CzechFolks.com PLUS

Milan Dubský glosuje (28)

21.01.2010

Školství a výchova další budouctnosti národa

Kdyby chátraly jenom školy, protože škola v Rychnově nad Kněžnou není jediná v tak ubohém stavu, tak se dá leccos a rychle udělat. Pokud toho nejsou konšelé v Rychnovcě schopni, neměli by je více občané tohoto města, kde chodil do školy Karel Poláček, volit. Ale ono v té naší české kotlině toho chátrá daleko víc. Je to kulturnost našeho života, malá pozornost ke vzdělání a vzdělávání. Jan Komenský říkal, a měl pravdu, že škola je základ života. Ale kdo si tuto pravdu uvědomuje a kdo ji svým způsobem života vyznává? Jistě jsou mnozí, kteří patří do této kategorie. Ale nepatří k nim úředníci Ministersva školství, mládeže a tělovýchovy. Ani Národní památkový ústav, který zřizuje a spravuje Ministerstvo kultury a řada dalších institucí, které takovou péči mají v popisu práce.

Dnes jsem slyšel v ČRO 2 takovou větu v rozmluvě na téma přihlašování žáčků do 1.tříd, což právě probíhá v těchto dnech, že rodiče chtějí pro své děti to nejlepší, ale nemají mnozí peníze je dát zapsat do soukromých škol, a tak jim zbývají jen školy státní. Zatrnulo ve mně. Tak podle této paní redaktorky nejsou státní školy tak dobré jako školy soukromé. Podle mne je státní školství a výchova, vzdělávání tím základním a rozhodujícím pro další budoucnost národa. Patří to také k základním povinnostem státu vedle několika hlavních dalších. Ale naše společnost se v posledních 20.letech proměnila ve společnost soukromých podnikatelů, ve společnost konzumentů nejen zboží, ale také zábavy, dost povrchního stylu života a začala zapomínat na trvalé hodnoty a základní předpoklady rozumného života, k nimž vzdělání a kultura patří. Vůbec si nemyslím, že je všechno u nás špatné. Pesimismus není cestou a stěžování na mnohé anebo nejlépe na všecko není program. Jak všichni víme a známe, tak 99% výmluv v takových případech jako Rychnovská škola, ale i jiné vážné jevy, začne tím, že nejsou peníze. A v tom je zakopán pes. Peníze jsou, ale ne vždy tam, kde mají být. Podívejme se na mramorové, skleněné a bůhvíjaké paláce bank, pojištoven a podobných modliteben kapitálu. Na to peníze jsou. A z čeho tyto instituce zbohatly? No z peněz obyčejných občanů této zemičky. Potřebujeme Senát, který stojí víc jak miliardu ročně a sám sebe deklaruje jako pojistku ústavnosti. Houby s octem. Žádnou garancí není, jak to ukázaly nedávné události po pádu vlády. Však pány senátory volí pouze 20% oprávněných voličů. Potřebujeme 200hlavou poslaneckou sněmovnu?

Je opravdu třeba tolik ministerstev pro 10,5 milionu občanů? A tak by se dalo pokračovat. Mluví se o schodku státního rozpočtu. Kdo jej zavinil? Lidé z ulice? Starou belu. Naši páni poslanci a vysocí státní úředníci. Obyčejný občan se selským rozumem ví, že když na něco nemá, tak si to nemůže koupit. Až našetří a vydělá, pak si to může dovolit. Ne tak naši demokraticky volení zástupci. Ti nakupují, rozdělují, přerozdělují a výdaje nejsou kryty příjmy. A nyní to budou opět občané, ti dole, v podhradí a v podsenátním a podsněmovním terénu, kteří to mají a budou muset zaplatit. Jedna taková chytrá hlava, ne z podhradí, se nechala slyšet, že čeští penzisté jsou na tom dobře. Statisíce z nich mají doma kočičky, pejsky a podobné miláčky. To prý svědčí o tom, že na to mají. Všichni bohové od Olympu až po svaté hory se museli chytit za hlavu. Protože statisíce našich penzistů mají tyto kočičky a pejsky jako jediné živé bytosti, které jsou s nimi v jejich samotě a osamění, v čemž je nechali často nejen jejich příbuzní, ale i sousedé a celá společnost. Takže problém rychnovské školy má společného jmenovatele. A na ni lze položit jedinou otázku. Kam ve své podstatě směřuje celá naše společnost v naší zemi? Bohužel se to týká nejen společnosti naší, nýbrž globální. Rozplétat tyto složitosti je a bude nelehké. Ale není zbytí.

Převzato z Ohlasů článku Lidé nebuďme k sobě lhostejní aneb Co se musí stát