CzechFolks.com PLUS

Pokračování úspěšného seriálu, který byl publikován pod jménem „Události posledních týdnů totality očima zahraničních vysílaček (1-6)“ 

Čtvrtek 28. prosince 1989

Volba nových poslanců Federálního shromáždění a jejich slib byly na programu samostatné schůze, která se konala v Praze. Jak oznámil předseda Sněmovny lidu Josef Bartončík, rezignovali poslanci: V. Biĺak, J. Čumpl, V. Hajko, V. Herman, A. Indra, M.  Jakeš, J. Jirásek, A. Kapek, V. Rabas, E. Rigo, J., Říman, L. Stejskal,  Z. Sytný, V. Šalgovič, J. Šimůnková, G. Šlapka,  M. Štěpán,  L. Štrougal, J. Zahradník, J. Zelenka a Z. Žalman. Novými poslanci zvoleni byli (ve Sněmovně lidu): M. Kocáb, V. Benda, J. Bubeník, V. Šilhán, M. Peroutka, M. Jansta, M. Bartoš, L. Kudláček, J. Šabata, T. Hradílek, R. Harenčár, S. Stračár a K. Viktorin; (ve Sněmovně  národů): L. Lis, V. Mikule, K. Stoma, J. Šolc, J. Novotný, Z. Jičínský, P. Brodský, J. Glac, A. Dubček, J. Mesík.    Novým předsedou Sněmovny národů byl zvolen Jozef Stank, z této funkce odstoupil A. Blažej.  

A. Dubček (*1921) byl zvolen předsedou  Federálního shromáždění po rozpravě na společné schůzi obou sněmoven čs.  parlamentu.  Ve svém projevu uvedl, že po dvaceti letech se vrací do funkce, kterou musel tehdy opustit. Poukázal na kontinuitu dnešních dní s událostmi roku 1968 a vzdal hold těm, kteří se v uplynulých letech řídili svědomím a mandátem svých voličů. V závěru podpořil  kandidaturu V. Havla na úřad prezidenta republiky. 

Portugalský prezident  Mário Soares a jeho dcera Isabel  přicestovali do Československa na několikadenní návštěvu, k níž je pozvalo Občanské fórum. Od začátku podporoval demokratické hnutí v naší zemi. Nepřijel na státní návštěvu jako oficiální představitel Portugalské republiky. Setká   se také  s V. Havlem, avšak půjde  o setkání soukromých osob, nikoliv státníků.

První zasedání prozatímní rady Syndikátu novinářů zvolilo za svého předsedu-syndika  R. Zemana z  Lidových novin. Vzhledem  k obsáhlosti prací, které musely být provedeny během omezeného mandátu do řádné valné hromady, bylo zvoleno šest jeho zástupců, kterými byli: V.  Bystrov, publicista a překladatel,  V. Kašpar, bývalý předseda Ústředí čs. novinářů, nyní redakce časopisu  Signál,   B. Marčák, bývaly šéfredaktor brněnského deníku Rovnost D. Mazalová a A. Černý (oba  Svobodné slovo), Zd. Hrabica (Svět v obrazech). (V této správní radě Syndikátu novinářů zasedal také novinář  M. Sígl, redaktor tehdejšího Průmyslového infóra, autor  těchto Událostí pravdy, lásky a nadějí,   spolu s O. Sekorou, mladším, vedl skupinu pro členské záležitosti,  zakrátko byl šéfredaktorem  zpravodaje Syndikátu novinářů  s názvem Mediažurnál, který vychází dosud.)

Nadace Charty 77 se sídlem ve Stockholmu  rozdělila finanční obnos tak, že Občanskému fóru v Praze poskytla tři milióny korun, Veřejnosti proti násilí v Bratislavě dva milióny korun a Občanskému fóru v Brně 800 tisíc korun.  Hlavním úkolem nadace je  pomoci vytvářet otevřenou demokratickou a pluralistickou společnost. Jinak nemá vlastní finanční prostředky. Dos

avadní poskytnuté dary pocházejí z prostředků švédské nadace. Předpokládá se získávání finančních prostředků formou darů od čs. občanů v zahraničí, od různých jiných nadací pod.

