CzechFolks.com PLUS

Ať žije naše Česká republika
voláme všichni z plných plic.
Ctíme a milujeme Masaryka
ale sami neděláme nic!

(Karel Hašler 1919)

Pojďme tedy něco udělat!

Pomozte nám vrátit zpět do Jihlavy Masarykovu sochu, která stávala před jihlavským gymnáziem. Sochu zakladatele naší republiky, státníka, jehož hodnoty, které vyznával – pravda, tolerance, svoboda, demokracie, humanita – je nutno stále připomínat a ctít.

Byla to patrně poslední socha TGM v Československu, kterou začínající vláda komunistů dovolila vztyčit. Prostředky na sochu sehnali občané pomocí sbírky a jejího odhalení 12. 9. 1948 se zúčastnilo tři tisíce Jihlavanů. Byla to velká manifestace za demokracii a svobodu, protože lidé si uvědomovali, že tyto hodnoty jsou v ohrožení. Autorem sochy byl akad. sochař Jaroslav Šlezinger, později dsouzen ve vykonstruovaném politickém procesu na 25 let těžkého žaláře. V něm také r. 1955 zemřel. Socha TGM vydržela před jihlavským gymnáziem do r. 1961. V tomto roce ji nechali komunisté strhnout a rozbít.

Osud sochaře Jaroslava Šlezingera

Jaroslava Šlezingera zatkla StB 7. září 1949. Den předtím se vrátil s rodinou z dovolené a právě doháněl zameškanou práci na zahradě. Unavený dorazil navečer domů. Lehl si, aby si odpočinul než manželka připraví večeři a hrál si se synkem. Malý Petr měl zanedlouho oslavit páté narozeniny. Tuhle rodinnou idylu přerušily rány na dveře a když paní Šlezingerová otevřela, vešli dovnitř tři muži a vyzvali sochaře, aby šel okamžitě s nimi. Nesměl se ani obléct, bosého ho odvlekli do auta a odvezli neznámo kam. Malý Petr, který byl zvyklý jezdit s tatínkem autem, chtěl také nastoupit. Muži ho dstrčili až spadl a ještě na něj křičeli. Vyděšená manželka se synkem zůstala doma a nemohla jít manžela ani hledat, protože Petr nebyl k utišení a matku nechtěl od sebe pustit.

Ve stejném čase StB rabovala v sochařském ateliéru. Vykonavatelé rozbíjeli sochy, některé vyházeli oknem a ty, co zůstaly celé, byly postupně odvezeny. Nikdy se nezjistilo, kde skončily. Marie hledala svého muže ještě další dva dny, ale zbytečně. Nikdo jí nechtěl podat žádnou informaci. V této zoufalé situaci obdržela okamžitou výpověď z bytu, zároveň jí bylo obstaveno bankovní konto a zabaveno auto. Takže po zásahu StB Šlezingerovým z celého majetku zůstala jen výrobna hraček. Jenže nebylo z čeho platit zaměstnance. Paní Šlezingerová přesto těmto lidem ještě 14 dní vyplácela mzdu z hotovosti, kterou měla doma k dispozici. Ale když tenhle zdroj financí došel, zaměstnanci museli dostat výpověď.

Paní Marie se synem zůstali zcela bez peněz a neměli kde bydlet. Nebyli místní, takže se nemohli nastěhovat k příbuzným. Požádali tedy na městském úřadě o ubytování a poté co jim byla nabídnuta jedna sklepní místnost – tmavá a vlhká, odjeli do Jemnice. Tam se nastěhovali do domku k Jaroslavově mamince, která je s láskou přijala. Ty dva týdny po zatčení Jaroslava, kdy ještě paní Šlezingerová s Petrem zůstala v Jihlavě, strávila pátráním po svém muži.

Dozvěděla se sice, že je ve vazbě v Hluboké ulici, ale to bylo vše co zjistila. Netušila za co byl zatčen a bude-li propuštěn. Nevěděla proč nemá přístup k vlastním penězům v bance. Nemohla mu říci, že musela zavřít jeho „hračkárnu“ a ani to, že dostali výpověď z bytu a stěhují se do Jemnice. V té době ji navštívil člověk, který pracoval v Jihlavě ale pocházel ze vsi nedaleko Jemnice. Často ho manželé Šlezingerovi přibrali do auta, když jeli navštívit rodiče. Byli ochotni kvůli němu udělat zajížďku, aby ho dovezli až domů. A tento muž přišel paní Marii přiznat, že je členem StB.

Zmíněných cest využíval k tomu, aby poslouchal co si manželé povídají, jaké mají smýšlení a následně o nich podával hlášení. Řekl, že poznal čistý a ryzí Šlezingerův charakter, je si vědom toho, že se ničím neprovinil. Jenže „příliš vyrostl a vyčnívá“ a navíc je všemi oblíbený a respektovaný, a to se StB nelíbí. Krátce jí vysvětlil, jak je to s Jarkem zlé. Jak je marné a zbytečné cokoliv pro něj podnikat. Nakonec jí pohrozil, že dozví-li se někdo o tomto rozhovoru, postará se, aby i ona byla zatčena. Svého muže viděla až zbitého a prošedivělého na povolené návštěvě v jihlavské věznici.

