Milan Dubský glosuje (29)
31.01.2010
Co se také děje s problémy
Mnozí politikové, ve třídě obzvlášť pomazaných, vymýšlejí a také vytvářejí nesmyslnou aktivitou problémy a pak přicházejí s návrhy jak je řešit. A chtějí řešit problémy, které sami způsobili. Markantním příkladem je schodkový rozpočet republiky. Přijdou s návrhem, pak jej schválí a to tak, že výdaje nejsou kryty příjmy, což nedělá žádný soudný člověk a hospodář. A pak navrhují řešení na úkor těch, kteří problémy nezavinili.
Milý lide, milí občané, milí důchodci musíte se uskrovnit, jinak dojde k bankrotu, prodlouží se doba zavedení EURa, není na vzdělání, není na přídavky na děti atd. O vlastním uskrovňování ani řeči. Všichni naříkají – nejsou peníze. Ale peníze byly, ale byly prošustrovány v korupci, ve zbytečných nákupech materiálů např. vakcíny proti různým bublinovým chřipkám, neuváženými nákupy zbraní a předražených letadel, neodpovídajícím cenám staveb dálnic, projektům typu opencard, /1miliarda/, elektronickým známkám /8miliard/ místo dálničních známek ve formě nálepek, téměř již pět let řešení státních maturit /náklady v desítkách milionů/, opakovaných auditech, zbytečně vysokém počtu poslanců, v nefunkčním senátu a řadě státních nepotřebných institucích a úřadů, v překročování rozpočtovaných cen o stamiliony – např. stavba budovy Nejvyššího správního soudu v Brně o takřka půl miliardy a dalších. A nikdo za to nemůže, nikdo není odpovědný.
Kde je politická, hmotná a trestní zodpovědnost? Všichni jsou z obliga. Dalo by se pokračovat. A tolikrát to již bylo řešeno ze všech stran a úhlů, ze všech míst v zemi a vrstev obyvatel. Ale politikové mají klapky na uších nejen v těchto mrazech, ale takřka stále, s výjimkou času předvolebního. To si pak strany, hlavně ty, co jsou již nejdéle u moci tj. u koryt dají do předvolebních agitací i tyto spravedlivé požadavky, aby na ně pak zapomněly v novém funkčním období. A tak nebude valorizace důchodů, budou zvýšeny daně, vypíší se navíc zcela nové např. silniční daň pro všechny majitele aut apod. To je opravdu poslanecká a státně-úřednická tvořivost nejvyššího stupně. To je téměř na státní vyznamenání. Snad si toho náš pan president všimne.
Ve všem je nejvíc zapletená korupce. Ale zatočit s korupcí v Česku se nemůže podařit, dokud budou obě nejsilnější parlamentní strany stejně silné. Přesto, že má každá z nich jinou rétoriku, vždycky se navzájem dohodnou, bez ohledu na to, která ve volbách zvítězí. Žádná z nich o své prebendy a posty nepřijde. Vždyť to je také již vyzkoušené osvědčenou opoziční smlouvou.
Nejvíce zdaněny by měly být výnosy z těch činností, kde vznikají zisky, aniž by současně vznikaly reálné a užitné hodnoty. Tedy ty, kde peníze dělají peníze, aniž by vznikaly nové silnice, domy, školy, železniční tratě, nové vynálezy, nové technologie s menší spotřebou energií a materiálů.A které, že to jsou oblasti? Finančnictví, bankovnictví, burzy, přehršel různých podílových a investičních fondů, obchodování s peněžními a finančními deriváty, hypotéky, půjčky,hazardní hry, sázky, loterie, hrací automaty všech druhů. Činnost přebujelého státního aparátu, umělé vytváření státních institucí a politických subjektů. V neposlední řadě ne vždy účinná činnost státu a jeho představitelů v orgánech, kde se peníze pouze rozdělují a přerozdělují a kde nevznikají žádné nové produkty, užitná a užitečná díla, nýbrž se spotřebovává již dříve vytvořené bohatství.