Po 15 letech nuceného exilu se vrátil zpět do vlasti režisér Jan Němec z USA, kde žil v Chicagu. Jeho tvorbu před odchodem do zahraničí  představovaly filmy Démanty noci, Mučedníci lásky, O slavnosti a hostech, televizní dokumenty s Karlem Gottem a Martou Kubišovou.  Naposledy natočil dokument o strahovských událostech, který rekonstruoval brutální policejní zásah proti studentům  na podzim 1967,  a se svým týmem zaznamenal na filmový pás  okupaci Prahy 21. srpna 1968 a okamžitě ho vyvezl do Vídně.  Přišel o zaměstnání po srpnu  1968 a emigroval v roce 1974. nyní požádal o vrácení čs. státního občanství a je pevně rozhodnut zůstat a pracovat v Československu.

Na hraničním čs. – rakouském  přechodu Petržalka – Berg projelo o vánočních svátcích na 20 tisíc  čs. občanů, ještě větší nápor byl z rakouské strany, hranice do Československa překročilo téměř 25 tisíc turistů, mezi nimi i značné množství cizinců.

Tři milióny listovních zásilek  a 30 000 balíků denně  musí vytřídit a doručit adresátům  pracovníci poštovních úřadů, jichž je něco přes pět tisíc. Jsou to většinou ženy, které zaslouží poděkování za obětavost. V zájmu  plynulého provozu pracují též v telefonních a telegrafických ústřednách  i v nočních směnách.

Na pomoc rumunskému lidu bylo z ústředního koordinačního centra Čs. červeného kříže odesláno  25 kamiónů s potravinami, přikrývkami a zdravotnickým materiálem, dále dvě vojenská letadla  se sedmi tunami v tzv. rodinných balíčcích. Ve všech krajích byly zřízeny krajské pohotovostní sklady, do nichž jsou sváženy  potraviny a ostatní dary, které jsou tříděny a baleny podle pokynů Mezinárodního výboru Červeného kříže.

Novináři čs.  tisku si užívají svobody. V Zemědělských novinách dlouho umlčovaný novinář J. Štych  má článek Čs. stranu zemědělskou máme ve vlastních rukou. ● P. Žantovský v deníku Práce hovoří s psychiatrem  J. Cimickým  o vlastenectví v článku Odmítat roli Švejka, kde říká: „V lidské psychice jsou vybudovány dva způsoby řešení situace: útěk (alias mrtvý brouk) a úrok (hlavou proti zdi). Prostřední, švejkovské řešení je typicky naše – světová literatura s ním příliš nepočítá.  Švejkovství je způsob přežití, kdy konáte na pokyn a v pozadí si z toho tropíte posměch. Švejkovství má ale bohudík své limity, jak se o tom přesvědčujeme v posledních dnech. Najednou se obrozují pojmy jako je pravda, spravedlnost, láska, přátelství, namísto výsměchu je úsměv, kultivovaný humor bez hrubostí švejkovství. Moje generace něco podobného krátce zažila před dvaceti lety a dodnes z toho žije…“ ● V deníku Lidová demokracie píše  Luděk Pachman, světový šachista a novinář po 17 letech se vrátil s manželkou z exilu, před nímž ve vystěhovaleckém formuláři    uvedl: „Spolu s manželkou si ponecháváme čs. státní občanství, neboť se do republiky vrátíme, jakmile v ní dojde k normalizaci poměrů“.  V Bartolomějské ulici na StB to napřed označili za provokaci (normalizace tu už přece byla – ale husákovská) a pak od něj chtěli nově vyplněný formulář.  Zaplatil 26 000 Kč za tři pasy (ten třetí byl pro tchyni), další tisíce za předměty, jež jim sice patřily, ale které jistým způsobem museli odkoupit podruhé… ● Ředitel Státního ústředního archivu J. Vrbata píše v Mladé frontě o tom, že jde bohužel o pravdu, když se šíří znepokojivé informace o ničení důležitých písemných  dokumentů v některých úřadech. Podobné jevy nelze v  přelomových obdobích vyloučit, bylo tomu tak i v minulosti.  Ve jménu budoucí historie  je nutné všemožně tomu zabraňovat. Jinak každé svévolné zničení či zcizení  úřední písemnosti je protizákonný čin.  Všechny úřední písemnosti jsou podle platného řádu majetkem společnosti. ● Jan Lukeš ve Svobodném slově píše o Dálkovém výslechu V. Havla, který s ním vedl exilový novinář K. Hvížďala.  A klade si otázku:  Kolik nás v minulých dvaceti letech  bylo v tomto národě, kteří jsme pro nemožnost  hrdinského gesta raději rezignovali na jakoukoliv sebezáchovnou občanskou či kulturní práci a pro něž se činnost  V. Havla a jeho přátel jevila jako směšné donkichotství, ne-li přímo hérostratovství? Naše vítězná přítomnost je jedinečným potvrzením smysluplnosti antifatalistického postoje, a to nikoli pouze odstraněním totalitní moci, nýbrž i důkazem připravenosti dosud bezmocných chopit se správy věcí veřejných…

