CzechFolks.com PLUS

Sígl, Miroslav / říjen 2009

Monitoroval jsem si sám pro sebe celý rok 1989 poslech zahraničních stanic, které vysílaly zajímavé zprávy a komentáře. Doslova jsme je téměř všichni hltali a nestačili si je ani v práci či mezi známými vyměnit, přeříkat. To nás drželo, to v nás posilovalo touhu po svobodě a demokracii, v tom jsme žili a z toho žijeme dodnes.

Svobodná Evropa, BBC, Hlas Ameriky, Deutsche Welle a Vatikán promlouvaly k československému domovu ve svých pořadech, ať již se jmenovaly Události a názory, Slovo a svět, Z necenzurované literatury, Nebojme se dějin, Časové a nadčasové, Protestantské slovo boží, Panorama, Katolické kázání či Náboženství v reálném čase nebo Kompas pro mládež.

Než se sešel rok s rokem, stali jsme se již v roce 1969 svědky mnoha tragických událostí kolem upálení a pohřbů Jana Palacha, Jana Zajíce a Emila Plocka, zatímco v pražském sále libeňské Čechie nebo žižkovského hotelu Tichý se  scházeli ultralevicoví dogmatici, v partajních sekretariátech začaly první politické přemety, vynucené sovětskými protektory, vzdorovali jsme demonstrativně po vítězných utkáních našich hokejistů na mistrovství světa ve Švédsku, hned nato Sověti si vynutili čistky v armádě, bezpečnosti – tam lze postupovat nesmlouvavě, tvrdě přesně podle rozkazů. Podle vojenského vzoru začínaly prověrky a čistky co nevidět i v civilních institucích.

„Situace je horší než v srpnu 1968“, tvrdilo pobouřeně sovětské vedení a na předsednictvu ÚV KSČ  odevzdával sovětskou nótu V. S. Semjonov se slovy, že „končí doba rozhovorů a bude se dít to, k čemu vydá rozkazy maršál A. A. Grečko…“ Ten okamžitě diktoval požadavky: „Omluvit se za dosavadní protisovětské provokace, zavést přísnou cenzuru, připravit armádu a další ozbrojené síly proti kontrarevoluci a v případě nových demonstrací mohou sovětská vojska v prostoru do 500 metrů od sovětských okupačních posádek použít proti čs. občanům zbraně…“

K 20. výročí paktu NATO sovětská vláda prohlásila, že „tento blok má agresivní charakter a je namířen proti mírumilovným zemím“, náčelník generálního štábu naší armády se v dubnu 1969 dozvídá, že do Československa se přesunuje z Německé demokratické republiky dalších 8000 sovětských vojáků, jejich počty neustále rostou. Nakonec bylo rozmístěno na našem území 115 000 příslušníků sovětských okupačních vojsk.

Přece jen se nám doma podařilo vracet se k starým pořádkům v zásobování obchodů a tržišť. Tak není divu, že do okupačních posádek se nastěhovali houfně rodinní příslušníci ze Sovětského svazu. V našich městech se tak usídlilo postupně 17 000 sovětských rodin. Z Milovic a ostatních míst odjížděly nazpět  do Sovětského svazu po celých dvacet let vlaky s vagóny našich potravin, šatstva a prádla, našich průmyslových výrobků, nakupovaných tady doslova „za babku“.

Zatímco nasloucháme svobodnému slovu našich reportérů, zpravodajů a komentátorů ze zahraničí, domluvili první žurnalističtí zrádci doma nejdříve v komunistickém, ale potom i v dalším tisku tzv. Slovo do vlastních řad, na jehož základě se postupně anulovaly výsledky polednové politiky z roku 1968 a český tisk ovládli „jidášové“ a zrádci. Byli v tom snažení podporováni už těmi, kteří se do svých původních funkcí na všech postech chtivě vrátili k nečestným mocenským nástrojům  - bývalí odstavení funkcionáři, přisluhovači a urputní normalizátoři, kteří odsouhlasili srpnový vpád okupačních vojsk jako bratrskou internacionální pomoc.

Byly vytvořeny pohotovostní útvary, vybavené technickými a chemickými prostředky. Ze zahraničí se dovezly tisíce dlouhých obušků, ochranné štíty, vrhače slzotvorných granátů. Komunistická moc, která se už předtím zbavila všech proreformních politiků, ekonomů a filozofů, přijala komplex opatření k udržení pořádku všemi prostředky. 

