Comments on: Milan Dubský glosuje (29)

By: Milan Richtermoc

Milan Richtermoc — Mon, 01 Feb 2010 10:08:45 +0000

Jsem rád, že ing. Milan Dubský píše tyhle své politické úvahy. Glosy. Někdy jsou na hraně, ale to je dobře. V tištěných médiích se v ČR podobné úvahy často nevyskytují. Nemohou. Média jsou v rukou lidí, kteří podobné úvahy nepřipustí. Vzdávám čest Czech Folklu Plus za to, co pro své čtenáře dělá.
Je třeba říci otevřeně: Naše společnost je na počátku 21. století nemocná. Velmi nemocná. Kdo by to byl řekl? Občané, kteří by, konečně, mohli a měli mnohé změnit, jsou už dvacet let nečinní. Přitom mají vše potřebné ve svých rukou.
Blíží se volby. K čemu budou dobré? Nedovedu si představit, že současní politici (pánové Paroubek, Topolánek, Langer, Bém, Kalousek, Nečas, Bursík, Sobotka, atd.), kteří již opakovaně dostali šanci a prošustrovali ji, mohou napříště něco změnit. Kde se v nich bere ta drzost znovu předstoupit před občany a žádat je o důvěru? Je třeba zgruntu vyměnit současnou politickou reprezentaci. Je třeba změnit volební systém. Je třeba dohlédnout, aby stát nebyl největším rozhazovačem peněz, největším uzulpátorem a největším diktátorem. Takový stát je lidem k ničemu. Je třeba zrušit zbytečný senát, je třeba zvýšit pravomoci prezidenta ČR. Je třeba omezit nebo zrušit zbytečné státní instituce. A že jich je! Je třeba zrušit fízlování a šikanu občanů, která si v ničem nezadá s praktikami byrokratů starého Rakouska – Uherska. Ve Švejkovi se tomu smějeme. A neuvědomujeme si, komuže to zvoní hrana? Je třeba rozšířit přímoui demokracii a zvýšit nezadatelná práva občanů. Tolik věcí je třeba. Jde to uskutečnit. Jako občané k tomu máme hybnou páku. Je jím demokracie. Věc lidu!
Zaklínají se demokracií a bojí se, že je z toho či onoho důvodu, od těch či oněch ohrožena. Není to pravda. Nikdo nemůže ohrožovat něco, co není. Na demokracii si jen hrajeme. Stejně tak, jako si hrajeme na pravdu. Proto jsou glosy pana Dubského tak prospěšné. I proto je třeba, aby Czech Folks Plus vycházel. Díky!

By: Anastázia Mahovská

Anastázia Mahovská — Sun, 31 Jan 2010 09:53:32 +0000

Pane Dubský, máte můj plný souhlas.
Domnívám se, že změna musí přijít a vypadá to, že zase – jako pokaždé v dějinách – nadělí nám ji celosvětová krize.

Brýle nebo cigarety?
………….. Copak nezná Tři Svatoplukovy pruty? Asi nezná, jak mohl by znát převlečený ekonom na výsluní politických postů – z perspektivy ptačí – jiné pruty než-li ty svoje tyče zlaté?

Z tráboše do limuzíny – už nevěří hladu! ” Nemáte na chleba? A proč nejíte koláče! Nám s Lívií chutnají obzvláště ty šimlové s mandličkama.”

Jako občan zúčastnila jsem se stavebního řízení.
V téhle blbé době anarchizmu, obdržela jsem argument pádný, že můžu akorát držet hubu!
http://www.anny.cz/proza-zobrazit.php?cislo=9

Modrá šance pro boháče
http://www.anny.cz/poezie-zobrazit.php?cislo=36

Vladimír Vondráček: “My starci se toho bohužel nedožijeme a můžeme jen doufat, že příští generace (množné číslo!) to vše napraví.”

Vám pane Vondráčku posílám vzpomínku na dobu dětství mé generace, kterou jste vychovávali Vy – “dnešní starci”. Troufám si tvrdit, že jste nás vychovali dobře, ale vše pozitivní semlela kapitalistická REAKCE na naše naivně vstřícné AKCE.

Jiná doba jiné mravy:
Občas přišli na návštěvu funkcionáři a většinou sešli se z obou týmu najednou. Pozdravili se, podali si ruce a společně se sudím zasedli k jednomu stolu. Všichni se společně dlouze a dobře bavili,nakonec si zazpívali lidovky, většínou eroticky lechtivé dvojsmysly. Tátovi přinesli dary, podle toho, co vyrábělo se v jejich fabrice nebo co se pěstovalo v JRD (Jednotnom roľníckom družstve).

Hlava mi to nebrala a ptala jsem se otce: „ Tata, a ako to chceš urobiť, keď priniesli ti dary z obidvoch oddielov? Veď majú spolu súperiť! Ako chceš rozhodovať a pískať ten zápas?“

Táta se mi podíval do očí a pohladil mě po vlasech:
„Stázka to je jednoduché.
Budem pískať spravodlivo!
Vyhrá ten, kto bude lepší!“

http://www.anny.cz/proza-zobrazit.php?cislo=7

Měla jsem šťastné a spokojené dětství, plné lásky a usměvavých lidí, co uměli se bavit a užívat si ze všech sil.

A to už je konec z mého dětství pohádky, já vám pravím, jiná doba – jiné úplatky.

By: Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček — Sun, 31 Jan 2010 08:11:25 +0000

Milý pane Dubský, píšete to moc hezky. Je opravdu neuvěřitelné, že o tomhle všichni jen trochu přemýšlející lidé dobře a dlouho už vědí a stále se s tím nedá nic dělat! Mnohokrát jsem přemýšlel, proč tomu tak je. Jsem známý kverulant a tak jen s malou nadsázkou se mi zdá, že tento problém nemá řešení, stejně jako perpetuum mobile. Je téměř jisté, že ti přebyteční státní úředníci by jen rozmnožili řady nezaměstnaných a museli by pobírat různé podpory. Musely by se dále nejen zvyšovat daně, aby na ty podpory bylo, ale asi by bylo třeba dalších úředníků, kteří by to vše registrovali a hlídali, bylo by ( a vlastně už je) potřeba více hlídačů hlídačů atd. Jsem tedy skeptický a myslím si, že vývoj lidstva už velmi dávno nasadil na ne tu nejlepší kolej – eufemisticky řečeno. Zbytky optimismu ve mně však zůstaly a tak stále doufám, že se najde nějaká zázračná výhybka, která nás vrátí na nějakou slušnou a morální kolej. I když to hledání asi nebude zcela bezbolestné, tak ať je alespoň s co nejmenšími šrámy! My starci se toho bohužel nedožijeme a můžeme jen doufat, že příští generace (množné číslo!) to vše napraví. Nejprve ale bude třeba doslova překopat celosvětový žebříček lidských hodnot, což si v současné době nedovedu představit.
Zdraví Vás V.V.