CzechFolks.com PLUS

Milan Dubský glosuje (23)

23.11.2009

Živočišná, zvířecí svoboda a svoboda člověčí

Svoboda patří k demokracii. Je její součástí, ale jenom jednou z jejích součástí. Demokracie je svou podstatou mnohem více. Je širší, hlubší, všestrannější. Jsou lidé, žijící v demokratickém státě, např. v Česku, kteří si z demokracie vybírají jen některou část z jejího vějíře. Např. pouze svobodu. A ta má sto tváří. Svobodu koupit si co chci. Má to dvě podmínky. Musíš mít na to peníze nebo si půjčit. A na to čekají věřitelé. Půjčí na všechno. Ani se neptají na co. A půjčí po telefonu. Bez ručitele. To je, co? Nebo banky vymýšlejí a nabízejí finanční deriváty derivátů z derivátů. Jako pomoc nebo výhodné investice. Jsou to finanční produkty z oblasti papírových peněz, peníze jsou zde zbožím nikoliv platidlem. Finanční sektor na nich vydělává víc než na investicích v materiální výrobě.

Svobodu dělat si co chci. To co mi vyhovuje bez ohledu na ostatní. To je pojetí svobody zvířecí. Predátorské. Sežrat ty slabší, nastolit mezi nimi atmosféru strachu, podřízenosti. Tito predátoři nepřijímají další vlastnosti a atributy demokracie, jako jsou zodpovědnost, tolerance, slušnost, možnost volby. Ale právě tyto obsahy jsou vedle svobody podstatou demokracie.

Ekonomická krize k nám dojít musela. Jsme součástí systému, v němž vznikla, takže se z ní nelze vymknout. Současným lídrům politiky a ekonomiky se podařilo vyčlenit z davu obyčejných lidí. Bydlí v domech snů, jezdí na dovolené do míst, kam noha zaměstnance nemá šanci šlápnout. Jezdí v autech se spodní hranicí ceny 1,5 milionu Kč, nemají starosti obyčejných lidí. Co zbylo a zůstává té zbývající většině? Tisíce titulů knih plytké literatury, bulvární tisk sloužící k otupování občanské mysli a soudnosti, desítky kanálů komerčních televizí odvádějící pozornost a zájem do bažin prostřednosti, vyvolávající závist a vzlety do iracionálního a virtuálního světa. Státní aparát prolezlý mafiemi, lobbisty, živený korupcí, přemnoženými právníky, leckterýmí s neplatnými a falešnými tituly a glejty. Právní rámec s nedobrými zákony plnými děr, do nichž byly již při jejich tvorbě vloženy připravené polotovary, aby sloužily těm, co mají peníze, moc a vliv a zaručily beztrestnost obrům zločinu a nepravostí. Proto tolik novelizací, které se podobají novým nátěrům na starých ušpiněných zdech.

Homole bohatých a kolem většina, jež nakupuje u Číňanů, Vietnamců, v sekondhendech a supermarketech. Všeobsáhlý klientelismus od stavebnictví po zdravotnictví. V krizi všichni ztrácejí, jen lichvářům a bankám, jež k nim patří, rostou zisky. Zisky ze splátek dluhů jak státních tak i zadlužených domácností a občanů. Brambory na dálnicích, mléko na polích, cukr kupovaný většinou v akcích obchodních řetězců. Pomyslné bohatství v papírových penězích přesouvá investice do finanční sféry místo do reálné ekonomiky tj. výroby materiálních produktů a roztáčí kola další budoucí krize. Investice ve finanční sféře přínášejí více zisku, ve formě úroků z dluhů. Ale nevytváří se žádné materiální statky s užitnou hodnotou. Kapitalismus je schopen vytvořit stát blahobytu. Ale bude nutno definovat status blahobytu a pak odpovědět pro koho? Kapitalismus je možné, ale obtížné milovat. Příkladů nespravedlnosti a křivd je v něm tolik, že není nutno je hledat. Jsou všude kolem nás. Ale to není jenom v samotném systému, ale hlavně v lidech a uspořádání společnosti.V otrokářském systému byla nespravedlnost a krutost. Ve feudalismu byla nerovnost, poddanství, nevolnictví a dřina na cizí pány. Ani socialismus podobné křivdy neodstranil, naopak nastolil hrůzné režimy. Ve všech formacích, které existovaly a existují, jsou křivdy, omyly, problémy, útrapy malých i velkých rozměrů. Jejich společným jmenovatelem je rozdělení společnosti na malou skupiny bohatých, jež mají moc a vliv. Je to úzká vládnoucí množina. Ostatní, to jsme my, jí to umožňujeme, když se nechceme podílet a angažovat na vytváření systému, jeho formě a uspořádání. A tak sami sobě kujeme obruče i okna svobody.

Je to nevábná apokalypsa hodnot, idejí a myšlenek, za něž jsme vyšli do ulic v listopadu před dvaceti lety. Země se propadá, procházíme se haldami vyprázdněných slov, slibů, programů a výzev.

Nastává čas, abychom provedli inventuru demokracie, ujasnili si pojmy a definovali přesné kontury a rozměry. Nejsme všichni bohatí. To vlastně ani nejde a mnozí z nás po tom ani netouží. Za to, co je nyní lepší, ale i horší, si můžeme sami. Rozdíly, rozpory a problémy vždy byly, jsou a budou.Jsou skutečnou hybnou silou postupu, změn a někdy i ustálení toho dobrého a dostačujícího v našem světě a v nás.