CzechFolks.com PLUS

Se svojí robustně stavěnou postavou a úsměvem, který neskrýval geny úspěšného rodu, Bohuš Derer byl předurčen hrát v životě významnou roli. Jeho dědeček z matčiny strany byl slovenským učitelem v Báčke v Jugoslávii. V Jugoslávii, v Silbaši, se narodila Bohušova matka, Emília, která šla ve šlépějích svého otce, a Bohušův otec, Julius Dérer, ‘Senior Evanjelickej Církve a. v.’, poslancoval za republikánskou stranu na středním Slovensku. Bohuš se narodil 16. srpna 1924 v Topol’čanech (ačkoliv rod Dérerovců měl kořeny v městečku Modra, známého dobrým vínem i působením jeho otce). Vyrůstal v obci Dačov Lom se svými sestrami, Vieročkou, která se stala odbornou učitelkou, a Milenkou, profesorkou na střední škole. Gymnázium studoval na třikrát: první tři roky v Novom Meste nad Váhom, dva roky německé gymnázium v Bratislavě, pak do kvinty přešel do Slovenského cvičného gymnázia v Bratislavě, kde v roce 1943 maturoval.

Jeho otec si přál, aby šel studovat na teologickou fakultu, ale Bohuš se rozhodl pro práva a v roce1948 promoval (doktor práv) na Komenského univerzitě v Bratislavě. V listopadu téhož roku odešel do Belgie. V Bruselu se zapsal na francouzskou univerzitu, kde v roce 1951 obdržel titul ‘Licencié en Sciences Politiques et Diplomatiques’. V září téhož roku odejel do Kanady. Dva roky pracoval v továrnách a učil se anglicky, potom se dal zapsat na knihovnickou fakultu Torontské univerzity, kterou v roce 1954 skončil jako ‘Bachelor of Library Science’. Dva roky pracoval jako knihovník v Torontské veřejné knihovně, potom přes devět roků v North York Public Library, nejdříve v ‘bookmobile division’, nakonec jako vedoucí Downsview Regional Library. V roce 1965 byl jmenován vedoucím EastYork Public Library, v roce 1975 se stal vedoucím a později ‘Chief ExecutiveOfficer’ v City of York Public Library’.

V krajanském životě byl činný v Masarykově ústavu. Byl zvolen do ředitelské rady, kde jako kulturní referent patnáct roků organizoval a vedl oslavy T.G. Masaryka a M. R. Štefánika. Nejintezivnější však byla jeho činnost v Evanjelickej cirkvi Svätého Pavla v Torontu, kde přednášel při Štefánikových oslavách a na oslavách památky reformace. Pomáhal v kanceláři a hrál na varhany a jeden celý rok před příchodem faráře Ladislava P. Kozáka vedl bohoslužby. Jako hluboce věřící i na vrcholu své profesionální kariéry uvažoval o kněžském poslání – podle informací, kterých se mu dostalo na teologické fakultě v St. Catherines, potřeboval jen šest měsíců studia, aby byl vysvěcen na kněze.V roce 1952 se oženil se Suzanne Wallef, s kterou studoval na Bruselské univerzitě. Měli spolu syna Ivana, mimořádně úspěšného advokáta (dérerovské geny!) v Calgary, otce tří děvčat, z nichž jedno, Katku, dědeček v kostele Sv. Pavla pokřtil (nepochybně diamantový okamžik jeho života). Mezi tyvzácné okamžiky jistě patřila i horolezecká výprava se synem Ivanem na MontBlanc, kde před první světovou válkou měl Štefánik observatoř a kde zasadil československou vlajku.

Poslední léta svého života Bohuš trpěl nemocí stáří a syn Ivan si ho odvezl do Calgary. Vzpomínkové bohoslužby a oslava života Dr. Bohuše Dérera se konaly v kostele, v němž prožil značnou část svého života, 23. října 2009. Jeho rodině i jeho přátelům u Sv. Pavla vyslovujeme upřímnou soustrast.

Ilustrace © Bohuslav Reynek