavnostnější příležitosti…..“

Život  většiny lidí probíhá vlastně v poklidu, v předem stanovených kolejích. U Viliama Sivka i jeho předků se o stereotypu mluvit v žádném případě nedá, rodinná sága by byla na slušně obsáhlý román.

„Moje maminka se provdala na Slovensko a  aktivně se zúčastnila bojů při Slovenském národním povstání. Například při  bojích u Strečna převáděla francouzské zajatce do řad partyzánů. Celkem jich bylo kolem 250. Mimo řady  vyznamenání za statečnost  byla oceněna jedním z nejvyšších francouzských, Válečným křížem s palmou.“

Přišla padesátá léta a válečné zásluhy ocenili komunisté. Po svém. Maminka  skončila v bolševickém kriminále, rodina ve vyhnanství v Sudetech. Patnáctiletý Viliam začal fárat jako horník, po závalu s tragickým koncem odešel jako posunovač na dráhu, o cestě za  vyšším vzděláním mohl uvažovat nejvýše ve vlastní fantazii. V šedesátých létech se matka dočkala rehabilitace a při své  návštěvě v Praze se s ní chtěl setkat prezident Francois Miterand. Setkání soudruzi  operativně zorganizovali a celou rodinu dokonce vyjmuli z klatby. Již bývalý posunovač se stal ředitelem kulturního domu, později dokonce odborářského hotelu Pyramida v Praze na Břevnově. Po nějaké době ale někdo, patrně  zasloužilý stranický funkcionář, dospěl k názoru, že minulost ředitele není zase tak dobrá, aby se mohl setkat třeba i se státním tajemstvím a bylo  po ředitelování. Viliam Sivek začal dálkově studovat  u profesora Otakara Vávry na AMU produkci, ve vysokoškolské lavici ho zastihlo listopadové cinkání klíči  a jeho další  cesta vedla k podnikání. Ještě v prosinci roku 1989 založil firmu EuroAgentur a stal se tak zakladatelem dnes největšího hotelového řetězce v České republice Euroagentur Hotels & Travel,a.s., o kterém se mnoho zajímavého dozvíte na www.euroagentur.com.

„Základní myšlenka, tehdy před dvaceti roky, nebyla složitá,“ vzpomíná Viliam Sivek. „Prvotní měly být  ubytovací a stravovací kapacity a tím, že si klienty sami dovezeme a po celou dobu pobytu jim poskytneme kompletní servis.  Nechtěli jsme být  v ničem závislí na dalších poskytovatelích služeb, tím bylo  možné dosáhnout nejnižších cen,  odpovídajících pochopitelně nabízenému komfortu. Od vzniku  EuroAgentury bylo jasné, že potřebujeme mít vlastní cestovní kancelář, dopravu a řadu dalších věcí.“ Na počátku všeho byl pronájem jednoho objektu. Jednalo se o nájem bývalé ubytovny Energovodu, kterou jsme zrekonstruovali a tím vznikl  hotel Selský dvůr. Tak jsme začali provozovat první hotel. 

Pak přišel druhý, třetí a další… V dnešní době provozujeme  celkem 45 hotelů a do České republiky přivezeme na 450 tisíc klientů.“

Krize je slovo  opakované několikrát denně. Jak se projevuje právě v cestovním ruchu?

„Letošní sezona je pro hoteliéry nejhorší za celou dobu, co v oboru působím. V prvních čtyřech měsících roku jsme měli velký úbytek zahraničních klientů. Do Česka přestali prakticky jezdit podnikatelé, obchodníci, omezila se kongresová turistika.  Letní sezóna propad alespoň částečně srovnává, nakonec jsme dosáhli průměrnou obsazenost hotelů jen zhruba o jedno procento nižší než před rokem a v pražských hotelech jsme ji dokonce překročili skoro o čtyři procenta. Je ale špatné, že obsazenost jsme doháněli velkým snížením cen.“

Myslíte, že je nějaká cesta ze součastné situace? Vzpamatuje se cestovní ruch v dohledné době?

