Miroslav Sígl : V prvním roce velkých proměn (1)
02.01.2010
Milí čtenáři CzechFolks.com PLUS – začínáme nový seriál s ohlédnutím po 20 letech naší nové svobodné republiky, před níž bylo v roce 1990 mimořádně mnoho velkých a obtížných úkolů: stát se znovu demokratickým a právním státem, zapojit se do mezinárodní struktur, především do severoatlantické aliance NATO, dále mezi členské země Evropské unie a jiných organizací, bez jejichž členství by naše republika jen stěží postupovala zdárně kupředu.
Velmi poučné jsou první měsíce naší republiky roku 1990 s novým prezidentem a novou vládou. Stále se rodilo mnoho nového, poučného a významného pro dějinný vývoj země, jak o tom vypovídají další kronikářské záznamy, o něž se chceme opět s našimi čtenáři podělit. Mnohdy zdánlivě jednoduché informace o událostech přesvědčí více, než jak dokáží dnešní politici (oni se ani moc nesnaží), či „neslané nemastné“ výklady některých učitelů, jimž stále chybějí právě podobné informace.
Obdivuhodná je zvláště pak aktivita celé čs. veřejnosti, všech jejích orgánů, institucí, nově se vytvářejících politických stran, hnutí, občanských a veřejně prospěšných společností, všude se odehrávaly nové a nové události, ve školství, v kultuře, umění, ve sportu, v zájmových činnostech, a to i na malých místech naší země, kde bychom to ještě ani před rokem nikdy neočekávali.
LEDEN
1. ledna 1990
O pravdivých skutečnostech v projevech Václava Havla
Chopil se svého prezidentského úřadu zcela neformálně, když poprvé oslovil své spoluobčany, kteří již tradičně usedli k televizorům nebo poslouchali rozhlas. A spustil:
„Čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších miliónů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají.
Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal.
Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit. Celá odvětví průmyslu vyrábějí věci, o které není zájem, zatímco toho, co potřebujeme, se nám nedostává. Stát, který se nazývá státem dělníků, dělníky ponižuje a vykořisťuje. Naše zastaralé hospodářství plýtvá energií, které máme málo. Země, která mohla být kdysi hrdá na vzdělanost svého lidu, vydává na vzdělání tak málo, že je dnes na dvaasedmdesátém místě na světě. Zkazili jsme si půdu, řeky i lesy, jež nám naši předkové odkázali, a máme dnes nejhorší životní prostředí v celé Evropě. Dospělí lidé u nás umírají dřív, než ve většině evropských zemí.“
Také další postřehy je dobré zaznamenat:
„Nejhorší je, že žijeme ve zkaženém mravním prostředí. Morálně jsme onemocněli, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpuštění ztratily svou hloubku a rozměr a pro mnohé z nás znamenají jen jakési psychologické zvláštnosti, anebo se jeví jako zatoulané pozdravy z dávných časů, poněkud směšné v éře počítačů a kosmických raket. Jen málokteří z nás dokázali nahlas zvolat, že mocní by neměli být všemocní a že zvláštní farmy, které pro ně pěstují ekologicky čisté a kvalitní potraviny, by měly své produkty posílat do škol, dětských internátů a nemocnic, když už je naše zemědělství nemůže zatím nabízet všem. Dosavadní režim – vyzbrojen svou pyšnou a nesnášenlivou ideologií – ponížil člověka na výrobní sílu a přírodu na výrobní nástroj. Zaútočil tím na samu jejich podstatu i na jejich vzájemný vztah. Z nadaných a svéprávných lidí, důmyslně hospodařících ve své zemi, udělal šroubky jakéhosi obludně velkého, rachotícího a páchnoucího stroje, o němž nikdo neví, jaký má vlastně smysl. Nedokáže nic víc, než zvolna, ale nezadržitelně opotřebovávat sám sebe a všechny své šroubky.
Bylo by velmi nerozumné chápat smutné dědictví posledních čtyřiceti let jako cosi cizího, co nám odkázal vzdálený příbuzný. Musíme toto dědictví naopak přijmout jako něco, čeho jsme se my sami na sobě dopustili. Přijmeme-li to tak, pochopíme, že jen na nás všech je, abychom s tím něco udělali. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit povinnost, která dnes stojí před každým z nás, totiž povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat. Nemylme se: sebelepší vláda, sebelepší parlament i sebelepší prezident toho sami mnoho nezmohou. A bylo by i hluboce nesprávné čekat obecnou nápravu jen od nich. Svoboda a demokracie znamená přece spoluúčast a tudíž spoluodpovědnost všech.
