CzechFolks.com PLUS

Geli Raubalová (nikoli Roubalová, jak ji jmenovala Lída Baarová) byla Rakušanka. I když někteří historikové, hlavně v České republice, spekulují o jejím alespoň částečně českém původu, nikdy nebyl prokázán. Ale kdo ví? V Rakousku a hlavně ve Vídni bylo v té době spousta obyvatel s českými kořeny…

Angela Maria Geli Raubalová byla neteří Adolfa Hitlera. Gelina matka, Angela Raubalová, rozená Hitlerová, pocházela z druhého manželství Hitlerova otce s Franziskou Matzelsbergerovou. Byla o šest let starší než její nevlastní bratr Adolf.

V roce 1903 se provdala za státního úředníka Lea Raubala, s nímž měla tři děti; Geli byla druhá v pořadí. Narodila se v roce 1908, tedy o devatenáct let později než její strýček Adolf.

 
V roce 1910 Raubal zemřel. O sedmnáct let později složila Geli Raubalová na lineckém Akademickém gymnáziu maturitu. V té době se už velmi často stýkala se svým strýcem Adolfem, který již patřil mezi nejpopulárnější postavy tehdejšího Německa. Geli ho společně se svou matkou navštívila i v roce 1924 v pevnosti Landsberg, kde byl Hitler vězněn po svém nezdařeném prvním mnichovském puči a kde také sepisoval Mein Kampf. Jak napsal Erich Schaake v knize Hitlerovy ženy:

“Hitler zřejmě udělal na šestnáctiletou pubertální dívku dobrý dojem. Když totiž jela její maturitní třída na školní výlet do Mnichova, navštívila ho znovu. To už bylo v době, kdy byl propuštěn z vězení.”

Po maturitě se Geli zapsala v Mnichově na medicínu, na přednášky však moc nechodila. Erich Schaake uvedl, že Geli snila o jiné životní dráze, chtěla se stát zpěvačkou. Stát na jevišti, být oslavována a milována mnoha lidmi, to byl její velký sen. Chyběly však peníze na studium zpěvu a hudby.

Byl tu však Adolf Hitler. Ten už tehdy měl – hlavně díky mnohým německým průmyslníkům a podnikatelům, kteří ho ochotně, řečeno dnešní mluvou, sponzorovali – spoustu peněz. A tak své oblíbené neteři, s níž trávil čím dál více času, opatřil učitele hudby. Nebylo to však nic platné – Geli neměla na operní pěvkyni talent… V té době si také našla svého vyvoleného. Byl jím Emil Maurice – šofér Adolfa Hitlera. Emil stál po Hitlerově boku při vzpomínaném mnichovském puči. Tehdy byl Maurice odsouzen na devět měsíců do vězení. Krátce po založení nacistické strany obdržel Maurice členskou legitimaci s pořadovým číslem 39.
Maurice nabídl Geli sňatek a ta radostně souhlasila. Když se to však Hitler dozvěděl, rozzuřil se do nepříčetnosti.

 
Podle Anny Marie Sigmundové, autorky knihy Ženy nacistů, byl totiž Hitler do Geli zamilovaný a rafinovaným způsobem začal dělat všechno pro to, aby se Geli s Mauricem  rozešla. Proto také velmi brzy zbavil svého oddaného soukmenovce místa šoféra a všech stranických funkcí. Brzy nato ho úplně vyloučil ze svého okolí. Geli se pak stala strýcovou zajatkyní.

V roce 1928 získal Hitler devítipokojový byt v dobré mnichovské čtvrti Bogenhausen, hned vedle Divadla prince regenta. Záhy se také do bytu nastěhovala Geli Raubalová; dostala nejkrásnější, rohový pokoj se světle zelenými tapetami. V bytě ještě bydleli sluha, kuchařka, uklízečka a jedna podnájemnice.

 
Geli doprovázela Hitlera na různé společenské akce, procházívala se s ním po Schwabingu, chodila s ním do kina a divadla, také do Opery, kde měli předplacená místa. Geli měla daleko do světlovlasého nordického typu krásy: hnědé oči, husté tmavé vlasy a stejně jako Lída Baarová vysoce (slovansky) posazené lícní kosti; přesto z ní muži z Hitlerova okolí byli uneseni. Včetně Josepha Goebbelse. Ten si o ní zapsal do svého deníku:

“Večer s Hitlerem a Geli. Mnoho vyprávění a smíchu.”  

“Je tu šéf se svou neteří, do níž by se člověk mohl skoro zamilovat.”

Zachovaly se dva akty Geli Raubalové, nakreslené přímo Hitlerem, který si tak zřejmě opět vybavil – mimo jiného – roky, kdy se neúspěšně pokoušel o přijetí na akademii výtvarného umění a snil o dráze slavného malíře… Podle A. M. Sigmundové byly tyto kresby, jejichž pravost je nezpochybnitelná, ukryty na sekretariátu nacistické strany. Mezi některými Hitlerovými druhy vládly totiž obavy, že by právě tyto obrázky mohly jednou Hitlera, který se připravoval na uchopení moci, kompromitovat. Už i proto měl vztah mezi Hitlerem a Geli – ze strany nejvyšších nacistických funkcionářů – čím dál více odpůrců.

 
Podle svědectví Alberta Speera, Hitlerova architekta, “staří soukmenovci říkali, že Hitler Geli vždy velmi miloval”. 

