CzechFolks.com PLUS

Mladý člověk, který napsal několik básní, je překvapen a zaskočen tím, co se v něm probudilo, je zmítán protichůdnými pocity. Chvíli má pocit, že se vznesl na vrcholek Parnasu, chvíli se vidí na dně Tartaru. Ve zdravém organismu nakonec převládne kladné sebehodnocení a zbývá už jen jedno: aby je potvrdila nějaká autorita. Autor tedy usedne k psacímu stroji či k počítači a v záchvatu upřímnosti napíše takovýto dopis (citace naprosto přesná):

Dostala se mi náhodou do rukou sbírka Josefa Šimona Pouštní pták, která mě dočista okouzlila. Do té doby jsem poezii nečetl ani nepsal. Ale pod dojmem té knížky jsem byl týden jako v transu a napsal aspoň dvacet básní. Pokusil jsem se v nich vyjádřit všechno, čím jsem překypoval, co mnou zmítalo. Domnívám se, že se mi to na mnoha místech podařilo. Proto věřím, že aspoň některou z mých básní otisknete.

Zkusme si ten dopis větu po větě rozebrat.

Dostala se mi náhodou do rukou… Budiž. Náhoda je stejně mocnou čarodějkou jako láska, nezříkejme se jí. Takový náhodný impuls je dokonce pravděpodobnější než tvrzení jedné autorky, že s básnickou tvorbou začala prakticky hned tenkrát, jak se naučila psát. Při vší úctě k jmenovanému autorovi mohl na mladíka v jeho rozpoložení zapůsobit stejně i jiný autor. Lavině, která se chystá spadnout, stačí jakékoli popostrčení.

Všechno další, co pisatel uvádí, je už značně problematické a svědčí o falešných iluzích, které tajemství tvorby doprovázejí.

Do té doby jsem poezii nečetl ani nepsal… Není to zázrak? Nebylo tu nic, a hle – náhle je tu básník! Z čeho vznikl? Z ničeho. Nebylo třeba léta studovat, pracovat, trápit se, nebylo vůbec nutno se o poezii zajímat.

Byl jsem týden jako v transu a napsal aspoň dvacet básní… Romantická představa, že umění se rodí jenom tehdy, když je autor bez sebe, když je poblouzněn a klesá pod přívalem dojmů a citů.

Pokusil jsem se vyjádřit všechno… Další blud: báseň má být kanálem, jímž musí odtéct všechno, čím autor překypuje, čím je zmítán. Autor je přesvědčen, že svět nesmí být ochuzen o nic, co v něm bouří a dere se ven.

Domnívám se, že se mi to podařilo… Uvážíme-li, že do té doby náš nadšenec nic nečetl a nemá své básně s čím srovnávat, domněnka opravdu odvážná.

Věřím, že aspoň některou z mých básní otisknete… Naučí-li se tentýž člověk vyťukat na klavíru Ovčáci čtveráci nebo zvládne-li na houslích první polohu, rozhodně ho nenapadne dožadovat se vystoupení v Rudolfinu. Otisknout první veršovánky v literárním časopise se mu však zdá naprosto normální. (Proč v tomto oboru brzdy sebekritiky nefungují, pokouším se vysvětlit na jiném místě.)

Kdyby dopis ještě obsahoval žádost, aby redaktor autorovi sdělil, zda má talent a má-li cenu, aby se poezii nadále věnoval, byly by v těch řádcích snad všechny nešťastné průvodní jevy provázející zrod náhlé touhy býti básníkem.

Pokračování příště…

***
 

Originální ilustrace pro Czechfolks.com © Jana Pilgrová