Uvědomíme-li si to, pak se nám okamžitě všechny hrůzy, které nová československá demokracie zdědila, přestanou jevit tak hrůzné. Uvědomíme-li si to, vrátí se do našich srdcí naděje.“
Václav Havel – jak jinak – ve svém prvním projevu nezapomněl vzpomenout na prvního skutečného prezidenta demokratické země, jímž byl T. G. Masaryk:
„Náš první prezident napsal: Ježíš, nikoli Caesar. Navazoval tím na Chelčického i Komenského. Dnes tato idea v nás opět ožila. Troufám si říct, že snad dokonce máme možnost šířit ji dál a vnést tak do evropské i světové politiky nový prvek. Z naší země, budeme-li chtít, může už natrvalo vyzařovat láska, touha po porozumění, síla ducha a myšlenky. Toto záření může být přesně tím, co můžeme nabídnout jako náš osobitý příspěvek světové politice.
Masaryk zakládal politiku na mravnosti. Zkusme v nové době novým způsobem obnovit toto pojetí politiky. Učme sami sebe i druhé, že politika by měla být výrazem touhy přispět ke štěstí obce, a nikoli potřeby obce podvést nebo ji znásilnit. Učme sami sebe i druhé, že politika nemusí být jen uměním možného, zvlášť pokud se tím myslí umění spekulací, kalkulací, intrik, tajných dohod a pragmatického manévrování, ale že může být i uměním nemožného, totiž uměním udělat lepšími sebe i svět.“
Rozhodnutí o amnestii, které vyhlásil prezident republiky dnem 1. ledna, bylo embargováno do 19:30 hodin a pak již je přinesl rozhlas i televize a do zítřejších novin je připravily všechny noviny.
Opět město Zlín s účinností od 1. ledna oznámila již v prosinci rada Jihomoravského KNV. K Novému roku město zdobily staronové nápisy na trasách vedoucích do Zlína, náměstích, budovách, dopisních papírech, pohlednicích atd. Hovoří se také o instalaci sochy T. G. Masaryka .
Úterý 2. ledna
Návštěva obou německých republik, kterou prezident V. Havel vykonal jako další významný krok, byla vysoce oceněna jejími tehdejšími představiteli, ale i evropskou veřejností. Naše národy žijí po staletí jako sousedé, německá půda je prostorem, kde se navíc zauzlují nebo řeší celoevropské procesy. „Současné evropské hranice považujeme za důležitý prvek stability na kontinentě…“ Tiskové agentury citují z projevů státníků mnoho pasáží, dokonce sovětská agentura TASS píše o tom, že všechny tři země se zasazují o vybudování takového evropského domu, ve kterém by lidé mohli žít v ovzduší svobody a důvěry.
Parlamentní komise na dohled šetření událostí 17. listopadu konstatovala, že M. Jakeš doznal svou politickou odpovědnost za tuto události, že byla uvalena vazba na M. Štěpána z důvodné obavy z jeho útěku do zahraničí, a že je nutné dále prošetřovat další zásahy pořádkových sil proti demonstrující veřejnosti.
Také čs. krajané žijící v USA se chtějí aktivně podílet na obnově demokracie ve své zemi, jak to deklarovali při svém setkání v Praze, kde navázali bezprostřední styky s demokratickými institucemi.
Sešli jsme s dvacetiletým zpožděním, Jiří Menzel uvedl promítání svého filmu Skřivánci na niti, který nesměl spatřit filmové plátno, třebaže byl dohotoven, do distribuce nebyl povolen. Vznikl na motivy knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Spolu s tímto filmem přijde do distribuce dalších 23 „trezorovaných“ celovečerních snímků našich filmařů.
Román Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí, vydaný v exilu v roce 1984, byl zařazen v americké anketě mezi deset nejlepších románů 80. let. Je výpovědí o otřesných událostech kolem okupovaného Československa v srpnu 1968.