 
Někteří lidé z Gelina okolí později potvrdili, že někdy v roce 1931 poznala Geli jistého malíře z Lince. Krátce před koncem války objevila Hitlerova sekretářka Christa Schoederová v tajných Hitlerových aktech i dopis tohoto tajného milence. V dopise mimo jiné stojí:
 
“Tvůj strýc, který si je vědom svého vlivu na Tvou matku, se nyní s bezmezným cynismem snaží využít její slabosti. Naneštěstí budeme moci na toto vydírání odpovědět až po Tvé plnoletosti. Našemu společnému štěstí klade do cesty jen překážky, ačkoli ví, že jsme pro sebe stvořeni… Jednání Tvého strýce si však dovedu vysvětlit jen sobeckými pohnutkami vůči Tobě. Chce prostě, abys jednou nepatřila nikomu jinému než jemu… Tvůj strýc je násilnická povaha. V jeho straně se před mím všichni otrocky plazí…” 
 
Dne 18. září 1931 Geli Raubalovou nalezli v mnichovském bytě zastřelenou. V dobovém policejním protokolu se píše:

 
“Mrtvola ležela v pokoji, který má jeden vchod a okna na Prinzregentplatz, s obličejem obráceným k zemi, u pohovky, na níž ležela pistole Walther ráže 6,35 mm.”

  
Policejní lékař dr. Müller konstatoval, že smrt nastala následkem průstřelu plic už před více hodinami. Šlo o výstřel z bezprostřední blízkosti a střela vnikla do těla u výstřihu šatů nad srdcem, které však nezasáhla; kulka se dala nahmatat pod kůží nad levým bokem. Nikde nebyl nalezen dopis na rozloučenou. S největší pravděpodobností tedy ani neexistoval.

 
Podle pozdější rekonstrukce došlo ráno 18. září mezi Hitlerem a Geli k prudké hádce. Výpovědi o tom, oč se vlastně jednalo, se různily. Jednou z verzí je, že se Geli chystala na cestu do Rakouska a Hitler byl rozhodně proti. Tehdejší německý sociálnědemokratický tisk (např. München Post, 23. září 1931) spekuloval o tom, že se Hitlerova neteř chtěla ve Vídni zasnoubit.

 
Po skončení hádky opustil Hitler – krátce po patnácté hodině – byt na náměstí Prince regenta. Před domem ho čekal jeho černý mercedes. Hitler do něho nastoupil a ještě předtím se obrátil a pokynul do okna. Potom odjel se šoférem Juliem Schreckem a Heinrichem Hoffmannem do severního Německa.

 
Podle výpovědi kuchařky běžela Geli do Hitlerova pokoje, krátce se tam zdržela a pak spěchala do své místnosti, aby se v ní zamkla. Jak se ukázalo, v Hitlerově pokoji hledala revolver. A nakonec – podle lékaře okolo 17. hodiny – stiskla spoušť.

 
Hitler se o Gelině smrti dozvěděl 19. září 1931 odpoledne. Nařídil řidiči obrátit vůz a rychle jel zpátky do Mnichova.

 
Většina historiků se dnes kloní k závěru, že v případě smrti Hitlerovy neteře šlo o sebevraždu. O motivu se však stále spekuluje. Hitlerova hospodyně Anni Winterová byla například do konce života přesvědčena o tom, že se Geli zabila ze žárlivosti.

 
„Než se Geli zamkla ve svém pokoji, pomáhala mi ještě uklidit strýcův pokoj. Viděla jsem, že prohlížela kapsy jednoho z jeho sak a našla nějaký dopis. Později se mi ten dopis, napsaný rukou na modrém papíře, podařilo přečíst. Geli ho roztrhala na čtyři kusy a položila viditelně na stolek zřejmě s úmyslem, aby ho tam strýc spatřil.“ (Erich Schaake: Hitlerovy ženy)
 
Šlo o dopis od Evy Braunové a hospodyně si z něho pamatovala následující řádky:

„Milý pane Hitlere, děkuji Vám za nádherné pozvání do divadla. Na ten večer dlouho nezapomenu. Zůstávám vděčna za Vaši laskavost a počítám hodiny do našeho dalšího shledání. Vaše Eva.“

 
Geli prý dopis roztrhala a pak paní Winterové řekla: „Opravdu, s mým strýcem mě už vůbec nic nespojuje.“

 
Jenomže – žádný takový dopis se nezachoval a není tedy jisté, zda si Winterová, známá svou velkou loajálností ke svému zaměstnavateli, všechno nevymyslela.  

 
Existuje ale i jiná hypotéza: Hitlerova neteř byla zavražděna. Postarali se o to někteří představitelé nacistické strany; údajně měli obavy z toho, aby silný vztah, který Hitler ke Geli pociťoval, nebrzdil vůdce v jeho „dějinném úkolu“ ovládnout svět.

 
Buď jak buď, podle několikaletého zkoumání historika Kershawa byl vztah Hitlera ke Geli „intenzivnější než jakýkoli jiný vztah, který kdy navázal“. Byl také hlubší než jeho pozdější vztah k Evě Braunové. Podle Kershawa měl cit mezi Hitlerem a Geli „znaky silné, přinejmenším latentní sexuální závislosti… Lidsky to byl sebezničující vztah a politicky, nehledě na krátkodobý skandál, rychle vzplanuvší oheň“.

 
Smrt Geli Raubalové Hitlera hluboce zasáhla. Po smrti udělal ze své neteře světici. Označil ji za ženu snů, jíž žádná není rovna. Často o ní hovořil, nejen v přítomnosti Lídy Baarové, která mu Geli nepochybně připomínala, ale dokonce i v přítomnosti své pozdější oficiální milenky Evy Braunové (podle svědectví Hitlerovy sekretářky Traudl Jungeové z roku 1992).

***