Pátek 29. prosince 1989

K volbě prezidenta republiky se sešli poslanci nejvyššího zákonodárného a zastupitelského sboru ČSSR ve Vladislavském sále  Pražského hradu. Jediným kandidátem, na němž se shodli představitelé  politických stran, Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí  při jednáních u kulatého stolu 22. prosince, je spisovatel a dramatik Václav Havel (* 1936). Poprvé po 41 letech byl do funkce hlavy státu navržen  reprezentant širokého proudu politických sil – nekomunista, bojovník za dodržování lidských a občanských  práv, demokracii, svobodu a pravdu. Heslo spojené s jeho jménem „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ charakterizuje dění uplynulých šesti týdnů, které se do historie Československa již zapsaly jako pokojná, něžná či sametová revoluce. Lidové hnutí začalo odvážným vystoupením studentů a mládeže při událostech vzpomínkových oslav 17. listopadu, získalo ve světě mimořádný obdiv, vysoké uznání a autoritu.

Jednání  21. schůze obou sněmoven za účasti 183 poslanců Sněmovny lidu a 140 poslanců Sněmovny národů řídil nový předseda Federálního shromáždění A. Dubček. Poslancům  návrh na kandidáta předložil předseda vlády M. Čalfa. Ve svém projevu uvedl, že „V. Havel je nejvýznamnějším představitelem zápasu o mravnost demokratické politiky. Jeho život je příkladem  člověka, který stojí za svými názory i navzdory perzekuci. Přímočarost jeho politické aktivity, ať už jako člena Klubu angažovaných nestraníků v roce 1968, zakladatele a prvního zástupce Charty 77, či předního představitele Občanského fóra, ukazuje na jeho mravní velikost a na velké zkušenosti z práce mezi lidem. Tím si získal úctu všech, kteří dokážou rozumně zhodnotit význam charakterových vlastností politika v moderní době…“

Po volbě  složil V. Havel  předepsaným, způsobem svůj slib a stvrdil podpisem. Zazněla čs. státní hymna doprovázená dvaceti dělostřeleckými salvami. Nad Pražským hradem zavlála čs. státní vlajka  a prezidentská standarta.

Zástupy lidí směřovaly od rána na Hradčanské náměstí v Praze. Občané zaplnili nejen náměstí, ale i prostory hradních nádvoří. Na třetím nádvoří se konala vojenská přehlídka čestné stráže čs. armády a Hradní stráže, kdy prezidenta republiky doprovázel ministr národní obrany generálplukovník M. Vacek.  Poté v reprezentačních prostorách Pražského hradu  blahopřáli V. Havlovi ke zvolení členové  parlamentu, jednotlivých vlád, diplomatického sboru, dále zástupci kultury, vysokých škol, sportu, armády, církví, jednotlivých krajů a představitelé politických stran a hnutí.  Poté přistoupil V. Havel na balkón třetího nádvoří, aby pozdravil shromážděné občany a poděkoval všem Čechům, Slovákům a příslušníkům jiných národností za podporu. Řekl: „Slibuji vám, že nezklamu vaši důvěru a dovedu tuto zemi ke svobodným volbám. Musí se to stát slušným a pokojným způsobem, aby nebyla pošpiněna čistá tvář naší revoluce. Je to úkol pro nás všechny. Děkuji vám!“  