„Tak to vám  dnes neřekne nikdo. Podle mě krize  potrvá nejméně další dva roky a cestovní ruch potřebuje pomoc ze strany státu. V turistickém průmyslu se živí více než milion lidí a to nepočítáme další navazující služby; vezměte si třeba, kolik prádla hotely každý den potřebují vyprat… Pokud se ale  situace v cestovním ruchu bude vyvíjet jako dosud,  v dohledné době zanikne spousta hotelů, restaurací, o cestovních agenturách nemluvě. Vlastní přístup státu je ale, mírně řečeno, podivný.  My se zaměřujeme na střední a vyšší kategorii hostů a přesně takoví jsou cestovatelé z Ruska. Ruský turista je v celém turistickém světě vítaným hostem. Má jednu z nejvyšších útrat na osobu a den. Průměrně utratí 3883 korun denně  s průměrnou délkou pobytu, která přesahuje 5 dnů. Úbytek turistů z této země je velký. Konzuláty v Rusku si zřídily jakási vízová centra, kdy se vybírají poplatky ještě před tím, než doputuje žádost na konzulát, kde se samozřejmě platí opět. Máme poznatky od našich zahraničních partnerů o tom, že se mnohdy zaplatí za zpracování víz více jak 150 eur za osobu a čekací doba převyšuje více jak 10 dnů. Naši konkurenti Němci, Poláci, Rakušané, Slováci vízová centra nemají a vízum vydávají téměř na počkání.  Veškeré služby se stále více zajišťují prostřednictvím internetu, hodně oblíbené jsou zájezdy na posledních chvíli. Jenomže klienti si nestačí zajistit víza. Spousta turistů se tedy sebere a místo do Prahy vyrazí do Paříže… Je to škoda, jen úbytkem ruských klientů přišel náš stát v 1.pololetí letošního roku přes 2 miliardy korun v tržbách. Škodíme si sami… Na jedné straně Pražský magistrát investuje do rozsáhlé mediální zahraniční reklamní kampaně téměř osmdesát milionů korun a na straně druhé někde nějaký úředník se snaží vymyslet kulišárnu, jak to udělat aby…”

„Dobu, než se situace vrátí do původních podmínek, musíte ale nějak překonat…

„Je několik cest. Snížili jsme  počet  zaměstnanců v ústředí, v hotelech nebo restauracích to není možné, musíme za každou cenu dodržet nastavený standard. Šetříme dokonce i na mzdových prostředcích, prostě na všem, kde je to jen trochu možné bez zhoršení kvality poskytovaných služeb. Dá se říci, že situaci hodně zachraňuje domácí turistický ruch. My se poslední dobou zaměřujeme na rodiny s dětmi, chceme mít hotely s něčím  zajímavým pro děti, aby se k nám i ony rády vracely. Jednáme proto s poskytovatelem franšízingu, rakouskou společností Kinderhotels Europa Management – Marketings Kinder Hotel. Domluvili jsme se, že se v září přijedou podívat na náš hotel na Lipně, který je pro to jako stvořený. Jejich podmínky jsou ale dost tvrdé. Jedna z nich je i minimální cena za ubytování a služby, která je na naše poměry nepřijatelná. Pro vaši představu, rodina s jedním dítětem v nejluxusnějším Kinderhotelu v zahraničí zaplatí 223 eur za noc.

Víte ale, co je zajímavé? Pobyt v regionech je dnes dražší, než v hlavním městě. V Praze ceny za ubytování klesly až o padesát procent. Kde jinde  se můžete v hlavním městě  ubytovat za dvacet eur za den? Například v Paříži se ceny hotelů pohybují kolem 250 eur za noc a pomalu se na pokoji nemůžete vzhledem k jeho velikosti  ani otočit, a tak musíte vyjít na chodbu…“

Viliam Sivek si, na rozdíl od většiny lidí, kteří se stali úspěšnými a známými, uchoval zdravý rozum, kdesi uvnitř zůstal klukem a nepřišel o to, co pan Werich výstižně nazval smyslem pro nesmysl. Jeho žena Kateřina se v obci, kde žijí, snaží s dalšími lidmi z občanského sdružení Tudy z nudy obnovit tradice venkovského společenského dění. Letos v létě třeba sdružení připravilo druhý ročník „Neckyjády“, plavby po hladině rybníka v netradičních korábech… Dovedete si představit jiného seriózního a vlastní důležitostí zaslepeného podnikatele, jak putuje přes rybník na plovoucím ostrově a, obklopen půvabnými lidožroutkami, v přestrojení za náčelníka Velkého Boba, buší do bubnu, povykuje na přihlížející zástupy a žádá o důstojné přivítání kmene lidožravců? Dvorní rada Goethe kdysi dávno prohlásil, že jakmile se člověk začne brát moc vážně, je obvykle záhy po vší vážnosti a postižený se zvolna stává kašparem…

Viliam Sivek byl několikrát  oceněn tituly „ Podnikatel roku“, „Osobnost roku“  a mnoha dalšími. Působí jako předseda Asociace cestovních kanceláří České republiky a jeho jméno je známé i mezi sportovními nadšenci, kde je ve funkci prezidenta hokejové Sparty.

Foto pro CzechFolks.com © z archívu pana Viliama Sivka