Zhruba 31 000 odsouzených se nacházelo k 1. lednu v zařízeních tzv. Sboru nápravné výchovy . Na základě amnestie bude během tří týdnů propuštěno více než 20 000 vězňů, kteří jsou dosud ve výkonu trestu anebo ve vazbě. Ti z odsouzených, kteří mají dobré rodinné zázemí a pracovní příležitost, mohou být propuštěni ihned, jak prohlásila nová ministryně spravedlnosti Dagmar Burešová.
Poprvé vyšlo Rudé právo po 40 letech v nové podobě, nikoli ve velkém tzv. světovém formátu, který jeho šéfredaktor Zdeněk Porybný považuje za přirozenější, přitažlivější a hlavně praktičtější, jako je tomu i u ostatních čs. deníků. Rovněž zvýšilo cenu jednoho výtisku na jednu Kč a v sobotu na dvě Kčs. Přineslo v plném znění novoroční projev prezidenta republiky, tak jako všechny ostatní denní listy.
Jakým právem, ptá se deník Mladá fronta v článku o hotelu Praha, který byl koncem 70. let postaven za 1,2 miliardy státních korun jako účelové zařízení ÚV KSČ, jehož je nadále majetkem. Otiskuje také petici pracovníků Bytového podniku Praha 6, kteří upozorňují nejen na tento objekt, ale ještě další, mj. Masarykovy koleje, vydavatelství Mír a obytné budovy. Dožadují se jejich navrácení původnímu účelu a také státu či institucím, jimž kdysi náležely.
Operu Libuši jsem viděl naposledy ve vězení v televizi a pomohlo mi to tam půl roku přežít – napsal V. Havel do pamětní knihy Národního divadla, kde se konalo slavnostní představení Smetanovy opery Libuše, jak o tom píše deník Lidová demokracie.
Z rozhovoru s M. Čalfou vyjímá Svobodné slovo pasáž o tom, že rozhodujícím předpokladem hospodářské reformy je důsledné otevření čs. ekonomiky okolnímu světu.
Středa 3. ledna
Prezident republiky V. Havel při své návštěvě okresů Frýdek-Místek a Ostravy se poklonil na místním hřbitově památce novináře a spisovatele Jaromíra Šavrdy, který byl v minulých letech dvakrát vězněn a s podlomených zdravím zemřel 2. května 1988 ve věku nedožitých 55 let.
Byly založeny přípravné výbory některých nových politických stran – Čs. strany zemědělské, Strany nezávislých demokratů a Liberální evropské strany. K obnově Svazu Cikánů-Romů se chystá přípravný výbor Rómské iniciativy, který svolal sjezd rómských občanských iniciativ z celé republiky do Prahy na měsíc únor. Také Republikánská strana začala rozvíjet svou činnost, jedinou kontaktní adresou je zatím bydliště jejího iniciátora Miroslava Sládka, který byl až dosud pracovníkem nechvalně proslulého Českého úřadu pro tisk a informace. V Praze se dále sešel přípravný výbor sdružení Nezávislé levice, který chystá veřejnou schůzi pro všechny zájemce.
O problematice humanitární pomoci Rumunsku jednali pracovníci Čs. červeného kříže, Podle vyjádření mluvčích rumunských orgánů je počet raněných relativně z prosincového revolučního povstání relativně nízký, protože za Ceaušeskova režimu většina zraněných byla na místě dobita nebo pohřbena za živa, Rumunsko bylo zařazeno organizací UNESCO mezi země vyžadující rozvojovou pomoc, která bude nadále celosvětově řízena.
Noví vedoucí pracovníci jsou uváděni do svých funkcí. Předsedou Státní banky čs. se stal Josef Tošovský, novým generální prokurátorem Pavel Sitár, na shromáždění náčelníků ministerstva vnitra byl do funkce uveden nový ministr Richard Sacher.
Velký zájem o exilovou literaturu zaznamenalo knihkupectví Karla Čapka v Praze, které dovezlo prostřednictvím nadace Charty 77 více než 60 titulů různých knih ze zahraničí a desítky titulů časopisů, vydávaných v exilu. Státní knihovna ČSR a další knihovny v zemi se obracejí na občany, zda by nemohli darovat anebo zapůjčit pro doplnění jejích fondů exilovou literaturu. Kromě toho se do knihoven vracejí dřívějším režimem zakázané knihy (libri prohibiti). Podle oficiálních údajů bylo jen v roce 1973 vyřazeno z čs. knihoven na 960 000 svazků této literatury. V pražském Památníku písemnictví se koná také výstava „Zakázané knihy“ a jsou zde vydavatelské aktivity nejen exilových i našich ineditních nakladatelství.
