Comments on: Ivan Kolařík: Posun possumů aneb Kam s ním?

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Fri, 05 Feb 2010 06:57:01 +0000

Tak to Vam tedy nezavidim. Take mam rad zvirata, a take jsem prosel podobnymi potizemi. Bydlime sice ve meste, ale na mensim ostruvku. Kdyz jsme se sem nastehovali tak jsem se citil jako nekde v safari. Kam se clovek podival vsude nejaka zvirena. Moc se mi to libilo a tak jsem je vsechny krmil. Mame zde racoons – myvaly, groundhogs – neco mezi svistem a syslem, kanadske veverky vsech barev, chipmunks – malinke pruhovane americke veverky, a pak nejaka vodni zvirata jako vydry, ba jsem videl i bobry. Prvni nevyhoda je, ze jedina prakticka zelen by mohly byt snad jen kaktusy, ale ty tu nerostou. Do komina nam sice nelezou, ale jinak barak tezko odola. Do jednoho komina nam kdysi spadla mala sova, do druheho holub, tak jsem dal nahoru site a je pokoj. Rakuni se zamerili na niceni strechy, coz se jim docela povedlo. Kolikrat je v lete musim jeste po pulnoci sundavat proudem vody. Kus baraku u reky nema zaklady, jen betonove sloupky, a dokola je kryt cedrovym oblozenim. Samozrejme rakuni si tam udelali obydli a vytrhali mi spousty skelne izolace. Takze jedno leto jsem venoval plazenim po zadech pod barakem a opravam asi v pulmetrovem prostoru. Kanadska leta jsou neco jako sauna, vedro a dusno jako v pradelne. Takze jen se clovek doplazi na misto oprav tak uz aby se zase zacal plazit ven pro dalsi pivo. Byl jsem rad kdyz jsem to opravil a zamezil pak bezpecne jakemukoliv pristupu pod barak. Jenze pak si nasli novou cestu pod barak primo z patia. Tak jsem zacal budovat drevenou platformu se schudkama, jenze by mi bylo lito kdyby nahodou nekteri zustali pod barakem a chcipli. Zrovna meli mlade a bylo radost se divat kdyz mladata rakunu delala akrobaticka cisla na zahradnim nabytku. Tak jsem cekal az budou tak tlusti ze uz neprolezou pod barak a pak jsem teprve dokoncil me dilo. Kdyz jsme meli psa tak tu byl celkem pokoj (aspon se zviraty, s nim ne, protoze by take stale utikal za fenama, i kdyz uz byl skoro slepy a hluchy a pomalu uz ani nemohl chodit). Holt kazda legrace neco stoji, ale presto radeji ziji zde a ne nekde v downtownu v betonove dzungli. A kdyz prijede vnoucek tak je rad ze mu chipmunks zerou z ruky. Rakuni jsou ochoceni ze by lezli i do baraku, ale stacila mi uz v baraku jednou veverka.

By: Anastázia Mahovská

Anastázia Mahovská — Tue, 02 Feb 2010 16:06:04 +0000

Zdravím náčelníku, Ty prostě umíš a navíc s humorem. Mám obdobnou zkušenost s mravenci. Když jsem se přestěhovala z paneláku do domečku, časem mi občas na kuchyňskou linku vpochodoval zmateně zatoulaný mravenec… pak druhý …a za nějakou dobu další a já je nabírala na noviny a vynášela do trávy. Mravenců se ale za další dobu přitulovalo čím dál víc a více, a až se jimi jednou ráno začernala celá stuha, tak to už nebylo: “Pojď mravenečku, já tě vynesu za kamarády.”

No ale zajeď s mravenečkem v kleci nejméně deset kilometrů do krásného parku, kde ty milé mravenečky vypustíš na svobodu s přáním všeho nejlepšího.

Takže si jistě domyslíš, co asi následovalo.

Jenomže biolit pomohl mravence vypudit z domu, ale na zahradě jsem neměla to srdce. Nejvíc mě štvali, jak pilně roznášeli mšice, tu na rybíz, tu na růže a dokonce na kedlubny.

