CzechFolks.com PLUS

(Na okraj 160. výročí narození T.G.M.)

„Bez skutečné nápravy srdce a hlavy, bez nápravy myšlení a mravů můžeme revolucí odstranit ďábla, ale Belzebuba posadíme na jeho místo.“ To jsou Masarykova slova z roku 1920, pod kterými bychom se i po devadesáti letech mohli směle podepsat. Tomáš Garrigue Masaryk, pedagog, filosof, politik, státník a první československý prezident je osobností, která se nesmazatelně zapsala do našich dějin.

ZASLOUŽIL SE O STÁT

Připomeňme si, že T. G. Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně jako prvorozený syn chudých rodičů, sloužících na císařských dvorech a majetcích. Otec Jozef byl slovenského původu, matka Terezie pocházela z moravské rodiny. Tomáš začal chodit do základní školy v Hodoníně, ukončil ji v Čejkovicích. Poté absolvoval dvě třídy nižší reálné školy v Hustopečích a nadto se v Čejči vyučil kovářem. V roce 1865 byl přijat do druhého ročníku německého gymnázia v Brně. V roce 1869 se Masaryk s rodinou brněnského policejního prezidenta, ve které byl vychovatelem, přestěhoval do Vídně, kde pokračoval v gymnaziálním studiu. Po vstupu na vídeňskou filosofickou fakultu (v roce 1872) se vedle návštěv filosofických přednášek zabýval také národohospodářstvím, teologií, společenskými a přírodnímu vědami. Na studiích se vydržoval sám z výdělků získaných kondicemi synům a dcerám z bohatých vídeňských rodin. Po dosažení doktorátu z filosofie (v roce 1876) se Masaryk dále vzdělával na univerzitě v Lipsku. A právě zde se seznámil se svou budoucí manželkou – Američankou Charlottou Garrigue. 
 

Po návratu do Vídně se Masaryk habilitoval a určitý čas působil jako soukromý docent. V roce 1882, nyní již v hodnosti profesora, vstoupil na znovuvzkříšenou českou Univerzitu Karlovu. Kromě filosofických přednášek svoji činnost rozšiřoval i v jiných oblastech. Snažil se prolomit zdejší dosud pevné bariéry školského a vědeckého zaostávání, provincionalismu, maloměšťáctví, nacionálního patriotismu a dalších charakteristických projevů tehdejšího českého společenského života.

Na počátku 90. let se Masaryk začal prosazovat i v politickém životě. Stal se členem Mladočeské strany, za kterou byl v letech 1891- 1893 poslancem v Říšské radě. Po složení poslaneckého mandátu se opět věnoval vědecké práci. V té době pěstoval četné kontakty s inteligencí, s představiteli slovanských národů a v neposlední řadě pracoval mezi dělnictvem, kde se zabýval aktuálními otázkami socialistického hnutí. Později v této souvislosti prohlásil: „Přijímal jsem socialismus, pokud se kryl s programem humanitním.“

Před první světovou válkou, v roce 1907, ještě jednou vstoupil jako poslanec do Říšské rady, tentokráte za stranu tzv. realistů.

V době vypuknutí Velké války (jak se tehdy nazývala) bylo Masarykovy již 64 let. V závěru roku 1914 se po zralé úvaze rozhodl k emigraci. V následujícím roce, při příležitosti 500. výročí upálení Mistra Jana Husa, vystoupil ve Švýcarsku se smělým vyhlášením národního odboje proti Habsburkům. Protože jeho rodina zůstala doma, riskoval tím mnohé. Posléze se Masaryk stal vůdčím představitelem národní a demokratické revoluce Čechů a Slováků. Ve Francii, Anglii, Rusku i ve Spojených státech amerických vedl v této souvislosti náročná politická jednání. Nadto z českých a slovenských dobrovolníků, válečných zajatců a přeběhlíků, organizoval zahraniční vojsko – proslavené legie. V závěrečné etapě odboje zpracoval Prohlášení nezávislosti (tzv. Washingtonská deklarace, spolupodepsali ji doktor Edvard Beneš a generál Milan Rastislav Štefánik), kterým byla 18. října 1918 proklamována Československá republika.

V nově vzniklé republice byl Masaryk 11. listopadu 1918 Národním shromážděním jednomyslně zvolen prvním prezidentem. Do čela státu byl pak navržen a zvolen ještě třikrát – v roce 1920, 1927 a 1934. Po celou dobu výkonu své prezidentské funkce usiloval o to, aby Československo zakotvilo v Evropě jako svobodný a demokratický stát.

Dodejme, že T.G. Masaryk byl Národním shromážděním v roce 1930 u příležitosti svého životního jubilea graduován vyhlášením: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát,“ což byla v této době u nás nejvyšší možná pocta. Při abdikaci byl v roce 1935 nadto poctěn čestným titulem „Prezident Osvoboditel.“

Na konci svého života se vážně nemocný Masaryk uchýlil na oblíbený státní zámek v Lánech, kde 14. září 1937 v požehnaném věku 87 let zemřel. Jeho tělo pochovali tak, jak si přál – na lánském hřbitově do prostého rodinného hrobu.

PRVNÍ JEZDECKÁ SOCHA

U příležitosti oslav 160. výročí narození T. G. Masaryka bude před muzeem TGM v Lánech –prezidentu Osvoboditeli vzdána další, svým způsobem ojedinělá pocta – bude mu slavnostně odhalena jezdecká socha – první jezdecká socha v historii Československa (resp. České republiky). Jedním z iniciátorů a hnacím motorem postavení jezdecké sochy TGM je ředitel muzea TGM v Rakovníku a jeho pobočky v Lánech Mgr. František Povolný.

