CzechFolks.com PLUS

Co bylo v Lightning Ridge opravdovou vzácností, to byl déšť. Když se rozpršelo už v noci, hodně minerů vstávalo brzy ráno a šlo “nudlovat”. Ne na svůj claim, ale kamkoli, kde věděli, že se nachází opál. Tak, jako lidé chodívají po dešti na houby, mineři chodili na hromady dirtu. Skoro každý něco našel, opály pěkně omyté deštěm, a vždycky nějaký šťastlivec objevil cenný kousek v hodnotě i několika tisíc.

Byla jsem ráda, že mám plnou nádrž vody, ale pak už jsem toužila, aby přestalo pršet. Bylo třeba zajistit jámy, aby do nich netekla voda a pracovat se nedalo, protože všude bylo bláto. Když hodně pršelo i v Queenslandu, rozvodněné řeky se hrnuly do N.S.W. Nedaleké městečko Collarenebri bývalo zaplavené a ve Walgettu budovali hráze z pytlů s pískem, aby uchránili město před povodní.

Než se kdo nadál, byl Lightning Ridge obklopen vodou. Josef a jeho přátelé si vyjeli na loďce po silnici a dostali se až do Walgettu a zpět. Elektrické a telefonní sloupy, jakož i různá návěstí podél cesty, byly jedinou orientací. Všude byla jen voda a zase voda. Celý rozsáhlý kus země, rovný jako stůl, byl zaplaven. Stovky kilometrů byly pod vodou.

Každý den přilétalo vojenské letadlo a zásobovalo město vším potřebným. Ani pivo nescházelo a pilo se víc než jindy, protože se nedalo pořádně pracovat.

Ti, co měli jámy ve vyšší poloze a byli na opálu, kopali a hlídali, aby jim tam nikdo nevlezl. Ti v nižších polohách pumpovali vodu z jam, protože bylo nebezpečí, že prosákne-li voda ke stropu, celá šachta se zřítí. Večer se všichni scházeli v hotelu nebo v bowling clubu, kde se dozvídali, co je nového a kde se co děje.

V jámě blízko cesty, kde jezdí těžké trucky, je vyšší pravděpodobnost, že spadne kus stropu. Je třeba být stále ve střehu a všímat si každé praskliny. Práce pod zemí se nesmí podceňovat. V první řadě se do jámy musí dostávat čerstvý vzduch. Nejlepší jsou dvě jámy blízko sebe, kde vzduch proudí přirozenou cestou. Když jsme začínali kopat, ušila jsem dvacet stop dlouhý kalikový pytel. Do obruby jsem protáhla drát, pytel kousek rozpárala a připevnila nad zemí k rumpálu. Je to jednoduchý a při tom účinný způsob, jak dostat do jámy vzduch. Pytel byl vždy nafouknutý a pracovalo se nám dobře.

Někteří lidé ignorují všechna samozřejmá opatření a prostě nevěří, že se jim něco může stát. Jeden miner pumpoval vodu z jámy a asi neměl dost zkušeností, protože dal motor do jámy. Když dlouho nepřicházel domů, jeho manželka se šla podívat za ním na claim. Motor stále běžel. Manžel na její volání neodpovídal, domnívala se, že ji neslyší. Slezla za ním dolu po žebříku a už se nikdy nevrátila. Její manžel byl otráven výfukovými plyny a než se vzpamatovala z úleku, byla omámena též. Zůstaly po nich dvě osiřelé děti.

Open cut vedle našeho claimu na Canfells už nikomu nepatřil a několik minerů chtělo vyzkoušet, co je v další vrstvě. Hned za hrází, kousek od nás, pracoval Josef, vysoký, statný muž. Pracoval tam se svým přítelem a jednou mě pozval, abych se podívala do jejich jámy. Moc mě to zajímalo. Chtěli jsme také kopat do druhé vrstvy a u nich jsem mohla vidět, co se dá očekávat. To, co jsem viděla, se mi nelíbilo. Mimo jednoho pilíře u žebříku bylo všechno vybrané a kameny jako bochníky chleba se válely po zemi.

Jak se sem dostaly ty kameny?” ptala jsem se překvapeně.

“Spadly ze stropu,” odpověděl klidně Josef. Tak se nacházejí opály. Je třeba kopat kolem nich, a když už kameny nic nedrží, spadnou samy vlastní vahou.

“To je hodně nebezpečné. Je dobře, že jste tady už skončili,” řekla jsem s ulehčením.

“Ne, ještě jsme neskončili,” řekl Josef. “Teď rozkopem tento pilíř, protože jsou v něm opály. A potom se prokopem na další vrstvu.”

“Teď žertujete,” smála jsem se,” když rozkopete tento pilíř, spadne vám strop a je vyloučené, abyste mohli jít dolů. Udělejte to obráceně. Prokopejte se níž a zjistěte, co tam je. Když tam budou opály, pracujte dole a teprve až budete se vším hotovi, můžete se pokusit o pilíř a to hodně opatrně.!”

“Ale kdepak. Stropy vydrží hodně a není čeho se bát. Když ten pilíř nevykopeme, někdo sem v noci vleze a vykope to za nás. Nikomu ho nedám.”

