CzechFolks.com PLUS

Vztahy mezi policií a národnostními menšinami: australský přístup 

Nedávno uvedl zdejší televizní kanál SBS britský dokument “Tajný policista”, který svým zaměřením na rasismus policie v Manchestru poskytl divákovi ojedinělý a otřesný pohled na to, jak to mezi řadovými policisty, co se týče jejich názorů na národnostní menšiny, doopravdy chodí. Ačkoliv na povrch se každý policista zdá být ve svém jednání s příslušníky menšin velice korektní, pod povrchem je situace zcela jiná. Většina filmu byla totiž natočena skrytou kamerou, a tak tento dokument jasně ukazuje, že více než dvacetiletá snaha britských policejních vzdělavatelů v oblasti vztahů mezi policií a menšinami se bohužel nestřetla s valným úspěchem.  

Britská policie se od samého počátku osumdesátých let, tedy od neslavných občanských, rasisticky zabarvených nepokojů v Brixtonu, snažila změnit podstatu myšlení svých členů. Navzdory mnoha policejním strategiím extrémní rasistické názory policistů nejenže přežívají, ale jsou celkem běžné a podle konverzací, které má divák možnost vyslechnout, negativní názory silně ovlivňují služby obyvatelstvu, které by samozřejmě měly být poskytovány všem bez ohledu na barvu pleti, víru, pohlaví či společenské postavení občana.

Předpokládám, že vedení britské policie a sama vláda z dokumentu vyvodila patřičné důsledky. Ti policisté, kteří se otevřeně chlubili tím, jak se zaměřují na občany tmavé pleti a nevybíravými slovy líčili své jednání, byli zřejmě z policejních služeb propuštěni. Nabízí se však otázka, jestli se propuštěním několika policistů situace změní. Odpověď je jednoduchá: samozřejmě že ne. Na změně myšlení a postoji policistů vůči národnostním menšinám se musí systematicky pracovat. Jde o dlouhodobý proces.  

Zhlédnutí dokumentu mě přivedlo na myšlenku, zdali by bylo něco možného v Austrálii. Díky tomu, že dodnes nebyl proveden hloubkový průzkum vztahů mezi policií a národnostními menšinami v této zemi, nelze na otázku odpovědet objektivně. Nicméně je zajímavé podotknout, že navzdory tomu, že Austrálie je multikulturální společnost, tedy země, kde více než 24% obyvatelstva bylo narozeno mimo Austrálii, nedošlo u nás k žádným výrazným rasovým událostem, jako tomu bylo na příklad ve Velké Británii nebo v USA.

Ano, v posledních měsících v Melbourne sice došlo k několika nešťastným případům vážného fyzického napadení indických studentů, ale zatím neexistují žádné důkazy, že se jedná o rasisticky motivovaný zločin. Tvrzení některých sdělovacích prostředků v Indii, že Victoria Police je rasistická organizace, se nejenom nezakládá na pravdě, ale je vysoce urážlivé.

 Myslím si, že situace v naší zemi je výsledkem toho, že již od konce sedmdesátých let se Austrálie systematicky zaměřuje na zlepšení vztahů mezi policií a národnostními menšinami. Výsledky na tomto poli vysloužily Austrálii světové uznání. Podívejme se velice stručně na některé strategie, které například policie státu Viktorie (Victoria Police) začlenila do svého programu.

Nejdůležitějším mezníkem bylo akceptování základní filozofie, že vztahy mezi policií a národnostními menšinami musí být založeny na vzájemném porozumění, důvěře, toleranci a respektu. Toto krédo se uplatňuje v jakémkoliv policejním programu či strategii a jako takové se stalo klíčovou myšlenkou v tak zvaném “partnership policing” (policejní služby spočívající na úzké spolupráci mezi policií a komunitou), na kterém je postavena policejní práce nejen ve Viktorii, ale v celé Austrálii.  

Je samozřejmé, že má-li se uplatnit “partnership policing” v praxi, komunita musí mít možnost se otevřeně vyjádřit k palčivým problémům znesnadňujícím spolupráci a podílet se na vypracování relevantních strategií, které jsou pro ni důležité. Ačkoliv se to zdá býti neuvěřitelné, ve Viktorii již od roku 1977 existuje a cílevědomě pracuje tak zvané “Police and Multicultural Consultative Committee,” jehož členové, jak policisté vysokých hodností, tak občané reprezentující různé národnostní menšiny, pomáhají policii řešit identifikované problémy a společně pracovat na různých programech v oblastech náboru, výcviku, sdělování informací a občanské výchovy.