Děkovné bohoslužby v chrámu sv. Víta se V. Havel  zúčastnil  spolu s manželkou a členy rodiny. Po uvítání biskupy a dalšími církevními hodnostáři se prezident poklonil ve Svatováclavské kapli ostatkům českých  patronů sv. Václava a sv. Anežky. Slavnostní mši sloužil arcibiskup pražský a primas český František kardinál Tomášek. Česká filharmonie  a Pražský filharmonický sbor za řízení dirigenta L. Peška přednesly Te Deum Antonín Dvořáka.  Po krátké modlitbě pak s monstrancí s Nejsvětější svátostí v ruce kardinál novému prezidentu požehnal. Po skončení obřadu se zcela zaplněná staroslavná katedrála rozezněla  Svatováclavským chorálem, do jehož tónů se rozezvučely všechny zvony chrámu sv. Víta.

Večer na Staroměstském náměstí se konal Ples národního porozumění, kterého se zúčastnily desetitisíce lidí. Přišel je pozdravit také  nový prezident republiky V. Havel.

Televizní verze divadelního představení V. Havla Audience bude natočena na základě smlouvy Čs. Filmexportu a americkou společností MJM, která byla uzavřena v Praze. Natáčení  se uskuteční v polovině ledna v Činoherním klubu v Praze, kam bude přenesena současná jevištní adaptace hry z Actor´s  studia v New Yorku včetně původního hereckého obsazení. Zároveň bude vytvořena i česká verze s herci J. Abrhámem a P. Landovským.

Personální změny v čs. armádě. Do funkce náčelníka generálního štábu a prvního   zástupce ministra národní obrany byl ustanoven generálmajor A. Slimák. Z funkce zástupce ministra byl odvolán E. Liška a na jeho místa ustanoven R. Ducháček, do funkce zástupce pro kulturu a výchovu v čs. armádě byl jmenován A. Raška. Dále byli odvoláni  z funkcí náčelník Hlavní správy čs. armády J. Klícha, náčelníci politických správ Západního a Východního vojenského okruhu O. Marek a Št. Fabián, a náčelník Vojenské politické akademie v Bratislavě J. Reindl. Ministr národní obrany současně rozhodl o jejich propuštění z vojenské činné služby.

Opět značka Škoda. Státní podnik  AZNP oznámil, že s účinností 1. ledna 1990 vstoupí v platnost opět staronový název Škoda, automobilový koncern, Mladá Boleslav.  Podobné změny ohlašují všechny ty „Leninovy závody“, „Závody Vítězného února“ nebo  podniky pojmenované po diktátorech či pseudohrdinech komunistického režimu.

