CzechFolks.com PLUS

Chystají se nejen v naší zemi, ale i jinde ve světě vzpomínkové oslavy 160. výročí narození Tomáše Garrigue Masaryka – 7. března 1850. Jsem dlouholetým členem Masarykova demokratického hnutí, také členem redakčního kruhu jeho periodika ČAS, které v roce 1886 založil Jan Herben právě s podporou TGM a na podporu jeho myšlenek a činů. V naší zemi máme několik institucí s jeho jménem (kromě Masarykova demokratického hnutí též Masarykovu společnost, Ústav T.G. Masaryka, Masarykovu demokratickou akademii), také mnoho dalších ústavů, nemocnic a škol nese jeho jméno, na mnoha místech po celé zemi mají pomníky, busty nebo pamětní desky TGM, vyrostli u nás, ale i jinde ve světě erudovaní masarykologové, kteří již svými dřívějšími díly přispěli k poznání života a práce našeho prvního prezidenta Osvoboditele. K letošnímu významnému výročí bych rád přispěl i několika svými glosami.

 

O EVROPĚ A IDEA DEMOKRACIE. Často slýcháme otázku, zda můžeme v TGM objevit něco nového v  souvislosti se zamýšlením se nad dnešní zcela jinou společností? Čemu říkáme jiná? Vždyť je stejně nemocná, chybějí ji základní principy, demoralizace se rozrůstá jako celospolečenská nákaza, bují cynismus, jsou uctívány falešné hodnoty, čest, právo a morálka, jež by měly být ve společné symbióze, berou za své. Změna společenského systému po Listopadu 1989 sama o sobě ještě nevytváří lepšího člověka. Vrátili jsme se do Evropy, jsme součástí jejího společenství, jež v nás vyvolává množství zcela nových otázek. Tyto skutečnosti jsou naproti tomu inspirující při  hledání odpovědí v myšlenkách i činech výjimečných osobností, jakou bezesporu TGM byl.

 

Na sklonku roku 2006 vydala Církev československá husitská spolu se sdružením Dialog na cestě sborník Naše a evropská společnost (44 stran). Přináší projevy ze slavnostního setkání u příležitosti 156. výročí narození TGM, k němuž došlo v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Kromě projevů biskupů slovenského Jana Hradila, pražského Karla Bicana a královéhradeckého Štěpána Kláska a kromě tehdejších představitelů státu premiéra Jiřího Paroubka, ministra Vítězslava Jandáka a poslance Miloslava Kaly, tvoří podstatnou část sborníku studie Daniela Totha Masaryk o Evropě a idea demokracie.

 

Autor (* 3. 10. 1972 v Sokolově) je dlouholetým badatelem Masarykovy filozofie. Studoval filozofii a teologii na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, dále potom na Univerzitě v Heidelbergu, Regensburgu a Bayreuthu. Přednáší na Univerzitě v Hradci Králové a na Filozofické fakultě UK. Jeho aktuálními projekty jsou například Masarykova filozofie náboženství, Katolický modernizmus a kniha o významném německém teologovi Pulu Tillichovi. 

 

Ocitujme si několik myšlenek tohoto masarykologa ve vztahu naší země a Evropy, jímž je Masarykovo dílo hluboce spjato. Vždy se zabýval otázkou evropanství zejména z hlediska filozofického a mravního. Masaryk viděl smysl evropanství v humanitě, proto také ve svých spisech pojmenovává toto hnutí jako „hnutí evropské“. V Masarykově smyslu to znamená definování mravních cílů a obsahů evropského hnutí. Vzpomeňme, jak koncipoval  myšlenku svých českých dějin, stejně jako myšlenku humanity, která se v politických kategoriích nemůže projevit. Z tohoto stanoviska vyplývá první téze: Masaryk byl přesvědčen, že humanita tvoří určitý mravní obsah, který se projevuje v politicko-kulturních formách, jakými jsou češství a evropanství.