Asi o tři dny později jsem nečekaně potkala Josefa ve dveřích obchodu. Měla jsem dojem, jakoby se setkání rád vyhnul a raději by couvl zpět a ztratil se, ale už bylo pozdě. Stáli jsme proti sobě. Jeho ruka byla zafačovaná až po rameno a visela zavěšená v šátku uvázaném na krku.

“Co se vám stalo, Josefe ?” ptala jsem se s údivem. “Byl jste v nějaké bitce nebo jste se vyboural v autě?”

“Bylo to mnohem horší,” přiznal zahanbeně,”spadl nám strop, tak, jak jste to řekla. Právě jsme se chystali domů. Miloš už byl na žebříku a tak ho to jenom zaprášilo, ale mě to málem urazilo rameno. I tak jsem měl štěstí. Kdyby mi to spadlo na hlavu, už bych tu nebyl.”

“Vrátíte se tam až se vám ruka zahojí?” ptala jsem se.

“Ani za nic na světě. Opály tam možná leží navrchu, ale já jsem dostal varování, na které nezapomenu.”

Na druhém konci open cutu pracoval Radek. Znala jsem ho dobře. Pracoval sám a byl vždy slušný. Jednou ke mně přišel na jámu někdo, koho jsem neznala, a ptal se po Radkovi. Ukázala jsem rukou, kde pracuje.

“Chci od něj něco koupit a nenašel jsem ho doma. A tady se nemohu dovolat. Kompresor běží, je možné, že mě neslyší, když to dělá takový hluk?”

“Ne, kompresor dělá hluk venku, ale v jámě je slyšet každé slovo. Jestliže se neozývá, pak se mu něco stalo. Můžete lézt dolů po žebříku? Prosím vás běžte hned, určitě potřebuje pomoc.”

Bylo štěstím pro Radka, že ho někdo hledal tak brzy po poledni. Večer už mohlo být pozdě.

Byl zavalen kameny ze stropu, měl poraněnou páteř a ochrnutý ležel dlouhou dobu v nemocnici v Sydney. Měl štěstí, že byl mladý a silný a určitě i dobré léčení ho postavilo znovu na nohy.Samotní mineři jsou vždycky v nebezpečí, že nebudou včas nalezeni, když se jim stane nepředvídaný úraz.

One sunny morning (Jedno slunečné ráno)  

A dog was crying his heart out
when two young miners left their camp and talked.
Did they forget to get him his breakfast, I thought
or wanted he them to take him for a walk?
They did not listen to the dog’s whine,
young boys, their hearts full of dreams.
With the sun in their eyes they went down the mine
and darkness swalloved their screams.
When dust settled down, one only arose with a struggle
with bruised body and wild look of the pain.
His friend with all his dreams under the heap of rubble
and dog still crying on his chain.

V osmašedesátém roce přišla nová vlna uprchlíků, někteří z nich se objevili i v Lightning Ridge. Mirek, mladý svobodný muž, byl jediný z nich, který zůstal. Udělal si provizorní bydlení a kopal. Viděla jsem na jeho kemp a jednou jsem u něho zahlédla dva mladé chlapce.

Předpokládala jsem, že je přivede ke mně na kávu, jsou-li to Češi. Nějak jim ale nezbýval čas, a tak jsem usoudila, že už někde pracují. Asi po týdnu jsem slyšela nezvyklý štěkot Mirkova psa. Vyšla jsem na verandu a viděla chlapce odcházet z domu. Pes štěkal lítostivě, ale ani se neohlédli a pomalu se vzdalovali. Nemohla jsem si vysvětlit proč byl pes tak nešťastný. Neslyšela jsem ho nikdy takhle štěkat, když odcházel Mirek a tyto chlapce znal jenom několik dní.

Asi za hodinu k nám přiběhl nějaký muž a ptal se udýchaně:”Tady blízko se něco stalo, ve které jámě?” 

“Kolem nás nikdo nekope a já o ničem nevím,” řekla jsem a muž beze slova utíkal dál. 

Rozhlížela jsem se kolem, ale jen naložené trucky jezdily směrem na puddling dam.

Teprve později toho dne jsem se dozvěděla, co se stalo. Mirkův známý měl zaregistrovaný claim ale nekopal tam. Bylo třeba vyčistit jámu a chlapci mohli zkusit štěstí. Někdo jim půjčil i jackhammer. To osudné ráno šli nakopaný dirt vytáhnout, aby mohli pořádně začít. Jeden z nich, jmenoval se Rudi, vlezl do jámy, postavil velkou plechovou nádobu na zem a hodil do ní kámen, který vypadl v noci ze stropu. Hlomoz se rozlehl malým prostorem a celý strop se najednou sesypal. Druhý chlapec byl ještě blízko žebříku a nedostal plný zásah, ale Rudi byl zasypaný a už ho nevzkřísili.

Mirkův pes asi vytušil nebezpečí, ale nikdo si jeho žalostného kňučení nevšímal.

Kolem podobných případů je obvykle hodně vyšetřování. Tyto nešťastné náhody vždy vyburcují minery k vyšší opatrnosti.

Originální ilustrace pro Czechfolks.com © Miloslav Heřmánek Ing. Arch.
http://grafika.hermanek.info