Z denního tisku těchto dnů je opravdu  z čeho vybírat. Latinské přísloví Panta rhei – vše je v pohybu – platilo ve starověku a platí i na podzim 1989 u nás. Deník Lidová demokracie přináší rozhovor s ministrem pro životní prostředí B. Moladanem, který charakterizuje současný stav: komplexní poškození živé přírody, rozvrat v ekologické stabilitě krajiny, značné ekonomické škody.  Patříme ke špičce těch zemí, kde životní prostředí je špatné, to že jsme v Evropě jedním z největších znečišťovatelů a perspektiva není růžová – je všeobecně známo. Naši lidé o tom mnoho informací zatím neměli, je  základním požadavkem zajistit volný tok informací nejen pro řízení společnosti, ale nejširší veřejnost  musí být informována o všech problémech životního a přírodního prostředí. ● Ve Svobodném slově spisovatelka Eliška Horelová v otevřeném dopisu představitelkám Čs. svazu žen (jeho členkám se v době totality jinak neřeklo než „kabrhelky“ podle jména jejich předsedkyně M. Kabrhelové) dospívá k jedinému možnému závěru: Je nejvyšší čas, abyste podaly demisi! Patříte úrovní svého myšlení, absencí citu a dalších normálních lidských hodnot ke strukturám, pro něž není v nové společnosti místa! Nezneužívejte řadových členek, jejich poctivé práce na obhajobu sebe samých a svých osobních zájmů! ●  Ve Večerní Praze je celostránkový rozhovor s režisérem Milošem Formanem, který v Praze představil svůj nový film Valmont a zúčastnil se zvláštní předpremiéry u nás dosud neuvedeného filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, která byla věnována neohroženým čs. studentům. Patnáct let jsme čekali na uvedení tohoto filmu slavného čs. režiséra. Už nadtitulky vypovídají, o čem byla v rozhovoru řeč: České holky jsou pro mne čím dál hezčí, Humor udržuje mentální zdraví národa, Moudrost a sranda jsou v jednom pytli. „Havel je prostě český dramatik. Je v něm přesná rovnováha  tragédie a humoru, která jde od Havlíčka přes Čapka, Haška, Kunderu až k němu.  A to je něco, co ho přežije víc než prezidenta.“ ● Mladá fronta se také dočkala svého dlouholetého spolupracovníka, karikaturisty, spisovatele a  žurnalisty Karla Trinkewitze po vynucené jednadvacetileté pauze.  Přispěchal z Hamburku do Prahy, aby mohl být „u toho“. ● Zemědělské noviny  mají rozhovor s někdejším dramatikem a dramaturgem Divadla Na Zábradlí Karlem Steigerwaldem. Mezi ta nemnohá divadla, která si i v době nejhlubšího temna zachovala svou tvář, nepochybně toto pražské divadlo  patří. Jestliže v letech šedesátých  zastával funkci jeho dramaturga  kmenový autor V. Havel, pak od minulého roku působí na stejném místě  K. Steigerwald.  Jeho výpověď je dokladem o pocitech generace, k níž patří. „Moje generace dopadla špatně, jako ty předešlé. Také nás rozehnali, pokřivili, koupili, také máme velkou emigraci a hrdiny a lidi statečné i křivé, a když u nás z jedné generace emigruje jeden filozof, tak to hned zmizí celá filozofie té generace, protože v naší malé zemi více filozofů v jedné generaci ani nenajdete.“ ● „Fámyzdat je naprosto nezávislý časopis, který nerespektuje nic“  - s tímto rezolutním prohlášením  vtrhl na kolbiště české revoluční žurnalistiky časopis, který si vydávají studenti Fakulty žurnalistiky pod duchovním otcovstvím M. Podobského, nestora studentských časopisů. Jednu ukázku za všechny. Pády naší vlády: 1. pad Jakeš, 2. pád Bez Štěpána, 3. pád komu:   Všemu lidu, 4. pád novou vládu, 5. pádem voláme Svobodo!, 6. pád O budoucnosti a 7. pád s kým  – S Občanským fórem.

Sobota 30. prosince 1989

V restauraci Vikárka na Pražském hradě se konala neoficiální porada prezidenta republiky. Rokovalo se zejména o situaci ve věznicích  a připravované amnestii, dále o volbách, o ustavení rady konzultantů prezidenta republiky, o zřízení Masarykova ústavu na Pražském hradě.

Čs.  prezident  V. Havel   se poprvé setkal  s portugalským prezidentem M. Soaresem. Setkání se zúčastnil také ministr zahraničních věcí J. Dienstbier. Všichni tři muži se vydali k soše sv. Václava, kde položili květiny  s připomenutím  posledních pěti týdnů a vyjádřením solidarity se studenty a všemi ostatními občany, kteří byli v minulých letech zbiti nebo perzekuováni a pracovali pro to, aby se všichni lidé naší země dožili dnešního svobodného dne. Večer se M. Soares setkal s čs. novináři v budově Koordinačního centra Občanského fóra v Praze.

