CzechFolks.com PLUS

„V závodu s časem vede čas,

zatočte lasem, prosím vás,

chyťte ten tikot splašený

do lasa s vůní štěstěny.

Do tenat s puncem věčnosti,

vždyť vrásky jsou i z radosti.

Zatočte s časem, konečně!

Koho to prosím…zbytečně?

Báseň, kterou jste právě dočetli, se jmenuje Rodeo a je úvodní básní nové básnické sbírky Sonáta talentované autorky Petry Haasové. V této zajímavé sbírce se v prvním plánu objevují a postupně rozvíjí dvě závažná témata: láska a čas. Ve druhém plánu vedle sebe, ale i proti sobě, stojí verše, které vznikly ve dvou tvůrčích obdobích: za studií na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské v Ostravě (1987/1988) a ty, vzniklé v létech pozdějších – v době autorčina pobytu ve známé pražské čtvrti Staré Košíře (2005-2007). Když zde byla otevřena kouzelná literární kavárna U Frgála, našli si sem brzy cestu básníci, spisovatelé, malíři, hudebníci, fotografové i filmaři, aby zde, jako za památných časů První republiky, nad kávou a nad dobrým vínem z moravských Čejkovic konfrontovali své tvůrčí pokusy a poprvé veřejnosti představili svá již hotová umělecká díla.

Nevím…

„Jsi ještě můj? To nevím.

Myšlenko stůj, ať slevím!

Otázky sejdou z uší

máš zase volnou duši.

Jsem ještě svá? To nevím.

V myšlenkách zlá se zjevím.

Můj drsný hlas ti velí:

Volný jsi zas. A celý!

Petra Haasová se narodila 11. srpna 1970 v Ostravě, odkud se s rodiči záhy přestěhovala do malebného Jeseníku. Zde prožila pěkné chvíle dětství, mládí i bouřlivé časy dospívání, tedy ony neopakovatelné okamžiky v životě, ke kterým se člověk postupem doby často a většinou rád vrací.

Do rodné Ostravy se ještě na čas vrátila, když se zapsala ke studiu ekonomie na Vysoké škole báňské. Ovšem když se v roce 1989 v silné konkurenci krásných a ještě krásnějších slečen stala historicky první Miss Jesenicka a celého severomoravského regionu, její cesta se od té doby ubírala úplně jiným směrem. Po krátkém zastavení v Olomouci se Petra nakonec přestěhovala do Prahy, které zůstala věrná dodnes.

A právě ve stověžaté metropoli nad Vltavou nadějná básnířka získala potřebné tvůrčí i osobní zázemí, kontakty i možnosti dalšího uměleckého rozvoje. Vybavena znalostmi, získanými při studiu tvůrčího psaní, a nadáním, darovaným pozornými sudičkami do kolébky, se pustila do literární tvorby. Stala se oblíbenou autorkou magazínu Smaragd a posléze i Pozitivních novin, kde publikovala svoje básně, povídky, ale i rozhovory s osobnostmi kulturního a společenského života (herec Oldřich Velen, básník Hugo Pavel, taneční mistr Vlastimil Harapes, spisovatelka Marie Kubátová, šansoniérka Jana Richterová, filmový herec Jiří Krytinář atd.)

Po básnické sbírce Sonáta Petra překvapila čtenáře i literární kritiku sbírkou rozverných povídek nazvanou Povídky praštěné třicítky, které s kouzlem sobě vlastním ilustroval známý výtvarník a taktéž herec Národního divadla v Praze Miloš Nesvadba.

Motlitba k osudu

Osude bledý, teď naposledy.

Můžeš mi duši zachránit?

Na mléčné dráze postavit hráze,

Můžeš mi v lásce zabránit?

S pocitem štvance

bráním své šance před citem,

který nezná cit.

Tak naposledy, osude bledý,

řekni jí,

ať mě nechá být!

Petra při komponování Sonáty (vybavena hudebním vzděláním i praxí klavírní interpretky) vycházela z ustálených pravidel klasické sonátové formy (expozice-provedení-repríza), která je založena na protikladu dvou témat – hlavního a vedlejšího. Obě témata jsou nejprve stavěna do opozice. V dalším vývoji děje se pak vzájemně proplétají, aby byla v závěru sloučena v syntézu.

„Byla jsem si vědoma,“prozrazuje Petra Haasová, „že při užití tradiční hudební formy pro básnickou sbírku má svá úskalí. Už proto, že úplná nápodoba hudebního jazyka není možná, protože například jazyk poezie těžko nachází analogii třeba k tóninám. Snažila jsem se také o to, aby sevřenou formou neutrpěl základ, hodnota a vyznění celého díla.“

Myslím, že se autorce její záměr podařil. Petra se ve zvolené sonátové formě pohybuje s lehkostí a na první pohled přísné formální hranice ji ve vyjádření myšlenek, pocitů a nálad neomezují. I proto Sonáta v Petřině podání dokáže čtenářům zprostředkovat nevšední prožitek a předat jim umělecké poselství stejně emotivně, jako to zvládne umně zkomponovaná a citlivě provedená hudba.

Znovu se potkáme

Znovu se potkáme, až osud zavelí.

V mrazivý čtvrtek či kvetoucí pondělí

setkání v kině – či v hospůdce u trati

podvečer lhostejný v červánky obrátí.

Myšlenky zajiskří, tělo se ohlédne,

vzpomínka na bolest nakrátko vybledne,

motýli v hrudi nám křidélky zahrají,

pohled a pohled se polaská potají.

Znovu se potkáme. Láska se neztratí.

Poznáme v kině či v hospůdce u trati dřív,

než-li cestou svou zamíří každý z nás,

že duši bolavou vyléčí dobrák čas.

Těmito verši básnická sbírka Petry Haasové, ilustrovaná známým moravským výtvarníkem Arnoštem Bučkem a vydaná v pelhřimovském nakladatelství NTP, končí. Samotný název však dává tušit, že se s nadanou básnířkou ještě potkáme. Petra je sice jako každý umělec pověrčivá, přesto nám něco ze svých tvůrčích záměrů prozradila: „Právě dokončuji poslední básně, které chci svázat do své další básnické sbírky. Pracovně jsem ji nazvala Fontána v dešti. Myslím, že u tohoto názvu již zůstane. Fontánu bych pro milovníky poezie chtěla tentokráte vydat jako bibliofilii. Na ručním papíře, s krásnými ilustracemi a v limitovaném nákladu do 200 kusů. Malou dílnu, ve které vyrábí kvalitní a pro tyto účely vhodný ruční papír jsem náhodou objevila v Litoměřicích. Tisk opět svěřím Bedřichu Kocmanovi a jeho spolupracovníkům z NTP – Nové tiskárny Pelhřimov. Vhodného ilustrátora však stále hledám.“

Budeme se, Petro, na „Fontánu“ těšit stejně tak, jako se těšíme na premiéru nového filmu, na uvedení nadějného divadelního kusu či na provedení nové symfonie od talentovaného hudebního skladatele.

Fotografie pro CzechFolks.com © Milan Richtermoc