Barbara Semenov: Ohlédnutí za televizním Silvestrem – „Mejdan z obýváku“?
12.01.2010
Bylo nebylo – kdysi dávno trávilo Československo s oblibou silvestrovský večer před televizní obrazovkou. Doba to byla neradostná a přesto – televizní Silvestr býval tak kvalitní, že jej mnozí s potěšením sledovali ze svých obýváků. O to nevhodnější byl název právě uplynulého silvestrovského čtyřhodinového programu populárního českého televizního kanálu Nova „Mejdan roku z obýváku“. Uveden trapnou scénkou z primitivní domácnosti sestával se z ještě trapnějších sekvencí již odvysílaných pořadů a z v rámci úspor reprízovaného „Mejdanu (roku minulého) z Václaváku“.
Naštěstí veřejnoprávní Česká televize dostala po dvaceti letech konečně nápad nechat se inspirovat slavnými silvestrovskými „estrádami“ hýřícími vtipem, hřejícími jistou národní sounáležitostí a vytvořila tříhodinový maratón celkem vkusné zábavy. Sympatičtí průvodci večerem, Tereza Kostková a Maroš Kramár uváděli líbivě humorné scénky, tanec, písničky a pestrá vystoupení, ve kterých se tradičně objevily nejen stálice českého showbyznysu, ale také mladší talentované hvězdy populární i klasické hudby. Jako balzám na duši působilo i spojení se Slovenskou televizí, objevilo se dávné škádlení, zdravé soupeření i souznění našich dvou tolik si blízkých i odlišných národů. Televizní diváci se shodli, že ČT 1 předvedla nejlepší silvestrovský program za posledních deset let. Večer v pražském obýváku mi uběhl po dlouhé době tedy pěkně, příjemně.
Po přípitcích a půlhodinovém ohňostroji, který jsem sledovala z vikýře zmíněného obýváku, jsem se však už zcela nechtěně zdržela u televizního přijímače až do ranních hodin. ČT 1 vysílala totiž ještě jednu čtyřhodinovku Silvestra, který ovšem natočila už v roce 1977! Byl to nejen rok, kdy ředitel televize v období normalizace, Jan Zelenka a jeho ústřední náměstek Vladimír Diviš posadili poprvé do hlediště osobnosti českého a slovenského zábavně kulturního světa, ale také první rok mého působení v redakci Televizních novin. Na obrazovce jsem tak s úžasem rozpoznávala své bývalé kolegy a známé, mnozí z nich již dávno nejsou mezi námi, podobně jako celá plejáda hereckých legend té noci před více než třiceti lety.
Té vévodil Vladimír Menšík mistrně uvádějící celý program, ve kterém znovu ožíval nenapodobitelný humor a šarm Miloše Kopeckého, Miroslava Horníčka, herců Sováka, Hrzána, Satinského, zpěváků Laďky Kozderkové, Waldemara Matušky, až po Spejbla a Hurvínka. Dnes již ikony populární hudby – Gott, Neckář, Korn, Rottrová, Zagorová, Urbánková – jak byli pohlední, jak mladí, jak jsme byli mladí! Jen Helena Vondráčková jakoby ze starého pořadu do pořadu nového od minuty přeskočila, stále stejná.
Vyvolané vzpomínky samozřejmě mrazily dechem totality oné doby. To, že umění se daří nejlépe pod politickým útlakem, bylo však opět bohužel potvrzeno. Jak museli umělci pilovat svůj břit, své vyjadřování, dvojsmyslnost, jak dokázali vyjádřit svoji lásku k zemi, s jakým intelektem a vtipem oslovovali tenkrát svého vděčného diváka.
Nedávno mi krajan ve Viktorii poslal „humorné vystoupení“ jakéhosi obskurního současného českého televizního baviče. Jen obtížně se mi dařilo jej uklidnit, že takový úpadek prezentovaný směskou vulgárností a trapností není v současné české demokratické společnosti zas až tolik rozšířený. Krajan, můj vrstevník, se mne ptal, co se stalo s dědictvím Jana Wericha, Jiřího Voskovce, Vlasty Buriana, Miroslava Horníčka, Vladimíra Menšíka, Suchého + Šlitra, Lasicy + Satinského, Šimka + Grossmanna…
I jeho otazníky mi šly hlavou při sledování silvestrovských televizních nabídek. Nízký finanční rozpočet médií ani neomezená svoboda či nezájem současných tvůrců a umělců pro mne však nemohly být přijatelným vysvětlením.
***
Paní Barbaro – i já považuji tříhodinový silvestrovský pořad na ČT 1 za nejvydařenější za posledních X let. Dokonce si myslím, že byl nejlepší od roku 1990! Soudím tak proto, že si pouze pamatuji na na narychlo improvizovaný pořad v roce 1989, kdy Z. Podskalský moudře usoudil, že připravenou šou nelze použít! Tehdy tam zazářil Jahelka, Suchý s Molavcovou a zejména Pepa Nos. Neměl bych na tom letošním pořadu hledat mouchy, ale myslím, že Zdeněk Izer je sice výborný komik, ale přece jen bych jeho dosti lascivní scénku před půlnocí oželel. Patří jinam. Po jedné hodině jsme si už jen s manželkou také vychtnali první “Menšíkovský galasilvestr”, neboť hned toho druhého – v dalším roce – jsem se aktivně zůčastnil i já, ale to jsem vlastně tady už na sebe práskl. Bohužel jsme do rána nevydrželi!
Srdečně Vás zdraví Vondráček
Pane Vladimíre, naprostý souhlas, ta jediná scénka v konci zmiňovaného programu mně i mému manželovi také narušila dojem, nebyla zkrátka dobrá. Dokonce jsem na ni v ten moment řekla, že jsem předčasně chválila. Naštěstí byla díky své slabosti brzy zapomenuta. O Vašem vystoupení “počasářů” v druhém díle Menšíkovských galasilvestrů jsem četla, myslím, že si je také pamatuji, povedlo se
Já bych k vychválení silvetstrovského programu na ČT jen dodala cílovou skupinu, strefil se totiž do vkusu diváků 54+ . Jeden Klus, či Langerová mladšího diváka nepřitáhnou.
Malý dodatek k abc. Máte pravdu, jen nevím proč právě 54+, proč ne 56+ nebo 52+. A hlavně myslím, že lidi mladších ročníků ( a opět nevím přesně od kterého roku) by se zejména na Silvetstra měli bavit sami – tedy bez televize!
V.V.
K “abc”(?):- Za prvé, nic nebylo vychvalováno, psala jsem pouze o tom, že se mi tento Silvestr líbil ve srovnání s jinými. Za druhé, pochopitelně, že se jedná o starší věkovou skupinu, která může spíš zůstat na Silvestra s televizí; mladí, jak bylo správně podotknuto, se většinou baví sami. A za třetí – stále si myslím, že i pro ty mladší to mohla být zábava celkem vtipná, vkusná a na lepší úrovni než to, co co bylo nabídnuto na jiných kanálech. V pořadu nebyl jenom Klus a Langerová, moderátoři spadali do relativně mladší kategorie stejně tak jako i plno dalších účinkujících, nemluvě o skupině No Name, Vojtkovi a Kolářovi a dalších vystupujících, kteří se zjevně těší masové popularitě mladých. Ve svém článku jsem se však spíš zamýšlela nad celkovou úrovní současné televizní zábavy. I když, podobně jako já, ani televize se nemůže nikdy trefit do vkusu každého a všech…