CzechFolks.com PLUS

Znám autory, kteří toho mnoho nenapsali a ani kvalita toho mála, co vytvořili, není valná. Přesto jsou vidět a slyšet nad jiné. Tak, jakoby náleželi k nejlepším. Dokonce někdy budí zdání, že Nobelovu cenu za literaturu zatím nedostali jen omylem. Vedle nich znám tvůrce, jejichž bilance co do počtu i kvality jejich literárního díla je úctyhodná. Přesto zůstávají nenápadní a prostí. Raději se pohybují tiše a ve stínu, stranou zájmu veřejnosti a médií. Mají pocit, že ukazovat se v centru společenského dění je nepatřičné. Za ně přece hovoří jejich dílo.

Ke druhé kategorii tvůrců bezesporu náleží spisovatelka, básnířka a nakladatelka Jaroslava Pechová. Málokdo ví, že co do nákladu a počtu vydaných (i prodaných) titulů patří k nekorunovaným královnám naší literární tvorby. S přehledem „strčí do kapsy“ autory, domnívající se, že právě jim patří pomyslná zlatá medaile, vavřínový věnec a první místo na stupínku vítězů. Jaký omyl.

Připomeňme si, že letošní jubilantku – Jaroslava Pechová se narodila v roce 1950 v  Petrovicích u Rakovníka. Řadu let pracovala jako volná novinářka. Úzce spolupracovala s Čs. rozhlasem i s Union Internationale de la Marionnette. Za publicistiku získala několik prestižních novinářských cen a navrch několik ocenění za původní dramatickou tvorbu. Její specialitou byly pohádky pro děti, které vyšly v několika knížkách. Za všechny uveďme Pohádky na draka, O vykutáleném Melichárkovi, Strašuláci, Pohádky z mechového lesa, České pohádky, Pohádky ze stříbrné tůně, Čáry máry bublifuk a další.

V knižním provedení se pohádky od Jaroslavy Pechové vyznačují kvalitní grafickou úpravou a jsou doprovázeny nádhernými ilustracemi předních českých výtvarníků. Pohádky vyšlé na audiokazetách a CD nosičích zase namluvili přední čeští dramatičtí umělci – Dana Medřická, Eduard Cupák, Miroslav Moravec a Vlastimil Brodský. Proto neudiví, že mnohé tituly byly zařazeny do zlatého fondu Čs. rozhlasu. Za knížku Pohádky z mechového lesa si Jaroslava Pechová dokonce odnesla cennou trofej – čestné uznání z Mezinárodního knižního bienále v italské Bologni.

Vydávat „neošizené“ pohádky pro děti ve výpravném provedení něco stojí. Návratnost vynaložených prostředků je dlouhodobá, pokud se o návratnosti vůbec dá hovořit. I tenhle rébus musela Jaroslava Pechová ve svém pražském nakladatelství Laguna řešit a vyřešit. Jak?

„Pokud jsem chtěla pohádky dále vydávat, musela jsem přijít na něco, co by bylo ekonomicky výhodné a co by mi na pohádky přispělo,“ vzpomíná Jaroslava. „Po určitém tápání jsem vymyslela, napsala a vydala svoji první hrníčkovou kuchařku. Jmenovala se Vaříme a pečeme bez vážení. Ve svatém nadšení jsem však přestřelila náklad, a když mi hrníčkovou kuchařku navezli z tiskárny do skladu (mimochodem, kuchařkami se zaplnil od podlahy až po strop), propadla jsem beznaději, protože jsem došla k závěru, že je neprodám.“

Opak byl pravdou. Po knížce, jejímž principem není obvyklé tradiční odvažování ingrediencí, ale…„Celé kouzlo hrníčkového vaření je nasnadě. Princip znaly už naše prababičky a po celé generace se jejich recepty pracně opisovaly. Vážení na hrnečky a lžíce je hbitou hrníčkovou metodou, která kuchařkám umožní pohotově připravit jednoduchá i složitější jídla pro stůl všední i sváteční,“ prozrazuje své hrníčkové tajemství paní Pechová.
 

První hrníčková kuchařka se u hospodyněk „chytila“ a dala vzniknout dalším a dalším. Zatím poslední hrníčkovou kuchařkou, v pořadí již třináctou, jsou První kroky v kuchyni, které jsou určeny začínajícím hospodyňkám. Není bez zajímavosti, že nejčastěji ji kupují tchyně pro své mladé snachy. Připravovaná čtrnáctá „hrníčkovka“ od Jaroslavy Pechové dostala  pracovní název Zeměkoule na talíři a budou v ní zastoupeny tradiční i neobyčejné recepty domácí i zahraniční kuchyně. Ještě vám prozradím, že některé tituly vyšly opakovaně a v mnoha vydáních. Například kuchařka Vaříme a pečeme bez vážení v 8 vydáních, Pečeme bez vážení v 7 vydáních, Ovocné moučníky bez vážení ve 4 vydáních, Pečeme na Vánocích v 5 vydáních… Zní to neuvěřitelně, ale celkový prodaný náklad všech dosud vydaných hrníčkových kuchařek přesáhl úctyhodné číslo jeden a půl milionů výtisků! Přepadl vás teď pocit, že Jaroslava si za lopotnou práci, nakladatelskou odvahu a z toho plynoucí vydělané peníze náramně užívá? Že si pořídila krásnou vilu s bazénem na dobré adrese, jezdí v posledním modelu BMW a každý půlrok vyráží na dovolenou do exotických rájů světa? Nic takového! Vydělanými penězi dotuje tituly, které nejsou a ani nemohou být ziskové.

Prvním odbočením spisovatelky Jaroslavy Pechové od pohádek a hrníčkových kuchařek byly dvě pozoruhodné knížky, zabývající se osudem spisovatele Oty Pavla (1930-1973), kterého Jaroslava osobně znala. První knížku nazvala poněkud netradičně: Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla. Mapuje v něm posledních šest let spisovatelova života, kdy odešel z Prahy na venkov do kraje svého dětství, aby zde našel klid a mohl nerušeně sbírat materiály na své další knížky. První vydání „Zpátečního lístku“ vyšlo v roce 2000 u příležitosti 70. výročí nedožitých Pavlových narozenin a bylo pokřtěno v Památníku národního písemnictví v Praze za asistence herečky Jiřiny Jiráskové, herce Václava Vydry a obou Otových bratří – Huga a Jirky. Knížka se povedla natolik, že od té doby vyšla již v 5 vydáních. Odborníky i veřejností je považována za nejlepší knihu, které kdy byla o Otovi napsána. Knížka později posloužila jako námět mladým tvůrcům – režisérovi Tomáši Pešulovi a kameramanovi Lukáši Markovi – k natočení hraného dokumentu „Hrdinové posledního ráje Oty Pavla,“ který v roce 2008 získal v České televizi ve své kategorii hlavní cenu.

Na Zpáteční lístek volně navazuje knížka neobvyklého názvu, obsahu i formátu Toulky v nalezeném čase, kterou Jaroslava vydala v loňském roce. I ty se těší zájmu milovníků krásné literatury. Toulky jsou jiné než Zpáteční lístek. Jedná se o knihu básní, ilustrovanou barevnými fotografiemi kultovních míst, které měl Ota Pavel na Křivoklátsku kolem Berounky nejraději.

To se již dostáváme k další pozoruhodné kapitole umělecké tvorby Jaroslavy Pechové – k poezii. Ale o ní až v příštím díle.

Pokračování zde

***

Fotografie pro CzechFolks.com PLUS © Milan Richtermoc + jeho archív