S tím souvisí i zaměření školství a jeho náplň. Byla zeslabena základna učňovského školství, výuka řemesel v celé jejich široké škále pro manuální a přesto velice odbornou a nanejvýš potřebnou práci. Zato školy státní i soukromé, chrlí ekonomy, finanční poradce, marketingové a reklamní odborníky, úředníky pro přepážky bank, recepcí všech možných institucí i takových, které žádné recepce nepotřebují, call center, které jsou dneska v módě, lidi pro státní aparát ministerstev, krajských a obecních úřadů.Tyto početné šiky jsou vytěžovány činnostmi, při nichž nevznikají žádné hodnoty navíc a služby, které jsou ovšem pro stát nutné, by měly zvládat daleko menší počty úředníků. Ovšem spotřeba hmotných zdrojů, surovin, energií, papíru je velká. Pracují v budovách kde se topí, svítí, uklízí. Úředníci používají auta, kopírky, telefony, počítače, klimatizaci, nábytek apod. Celá tato obrovská množina, počínaje bankovními řediteli, ministry, náměstky, jejich sekretáři a sekretářkami, jejich řidiči, tiskoví mluvčí, poradci, plánovači, zkrátka státní aparát ČR, čítá stovky tisíc státních zaměstnanců což je dnes 434 000 osob. Připočteme-li armádu a další „erární“ pracoviště, činí tento počet přes 700.000 lidí. A to všechny vlády slibovaly a slibují redukci státního aparátu. Při zavádění počítačů se navíc hlásalo, jak vymetou z úřadů stovky tisíc úředníků. Houby s octem. Každý čtrnáctý pracující český občan je placen ze státního rozpočtu.
Stručně řečeno – je nutno platit ty činnosti, práci a služby, jejichž existence mají ekonomický smysl a účinnost a jsou nutné pro řádný chod státu a společnost a rozmnožují reálné bohatství společnosti. Nikoli tedy takové činnosti, jež vytvářejí virtuální bohatství a peníze, nejsou podloženy reálnými hodnotami a spíše společnost ochuzují a obohacují jen úzkou vrstvu společnosti a to právě tu, která skutečné hodnoty nevytváří.
Originální ilustrace pro CzechFolks.com © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
Milý pane Dubský, píšete to moc hezky. Je opravdu neuvěřitelné, že o tomhle všichni jen trochu přemýšlející lidé dobře a dlouho už vědí a stále se s tím nedá nic dělat! Mnohokrát jsem přemýšlel, proč tomu tak je. Jsem známý kverulant a tak jen s malou nadsázkou se mi zdá, že tento problém nemá řešení, stejně jako perpetuum mobile. Je téměř jisté, že ti přebyteční státní úředníci by jen rozmnožili řady nezaměstnaných a museli by pobírat různé podpory. Musely by se dále nejen zvyšovat daně, aby na ty podpory bylo, ale asi by bylo třeba dalších úředníků, kteří by to vše registrovali a hlídali, bylo by ( a vlastně už je) potřeba více hlídačů hlídačů atd. Jsem tedy skeptický a myslím si, že vývoj lidstva už velmi dávno nasadil na ne tu nejlepší kolej – eufemisticky řečeno. Zbytky optimismu ve mně však zůstaly a tak stále doufám, že se najde nějaká zázračná výhybka, která nás vrátí na nějakou slušnou a morální kolej. I když to hledání asi nebude zcela bezbolestné, tak ať je alespoň s co nejmenšími šrámy! My starci se toho bohužel nedožijeme a můžeme jen doufat, že příští generace (množné číslo!) to vše napraví. Nejprve ale bude třeba doslova překopat celosvětový žebříček lidských hodnot, což si v současné době nedovedu představit.
Zdraví Vás V.V.
Pane Dubský, máte můj plný souhlas.
Domnívám se, že změna musí přijít a vypadá to, že zase – jako pokaždé v dějinách – nadělí nám ji celosvětová krize.
Brýle nebo cigarety?
………….. Copak nezná Tři Svatoplukovy pruty? Asi nezná, jak mohl by znát převlečený ekonom na výsluní politických postů – z perspektivy ptačí – jiné pruty než-li ty svoje tyče zlaté?
Z tráboše do limuzíny – už nevěří hladu! ” Nemáte na chleba? A proč nejíte koláče! Nám s Lívií chutnají obzvláště ty šimlové s mandličkama.”
Jako občan zúčastnila jsem se stavebního řízení.