Tvrdé represe bezprostředně po „pendrekovém zákonu“, znovu zatýkání těch, kteří rozšiřovali letáky k 21. srpnu 1969, zavedení „centrální evidence představitelů a nositelů pravicového oportunismu, organizátorů protistranických, protisocialistických a protisovětských kampaní a akcí“, vypovídání zahraničních novinářů, které nemohl totalitní režim potřebovat vůbec – to vše přivedlo naší zemi do hlubokého marasmu. Gustáv Husák jezdil do Moskvy častěji než kdykoliv předtím, aby si osvojil Brežněvovu „doktrínu“, jak ovládat jedinou stranu a celý stát. Cílevědomě byly zlikvidovány výsledky obrodného procesu, vlády se chopila nová garnitura sektářů a dogmatiků. Chtěli přetvořit dějiny vymazáním objektivních předchozích skutečností navždy snad i z hlav a myslí lidí, nesvéprávných občanů.

Dlouhá byla cesta k těm posledním  měsícům a týdnům totalitního režimu, než jsme začali znovu zvedat hlavy, zejména povzbuzeni hnutím v sousedních stejně tak satelitních zemích. Půjčujeme si navzájem potají samizdatovou literaturu domácí i ze zahraničí konspirativně dováženou, rovněž s velkou obezřetností tiskneme a rozšiřujeme Lidové noviny, které nepřestávají žádat o právní registraci. Sledujeme vývoj ve světě, snažení našich disidentů – členů Charty 77, jak je podporuje Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv, dozvídáme se o nově vzniklém Hnutí za občanskou svobodu, své zprávy prostřednictvím zahraničních rozhlasových stanic vydává Výbor na obranu nespravedlivě odsouzených, ustavil se Klub Obroda, Čs. helsinský výbor na obranu lidských práv, na mnoha místech založili zejména mladí lidé ekologické aktivity. A přesto vlny útlaku neustávaly.

„Propusťte Havla!“ – toto volání z Prahy za osvobození jednoho z největších tvůrců našich novodobých dějin ještě v době temné okupace, nalezlo podporu po celém světě. Strávil ve vězení již čtyři roky. Byl znám okamžitě také jako velký světový dramatik, jeho hra „Pokoušení“ měla premiéru v únoru 1989, v Londýně četli členové Královské herecké společnosti na protest proti věznění našich disidentů další Havlovu slavnou hru „Asanace“. Posiloval nás biskup František Tomášek, večerní bohoslužby v různých kostelích, strojopisné kopie četných projevů, občanské petice a čtení jmen neohrožených a solidárních občanů z rozhlasových stanic.

Večer co večer jsem usedal k malému tranzistorovému rádiu a poctivě zaznamenával den po dni alespoň stručně události u nás doma, avšak nahlížené svobodnýma očima, českými a slovenskými žurnalisty. Pracovali v exilu někteří už od roku 1948, větší vlna téměř hromadného odchodu tisíce lidí opouštěla své domovy, svou vlast, své přátele a svá zaměstnání bezprostředně po násilném srpnovém okupačním přepadu v roce 1968. A mezi nimi opět desítky novinářů – zakrátko byli důvěrně přítomni v našich domácnostech, poznávali jsme je po hlase, dychtiví na každou jejich větu.

Prohlížím ty zápisy, které oživují vzpomínky na společenský vývoj před dvaceti lety. Již od nového roku 1989 až do pondělí 18. prosince prohlížím ty zápisy, které oživují vzpomínky na společenský vývoj před dvaceti lety. Rád se s vámi všemi, kteří sledujete náš server CzechFolks.com PLUS v příštích týdnech do konce roku o ně podělím, a to již s uváděním konkrétních událostí, konkrétních protagonistů našeho nového období za svobodu, humanitní demokracii a právní stát. Dnes tedy první část mých záznamů.

Byl čtvrtek 5. října. Všechen světový tisk referuje o hromadném exodu občanů Německé demokratické republiky přes území Polska, Maďarska a konečně také přes naši zemi s pomocí velvyslanectví SRN v Praze. Tato několikatýdenní událost si zasloužila samostatný článek, který jsem napsal již pro vydání z 2. října. ● Alexander Dubček poskytl rakouské televizi rozhovor s požadavkem rehabilitace Pražského jara ´68. ● Disident Miroslav Mareček drží od 10. září hladovku, zhubl již o 17 kg. Je pronásledován za rozšiřování petice Několik vět. Tuto petici odevzdala skupina 22 signatářů již 30. září předsedovi vlády L. Adamcovi. ● Pod Chartou 77 je podepsáno 1743 občanů. ● Václav Havel, spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politického zápasu země, se dožívá dnes 53 let. Má před sebou velkou budoucnost.

V pátek 6. října odsoudily rozhlasové vysílačky ostudně nestoudný a necitlivý přístup komunistického režimu k situaci německých utečenců. Teprve na četné žádosti velvyslanectví SRN v Praze byla povolena solidární pomoc 17 členům Čs. červeného kříže, aby zde mohli podávat utečencům polévku, pitnou vodu, čaj a hygienické potřeby. ● Mezinárodní helsinský výbor začal vydávat v New Yorku „Zprávy z Československa“ o potlačování lidských práv; budou vycházet jednou měsíčně.● O svých včerejších narozeninách Václav Havel uvedl, že se nemůžeme spoléhat na pomoc zvenčí, ale náš osud je jedině v našich vlastních rukou. ● Curyšská scéna uvedla premiéru jeho hry „Asanace“; Václav Havel viděl její videozáznam. ● Na čtyřicet uniformovaných policistů obklopilo soukromou zahradu na Ostravsku, kde účinkovala hudební skupina s názvem „Mrtvá dlažba“. Asi 200 účastníků bylo zmláceno obušky a rozehnáno.

