CzechFolks.com PLUS

Už jsem se kdysi zmiňovala, že jsem-li v Praze, píšu z domu „U kamenného stolu“. Inspirací by měl být tento dům doslova opředen. Denně míjím pamětní desku, která hlásá, že 7. září 1899 zde zemřela velká česká spisovatelka Karolina Světlá. Zakladatelka českého románu se ovšem narodila před 180 lety, 24. února 1830 v Praze v Poštovské (dnes ulice Karolíny Světlé) ulici 22 v domě U Tří králů. 

Významná česká literární osobnost a vlastenka stojí často ve stínu své krásné a slavné souputnice Boženy Němcové, přesto byla podobně kultivovaná, nadaná a osvícená žena jako Němcová. Také její život byl poznamenán tragédií a nešťastnou láskou, jen její přístup k vlastnímu osudu byl jiný – ukázněnější, civilnější, méně okázalý?

Karolína Světlá byl samozřejmě spisovatelčin pseudonym. Narodila jako Johanna Rottová známému pražskému obchodníku Eustachu Rottovi. Jeho pražské železářství bylo V Praze slavné ještě donedávna. Psát začala jako školačka německy, ale její raná tvorba nebyla příliš vítána – píšící dívka byla považována spíše za ostudu. Ve dvanácti letech otec odhalil dokonce její český deník, který okamžitě zabavil a zároveň zakázal další vzdělávání své dcery. Vzal ji ze školy a dívka se učila pak jen doma francouzštině a hře na klavír. Zbytek času musela věnovat dle typických měšťanských konvencí ručním pracím.

S příchodem rodinného učitele hudby Petra Mužáka nastalo v rodině Rottových volnější české smýšlení. Mužák se stýkal s tehdejšími vlastenci a mnoho jich přivedl i do Rottovy rodiny. V roce 1849 seznámil Johanku s Boženou Němcovou, která už několik let patřila mezi literáty.  Němcová, silná osobnost, měla na Johanku velký vliv. Neuznávala konvence a za jediného soudce považovala pouze své vlastní svědomí. Budila obdiv svojí nezávislostí a hrdostí, zaujala mladší přítelkyni tím, jak se zasazovala o dívčí vzdělanost a práva ženy.

V roce 1852 se Johanka provdala za Petra Mužáka a rok nato porodila dceru. Dala jí jméno Božena, kmotrou byla Němcová. Boženka však za pár měsíců zemřela. Aby se vzpamatovala ze strašné rány, odvezl Mužák Johanku do svého rodiště ve Světlé v Podještědí. A manžel její sestry, také spisovatelky, doktor Podlipný jí jako terapii doporučil psaní. Vytvořila si tedy pseudonym – příjmení dle vesnice, kam téměř čtyřicet let jezdila na letní byt a křestní jméno podle dcery manželova bratra, své olíbené neteře Karolínky. Svou první povídku Dvojí probuzení otiskla v r. 1858 ve slavném almanachu Máj, na němž spolupracoval také Jan Neruda.

Johanna – Karolína nebyla v manželství příliš šťastna, o svém muži se vyjádřila: „On byl rozum a pozitivnost, já fantazie a zas fantazie, on kráčel, já chtěla létat.“ S Nerudou si okamžitě porozuměla. Vzájemně se podporovali ve své literární činnosti. Sblížili se natolik, že se Neruda do Světlé vášnivě zamiloval. Šlo o skutečné souznění duší, Světlá se však po odhalení čtyřletého platonického vztahu manželem své lásky vzdala. V osudově tragicky nedoručeném posledním dopise milovanému básníkovi píše:-

…„Podletí uletělo, poslední sen uvadl s posledními růžemi, kdo jich bude želet, uzrává-li místo nich na polích zlatá žeň? Zraji s ní, dumání moje, poslední to ohlas prchající mladosti, ustoupilo činnosti. Nechci být jen listem, nýbrž květem na spanilém stromě mého národa. Nevím, nevím, nepodlehnu-li nepříznivým mému vyvinutí poměrům, odolám-li nepřízni, závisti a nenávisti ze všech stran na mne doléhající… jsem ale tak pevně přesvědčena, že aspoň Vy, pane vážený, mi přejete, aby mi tato poslední touha neselhala, jako jste přesvědčen Vy, že se vždy srdečně potěším, dozvím-li se jakousi vlídnou náhodou, že jste tak šťasten, jak jsem si vždy přála a nikdy přáti nepřestanu.“

A tak se stala právě žena spoutaná okovy výchovy a maloměšťácké společnosti námětem většiny románů Karoliny Světlé. Zobrazovala duši moderní ženy probouzející se k mravní samostatnosti. Alespoň v románech se stala Světlá ženou nespoutanou, svobodomyslnou. Zároveň byla spisovatelkou milující Prahu i český venkov, o kterém psala s velkým porozuměním. Mezi její nejvýznamnější ještědské romány patří Kříž u potoka či Vesnický román a ještědské povídky Večer u koryta, O krejčíkovic Anežce.

Z městské tvorby je známá První Češka, Černý Petříček a Zvonečková královna. Ke konci svého života psala nábožensky orientovanou literaturu, např. Nemodlenec či Frantina. Své vzpomínky nazvala Z literárního soukromí. Podobně jako Němcová předběhla svoji dobu, aby se zasloužila o emancipaci a pokrok svého národa, který na ni nezapomněl ani po 180 letech. To se podaří jen málokomu z nás.

V sadech na Karlově náměstí vytvořil její pomník A. Zoula.

 ***