CzechFolks.com PLUS

Obec, vlastně větší vesnice Jakub, leží ve stínu slavné Kutné Hory již mimo pásmo kopců, okolní krajina se vzhledem blíží k Polabí. Na konci poklidného náměstíčka, v místech, kde by nezasvěcený jen těžko hledal něco zajímavého, je ale stavba, jakou jinde nenajdeme. Kostel svatého Jakuba pochází z dvanáctého století a jižní stěna je vyzdobena unikátními románskými plastikami.

Obcházíme trochu tajemnou stavbu z lomového kamene, v západní stěně, ve výšce přibližně prvního patra, je vidět náznak někdejších dveří… Navazovala na ně krytá chodba a umožňovala pohodlný přístup panstva z přilehlé, dnes již zaniklé tvrze přímo na kostelní kůr.  

Před několika roky, probíhaly ještě rekonstrukce, jsme se byli na kostel podívat. Provedl nás Karel Koubský, který se stará o památky patřící farnosti v Sedlci. Interiér nepřipomínal svatostánek ale staveniště, na kůr jsme spolu šplhali po vratkém dřevěném žebříku, jiný vstup byl možný jen těmi dávno neexistujícími dveřmi v průčelí. Pan Koubský věděl vše o každém kameni, ukázal nám i místo, kde byla při opravách v roce 1846 autentika z roku 1165. Dozvěděli jsme se, že autentika je listina potvrzující svěcení a že podle ní chrám světil třináctý pražský biskup Daniel. Vzácný dokument je dnes uložen v Národním muzeu a dokládá i přítomnost krále Vladislava s královnou Juditou.

Proč se ale královský pár osobně zúčastnil svěcení kostela v místě, které v té době nepatřilo mezi mimořádně významná, zůstává záhadou…

Tajemstvím je obestřena i příčina založení kostela. S určitostí se ví, že zakladatelkou byla jistá Marie se svými dvěma syny. Marie pocházela pravděpodobně z rodu pánů ze Švabenic ze střední Moravy. V roce 1146 je připomínán jistý Slavibor, patrně Mariin manžel, který se ve družině dvou moravských knížat zúčastnil přepadení Olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka u hradu Usobrno ve vsi Biskupicích. Předpokládá se, že Slavibor umírá po roce1146 a vdova Marie spolu se syny staví kostel sv. Jakuba na usmíření.

Dnes obnoveným kostelem provází starší sympatický pán, živá kronika nejen proběhlých oprav, ale i obce a širokého okolí. Vypráví dlouze o práci součastných mistrů kamenického řemesla, kteří se podíleli na obnově vzácné památky.

Za pozornost stojí celá stavba, ale kamenická výzdoba si jí zaslouží patrně nejvíce. Stojíte před největším zachovaným souborem románské plastiky a pravděpodobně nejstaršími portréty českých zemských patronů v celých Čechách. S výjimkou tympanonu vznikl jako společné dílo několika neznámých autorů v polovině dvanáctého století, u všech částí jsou zřejmé vlivy francouzského a saského sochařství. Většina plastik byla patrně vytvořena pro jiný kostel, nejspíše v severní Itálii. Při pozornějším pohledu zjistíte, že plastiky byly upravovány, aby je bylo možné umístit právě na kostel v Jakubu. Změna je nejlépe viditelná na meči v ruce postavy krále. Jak a proč se plastiky ocitly právě v kostele vzniklém na vlastně bezvýznamném místě, je další z mnoha krásných záhad české minulosti.

Kostel svatého Jakuba se loni v dubnu stal Národní kulturní památkou a navštívit ho můžete každý den; na vstupní bráně je adresa průvodce, který bydlí nedaleko a se vším vás ochotně seznámí za pouhých třicet korun.

Fotografie pro CzechFolks.com © Pavel Pávek