V sobotu 7. října propustil městský soud v Bratislavě disidenta Miro Kusého z vazby. Musel však písemně  potvrdit, že nebude pokračovat v trestné činnosti a na vyzvání se dostaví vždy a okamžitě na příslušnou stanici Veřejné bezpečnosti. ● Ve Frankenu nedaleko čs.-německých hranic došlo k setkání spisovatelů, mezi nimiž byli také účastníci z Čech a Slovenska. Zahájil je čs. opat Anastáz Opasek, své referáty zde přednesli Petr Pithart a Jiřina Šiklová. ● Čs. vláda připravuje tzv. útlumový program v průmyslu. Nejde o nic jiného než o  kamuflovanou verzi čs. nezaměstnanosti, kdy propuštění zaměstnanci  budou dostávat mimořádné příplatky. ● Rudé právo otisklo na inzertní stránce gratulaci k narozeninám jakéhosi Ferdinanda Vaňka z Malého Hrádku. Podařilo se tak jakémusi vtipálkovi propašovat do obsahu „největšího a nejčtenějšího“ deníku skryté blahopřání k narozeninám Václava Havla, jehož podobizna byla součástí inzerátu.

V neděli 8. října je 40. výročí vzniku Německé demokratické republiky provázeno  demonstracemi ve východním Berlíně, Postupimi, Lipsku, Plavně a Karl Marx Stadtu. Zatýkalo se, policie použila proti demonstrantům vodní děla. Šlo o zatím nejmasovější akci proti východoněmeckému režimu. ● V Budapešti zanikla dosavadní Maďarská socialistická dělnická strana a vznikla Maďarská socialistická strana. Z 1247 delegátů jejího sjezdu bylo 150  účastníků proti. ● Miro Kusý obdržel velké množství pozdravů od svých přátel bezprostředně poté, kdy byl propuštěn z vazby. ● Na brífinku se zahraničně politickými redaktory čs. hromadných sdělovacích prostředků a předních komentátorů ( byli mezi nimi mj. Rudolf Kostka, Karel Douděra) se hovořilo o situaci uprchlíků z NDR. Je nutné dosáhnout kvalifikovanější analýzy politických snah SRN.

V pondělí 9. října odeslala Charta 77 předsednictvu Federálního shromáždění vyjádření k nedostatkům nového návrhu trestního řádu, který neodpovídá mezinárodním paktům. ● Od konce srpna odešlo již 45 000 občanů NDR do SRN. ● V Drážďanech byla založena sociálně demokratická strana. ● V Lipsku muselo být rozehnáno shromáždění 70 000 demonstrantů. ● K loňskému 21. srpnu rozšiřovala Lucie Váchová letáky, má být nyní souzena.

V úterý  10. října se objevilo 10. (říjnové) číslo Lidových novin. Přineslo informaci o tom, že již 11. září otevřelo Maďarsko svoje hranice s Rakouskem pro občany NDR, aby mohli vycestovat do Rakouska a dál do SRN. Naproti tomu NDR uzavřela svoje hranice s ČSSR. Tisíce lidí blokovalo v Německu železniční koleje na tratích a chtělo si vynutit odjezd vlakem do Prahy. V noci je pouze šest  stupňů nad nulou, mnoho lidí spí na chodnících pražské Malé Strany, protože se nevešli do budovy velvyslanectví SRN. ● Z Malé Strany – z náměstí a přilehlých ulic bylo policejně odstraněno zatím 1525 parkujících a opuštěných osobních vozidel. ● Při Čs. demokratické iniciativě vznikla nově studentská sekce, která upozorňuje na pokles úrovně vzdělanosti v zemi. Poslušná služebnost dnešního školství neodpovídá potřebám národního hospodářství. Je nutné podpořit ty pedagogy, kteří vedou výuku a výchovu k samostatnému myšlení, k alternativnímu sdružování a spolkům mládeže. ● Petici Několik vět již podepsalo 31 533 osob. ● Jiří Pelikán se zabýval ve svém komentáři změnami ve východní Evropě. Období vakua by měly vyplnit sociálně demokratické strany a pro takový vývoj by měly pomoci všechny západoevropské sociálně demokratické strany.

Pokračování za týden.

Černobílé fotografie z Prahy pro Czecholks.com. ©  Karel Cudlín, Josef Ptáček, Radek Bajgar, Petr Matička a Jiří Všetečka