CzechFolks.com PLUS

Brána Krkonoš, místo, ze kterého je možné vyrážet na hřebeny, do hlubokých lesů nebo jen tak šlapat po březích potoků či řeky. Pocestného nezaskočí ani nevlídné počasí, město nabízí nejednu kulturní aktivitu, dvě muzea i zajímavou soukromou galerii. Vrchlabí má cosi do sebe, když svítí slunce, klesne mlha, padá déšť nebo sníh. Za denního světla se město usmívá, v noci vypadá zamyšleně, často i zasněně.

První lidé začali do divokých pralesů pronikat již ve třináctém století, nejprve přicházeli hledači kovů a drahých kamenů. Byli úspěšní, a tak se postupně začali  objevovat horníci a dřevorubci, kteří svá sídla budovali obvykle okolo zemských stezek. Trasu jedné z nich můžeme ještě dnes sledovat z Horního Vrchlabí Kamennou cestou do Strážného, dále na hřebeny a až do Jeleniohorské kotliny. O vlastním Vrchlabí, jako o české osadě, známe první písemný doklad z roku 1359.

Velký rozmach celé oblasti nastal za Kryštofa Gendorfa z Gendorfu, nejvyššího horního hejtmana Království českého a uznávaného hutního odborníka. S rozvojem těžby a zpracování kovů stoupala těžba dřeva, horní hejtman dokonce dohodl jeho dodávky až do Kutné Hory a docházelo k prvním nenahraditelným škodám v lesním prostu. Rychle vznikající holiny na hřebenech začátkem sedmnáctého století dokonce řešila královská komise.

Po vyčerpání rudného bohatství hutě a železárny postupně zanikaly a prosadil se textilní průmysl. Obyvatelé horských osad a samot se stěhovali za prací do města, část se věnovala pastvinářství a budnímu hospodaření.

Po válce a vysídlení Němců ve městě i širokém okolí zůstalo jen několik původních rodin. Noví obyvatelé neměli již k místu vztah a docházelo k situaci, kdy centrum žilo turistickým ruchem a domácí bylo možné potkat buď v automobilce nebo na předměstích.

Cesta každým pořádným městem začíná obvykle náměstím. Odedávna se na něm přece odehrávalo vše důležité od vystavování na pranýři po bujaré oslavy prvních májů. Náměstí T.G.Masaryka plynule navazuje na zámecký park, věže renesančního zámku vizuálně uzavírají městské centrum, zeleň parku do něho pouští kousek krkonošské přírody. Zámek začal v roce 1546 stavět Kryštof z Gendorfu a pokud máte dojem, že jste něco podobného viděli třeba v Mníšku pod Brdy, je oprávněný.

Oba vycházejí ze principu italského kastelu, menší pevnosti, či tvrze. Zámek je dnes sídlem městského úřadu, a tak si můžeme prohlédnout jen vstupní halu s intarzovanými dveřmi a obrazy posledních ulovených medvědů. Zámeckým parkem, plným vzácných rostlin, projdeme k novogotické kapli Czernin-Morzinů, okolo ní bývala jedna z prvních záchytných stanic pro handicapovaná zvířata. Když kapli získala církev husitská, stanice byla zrušena, zvířata prý narušovala pietu místa… Uličkou projdeme okolo parkoviště k nejvýznamnější barokní památce místa, klášteru Augustinů z let 1704-25 V klášterním kostele objevíme vyřezávaný oltář i stropní fresky od vrchlabských umělců.

V letech 1993-2000 byl postupně s přilehlou budovou konventu opraven, navrátil se bohatý inventář. Kostel dnes slouží jako koncertní síň, v budově kláštera již několik desetiletí sídlí Muzeum Krkonošského národního parku a známá expozice Kámen a život. Nad klášterem můžeme navštívit hřbitov, místo kde je pohřbena poslední oběť komunistického teroru, disident Pavel Wonka. Husovou ulicí sejdeme na náměstí Míru s kostelem svatého Vavřince Šedesát metrů vysoká věž monumentální pseudogotického chrámu červeným pískovcem kontrastuje s modro zelenými siluetami Krakonošova království od roku 1888, zachovává přibližný půdorys diecézní katedrály.

Za války uloupené zvony byly nahrazeny novými a jejich dunivý zvuk připomíná aktivitu místních obyvatel, díky které se do kostela dostaly. Proti kostelu zvou k návštěvě dva dřevěné měšťanské domy s podloubím, dnes sídlo Krkonošského muzea. Nedaleko, v Krkonošské ulici žije s celou oblastí spjatá spisovatelka Marie Kubátová. Ulicí 5. května projdeme k Labi a lhostejno, po kterém břehu pokračujeme po proudu jeho toku. Míjíme desítky roubených domů, většinou v perfektním stavu. Ulicí Svatopluka Čecha se vrátíme do centra, jsme opět v Krkonošské ulici nedaleko zajímavé Galerie M, kde můžeme nejen vidět, ale i získat díla malíře Václav Mejvalda.

Pokud nás pouť městem zcela nevyčerpala, není problém ještě nahlédnout na několik míst, kde již panuje sám vládce hor. Od kostela svatého Vavřince se můžeme vypravit městským parkem, sedlem Jankova kopce okolo Strážné hůry do osady Strážné.Celou cestou nás povede žluté turistické značení. Opačným směrem stejná značka ukazuje cestu až na vrchol Žalého. Obě trasy jsou okolo pěti  kilometrů dlouhé a na obou se slušně zadýcháme, rovinek před sebou mnoho nemáme.

Ilustrace pro CzechFolks.com © Pavel Pávek