CzechFolks.com PLUS

Když jsem ji viděl poprvé (někdy začátkem padesátých let minulého století), byla to krásná mladá žena. A moc se za těch posledních skoro šedesát let nezměnilo, jen čas vkreslil nové rysy do její tváře a zpomalil její krok.

Narodila se 14. října 1929 (šest měsíců po svém budoucím manželovi) manželům Tichopádovým v Horšovském Týnci u Domažlic. O deset let později je nacismus vyštval z jejich domova. Usadili se v Torontu, kde jsem Vlastu prvně uviděl. Od té doby jsem ji viděl často, v mladších letech nejčastěji v tělocvičně, ale občas i v kostele Sv. Václava v Torontu. Teď už ji vidím nejvíc v kostele, v radostném a pokojném království Otce Libora Švorčíka, kterého jsem si oblíbil, když před řadou let při nějakých mých narozeninách, byv požádán, aby o mně něco (předpokládám chválivého) řek’, odpověděl: “Moc o něm nevím, do kostela nechodí…” V kostele (když mne tam má bludná duše zavede), Vlasta sedává v poslední lavici v levé polovině. Vždycky elegantně oblečená (spolu s naší – ale hlavně britskou -královnou se hrdě odmítá vzdát klobouků jako nutného doplňku dobře oblečené ženy). Vždycky sokolsky vzpřímená (málokdo už si vzpomene, že vyhrávala sokolské závody a byla náčelnicí i světového sokolstva). I já si opravdu uvědomil rozsah jejího přínosu naší komunitě, když se mi dostalo cti pročíst si sokolské dějiny jejího manžela Jana (druhý díl má vyjít začátkem příštího roku) a přečetl si komentáře o této dvojici prakticky v každém českém, slovenském a jugoslávském exilovém časopisu. A také jsem si znovu ověřil, jak málo jsem kvalifikovaný pro úřad starosty Kanadského Sokola, který mi byl svěřen.

Jedním z vrcholů Vlastina (i Janova) sokolování jistě musí být slet Ustředí čs.sokolstva v zahraničí v Curychu v červenci 1976. Sletu, jak psal Zpravodaj, časopis Čechů a Slováků ve Švýcarsku. “se zúčastnily jednoty prakticky z celého světa: jednoty sdružené v Americké Obci sokolské, australské, brazilské, kanadské; nejvíce však byly zúčastněny jednoty evropské – Vídeň, Mnichov, Paříž, Stockholm a švýcarské – Basilej, Baden, Curych, Solothurn, Lucern a Winterthur s pobočkami v St. Gallen a v Thurgau. Cvičilo přes 800 sokolů a sokolek (podle Našich hlasů všech cvičících bylo 980 – pozn. autora) a slet zhlédlo více, než 6 000 diváků. Myslíme si, že žádná jiná exilová organizace, ba snad žádná jiná organizace vůbec by nedokázala ve své režii, za své peníze, podporována pouze nadšením jednotlivců, dokázat podobné.”

Ludvík Rychtera v krajanském rozhlasovém vysílání na stanici WXEN v Clevelandu v USA: “Prožíváme ovzduší slavných pražských sletů. Jásot do ochraptění, smích a pláč… v ústech slano slzami, za něž se nestydím… sokolský slet v nejkrásnějším slova smyslu.”

Roy Žitný, starosta Americké obce sokolské, American Sokol, Berwyn: “My, američtí Sokolové, kteří jsme byli součástí sletu v neděli, byli jsme prodchnuti úctou a hrdostí k naší zemi, jako nikdy předtím, když jsme pochodovali stadionem a dostalo se nám bouřlivých ovací od diváků… Blahopřejeme sestře a bratru Waldaufovým k jejich snahám v organizování velmi úspěšného sletu.”

Jožka Pejskar, České slovo, Mnichov: “Vždyť nebylo pro ústředního náčelníka a náčelnici, manžele Waldaufovi z Toronta, maličkost harmonicky sladit pohyby cvičících, kteří se na slet připravovali podle písemných předloh v jednotách, které jsou od sebe vzdáleny tisíce kilometrů”.

Dr. Ludvík Urban, Věstník Čs. Národního Sdružení v Kanadě: ” Kanada a USA byly přirozeně početně zastoupeny, vždyť světový náčelník a náčelnice, kteří slet řídili, jsou torontští manželé Waldaufovi.” 

František Fiedler, S0S – Stručný Oznamovatel Sokola Pařížského:”Zásluhu o tento povzbuzující úspěch má… náčelnictvo Ústředí, bratr a sestra Waldaufovi, jehož dokonalá organizace se doplňovala s organizací curyšských.”

Pozdrav sletu z vlasti: “Až zazní naše hymny a vlajka sokolská bude stoupat k obloze, tisíce zarosených očí ji bude sledovat, až zavlaje v svobodném prostoru. Sestry a bratří, jste nadějí naší a našich dětí.” 

Bulletin Kriváň, Naše snahy, Chicago:”Velký dojem na nás urobilo zazpievanie čs. hymien, Kde domov moj a Nad Tatrou sa blýska celým publikom. Bolo v nich cítit vzájomnost medzi českým a slovenským národom v súčasnosti i pre budúcnost.”

J.-P Macdonald v celostránkové reportáži ve švýcarském deníku “24 heures”:

“Musí v tom být skrytá dynamická síla, která vede k tomu, aby se přijelo z Australie, Kanady, Spojených států vzdát v pozoru čest okamžiku, kdy sokolská vlajka je vztyčována na stěžeň…” a v posledním odstavci: “Věřím s tisíci Čechoslováků, rozptýlených po celém světě, že se sokolové zase sejdou v Praze a že zelený trávník v Curychu nebyl než etapou na závodní dráze nazvané nadějí.”

Marie Provazníková (která se ve své zprávě zmiňuje, že dívčí prostná ve společném cvičení dorostenců byla složená Vlastou Waldaufovou): “Když se všichni seřadí k slavnostnímu vztyčení sokolské vlajky v čele s řadou sokolských praporů a vlajek 13 zastoupených států, nebylo možno ubránit se hlubokému dojetí.”

Souhlasím se švýcarským Zpravodajem, že sotva která organizace na světě by dokázala organizovat podobný podnik ve své režii, za své peníze, podporovaná pouze nadšením svých členů. A také souhlasím s holdem Vlastě (a ovšem i Janovi), kterého se jim (spolu s Marií Provazníkovou) dostalo v článku “O hvězdách na sokolském nebi”, uveřejněném pod čarou v časopisu Ustředí Československý Sokol v zahraničí pod značkou H, B-K, Švýcarsko. Autorka vzpomíná na své dávné sokolské mládí, na slet v roce 1938, na starosty Čs.Obce Sokolské, píše s obdivem a vděčností o Marii Provazníkové a pokračuje: “Poslední ze záslužných činitelů jsou odstoupivší náčelník a náčelnice Sokola v zahraničí manželé Vlasta a Jan Waldaufovi. S obrovskou snahou a vůlí byli ve svých funkcích skutečně na místě a příkladem nejen svým nástupcům, ale i všem cvičitelům. Báječnou souhrou a vzácným porozuměním manželé Waldaufovi dokázali, že jejich pokyny a laskavé rady se prakticky nesly do celého světa. Tento přetěžký úkol nadchnout sokoly všude ve světě roztroušené se jim skvěle podařil.”

Oběma přejeme dlouhá léta ve zdraví a přátelství svých sokolských sester a bratří.