Vzdělávání policistů v porozumění různých kultur a kulturou podmíněného chování je nerozlučnou složkou osnov na policejních akademiích v Austrálii. Výsledkem je, že každý policista, který výcvik skončí, je vybaven potřebnými znalostmi, které usnadňují jeho práci s kulturně, nábožensky a jazykově rozmanitou komunitou. Vzdělávání není však omezeno pouze na výcvik na akademiích, nýbrž pokračuje během služebního života každého příslušníka. Kromě tak zvaného “cross-cultural awareness training” policie běžně nabízí svým členům jazykové kurzy, které usnadňují komunikaci mezi policií a příslušníky menšin, které nemluví anglicky.

V posledních letech se klade velký důraz na nábor z řad menšin. Jde o nábor systematický, který, aby byl úspěšný, vyžaduje úzkou spolupráci mezi představiteli menšin a policií. Výběr je zaměřen na mladé muže a ženy, kteří mají bezúhonnou minulost, mluví perfektně jak mateřštinou tak angličtinou a mají vysoce vyvinuté znalosti své kultury. Ačkoliv se těmto lidem nedává přednost při náboru, vybraným jedincům je poskytnuta veškerá pomoc při studiích na policejní akademii, zrovna tak jako v prvních letech práce. Náborová kampaň využívá různé menšinové sdělovací prostředky jako televizi, tisk a rádio. Nemusím zdůrazňovat, jakou cenu mají policisté z různých menšin pro organizaci jako takovou. To si každý policista dovede jasně představit. Za zmínku stojí třeba infiltrování kriminálních či teroristických organizací, kde by australští (tj. v Austrálii narození) policisté neměli takový dopad jako jejich “menšinoví” kolegové.

Je velice důležité připomenout, že všechno, co se za posledních více než dvacet let v Austrálii v oblasti policejních vztahů s menšinami dělá, nezávisí pouze na policejních iniciativách. Menšinové komunity si musí být vědomy svých občanských povinností a aktivně se podílet na vzdělávání svých členů co se týká porozumění australských zákonů a role, kterou má policie ve společnosti. Jinými slovy, menšiny musí jasně rozumět, že jako přistěhovalci a “noví” Australané mají nejenom zajištěná práva, ale že vůči své nové zemi mají také důležité povinnosti. Policie samozřejmě v tomto případě hraje stěžejní úlohu tím, že systematicky vzdělává představitele menšin, kteří pak mají odpovědnost vzdělávat svou komunitu. To má za následek, že se menšiny nedostávají do rozporu s policií kvůli neznalosti zákonů. Jak dobře víme, co je třeba docela legální v jedné zemi, může být nezákonné v zemi jiné. Bigamie, vlastnictví zbraní, zabíjení dobytka a krevní msta mohou být uvedeny jako příklad. Tyto jsou v příkrém rozporu s australskými zákony.    

Plánování policejního přístupu ke zlepšení vztahů s menšinami bylo však až do roku 1993 nekoordinované. Každý stát a teritorie si více méně vymýšlely své vlastní strategie a výměna zkušeností mezi policejními organizacemi byla sporadická.

Přelom nastal v roce 1993, kdy byla vytvořena celonárodní policejní organizace, National Police Ethnic Advisory Bureau, financovaná všemi státy a teritoriemi, která měla za úkol koordinovat  národní přístup k otázkám týkajícím se menšinové problematiky. Za deset let svého působení tato organizace vypracovala například národní osnovy výuky policie v “cross-cultural awareness,” komunikační strategii během mimořádných událostí a přírodních katastrof, vydala příručku popisující dopad různých náboženství na výkon policie a celonárodní přístup k náboru do policie.

Kromě existence výše zmíněného Bureau operujícího na celonárodní ploše, každá státní policie má své speciální oddělení zaměřující se na menšinovou problematiku. Jedním z úkolů státních organizací je uvést do praxe různé návrhy Bureau. Navíc mají okrsky lokalizované v oblastech s početnými menšinami specialisty koordinující práci v tom či onom okrsku.

Je snadné vidět, že australský přístup zahrnuje všechny policejní složky: národní, státní a místní. Díky tomu jsou strategie celkem efektivní.

Na závěr bych chtěl upozornit, že Austrálie úmyslně nepraktikuje tak zvanou “pozitivní diskriminaci” a nemá náborové kvóty jako je tomu třeba jinde na světě. Díky tomu dochází k výběru nejkvalitnějších lidí a strategie se těší podpoře nejenom policejního vedení, ale což je velice důležité, podpoře řadových policistů a odborů.

 
***

Poznámka red.: Ivan Kolařík byl prvním ředitelem National Police Ethnic Advisory Bureau. Za své dlouholeté zásluhy byl odměněn vysokým státním vyznamenáním Order of Australia Medal (OAM).

Článek byl otištěn ve spolupráci s krajanským magazínem ČechoAustralan.com