Milan Richtermoc: Když perníkové srdce, tak z lásky
05.11.2009
Perníkářka Jindřiška Dvořáková ze Křenku u Staré Boleslavi je diplomovanou mistryní lidové umělecké tvorby. Sebe, obec, ve které léta spokojeně žije, i svoji vlast proslavila medovými perníčky, které nejenže lahodně chutnají, ale také dobře vypadají. Mohu dosvědčit, že perníčky od Jindřišky jsou uměleckými díly. Paní Dvořáková je totiž jednou z mála perníkářek, které se při zdobení perníčků dotýkají výšin umění, aniž by přitom překročily onu tenkou hranici, dělící umění od neumění a krásu od nevkusu.
Připomeňme si, že první zmínka o perníku a perníkářích se v Čechách objevila již v roce 1335. Písemný záznam pochází z Turnova. Později, zejména ve větších městech, perníkářů přibývalo, a to tak mocně, že se organizovali do cechů. K největšímu rozkvětu perníkářského řemesla došlo ve druhé polovině 16. století. Na počátku 19. století perníkářství upadlo, ale již ve druhé polovině téhož století opět dostoupilo vrcholu. Příčinou závratného vzestupu byla skutečnost, že perník došel zalíbení v lidových vrstvách.
Perníkářství patří mezi řemesla, která se v celé své kráse dochovala do dnešních dnů, protože tajemství jejich výroby časem nezapadlo, ale přecházelo z otce na syna a z mistra na tovaryše.
Ale vraťme se zpět do malebné chalupy na břehu slepého ramene Labe, ve které Jindřiška dokončuje úpravu starých forem (z 19. století) pro medové perníčky, určené pro letošní předvánoční lidové trhy. Přes nedostatek času rozhovor pro čtenáře Czech Folks Plus neodmítla.
- Jindřiško, v čem spočívá tajemství vašich voňavých a krásně nazdobených medových perníčků?
„Tvoříte-li medové perníčky, nejde pouze o to mít k dispozici dobře vypracované a uležené těsto, ale také správně vytopenou pec. Nejdůležitější je však přistupovat k jejich pečení a k úpravě s něčím, co nosíte v srdci a co chcete skrze medové perníčky předat těm, kteří si je koupí nebo dostanou. Své perníčky dělám s láskou a chci jimi lidem udělat radost.“
- V úvodu jsem zdůraznil, že vaše perníčky jsou nejen voňavé a chutné, ale i na pohled krásné. Čím to, že jsou tak vyvážené a vkusné?
„Vycházím z osvědčené zásady, že u medového perníčku musí být na první pohled zřejmé, že se jedná o perník a o nic jiného. Proto dbám, aby měl nahoře zlatohnědou barvu, byl baculatý a hezky voněl. Poleva musí celkový dojem umocňovat, nikoli perníček zakrývat, protože perníček není ani keramikou, ani krajkou. Často vidím, že někteří perníkáři zdobí své perníčky složitým krajkovým vzorem. Na první pohled je to efektní, ale posléze zjistíte, že tento vzor na perníku není tím pravým ořechovým. Perníčky jsou přeparáděné. Proto při zdobení zachovávám zdrženlivost a snažím se nepřekročit meze vkusu. Pro mne je základem bílá linka. A pokud zdobím linkou barevnou, snažím se ještě více o střídmost. Kupříkladu srdéčko z medu zdobím jen tenkou bílou linkou a dozdobuji je červenou tečkou a troškou zelené.“
- Kam až jste se, Jindřiško, se svými perníčky dostala?
„Většinou jezdím předvádět tam, kde se pořádají tradiční lidové poutě a jarmarky. Proto mne zastihnete v Rakovníku, v Berouně, ve Staré Boleslavi, v Lysé nad Labem, ale také v Turnově, v Olomouci a v Praze. Nejdále jsem byla v Hamburku. Díky mé mladé kamarádce, klavírní virtuózce Yukiko Sawa, která svého času studovala na pražské Akademii múzických umění u profesora Páleníčka, se s mými medovými perníčky pravidelně setkávají lidé i v dalekém Tokiu, kde, jak vím, se jim líbí stejně tak, jako Dvořákova či Janáčkova hudba. Všude, kam přijedu, mám díky medovým perníčkům dobré přátele. Pravidelný kontakt s lidmi mi přináší velké potěšení.“
- Kam se letos chystáte na Vánoce?