Po všechny dny bezprostředně po zvolení  docházejí prezidentu republiky  V. Havlovi desítky blahopřejných telegramů z domova a celého světa.

Současnou náladu lidí, provázenou při sametové revoluci psychickým uvolněním a radostí, začaly využívat mnohé kriminální živly k trestné činnosti.  O novoročních svátcích proto bude zvýšen u příslušníků Sboru národní bezpečnosti výkon hlídkové a obchůzkové i kriminální služby, zejména při přepravě tržeb, v obchodech,  u benzinových čerpadel. Zvýšenou pozornost vyžaduje také kázeň řidičů a dodržování pravidel silničního provozu.

Je opět velkou radostí číst čs. noviny.  Sváteční, sobotní stojí stále všechny jen jednu korunu, ve všední den padesát haléřů.  Jejich poslední vydání letošního roku  hýří nápady, zajímavými články, množstvím silvestrovských vtipů, titulním stranám vévodí  rozesmátý nový prezident republiky V. Havel, články o tom, jak se žije na hradě a v podhradí, citují se slova již zlidovělé písně „Ať mír dál zůstává s touto krajinou…“ ● Redaktoři  Mladé fronty  vzpomínají průšvihů, kterými tento deník obdařil vrchnost  vždycky na Silvestra, z nichž nejpůvabnější bylo výročí spisovatele Jaroslava Foglara a jeho zakazované knihy. Velcí šéfové, kteří vše zakazovali, byli ve skutečnosti strašně moc malí.  Připomíná se T. G. Masaryk, který napsal, že malost spočívá především v tom, když člověk neprohlédne a nehledá prostředky k odstranění své malosti.  Jsme na počátku cesty, která by nás měla dovést ke společnosti, založené  mimo jiné i na zmužilosti a nové mravnosti… ● O kauze  Otto Wichterleho, autora čs. silonu, tvůrce patentovaného vynálezu kontaktních čoček z hydrofilních gelů,  zakladatele a ředitele světoznámého Ústavu makromolekulární chemie – v totalitě zakazovaného  na základě absurdního nařízení  - píše ve Svobodném slově Libuše Koubská.  V čísle jsou opět karikatury a kresby O. Suchého, J. Vyčítala, Neprakty-Švandrlíka,  V. Renčína, J. Jiránka  a mnoha dalších, zakazovaných a nepublikovaných po celá dlouhá léta.  Básník  V. Thiele píše o Silvestrech známých osobností, o nichž se opět nesmělo dříve psát (E. E. Kisch, F. Tichý, H. Haas, E. A. Longen). ● Zpěvačka Eva Pilarová pozvala do Prahy svou kolegyni exulantku Yvonne Přenosilovou, aby po dvaceti letech  vystoupila ve velkém sále pražské Lucerny na společném koncertě. Rozhovor s ní přináší deník Práce. ● Spisovatel F. Kožík   má v deníku Lidová demokracie fejeton o nezapomenutelných vánocích: “Až se někdo v budoucnu zeptá, jaké byly vánoce v roce 1989, najde svědectví, že jsme je prožili důstojně, se srdcem raněným i radostným, jak se sluší na svobodné občany této planety.“

Neděle 31. prosince 1989

Řízením federálního ministerstva vnitra  byl pověřen  prezidentem republiky  V. Havlem a po dohodě s předsedou vlády M. Čalfou JUDr. R. Sacher.

Pozornost zahraničního  tisku  upoutala  volba čs. prezidenta.  The Times soudí, že zvolení V. Havla bylo konečným zlomením komunistické moci v zemi, která se nyní bude připravovat  na svobodné volby. ● L´ Unitá uvádí, že zvolení V. Havla prezidentem je signálem kontinuity Pražského jara 1968  a významné úlohy intelektuálů, akademiků, spisovatelů a novinářů ve velké kolektivní zkušenosti osvobození. ● Rakouský tisk zaznamenává, že V. Havel  místo do Moskvy zamíří na svoji první zahraniční návštěvu do Berlína a Mnichova. ● Deník Borba si všímá toho, že prezidentský slib byl zásadně změněn a vypuštěna formulace o věrnosti socialismu. ● Maďarský deník Népszabadság  oceňuje, že prezident neuspořádal slavnostní recepci, ale ušetřené peníze věnoval na pomoc Rumunsku. ● V souvislosti s událostmi v Československu píše sovětská Pravda o tom, že dlouhodobé zájmy národů vyžadují, aby byl zachován svazový stát SSSR.  Stoupenci odtržení z Pobaltí nespěchají s odpovědí na otázku, jaká by mohla být alternativa po rozpuštění těchto svazků.  ● Další sovětský deník Trud soudí, že V. Havla čeká získat důvěru velké části dělnické třídy a rolníků zvláště v krajích.

