CzechFolks.com PLUS

Vltava je zatím ještě Studená, více než řeku připomíná lepší potok, protéká místy, kam před pár roky obyčejný smrtelník vstoupil jen velice těžko. Okolo řeky jezdí vláček, dříve posádky musely být pečlivě prověřeny, dostávaly se přece téměř ke zlým imperialistům. Železniční trať sice předělovala masivní kovová vrata, ale ostražitosti přece není nikdy dost. Rychlíky tehdy jezdily z Prahy do Volar, ale vybrané na přání vojenských pánů zajížděly až k hranicím do Nového údolí.

Do Stožce je nekratší cesta přes známý Soumarský most. Lesní silnička nás dovede do Českých Žlebů, které se probouzejí po dlouholeté izolaci způsobené těsnou blízkostí hranic, byly jednou z nejodlehlejších šumavských osad. Ve středověku zde procházela hlavní trasa Zlaté stezky z Pasova do Prachatic, na její stopy můžeme ještě dnes v okolí narazit. Osada, jejíž jméno je odvozováno od koryt, žlebů, ze kterých se napájeli soumaři, je ale písemně zmiňovaná až r.1709. České Žleby se zapsaly i do historie celkem nedávné. Nedaleko osady v září 1950 zahynul bratr krále Šumavy, Bohumil Hasil, když se společně pokusili přes hranice převést Bohumilova syna. Rozstřílené tělo je pohřbeno ze zdí hřbitova, pohraničníci byli „zaslouženě“ odměněni dovolenkami.

Málo frekventovaná silnička mezi lesy a slatěmi klesá až ke Studené Vltavě do Stožce známého již v šestnáctém století. Později se, díky okolním smrkovým lesům, proslavil jako významné středisko výroby rezonančního dřeva. Od hotelu Pstruh je možné vyrazit proti proudu řeky k hraničnímu přechodu v Novém údolí nebo po proudu k Černému Kříži a do Nové Pece, kde končí přehradní nádrž Lipno.

Naše kroky však povedou pod vrchol kopce stejného jména (1065m) ke Stožecké kapli. Po žluté značce dojdeme od hotelu přes rašeliniště k lesu a kousek od jeho kraje odbočíme po modré. Přivede nás k pařezu ohromného smrku chráněnému dřevenou stříškou. Torzo lesního velikána si ochranu zaslouží. Začal růst v roce 1800, o 168 let později ho vyvrátila vichřice. Letokruhy dokáží vyprávět o klimatických i jiných podmínkách, ve kterých žil Strom pamatoval Napoleona, zrušení roboty, obě světové války, únor 1948 i srpen 1968…

Jen malý kousek cesty a objevíme odbočku ke Stožecké kapli. Stoupání je poněkud náročnější, cesta prochází 1. zónou Národního parku. Dřevěná kaple byla v roce 1791 postavena Jakoubkem Klauserem z Volar. Mělo jít o poděkování za vyléčení oční choroby, které ho zbavil nedaleko vyvěrající pramen. Dnešní svatostánek je přesnou kopií původního, který za totality naprosto zchátral.

Palouček, na kterém stojí, je vyhledávaným místem odpočinku mnohých poutníků. Malý kousek od nás nabírají síly na další cestu dva malí kluci s tatínkem. Pětiletý klučina si lokne vody z pramene, znalecky chutná a prohlásí: „Panečku, ta je ale léčivá… Už je mi špatně.“

Stejnou cestou se vracíme na modrou značku, odvede nás k dřevěné lávce přes Studenou Vltavu. Mezi kameny na břehu sedáme k hladině a ujišťujeme se, že své jméno nese oprávněně. Okolo železniční trati se po jakoby opuštěné lesní silničce vracíme do Stožce. Na přejezdu nás zdraví  vláček spěchající k Černé v Pošumaví a my přicházíme nad starou schwarzenberskou hájovnu.

Vedle charteristické šumavské dřevěné stavby jsou dva nové parky. Dokazují, že o ekologii se dá buď jen mluvit, a nebo pro ni něco konkrétního dělat. Ekopark je zaměřený na nenásilnou výchovu dětí. Pomocí her a soutěží seznamuje s potravinovým řetězcem, skalka připomíná rostliny zastoupené v šumavské krajině. Malí ekologové mohu přebíhat po kladině, šplhat na tyč, kterou jim drží přerostlý horský skřítek, před deštěm ochrání roubený přístřešek. Na druhé straně silnice vyrostl geopark. Pod větvemi stromů stojí skupina balvanů. Představuje všechny šumavské horniny, plocha vybroušená na části každého z nich ukazuje krásu kamene při povrchním pohledu označeného za kus obyčejného „šutru“. Geopark uzavírá pozoruhodný kamenný žlab, do kterého nepřetržitě natéká pramenitá voda s chutí, kterou vodovod v paneláku těžko nabídne.

V okolí Stožce je ještě mnoho zajímavých míst, která stojí za návštěvu, na zevrubné poznání celého okolí by jediný týden nestačil.

Fotografie pro CzechFolks.com © Pavel Pávek