A přitom stačilo nasadit na záhonky keříky levandule, ale zase je nenasadíš pod betónové kostky. Takže v létě, když je nádherné počasí, můžu se kochat, jak se kostky nadzvednou a celé roje okřídlených mravenců letí snad až do Austrálie.

By: Eva Rydrychová

Eva Rydrychová — Mon, 01 Feb 2010 20:40:06 +0000

Zdravím taktéž autora, do dalekých krajin. Possumí vyprávění bylo príma pro duši. Tady v těch horách sněhu koukáme jen na veverky, když svitne sluníčko ozývá se ptačí zpěv. Vrabčáků notně ve městě ubylo, sýkorky jsou už téměř vzácností. Na krmítko k nám létají alespoň hrdličky. Ono to tak s těmi zvířátky je. Jsou roztomilí, slaďouncí a je zábava je sledovat. Ale zákony přírody jsou v nich silné. Takže jakmile zjistí, že se jim někde dobře daří, začnou se zabydlovat. A jak známo všeho moc škodí. I possumů. A na našem balkoně hrdliček i jejich exkrementů a peříček.
Přeji příjemné soužití s australskou faunou a už nekrmte zvířátka.

By: Jarmila Zídková

Jarmila Zídková — Mon, 01 Feb 2010 11:35:29 +0000

Zdravím srdečně autora i Václava Žídka a děkuji za prima nahlédnutí do australského soužití s possumy. Pobavila jsem se takhle nadálku a v bezpečí domova, který je v tyto dny navíc maskován sněhovou bílou peřinou a possumové tu opravdu nehrozí. Oni jsou krásní, ale na soužití mi stačí můj psí staroch a i toho teď zrovna častěji mívám pokušení vyhodit nekompromisně na mráz, protože má zase “fňukací období” neb v okolí hárají feny a tak já místo possumů poslouchám celé dny i noci, s vyjímkou krátkých přestávek kdy padne vysílením do náruče spánku, do mozku i morku kostí bodavě vnikající kňučení a kvílení, které se střídá se zrychlujícím se dechovým cvičením připomínajícím předsmrtné chroptění… Do nedávna stačilo v těchto pro něho vypjatých chvílích nahlas zahromovat a chvíli bylo ticho, ale teď, kdy při svých 15 letech nějak přestal slyšet, musím na něho vyrukovat mávaje složenými novinami (bodlo by Rudé právo, které bývalo užitečné jen svým velkým formátem). Bohužel v noci musím za tímto účelem i opakovaně vstávat z postele, což si Sam vykládá jakože zvítězil a půjdeme ven, běží si pro obojek a radostně vrtí ohonem a ve výskocích se mne snaží odměnit psím políbením, čímž mne pokaždé odzbrojí. Já se bezmocně vrátím na lože a snažím se zabrat, než zjistí, jak se zmýlil a zase nanovo nasadí své fistule touhy. Takže vlastně nevím, jestli bych přeci jen raději nebrala ty possumy.

By: Ivan Kolarik

Ivan Kolarik — Mon, 01 Feb 2010 08:54:25 +0000

Vrele diky Vaclavu Zidkovi za to, ze si udelal cas a muj fejeton obdaril foteckami possumu, kteri vypadaji jako by z oka vypadli tem nasim. Vim, ze ma ted malo casu, protoze mrzne az to prasti a z nebe se chumeli, coz znamena, ze Venousek musi dnes a denne v potu tvare odhrnovat haldy snehu pred domem. Ale jak vsichni autori dobre vedi, na Vaclava je vzdycky a za kazdych okolnosti naproste spolehnuti. Trochu jsem se chvel, ze fotky doprovazejici moje povidani budou ctenarum pripominat spise nevzhledne krysicky s olysalymi ocasky (par kamaradu mi totiz takove fotky opossumu z Ceska poslalo divice se, ze se mohu rozplyvat nad tak obludnymi zviraty.)Jenze otuzilec Vaclav spravne pochopil, ze zde se jedna o tak zvane Ringtail possum, kteri, jak ostatne muzete posoudit sami, jsou opravdu krasni chlupaci. A proto co? A proto udeluji Vaclavu Zidkovi PASAKA!