V téhle blbé době anarchizmu, obdržela jsem argument pádný, že můžu akorát držet hubu!
http://www.anny.cz/proza-zobrazit.php?cislo=9
Modrá šance pro boháče
http://www.anny.cz/poezie-zobrazit.php?cislo=36
Vladimír Vondráček: “My starci se toho bohužel nedožijeme a můžeme jen doufat, že příští generace (množné číslo!) to vše napraví.”
Vám pane Vondráčku posílám vzpomínku na dobu dětství mé generace, kterou jste vychovávali Vy – “dnešní starci”. Troufám si tvrdit, že jste nás vychovali dobře, ale vše pozitivní semlela kapitalistická REAKCE na naše naivně vstřícné AKCE.
Jiná doba jiné mravy:
Občas přišli na návštěvu funkcionáři a většinou sešli se z obou týmu najednou. Pozdravili se, podali si ruce a společně se sudím zasedli k jednomu stolu. Všichni se společně dlouze a dobře bavili,nakonec si zazpívali lidovky, většínou eroticky lechtivé dvojsmysly. Tátovi přinesli dary, podle toho, co vyrábělo se v jejich fabrice nebo co se pěstovalo v JRD (Jednotnom roľníckom družstve).
Hlava mi to nebrala a ptala jsem se otce: „ Tata, a ako to chceš urobiť, keď priniesli ti dary z obidvoch oddielov? Veď majú spolu súperiť! Ako chceš rozhodovať a pískať ten zápas?“
Táta se mi podíval do očí a pohladil mě po vlasech:
„Stázka to je jednoduché.
Budem pískať spravodlivo!
Vyhrá ten, kto bude lepší!“
http://www.anny.cz/proza-zobrazit.php?cislo=7
Měla jsem šťastné a spokojené dětství, plné lásky a usměvavých lidí, co uměli se bavit a užívat si ze všech sil.
A to už je konec z mého dětství pohádky, já vám pravím, jiná doba – jiné úplatky.
Jsem rád, že ing. Milan Dubský píše tyhle své politické úvahy. Glosy. Někdy jsou na hraně, ale to je dobře. V tištěných médiích se v ČR podobné úvahy často nevyskytují. Nemohou. Média jsou v rukou lidí, kteří podobné úvahy nepřipustí. Vzdávám čest Czech Folklu Plus za to, co pro své čtenáře dělá.
Je třeba říci otevřeně: Naše společnost je na počátku 21. století nemocná. Velmi nemocná. Kdo by to byl řekl? Občané, kteří by, konečně, mohli a měli mnohé změnit, jsou už dvacet let nečinní. Přitom mají vše potřebné ve svých rukou.
Blíží se volby. K čemu budou dobré? Nedovedu si představit, že současní politici (pánové Paroubek, Topolánek, Langer, Bém, Kalousek, Nečas, Bursík, Sobotka, atd.), kteří již opakovaně dostali šanci a prošustrovali ji, mohou napříště něco změnit. Kde se v nich bere ta drzost znovu předstoupit před občany a žádat je o důvěru? Je třeba zgruntu vyměnit současnou politickou reprezentaci. Je třeba změnit volební systém. Je třeba dohlédnout, aby stát nebyl největším rozhazovačem peněz, největším uzulpátorem a největším diktátorem. Takový stát je lidem k ničemu. Je třeba zrušit zbytečný senát, je třeba zvýšit pravomoci prezidenta ČR. Je třeba omezit nebo zrušit zbytečné státní instituce. A že jich je! Je třeba zrušit fízlování a šikanu občanů, která si v ničem nezadá s praktikami byrokratů starého Rakouska – Uherska. Ve Švejkovi se tomu smějeme. A neuvědomujeme si, komuže to zvoní hrana? Je třeba rozšířit přímoui demokracii a zvýšit nezadatelná práva občanů. Tolik věcí je třeba. Jde to uskutečnit. Jako občané k tomu máme hybnou páku. Je jím demokracie. Věc lidu!
Zaklínají se demokracií a bojí se, že je z toho či onoho důvodu, od těch či oněch ohrožena. Není to pravda. Nikdo nemůže ohrožovat něco, co není. Na demokracii si jen hrajeme. Stejně tak, jako si hrajeme na pravdu. Proto jsou glosy pana Dubského tak prospěšné. I proto je třeba, aby Czech Folks Plus vycházel. Díky!