Exilový hlasatel Svobodné Evropy herec Martin Štěpánek navštívil svou rodnou vlast. Uvedl, že jeho žena rovněž herečka Jaroslava Tvrzníková točí filmy, učí herectví a zakládá divadlo Mají spolu dvě děti a do té doby, než z nich budou hotoví lidé, je v Německu chtějí nechat. „Není přece problém, aby někdo pracoval v Československu a žil v Mnichově či naopak. V Evropě je takových případů spousta…“
Kdo bude vyrábět nové škodovky? To je titulek článku v Zemědělských novinách o mladoboleslavském automobilovém koncernu Škoda, kde z 3500 pracovníků zde pracovalo také 900 vězňů. Mohou být nahrazeni zájemci z Vietnamu a Kuby, o čemž musí rozhodnout vláda.
Koncertní a agenturní činností se zatím nadále zabývá čs. umělecká agentura Pragokoncert, kde se konalo setkání významných českých koncertních umělců a zástupců komorních souborů. Jejich výrazný podíl na prezentaci naší země v zahraničí představují mnohamiliardové devizové přínosy, avšak čistě ekonomická hlediska by neměla převažovat. Stejně tak je důležitá účast zahraničních umělců a hudebních těles u nás. Odměňování umělců by mělo odpovídat mezinárodní praxi, která byla u nás deformovaně a systematicky porušována.
O návštěvě kliniky dětské onkologie, kde je přednostou Josef Koutecký, píše obšírně deník Lidová demokracie. Mezi děti přišli s dárky peněžitými i věcnými Karel Gott, Dominik Hašek, Karel Wágner a Karel Svoboda.
Otevřený dopis o Agrokombinátu Slušovice sepsal koordinační výbor Občanského fóra a adresátem byl František Čuba, dosavadní ředitel tohoto podniku. Ten zaujal zatím vyčkávací stanovisko, protože celá minulá léta patřil k nejlépe prosperujícím družstvům díky svému napojení na přední politické prominenty v zemi. „Podali jsme Vám ruku ke spolupráci, ale své odmítnutí jste zdůraznil i pracovními postihy některých družstevníků, vesměs zapojených do Občanského fóra“, píší v dopisu a dožadují se přihlásit se k obrodném procesu a dobrému jménu občanů – družstevníků.
V největší věznici Leopoldově je v současné době 2500 odsouzených, amnestie se týká 550 z nich, další stovka bude propuštěna až po přešetření každého jednotlivého případu. Ve věznici, kde protestovali na sklonhku loňského roku vězňové, nastal opět právní stav.
Křičíme jak na lesy, odpusťme jsme si, co jsme si. Nechcem koukat nazpátek, předvčerejší kabátek odložte si v šatně… Je mi z toho špatně. Napsala do Mladé fronty Irena Dousková a vyjádřila tak přesvědčení mnoha lidí. Ukázkou jsou dvě básně literáta Václava Honse, který sloužil minulému režimu (sepsal mj. trilogii Únor, Byl tenkrát v zemi máj a Lenin) a nyní v týdeníku Čs. rozhlas byla otištěna jeho báseň o 17. listopadu 1989. V ní básní mj. těmito verši: Nepřemožitelný sen svobody všem lidem pod víčky, dejte šaškům rolničky! Zvoňte zvony celé země, zvoňte hrdě v dur, navěky se hroutí panství diktatur…
Poválečný odsun sudetských Němců se stal předmětem prohlášení Koordinačního centra Občanského fóra, které odmítá omluvu čs. vlády za jeho provedení, a současně sdělilo, že považuje státní hranice za nedotknutelné a navracení majetku vysídleným Němcům za nepřijatelné. V té souvislosti je vhodné uvést, že k 1. květnu 1945 činil počet obyvatel německé národnosti v Československu 3 200 000 osob. V neorganizovaném odsunu v letech 1945-46 odešlo 660 000 Němců. Organizovaným hromadným odsunem bylo vysídleno 2 256 000 osob. Dodatečným odsunem v první polovině roku 1947 ještě dalších 80 000 osob. Koncem května 1947 činil počet obyvatel německé národnosti u nás 204 000. Spojenecké rozhodnutí z Postupimi v srpnu 1945 o odsunu zrálo během celé druhé světové války. V žádném případě však nebyl odsun mstou vítězů na poraženém německém národu. Celý akt byl jedním z důsledků druhé světové války, již hitlerovské Německo zavinilo a v jejímž průběhu fašismus způsobil národům Evropy nedozírné škody a utrpení.
