CzechFolks.com PLUS

V co vlastně věříme?

V jednoho Boha věřiti budeš – Většina z nás (alespoň těch, kteří věří, že jsme víc než součet svých svalů a kostí) v jednoho Boha věří, ale prodíráme se k němu rozdílnými cestami; někdy tak rozdílnými, že se ve jménu Boha vraždíme… Co Bůh spojil – Jenom 8% žen (a 14% mužů) mladší generace věří v celoživotní manželství…

Nezabiješ – Na bojištích, a dnes častěji uprostřed měst, vybuchují smrtící a mrzačící bomby; ulicemi našich měst se potulují lidé s nenávistí v srdci, připravení zabíjet čistě pro potěšení…

Nepokradeš -.Kolik způsobů vymyslil člověk, aby okrádal své bližní – od drobných zlodějíčků až po prezidenty světových společností, senátory a vládce států…

Nesesmilníš… nepožádáš manželky – Co by si media počala, kdyby hvězdy jako prezidenti, guvernéři států, hollywoodské herečky, sportovci (za použití jejichž jména -Tiger Woods - v reklamě jedna firma (a nebyla jediná) platila 40 milionů dolarů ročně), žili podle svatebního slibu věrnosti?

I důvody, proč podniky platily (a některé přestaly platit) horentní sumy za použití Woodsova jména vrhají neobdivné světlo na naši dobu: viditelně je platily za jeho mimořádnou schopnost pokřivenou holí vyslat malý balonek do předepsaného prostoru a nakonec ho dostrkat do díry vyryté v zemi. Tedy žádná estetická, mravní ani duchovní náplň. Až snad na to, že Woods byl také jaksi nepřímo prezentován jako vzorný manžel. Všecko šlo jako na drátku, Woodsův příjem z inzerce se začal počítat na miliardy. Až někdo zachytil podezřelý e-mail, který Woods poslal ženě, z níž se vyklubala jeho mnoholetá milenka. Woods nejdřív kličkoval, ale pak přiznal “nevěrnosti”- těch milenek bylo víc. Někteří inzerenti přestali jeho jméno používat. Proč? Byl placen, protože byl považován za nejlepšího hráče golfu na světě. Je jím dosud. Proč tedy? Zřejmě byl placen i za dojem čestného a mravného muže – byl symbolem něčeho, co bychom snad všichni chtěli být: čestnými, pravdivými lidmi. Plato učil, že ve svém  podvědomí nosíme představu o spravedlnosti, a protože ji na světě nenacházíme, musila  přijít odněkud mimo tento svět (něco jako Kantovo: “Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně”). Jsme si vědomi mravních postulátů, a protože málokterý z nás má sílu podle nich žít, obdivujeme lidi, o nichž chceme věřit, že jsou lepší a silnější, než my.

A jestliže si jsme vědomi křehkosti své morálky i morálky světa, v němž žijeme, bylo by pěkné, kdybychom se mohli podívat kolem sebe a uvidět pozemský ráj: průzračná rána, vánek pohrávající si s prvními stvoly trav; to Seifertovské:” Ó, země má, pro opojivé krásy tvých májů kvetoucích je v hrobě těžko spát.” Bohužel, i na náš pozemský ráj padá těžký stín:

Ledovce, které kryly severské oblasti zeměkoule po miliony let, mají – možná – už jen jedno nebo dvě desetiletí, než zmizí docela. A jestliže roztají, zvýší hladinu moří a vnutí nový rytmus podnebí v každém koutě zeměkoule. Jestliže dnes desítky milionů lidí hladoví, nezastavíme-li oteplování, budou jich stovky milionů a revoluce a chaos. A nakonec, možná, si divoké vichřice budou našimi mrakodrapy pohazovat jako s dětskými hračkami, než moře se přeleje přes kontinenty a ukončí jednu zajímavou epizodu vesmírné historie. Většina vědců přijímá oteplování a značný lidský podíl na něm, jako skutečnost. Mezi těmi, kteří buď oteplování nebo lidskou vinu na něm popírají nebo zlehčují, je (vedle malé skupiny vědců), Václav Klaus a organizace jako Fraser Institute ve Vancouvru. Myslím si, že vědci pravděpodobně o svém oboru vědí víc než politici a je-li pravděpodobné, že mají pravdu, bylo by neodpustitelné nedělat nic a doufat, že se nic nestane. 

Co s tímto, ne právě lichotivým, pohledem na svět, mají co dělat Vánoce? To, co měly společného s osudem lidského rodu od doby, kdy byly slaveny poprvé: narození Ježíše. Pro ty, kteří ho přijali za svého spasitele, je jistotou posmrtného života v “domě jeho otce”, pro který tento svět a tento život je jen přípravou a hrůzy tohoto světa se jich příliš nedotýkají. Pro ty ostatní – pro ty nedokonalé víry i pro ty, kterým dar víry nebyl vůbec dán, je Ježíš zvěstovatelem nového vidění lidského údělu a nové naděje. I pro ty, kteří měří čas na staletí a kteří před sebou dokáží vykouzlit scénu třeba galského prokonzula v roku 55 před Kristem plánovat výpravu do Britanie. Muže jako Winston Churchill, který 11. května v Oslu v roce 1948 složil hold Ježíšovu dědictví: “Plamen křesťanství je naším  nejlepším průvodcem” . Tento hold byl v podstatě pokračováním Churchilova projevu proneseného rok předtím (7.května) v Haagu: “Jestliže…pevně uchopíme vznešenější naděje lidstva, pak možná vstoupíme do věku zalitého sluncem, kdy malé děti, které právě dorůstají v tomto mučeném světě, nebudou ani poraženými ani vítězi v prchavých triumfech jedné země nad druhou v krvavé vřavě ničivé války, ale dědici pokladů minulosti a vědy, hojnosti a slávy budoucnosti.” Vznešenější naděje lidstva…A snad i jiná Churchillova věta, tak prostě shrnující lidský život, je ozvěnou Ježíšova učení:”…lidský život je nám předložen jako jednoduchá volba mezi dobrem a zlem.” A snad myslil na naději a víru křesťanství i v zamyšlení nad smrtí, kterou viděl jako “součást nesmírné tragedie naší existence na této zemi, proti které naděje a víra rebelují.”

Vlastně jsem chtěl psát o něčem jiném: o rozzářených dětských očích, o vybírání dárků pro ty, které milujeme, o verši , který jsme recitovali před tolika léty, že nám zní v paměti jako sotva slyšitelné echo: “Hlas zvonů táhne nad závějí, kdes v dálce tiše zaniká. Dnes všechny struny v srdci znějí, neb radost se jich dotýká.” Chtěl jsem psát o radosti a také o vděčnosti za požehnaný rok, kdy od tolika lidí jsem dostal pohlazení.

A tak, navzdory všemu, každému z Vás upřímně a pokorně děkuji a přeji kouzelné Vánoce a všecko dobré v novém roce.

Fotokoláže černobílých ilustrací © Jiří Škoch