CzechFolks.com PLUS

Benešov nad Ploučnicí je sice trochu ve stínu nedalekého Ústí nad Labem, ale to mu nijak neubírá na významu ani na nenápadném půvabu. O mnohých městech se říká, že připomínají Betlém. Když se v Benešově vypravíte na vyhlídku Františka Josefa I. na vlastní oči poznáte, že pozorujete jedno z nich.

Benešov byl v údolí řeky Ploučnice v místech, kudy vedla stezka spojující Prahu s východním Saskem a Lužicí, založen v třicátých létech 13. století. O hospodářský rozkvět se významně zasloužili Trčkové z České Lípy i jejich následníci Pánové ze Salhausenu. V průběhu 16. století v místech původního gotického hradu postavili dva zámky a je s nimi spojován největší rozkvět města. Husitské války způsobily, jako mnoha dalším oblastem, městu nemalé škody. Roku 1426 bylo dobyto sirotčími vojsky Jana Roháče z Dubé. Zpočátku husité marně město obléhali směrem od Táborského vrchu (Doberberg), až jim jedna z místních žen, buď ze sympatie k husitskému hnutí nebo za úplatu, ukázala tajný vstup do města. Otevřenou stokou pronikli obléhatelé do města, půlku obyvatelstva pobili a město vypálili. 

Dva zámky, které najdete v horní části náměstí, jsou pozoruhodnou ukázkou saské renesance v Čechách, najdete na nich i prvky saské gotiky. V dolním uvidíte historické interiéry, dobový nábytek, sbírku grafik, hodin i zbraní, v dolním zámku se máte možnost seznámit s expozicí uměleckého řemesla 16 a 17 století.

Z Benešova se po cyklotrase vydáte přes Heřmanov do Slukové, kde odbočíte doprava a po málo frekventované silnici dojedete do Rychnova. Tam narazíte na další cyklotrasu vedoucí do Příbrami a po silnici vystoupáte pozvolným kopcem až na vrchol Bukové hory (863 mnm). Z dálky bude, místo majáku, vidět televizní vysílač, který nahradil původní, v roce 1961 vyhořelý. Hora je čedičový vrchol, součást Verneřického středohoří. Nenechte si ujít možnost občerstvení v Děčínské boudě, kde vás příjemně překvapí ceny, a pokračujte pěšky malý kousek na Humboldtovu vyhlídku. Mezi bloky čediče uvidíte Velké Březno, Milešovku, Ústí nad Labem, pásmo Krušných hor s Komáří vížkou a pochopíte, proč slavný německý přírodovědec Alexander Freiherr von Humboldt považoval pohled na Středohoří za nejkrásnější na světě. Na jihovýchodním svahu v masivu hory objevíte asi sedm metrů hlubokou trhlinu, i v letních měsících je v ní led a sníh.

Pouť si můžete prodloužit o cestu do Zubrnic, zavede vás tam zelená turistická značka. V obci uvidíte rozsáhlý soubor severočeských lidových staveb, najdete v ní i muzeum železniční trati Velké Březno – Úštěk. Po návratu na Bukovou horu vás čeká dlouhé klesání přes Příbram a Verneřice do Louček. Během krátké zastávky ve Verneřicích si prohlédnete půvabnou barokní kašnu se sochou svatého Floriána s dórskými sloupy a gotický kostel svaté Anny ze čtrnáctého století.

Dnes klidné městečko bývalo ještě v polovině devatenáctého století průmyslovým centrem, v okolí byla řada dolů na černé uhlí, od roku 1770 zde pracovala první kartounka. Na konci Louček, hned za mostkem přes Bobří potok pramenící na Bukové hoře, odbočíte doprava, polní cesta značená zeleně vás podle potoka povede k Bobří soutěsce. Potok tam svou erozní činností v čedičovém masivu vytvořil úzkou rokli s místy třicet metrů vysokými skalními stěnami ze sloupcovité až deskovitě odloučené horniny. Minete několik romantických peřejí, přejdete mostek a pár kroků za ním stojíte před sedm metrů vysokým vodopádem. Nedaleko je přístřešek s dřevěnými lavicemi, odkud je pohled na místa vyvolávající představu divočiny podle Karla Maye nejhezčí. Stejnou cestou se podél potoka vrátíte k silnici a opět na kolech do Verneřic, kde jsou na výběr dvě možnosti. Buď po cyklotrase zpět přímo do Benešova, nebo se zajížďkou silnicí přes Valkeřice a Františkov nad Ploučnicí do stejného cíle.

Cesta přes Valkeřice umožní ještě prohlídku zřícen hradu Ostrý, najdete je malý kousek za Františkovem. Zbytky hradu stojí na jícnu čedičové sopky, jejíž vrchol byl osídlen již v desátém století. Do středohoří tehdy dorazili uprchlíci z Bavor a na kopci vybudovali nejprve dřevěný, později kamenný hrad, který využíval jako přirozené hradby valy vzniklé propadáním jícnu sopky. Na kopci stejného jména, jaké nese hrad, můžete pozorovat stejný úkaz jako na známém Borči. Ostrý je protkán mnoha prasklinami, kterými na povrch stoupá ohřátý vzduch měnící se v zimě na viditelnou páru, okolo průduchů se i za mrazů daří některým druhům zeleně.

Fotografie pro CzechFolks.com © Pavel Pávek