- Pane řediteli, z jakého důvodu jste přistoupili k realizaci jezdecké sochy v Lánech?-

„Naše republika, a to i přes nepřízeň totalitních režimů, je svými parky, náměstími a budovami galerií pamětních desek, bust a soch T. G. Masaryka. Je paradoxem, že v Lánech, kde pan prezident pobýval, socha není a nikdy nebyla! První lánský pokus o postavení sochy byl zmařen válkou. Vybrané peníze z veřejné sbírky skončily neznámo kde. Po roce 1948 nemohlo být na realizaci této myšlenky ani pomyšlení a také doba po roce 1968 nebyla výjimkou, včetně ztráty peněz z veřejné sbírky. Teprve po roce 1989 se občané Lán, hlavně pak při zrodu lánského muzea, začali myšlenkou postavení sochy TGM znovu ve vší vážností zabývat. Nejprve se uvažovalo o soše postavené před lánským zámkem. Souběžně s tím zde existovala idea Masaryka na koni. Pak se nadační výbor pro postavení muzea dočetl o snu jaroměřského sochaře Petra Nováka realizovat jezdeckou sochu prezidenta Masaryka. Brzo došlo nejen k setkání, ale také na první skici a na voskový model. Myšlenky na jezdeckou sochu nakonec musely na nějaký čas ustoupit do pozadí, a to kvůli náročné dostavbě samotného muzea. Dostavba byla v roce 2003 korunována úspěchem. Se sochařem Novákem (1947) jsme obnovili jednání a pustili se do díla.“

 - Prozraďte nám, kde bude jezdecká socha umístěna?

„Souběžně s vyhlášením záměru postavit na Lánech jezdeckou sochu TGM, ustanovením konta a s organizací veřejné sbírky bylo třeba najít vhodné místo pro umístění sochy. Nakonec jsme se vzdali myšlenky na realizaci sochy před zámkem a dali přednost prostranství před muzeem. Myslím, že je to dobrá volba. Socha nebude postavena na dlážděném náměstí ani v městských sadech, ale naopak v prostoru ležícím na rozhraní vesnice a polí. U kaštanů, lemujících cestu a vedle bývalého tereziánského špýcharu na obilí. Tedy nikoliv v upraveném anglickém či francouzském parku, nikoliv před nějakou honosnou administrativní budovou… Navíc ani jezdec nepojede v čele vojenské přehlídky. Socha bude umístěna před muzeem, které připomíná občanský, rodinný, politický i myšlenkový odkaz T. G. Masaryka.“

- Po zveřejnění modelu jezdecké sochy v tisku jsem se setkal s určitými rozpaky. Výhrady se týkaly jak vypodobnění osoby TGM, tak i jeho koně, který má, alespoň podle návrhu, sehnutou hlavu a pase se. Jedná se tedy o pojetí netradiční.

„Ano, jde o pojetí netradiční, ale moderní. Obecná představa sochy TGM v monumentálním pojetí by nekorespondovala s umístěním sochy před muzeem. Dokonce by působila komicky a urážlivě. Snažili jsme se vyvarovat četných omylů v zasazování soch do prostoru. Máme jasnou a pevnou představu s předem námi vybraným sochařem, který dostal naši důvěru na základě svých realizovaných děl. Vycházeli jsme z toho, že Masaryk byl odvážným člověkem, ale ne válečníkem. Byl intelektuál s fyzicky dobrou kondicí, ale hlavně byl myslitelem s hlubokým lidským éthosem a mravním základem. A proto by měl být pomník podle názoru organizačního výboru citlivou vzpomínkou na člověka tak, jak byl v Lánech často spatřován při projížďkách na koni. Uměleckým dílem jsme se snažili zachytit okamžik, kdy jezdec, myslitel, filosof a intelektuál pustí otěže v tiché kontemplaci, hluboce zamyšlen, s mírně skloněnou a obnaženou hlavou, kdy jeho kůň skloní hlavu k zemi a klidně se popásá. Tato představa odpovídá i prostředí, kde bude socha stát. Je prosté, neokázalé a v podstatě má charakter venkovského milieu. Ještě doplním, že velikost sousoší je mírně nadživotní a materiálem je bronzová slitina.“

 
POZVÁNKA A PROGRAM OSLAV

K pozvánce připojme informaci, že slavnostní výzdobou muzea TGM byla pověřena profesorka aranžování a vazby Střední odborné školy v Poděbradech ing. Milena Benešová a spolumajitel známé Zahrady Teplá u Mariánských lázní, zahradní architekt ing. Vlastimil Šindelář. Jezdecká socha od akademického sochaře Petra Nováka bude přivezena z hutě HVH v Horní Kalné na stanoviště v Lánech ve čtvrtek 4. března 2010, kde bude téhož dne instalována.

Internetovému magazínu CzechFolks Plus se dostalo privilegia. Naši dopisovatelé od organizačního výboru oslav získali VIP akreditaci, díky níž vám můžeme přinést exklusivní reportáž přímo z centra dění – od vypravení zvláštního vlaku, taženého parní lokomotivou a doplněného historickým prezidentským salonním vozem, přes pietní akt na lánském hřbitově až po slavnostní odhalení první jezdecké sochy před lánským muzeem TGM.

***
 

Fotografie pro CzechFolks.com PLUS © Milan Richtermoc a jeho archív