„Na Polabské vánoční trhy na výstaviště do Lysé nad Labem, kam jsem byla již tradičně pozvána do stánku časopisu Receptář, se kterým spolupracuji. V Lysé vždy panuje kouzelná atmosféra, o Vánocích zvláště. Už se tam těším. A protože vím, že budu mít mezi předváděním trochu volného času, chci zajít na návštěvu do Šporkova zámku, ve kterém se nyní nachází Domov pro seniory. I ty bych ráda svými perníčky potěšila.“
- Jindřiško, co pro vás znamenají Vánoce?
„Vždy jsem je měla a stále mám ráda. Pro jejich klid a jedinečnou atmosféru. Miluji na nich ony nenápadné drobnosti a prostotu. A rovněž jejich duchovní rozměr. Ovšem na druhé straně nemám při nich ráda zbytečné okázalosti, které jsou v současné době tak časté. Podle mého názoru k Vánocům nepatří. O Vánocích si vždy víc než kdokoli během roku vzpomenu na své krásné dětství, na drahé rodiče i na své předky. A navzdory pokročilému věku stále ještě zdobím vánoční stromeček, i když je už menší, než býval kdysi. Možná si myslíte, že je celý ověšen medovými perníčky. Není. Věším si na něj drobné dárečky, které jsem dostala od přátel a které s láskou uchovávám. Každý dáreček mi tak opět připomene svého dárce, kterému mohu být a jsem za něco vděčná.“
- Vím o vás, že nemáte vlastí potomky, ale zato máte své pokračovatele…
„Osud mi vlastní děti nedopřál. Smířila jsem se s tím. A pokračovatele skutečně mám a jsou dobrými žáky. Mám z nich radost. Myslím, že perníkářství by se měl člověk věnovat jako svému koníčku. Ne pro peníze, nýbrž pro radost sobě i druhým. A mám za to, že ten, kdo nějaké řemeslo ovládá, by si měl najít a vychovat pokračovatele. Mně v tom nedávno moc pomohla i knížka Medový perníček – do srdce chodníček, kterou se mnou napsala moje spolužačka spisovatelka Marie Kubátová a vydala ji nakladatelka Slávka Kopecká. Ze všech regionů mi teď lidé píší, že používají můj recept na pečení a moji polevu na zdobení. Dokonce mi někteří čtenáři své výtvory na ukázku posílají. Mám radost tvrdí-li, že od té doby, co znají moji knížku a mé recepty, sami dokáží upéci a vyzdobit medové perníčky tak, jako nikdy předtím.“
Dovětek
Čtenářům internetového magazínu Czech Folks Plus v závěru prozradím, že Jindřiška Dvořáková letos v srpnu oslavila své 87 narozeniny! Přitom je stále milá, činorodá a plná elánu. Stará se o svoji usedlost, chová včely a domácí mazlíčky (s láskou pečuje i o ty zatoulané), jezdí na kole, ráda cestuje a vůbec – těší se ze života.
Fotografie pro CzechFolks.com © Milan Richtermoc
























Jménem redakce bych chtěla poděkovat autorovi za velmi poučný článek a zároveň bych chtěla popřát paní Jindřišce vše nejlepší k jejím 87. narozeninám.
Daniela Olszová, San Diego, USA
Vážená paní šéfredaktorko, vážená redakce,
děkuji za zařazení mého příspěvku do CF Plus. Současně moc děkuji za přání k narozeninám pro paní Dvořákovou. Uvidím se s ní tuto sobotu při velké autogramiádě Čs. klubu sběratelů autogramů, který je pořádán (vždy jednou ročně) ve velkém sále na Novotného lávce v Praze. Článek s dovětkem jsem jí vytiskl a rád předám.
Jsem si jist, že ji Vaše přání, navíc tlumočené z tak velké dálky a od nám všem milých krajanů, nesmírně potěší.
Milan Richtermoc