Mezi desítkami blahopřejných telegramů, které obdržel V. Havel k svému zvolení prezidentem republiky, stojí za pozornost blahopřání amerického prezidenta George Bushe, na něž V. Havel odpověděl: „Nezapomínáme na významnou roli, kterou Vaše země a pan prezident Wilson osobně sehráli při vzniku našeho novodobého státu. Věřím, že na tento zapomínaný fakt navážeme nejen novou kvalitou našich vztahů, ale i příspěvkem, který naše dva státy – kvalitou jeden tak velký a druhý tak malý – společně přinesou světovému míru.“
Poštovní známku s portrétem nového prezidenta již tiskne Tiskárna spojů v Praze rotačním ocelotiskem v tmavomodré barvě. Výtvarník a rytec Miloš Ondříček se vzdal autorského honoráře ve prospěch dětské onkologické kliniky motolské nemocnice v Praze.
Studiem české státnosti pověřil prezident republiky odbornou komisi. Jedním z úkolů bude vybudovat při Kanceláři prezidenta republiky Ústav T. G. Masaryka, soustředit sem archivní a knižní fond a další dosažitelné dokumenty o práci TGM a jeho spolupracovníků i následovníků.
O rekonstrukci zákonodárných sborů a novém volebním zákonu jednali představitelé rozhodujících politických sil v zemi. Každá strana sama odvolá své zkompromitované poslance a navrhne nové, které potvrdí příslušný zákonodárný sbor hlasováním. Komunistická strana v souladu s ústavním článkem o zrušení její vedoucí úlohy se vzdá většiny ve všech parlamentech a zastupitelstvích. Volby se uskuteční v červnu 1990.
Filmová režisérka Věra Chytilová připravuje k 140.výročí narození T. G. Masaryka jeho filmový portrét. Bude využito mnoha vzácných zachráněných archívních dokumentů.
Vznik celostátní stavovské unie je výsledkem jednání zástupců z více než stovky fakult vysokých škol z celé republiky. Je založena na principu a zájmu těch škol, které se k ní připojí. Zároveň bylo na jednání sděleno, že studenti nenastoupí v letních semestrech do vojenských kateder vysokých škol.
Rehabilitační komise jsou ustanovovány na jednotlivých institucích, úřadech a společenských organizacích. Jejich úkolem je sledovat průběh rehabilitací, evidovat žádosti a postupně je řešit, případně zasílat příslušným orgánům.
Sklady jedovatých látek začínají být předmětem zájmu ochránců přírody a občanů z jejich okolí. Do největšího pěchotní bunkru v čs. pohraničním opevnění v Babí u Trutnova byl umožněn vstup do skladu, kam byly v šedesátých letech ukládány desítky tun zvlášť nebezpečných jedovatých látek. Otevření se zúčastnili vodohospodáři, zástupci okresní prokuratury, krajské správy SNB a hygienici. Netajili se svými otřesnými zážitky.
Byl to pokus o sebevraždu? V katastru obce Hlohovice na Roycanskubyl nalezen poblíž rekreačního objekt zraněný bývalý člen předsednictva ÚV KSČ a vedoucí tajemník městského výboru KSČ v Praze Antonín Kapek. Byl nalezen asi pět metrů od hořícího přístřešku se senem a slámou, kde byla nelezena krátká střelná zbraň ráže 9 mm a jedna vystřelená nábojnice. Cizí zavinění vyšetřování policie vyloučilo.
První kasino zahájilo svou činnost v hotelu Fórum v režii a správě akciové společnosti Casinos Czechoslovakia. Hrací měnou je americký dolar.
Pokračování v sobotu




