Iniciativní skupina Společnosti pro Moravu a Slezsko zveřejnila prohlášení, v němž uvádí, že humánní průběh revoluce  by měl být završen překonáním dosavadního systému státoprávního a územně správního uspořádání. V důsledku centralismu a byrokratického způsobu řízení to vedlo ve svých důsledcích k necitlivým, diskriminačním přístupům přirozených, v povědomí lidí zakotvených a historickými tradicemi konstituovaných pospolitostí Moravy a Slezska. „Za základní složku samosprávy Moravy a Slezska považujeme samosprávu ekonomickou. Měla by být založena  na principu, podle něhož by vytvořené hodnoty zůstávaly po nezbytných odvodech na Moravě a ve Slezsku jako nástroj jejich dalšího hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje…“ uvádí skupina ve svém prohlášení, které uveřejnila ČTK. To byla asi jedna z posledních  seriózních zpráv toho  silvestrovského dne.

Účelnost či škodlivost televizního  vysílače v Praze v Mahlerových sadech na  rozhraní Žižkova a Vinohrad si vzal na mušku podle silvestrovské zprávy ČTK ředitel Čs. centra pro výzkum kosmu J. Volavka. Zvědavému zpravodajovi sdělil  důvěrně a doslova tyto údaje: „Televizní věž není tím, za co byla několik let vydávána. Celá akce musela být utajena. Jinak by vzbudila zájem jak naší veřejnosti, tak zahraničních špionážních centrál.  Ve skutečnosti jde o raketu, která vynese do kosmu raketoplán „Radiana“. V podzemí byla vybudována odpalovací rampa a v současné době jsou tři raketové motory, které v předstihu dodala plzeňská Škodovka (už ne ZVIL – Závody V. I. Lenina) a kopřivnická Tatra, plněny progresivním palivem rovněž čs. výroby. Ty tři podpěrné sloupy jsou ve skutečnosti motory. Vyhlídková restaurace  je vlastně kabinou raketoplánu. V ní bude tým průzkumníků. Raketoplán přistane na povrchu měsíce, kde tým odborníků  vedený kapitánem M. Stephanem a vědcem M. Mikešem uskuteční vědecká bádání.  Posádka setrvá na Měsíci do té doby, dokud se jí nepodaří vypěstovat na jeho  povrchu zvlášť odolnou odrůdu sibiřské kukuřice.“

* * *

Přátelé a čtenáři milí, seriál o jedné velké listopadové revoluci  končí.  Za mnou a kolem mne  leží v pražském bytě  hory  dokumentů, informací, dobových tisků, knih, novin, plakátů, dopisů, nahrávek z rozhlasu a televize, že do „kulišárny“, jak říká mému pokoji s tvůrčím „bordelem“ moje ctihodná  manželka, se už vůbec, ale vůbec nic nevejde. Ale jedno zde uvidí každý, kdo sem může jen očkem nahlédnout: autora u počítače se srdcem na dlani, který věří, že to vše nepsal nadarmo. Byly       to krásné, nádherné dva měsíce. A tak, jako z podobných pokračování vznikla moje kniha Události pravdy, zrady a nadějí  (1967 – 1971), věřím, že nakladatelství Akcent vydá  i knihu Události pravdy, lásky a nadějí (1988 – 1990). Právě tímto sdělením  jsem na ní začal pracovat…                                                              

Váš Miroslav Sígl