CzechFolks.com PLUS

Jak se máš? Howdy from Texas I.

Asi se podivíte, že známá šéfredaktorka a publicistka Eva Střížovská (*1943) se těší teprve z knižního debutu – neboli prvního veřejného vystoupení, a my, její dávní čtenáři, spolu s ní, a to nad knížkou, která má titul shodný s názvem tohoto článku. Jde o 112stránkové dílo vydané Mezinárodním českým klubem v Praze (snad neprozradím nic tak hrozného, když sdělím, že knížka vyšla vlastně vlastním nákladem autorky – takový je ovšem dneska v Česku úděl mnoha autorů). Též  grafická úprava a tzv. „zlom knihy“ zůstaly v rodině – postaral se o ně synátor Marek Střížovský, maminčina třetí ruka počítačová.

Zůstaňme ještě chvíli u životaběhu naší dnešní autorky. Po gymnáziu a hudební konzervatoři Eva Střížovská získala první místo spíše jako „záskok“ v Čs. televizi, a protože byla od svého mládí zásadová, narazila brzy s kritickým článkem o písničkách v televizi, a tu vzápětí musela opustit. Bylo období nemilosrdné totality, paní Eva rodila jedno dítě za druhým (tři potomky). Co jí zbývalo? Chopila se hadru, kbelíku a koštěte a jako uklízečka spoluživila rodinu. Krátce před událostmi v listopadu 1989 se jí podařilo získat místo v redakci tehdejšího magazínu Co vás zajímá, ale ten po pohnutých listopadových změnách vzal za své. Podařilo se jí poté nastoupit do redakce obnovených Lidových novin, ale posléze se v ní zrodil nápad vydávat vlastní časopis pro Čechy doma a naše krajany ve světě.

Takže – 13. prosince 1990 vznikl Český dialog – Czech Dialogue, který už dvacet let spojuje Čechy doma a ve světě. A v roce 1996 dostali čtenáři pod stromeček poprvé Český kalendář. Není země na světě, kde by tato periodika byla neznáma, s výjimkou některých zemí Afriky, kde jsou čtenáři pouze v Jihoafrické republice a v republice Zimbabwe. Uveďme, že ve světě existuje v současné době spousta krajanských spolků a společností, veřejně působí 162 mediálních prostředků (tj. novin, časopisů, bulletinů, zpravodajů, pravidelných rozhlasových a televizních  pořadů).

Všechny tyto subjekty oceňují skutečnost, že Český dialog je účinně zapojen do plnění vládního usnesení z roku 2005 a 2008, které se týkají podpory českého kulturního dědictví v zahraničí, že podporuje spolupráci s krajanskými spolky po celém světě, jakými je například poskytování peněžních darů na kulturní projekty krajanským spolkům, zasílání učebnic, knih a videokazet pro potřeby spolků, vydávání potvrzení o příslušnosti k české krajanské komunitě nebo kurzu českého jazyka pro krajany v Dobrušce. Čteme v něm o semestrálních studijních pobytech na veřejných vysokých školách v ČR, o kurzech metodiky výuky českého jazyka a vysílání učitelů k českým krajanským komunitám. Jde o informační servis pro krajanské spolky, který oceňují čtenáři ve světě i u nás doma.

Nahlédneme-li do všech čísel předchozích ročníků, zjistíme, kolik jejich šéfredaktorka získala dobrovolných a ochotných spolupracovníků, kolik už sama napsala článků, editoriálů, fejetonů a reportáží, za nimiž cestovala prakticky do všech světadílů. Takže nejsme překvapeni, že se odhodlala a na své chatičce ve Slapech nad vltavským jezerem sepsala svou první knížku o putování Texasem, kde byla poprvé v roce 2002 a podruhé v roce 2005. Pobývala v rodinách amerických Čechů (jsou to většinou Moravané) a nechala si od nich vyprávět, jak jejich předkové do Texasu přišli a jak žili.

Její rozhodnutí podpořila navíc naléhavá skutečnost, že nechtěla odjet s prázdnou na konferenci  Společnosti pro vědy a umění (SVU), která se konala právě v texaském Collige Station. Takže zde byla poprvé představena její kniha o amerických Češích. Ti zde začali území Texasu osídlovat od 19. století a dodnes aktivně propagují své češství. Musela se probrat několika krabicemi s množstvím nejrůznějších podkladů, mnohé z nich jen v angličtině, začala je překládat, třídit a sepisovat z nich velmi čtivé kapitoly ve dvojjazyčné verzi. Tu doplnila fotografiemi a barevnými přílohami.

Názvy některých jednotlivých kapitol knihy napoví, o jaké  příběhy asi jde: Volá Texas, Ennis polka, Sokol Dallas, František Mikula z Dallasu, Příhoda na dálnici, O městečku West poprvé, První generace Čechů v Americe, Na pikniku v Party Barn, Sokolský slet v Ennisu, Na farmě, Centrum českého dědictví v Houstonu, Přepřahací stanice U Prášků, Jerzy Elzner – posel věčného optimismu, Moravští rodáci v Texasu, Sokol v Kristově těle, Příběh o Dorince, Životopis Marvina J. Marka, Clarice se provdala v Česku.

Sama autorka přiznává, že knížka vznikla velmi narychlo, že znalce určitě nenadchne jakýsi pel – mel, z něhož je složena. Ale slibuje, že následující druhou část (označenou Texas, římská II) připraví s větší péčí a požádá o pomoc i nějakého lektora. Tomu říkám upřímná sebekritika (i v tom je síla té knížečky!), jakou postrádáme především u jiných našich veřejných činitelů, politiků a vůbec veřejně činných lidí, kteří by měli být přece jen v něčem naším vzorem.

Paní Eva však vyvažuje některé málo postřehnutelné nedostatky svým úžasným viděním a přehledem, ví velmi dobře, o čem mluví a píše – a to nejen v této své první knížce. Když tohle chápavý čtenář pochopí, pak ji má rád a těší se z každého jejího příspěvku, v němž nechybí humor, potřebná nadsázka, upřímné vyznání, lehké pero či lehká klávesnice počítače.

Těším se proto spolu s vámi všemi na každé další pokračování o našich krajanech, ať žijí kdekoliv na světě, protože si zaslouží právě takové opravdové reportáže z jejich života, přebohatého na příběhy, pohnuté osudy, doby zlé, horší, lepší i nadějné. Budeme je o to více u nás doma v Čechách vítat, alespoň tak, jak oni vítají každého, kdo mezi ně zavítá z jejich staré rodné vlasti.           

Poznámka redakce: Autor si dopisuje už léta s krajany, kteří žijí v USA, Kanadě, Kolumbii, Austrálii, Rakousku, Švýcarsku, Německu, Velké Británii, Španělsku, Holandsku a Švédsku. A snad k nim lze přiřadit s těžkým srdcem i Slovensko. O mnoha z nich napsal ve své knize Osobnosti a osudy obce (vyšla v roce 2000, byla oceněna v celostátní soutěži literatury faktu Miroslava Ivanova), dále v encyklopedii Kdo byl a je kdo na Mělnicku, Kralupsku a Neratovicku (vyšla v roce 2007) a naposledy v Almanachu českých novinářů (vyšel v roce 2008 a byl navržen ministerstvem kultury ČR na Státní cenu za literaturu), kde je podrobný přehled jedné stovky českých  novinářů, kteří žijí v zahraničí, kteří na mnoha místech světa nalezli exil, kteří zde zakotvili natrvalo, ale i jména těch, kteří se vrátili do své rodné původní země.

***