Josef Čermák – Vojtěch Kyncl: “Ležáky: obyčejná vesnice, Silver A a pardubické gestapo v zrcadle heydrichiády”
20.01.2010
(Brilantní mladý český historik Vojtech Kyncl, je Ph.D. kandidátem v oboru českých dějin na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, kde promoval. V roce 2003 strávil 3 měsíce na studijním pobytu v Trinity College v Dublinu, v letech 2004-2006 studoval jako stipendista na Universitat Jena, SRN, v letech 2006-2007 na Humbolt Universitat v Berlíně a letos na York University v Torontu).
Kynclova kniha vyšla v roce 2009 v Nové tiskárně Pelhřimov za finanční spoluúčasti Grantové agentury Jihočeské univerzity. Původní diplomová práce s názvem Akce Ležáky. Obyčejná vesnice, obhájená na Historickém ústavu Filozofické Fakulty Jihočeské univerzity v roce 2007, získala Cenu Edvarda Beneše I.stupně a Cenu děkana Filozofické Jihočeské univerzity.
V úvodní poznámce Kyncl načrtává konec existence Československé republiky a Háchovo jednání v Berlíně “v jednu hodinu po půlnoci 15.března 1939″, s Hitlerovými vyhrůžkami a Goringovým “ujištěním”, že pokud Hácha nepodepíše “dobrovolně” odevzdání Československa Německu, bude Praha bombardována. Ve čtyři hodiny ráno Hácha podepisuje.
Ležáky – osm domů (52 obyvatel) a Švandův mlýn (dva správně oddělené celky na severozápadním okraji Českomoravské vysočiny) - jsou v knize označeny jako vesnice. Její vypálení 24. června 1942 a vraždy jejích obvatel po atentátu na Reinharda Heydricha, zatčení gestapem prakticky všech členů odbojové skupiny ČENDA (podle Čeňka Bureše, který první v oblasti navrhl utvoření odbojové organizace) a zjištění místa úkrytu vysílačky Libuše ve Švandově mlýně, zařadily Ležáky mezi památná místa jedné z nejobludnějších epizod světové historie. Ačkoliv – jak Kyncl věcně konstatuje – gestapo a ochranná policie nesly za tyto zločiny plnou zodpovědnost, kromě pěti zadržených členů pardubického gestapa v letech 1945 a 1950 nebyl nikdo z později vypátraných a usvědčených válečných zločinců potrestán (jedním z nepěkných vlastností historie je, že se opakuje: viz - v poněkud jiné formě - rok 1989).
Kyncl, který vidí Ležáky jako průsečík účasti fyzicky přítomných parašutistů, místních odbojářů, gestapáků a konfidentů, “si předsevzal ukázat odvahu těch, kteří poskytli parašutistům pomoc v jejich velice důležitém úkolu – vysílat zprávy o dění v protektorátu a svým dílem přispět k atentátu” na zastupujícího říšského protektora, jednoho z nejdůležitějších mužů nacistického vedení, jehož hlavním úkolem v Hitlerově Německu bylo řešení židovské otázky a likvidace jakéhokoliv protinacistického odporu. Odvahu lidí jako Švanda, Šťulík, Svoboda, Kněz, “kteří všichni měli mladé rodiny a od samého počátku museli vědět, jak veliké riziko podstupují. V sázku dali nejen své životy, ale i životy svých nejbližších.” V pozadí tohoto dění v Kynclově líčení stojí dvě významné politické osobnosti, Edvard Beneš a Adolf Hitler: Beneš měl na úspěchu atentátu na Heydricha výsostný zájem a jeho odhad účinku na spojenecké vlády Velké Britanie a Francie byl ” úžasně přesný; Mnichovská dohoda byla v srpnu 1942 jejich vládami prohlášena za nulitní.” Adolf Hitler odpověděl na Heydrichovu smrt vypálením dvou vesnic…
Kynclova kniha má širší záběr, než pouze popsání osudu vesnice Ležáky a jejích obyvatel: líčí gestapo jako “účinný nástroj státní moci”, analyzuje vnitřní složení služebny pardubického gestapa, roli kolaborujících organizací jako pardubická Vlajka a Arijská pracovní fronta; motivaci jednotlivých gestapáků i “důvěrníků” a “udavačů”; přibližuje členy parašutistických skupin SILVER A a ANTHROPOID a roli civilistů v jejich akcích. Setkáváme se v ní s hrdinstvím civilistů, ale také s neopatrností parašutistů: jeden z civilistů, Milan Katschner, majitel hotelu v Polici, vysoko cenil vlastenectví například Václava Krupky, ale měl pochybnosti o parašutistech, o nichž se domníval, že byli více motivováni touhou po dobroružství než vlastenectvím. Knihou se mihnou i politické osobnosti jako Bohumil Laušman a Rudolf Gajda, najdeme v ní oficiální i neoficiální statistické záznamy o počtu zatčených na území ‘Oberlandrat Pardubitz’, textovou přílohu a zvlášť bohatou obrazovou přílohu. A záznam o popravách u Zámečku v borovickém parku v Pardubicích, kde mezi 3. červnem a 9. červencem bylo hromadně povražděno 194 lidí…
“Ležáky” jsou pozoruhodnou prací, která si plně zaslouží cen, kterých se jí dostalo a hlavně si zaslouží, aby ji četlo co nejvíce lidí. Stojí za to.
***
