CzechFolks.com PLUS

Ivan Kolařík: Krátká úvaha o Silvestru

31.12.2009

Je to k nevíře, ale je to tak! Silvestr nám opět ťuká na dveře! A tak brzo po tom loňském! Zdá se to jako včera, když jsme se ženou Máňou oslavovali Silvestra jen my dva tím, že jsme se koukali chvílemi vzájemně do očí, chvílemi na přihlouplý program v televizi a hlavně toužebně na hodinky, aby konečně přišla půlnoc, my si přiťukli a vrhli se do postele nadšeni, že už je Silvestr za námi. Odchod strarého roku a příchod nového jsme neoslavili ani motolicí způsobenou nadměrným požíváním alkoholických nápojů, ani hlasitým zpíváním a tancem a, mám-li prozradit rodinné tajemství, ani něžným pomilováním. To je tím, že stáří způsobilo, že po opici se člověk jen tak nevzpamatuje, po pozření chlebíčků vás pálí ukrutně žáha, tancování je pro mladé a sex…ten je, jak jsem na to přišel už dávno, přece krajně nehygienická záležitost! Na ten zbývají jenom mlhavé, byť radostné vzpomínky. Tak co se unavovat nějakým prázdným slavením. Slavením ČEHO? ptám se. Co na tomto smutném světě stojí za to, abych se nuceně bavil, poskakoval do čtyř do rána a vůbec něco oslavoval? Podívejme se kolem sebe. Planeta se nám díky globálnímu oteplování rozpouští takřka před očima a lidé se handrkují o tom, jak neodvratné katastrofě předejít, svobodný svět ne a ne se zbavit ušmudlaných teroristů, kteří tím, že zavraždí tisíce nevinných lidí věří, že se dostanou do ráje, kde si teprve užijí se všemi těmi pannami, které na ně toužebně čekají (aniž by si, mamlasové, uvědomili, že panny to neumí, protože jsou panny), svět se zmítá ve válečných konfliktech, které mají za následek neuvěřitelná utrpení a milióny uprchlíků, se kterými si svět neví rady. Sviňská chřipka, aids a jiné choroby, které dají vydělat bilióny dolarů hrstce farmaceutických podniků, ekonomická krize, strach, bída a neštovice! Tak proč tajtrdlíkovat a přejídat se šunkou a krevetkami? Není to až nemístně nemravné?

Důvod se však dá najít vždycky a pro všechno. Zrovna tak jako si národy najdou pádný důvod k vzájemnému vyvraždování, tak i já bych si mohl najít důvod k silvestrovským oslavám. Třeba to, že jsme rok přežili spolu s Máňou ve zdraví, že nás nic jedovatého neďoblo, že se nám o trošičku více naplnily přehrady takže nebudeme muset pít přefiltrovanou vodu ze záchodu, že nám na zahrádce radostně hulákájí obrovští papouchové, kvetou rhododendrony, a že nás ješte z Austrálie docela nevystrnadili nábožensky zmatení mouřeníni. A tak možná přemluvím sám sebe a půjdu letos s Máňou oslavovat. Vydáme se do ulic a budeme s úsměvem pozorovat slavnostní hýření davů, které zaplní obrovské prostranství na supermoderním Federation Square. Lidem se úderem dvanácté hodiny úžasem zastaví dech nad nádherným ohňostrojem, který na dvacet minut ozáří letní melbournskou oblohu, řeku Yarru, siluety stadiónů a mrakodrapů a přivítá Nový rok. Budu sice na tu krásu koukat s otevřenými ústy, avšak když přestane chrlení pestrobarevných kaskád a ohlušující výbuchy jiskřících rachejtlí a my si dáme pusinku pro štěstí, začnu nadávat, jak by se za peníze vydané za pitomej ohňostroj mohla pořídit nová nemocnice. Anebo alespoň další fotbalový stadion, které se zde na úkor nemocnic pořád staví…

Příští den budu prskat, že jsme neměli nic oslavovat, protože jsem šel pozdě spát a teď chodím jako mátoha a ze všeho mám bolehlav. Zpráva v rádiu, že Talibánský terorista v Pakistánu na marketu hemžícím se tisíci lidmi jich bombou zavraždil stovky, a že tsunami vlna smetla z mapy světa několik ostrůvků někde v tichomoří mě utvrzuje, že se v novém roce těžko něco změní…

Se ženou Máňou se zařekneme, že letos budeme oslavovat jenom narozeniny vnoučátek a Ježíška, protože jedině ti jsou na tomto světe nevinní…