CzechFolks.com PLUS

Někdy se i mezi odmítnutými autory najdou takoví, kteří dokážou vzít svůj neúspěch s nadhledem a odpovědět vtipně. Leckdy se dokonce mezi autorem a redaktorem rozvine zajímavá korespondence, vyvine přátelský vztah.

Svého času mi poslal básně mladý autor z Kuřimi. Nebyly docela marné, nesly však pečeť začátečnického hledání a poněkud přebujelé autorské ješitnosti. Jednu jsem si nechal a k těm vráceným podotkl, že se mi zdá, jako by měl autor sebevědomí nad své poměry. Vzápětí jsem dostal tento skvělý pamflet. 

NEBÁSEŇ

Vážený Světlíku Eduarde!

Včera jsem dostal Váš ledový dopis,

v němž jste mi dal jméno Chvástal

a oznámil mi, že právě nastává

čas definitivního literárního pálení.

Chcete mi vsugerovat ticho!

Zatímco se pomalu měníte v šelmu,

dráždím Vás svými chlubivými řečmi,

a protože si na básníka jen hraji,

posílám místo básní, na něž nestačím,

tuto útočnou nebáseň.

I další tvorba tohoto autora se vyznačovala tím, že básně určené k tisku nebyly zcela přesvědčivé, zato ty, jimiž reagoval na vrácené rukopisy, byly perfektní. Například toto čtyřverší.

BLÁTEM PO MÝCH ŠEDINÁCH

Kritiku, hoď po mně bláto 

a plivni, ať to stojí za to!

Zařaď mě mezi odpadky a smetí.

Jsem klasik třetího tisíciletí.

Jindy jsem mezi jeho rukopisy našel takový vzkaz:

NÁPOVĚDA

Jmenuji se Hanák,

pamatujte si to,

až zas bude v křížovce:

nejlepší básník na pět.

Pak nám posílal krátké prózy (glosy, kurzívy, sloupky), které byly docela pěkné a dočkaly se otištění. Na jednu se však už nedostalo, a tak ji za všechna příkoří, která autor musel ode mne vystát, uvádím aspoň zde.

DOMÝŠLIVOST

“Jsem ošklivý,” řekl mi včera večer Bůh. “Mám příliš velký nos a předkus. A vůbec nejsem tak vševědoucí, jak se říká. Mám mezery.”

“Každý máme něco,” pokoušel jsem se ho utěšit. “Někdo je hrbatý, někdo má pihy.”

“Celá moje existence nestojí za nic,” ozval se zase Bůh. “Já už jí prostě nevěřím.”

Podíval jsem se nahoru mezi hvězdy a řekl: “Nevadí, ještě jsem tu já.”

Když se po čase tento bojovný autor odmlčel, přišlo mi to líto. Napsal jsem mu a dostal odpověď, v níž mimo jiné stálo:  Býval jsem velice domýšlivý a myslel jsem si, že národ mě nezná jen proto, že nechápete “genialitu mého oslnivého talentu”. Když se tak vracím zpátky, musím dát za pravdu ovšem spíš Vám než sobě. Teď trochu dělám v amatérském divadle, občas něco málo napíšu (i když to nikam neposílám) a pořád spřádám své (nepříliš kritické) sny.

Necituji tato slova proto, abych se dočkal zadostiučinění; ješitnost, kterou bych chtěl takovým doznáním ukojit, by byla velmi skromná. Jde mi o něco vzácnějšího, o to, co tak krásně vystihl Ray Bradbury: Ale právě tohle je na člověku to nádherné: nikdy nezmalomyslní natolik, nikdy není natolik zhnusen, aby se vzdal a nezačal zase všechno od začátku, protože ví velmi dobře, jak je to důležité a že to stojí za tu námahu.

Součástí Hanákova dopisu bylo také pozvání do Paláce kultury v Praze, kde hostovalo Divadelní studio J. Skřivana z Brna a autor s ním přijel jako úspěšný režisér monodramatu Pan Theodor Mundstock podle Ladislava Fuchse.

Na to představení jsem samozřejmě šel a měl radost, že se Jiří Hanák neztratil ani mně, ani sobě, ani naší kultuře.

 
Pokračování příště…

***

Originální ilustrace pro Czechfolks.com © Jana Pilgrová