BEZ CENZURY:

Milá Maňulko a Petře

Oba Vás vroucně líbám a tisknu se k Vám. Dnes je neděle 13. II. (55). Tvůj dopis z 4. II. a 2 fotky jsem včera obdržel, za které jsem Ti od srdíčka vděčný.Osvětluješ mě některé věci mého (zaškrtané), tož tohle on myslí či myslel, že se j iž nevrátím a Vás by byl nejraději viděl pryč s chalupy je mě toho opravdu líto,tož to je bratrská láska – jak je pro mě vše těžké nést tyto břemena,místo aby pomohl, tak sám zbaběle zničil to, co pro mě je svaté můj život a krev ve Vás dvou – nezapomenu, vím, dokud žila zlatá bábinka a dávala bylo dobře, věděl jsem o tom i když jsem s ní mnohdy nesouhlasil, tak jsem to přehlížel neb těch pár grošů které jsem i já sám kolikrát dal jsem si neuvědomil že by nadělaly tolik zla a k tomu ještě na Tobě a Petrovi, to mě nejvíc bolí a věřím že jemu i druhým s mojí rodiny osud stejným způsobem vše oplatí, vím mnohé věci a jsem přesvědčen, že milostivý Bůh napraví jejich zlo, které na Vás napáchali právěv těch nejtěžších dobách kdy jste nejvíc potřebovali slovo útěchy neb jakoukoliv pomoc, která byla pro Tebe nutná. Překvapuje mě Řídký ? zlo…..? že nám poměrně cizím nezapomněli, že se stále hlásí. V posledním dopise jsem Ti napsal něco o mojí nemoci. Ty však nevíš oč jde chci Ti tedy podrobněji napsat jak to se mnou začalo: Když jsem byl ještě na táboře L bylo to 1953 v zimě počal jsemmít nechuť k jídlu několik dní předtím jsem byl donucen abych pracoval na hermetickém sběrači rudy, je to strašné…

Čas, který byl sochaři Jaroslavu Šlezingerovi vyhrazen pro uměleckou tvorbu, byl příliš krátký. Necelých deset let přerušených vězněním. Jeho zachované dílo přesto vykazuje uměleckou kvalitu, dokonale zvládnuté řemeslo a mimořádný cit pro materiál.Fotografie s množstvím jeho soch dokazují, že byl činorodý, pracoval s velkým zaujetím a sochařsky se vyjadřoval opravdu citlivě. Tvořil realisticky, souladu s dobou. Nešel cestou tehdy novátorské surrealistické tvorby. Jeho sochy nedávají okázale najevo cit, ale mají ho v sobě uzavřený a divák musí emotivní stránku díla objevit a prožít.

Jako původně vyučený tesař nejprve vyřezával dřevěné sochy. Později znalost práce se dřevem využíval na kříže a podstavce pro své sochy. Po absolvování Státní sochařské a kamenické průmyslové školy v Hořicích se zaměřil především na funerální pomníkovou tvorbu. Podle Michelangela je kamenná socha dobrá tehdy, když se z ní při kutálení nic neulomí. Přesně definovaným obrysem, z něhož nic zbytečně nevyčnívalo, měnil kámen vsochy i Jaroslav Šlezinger. Osobnost a vyjádření pocitů soustředil na hlavu, na výraz tváře.V jeho kamenných sochách je monumentalita.

Při studiu na AVU v Praze, v ateliéru profesora Bohumila Kafky, Šlezinger pronikl do modelování. Pracoval především s hlínou a sádrou. Tento materiál dává, na rozdíl od kamene, možnost naprosto rozdílného výtvarného vyjádření. Jde o to nanášet hmotu tak, aby se povrch „rozbil“ a hrou světel a stínů docílit výrazu a plastičnosti. Šlezingerovy plastiky vynikají čistou formou, jsou staticky klidné a klasicky vyvážené. Vyzařují silné vnitřní city.

Z knihy Marie Bohuňovské „Zaváté šlépěje – OSUD SOCHAŘE ŠLEZINGERA“

***

Vážení příznivci navrácení sochy TGM do Jihlavy,
pro finanční podporu projektu byla otevřena veřejná sbírka, do které je možné přispět několika způsoby:

pro poskytnutí příspěvku formou bankovního převodu slouží účet u České spořitelny, pobočky   Jihlava, Křížová ul. 1.  Č. účtu 1479698379/0800 – platí pouze pro Česko.  Mimo ČR použijte: BIC: GIBACZPX, mezinárodní kód banky IBAN: CZ10 0800 0000 0014 7969 8379.

Zakupte knihu nebo DVD Zaváté šlépěje.  Dozvíte se více o osudu původní sochy TGM i jejího autora, sochaře Jaroslava Šlezingera.  Z každého prodeje jde třetina ve prospěch sochy.        Zaváté šlépěje si můžete objednat i elektronicky na www.zavateslepeje.cz 

Dárcům vystavíme potvrzení a také dárkový certifikát. Jejich jména, firmy či instituce uvedeme na darovacích listinách, které budou po ukončení sbírky spolu s dalšími dokumenty zapečetěny a uloženy do podstavce sochy. Kopie darovacích listin necháme uložit v archivu města Jihlavy.

Sdělte, prosím, tuto možnost i svým blízkým a přátelům, kteří chtějí nebo mohou pomoci vrátit kopii sochy TGM  do Jihlavy. Všem těm, kteří si váží jeho osobnosti a hodnot, které vyznával. A také těm, kteří v osobě sochaře chtějí připomínat politické procesy 50. let dvacátého století.

Upřímně děkujeme všem, kteří finančně přispějí na realizaci pomníku.

Více na www.tgmjihlava.cz