 

Druhá Masarykova teze o evropanství vyplývá z pojetí vztahu Evropy a evropské kultury vůči Rusku. (Uveďme, že v Masarykově pozůstalosti a knihovně existuje více než osm tisíc spisů náboženských a 4640 spisů ruských autorů nebo rusky psaných knih.) Masaryk byl přesvědčen, že pro Evropu je jediná smysluplná cesta a z hlediska mravního nutná budoucnost, demokratická idea státního uspořádání. V dobovém Rusku spatřoval relikt státní teokracie.  

 
Velmi podrobně se Daniel Toth  zabývá Masarykovou kritikou liberalizmu, konzervativizmu, socializmu (marxismu), dále politickým realizmem a kritikou ideologie. (Tam, kde pozbývají platnosti normy zdravého rozumu, tam se uplatňuje moc ideologie jako hybatele mas…). Nelze hovořit o humanitní demokracii bez vztahu k filozofii náboženství. Masaryk byl náboženským myslitelem a náboženství tvořilo podle něj základní dimenzi lidského života, ale současně byl kritikem katolického klerikalizmu, který ztotožňoval s teokracií. Moderní církev se k demokratickým prvkům stále propracovává, Masarykovi byly blízké myšlenky katolického modernizmu. Masarykova idea humanitních ideálů demokracie vlastně znamená náboženské základy demokracie. Masaryk je přesvědčen, že demokracie tvoří průnik etiky a politické praxe. Politika může být nedemokratická, dokonce se sklony k totalitarizmu, demokracii však naplňuje vnitřní mravní rozměr, který jakmile ztratí, přestává být demokracií.

 

V závěru své studie dospívá Daniel Toth ke koncipování Masarykova pojetí Evropy. Její velké země by měly nejen kooperovat v hospodářském a politickém slova smyslu, ale také respektovat společné ideově filozofické cíle malých národů v Evropě. Kořeny této teorie Evropy hledá Masaryk v racionalizmu a politickém realizmu, v realizaci politických svobod, založených na suverenitě malých národů. Soudobé pojetí moderní Evropy je však poněkud jiné.     

                                                                                                            

KDO CTÍ ODKAZ TGM. Svého času Unie evropských federalistů vyjádřila jistý pejorativní vztah k označení „Tatíček“, které používali lidé pro prvního prezidenta naší republiky, uznávaného filozofa, politika a státníka nejen doma (byl také Prezidentem Osvoboditelem), nejen v Evropě, ale v celém světě. Po Karlu IV. získal v celostátní televizní anketě Největší Čech největší počet hlasů. To rovněž vypovídá po 160 letech od jeho narození o jeho významu, úctě k němu a bezkonkurenčnosti při současném srovnávání s kýmkoliv jiným. Byl to člověk moudrý, nesmírně vzdělaný – to bychom snad měli všichni vědět. A jestliže někdo vytyčuje obecná kriteria pro kandidaturu na funkci příštího prezidenta naší republiky a zapomíná uvést alespoň některé z duchovních hodnot TGM, pak bych si dovolil některá připomenout:

 

Neváhejme vracet se k myšlenkám velkého myslitele a humanisty. K myšlenkám o stabilitě a bezpečnosti, o rovnováze mezi právy a povinnostmi, o rovných příležitostech, o tradičních hodnotách morálky, solidarity, sociální spravedlnosti, o úloze vzdělání a inteligence, o toleranci a úloze žurnalistů, o odpovědnosti každého z nás vůči celku, vůči společenskému pohybu vpřed. Myšlenky, na nichž založil TGM naši první republiku, ba co víc, které mají prozřetelnější ráz, jsou nadčasové a povyšují Masarykovo učení až do 21. století. A jak se vyslovují mnozí historici a badatelé – složité problémy současné Evropy, ale i světa nelze řešit jinak než v rámci humanitní demokracie. Tou by se měli řídit ve svém konání, ale napřed alespoň osvojit, soudobí politici a ti činitelé, kteří chtějí příznivě působit na veřejnost. Při diskusích o našem novém prezidentovi nemůže nynější mediální frazeologie najít uplatnění podobnými články, jaké se zatím  objevují.

                                                                                                                              

HOVOŘÍ MILAN MACHOVEC: TGM AKTUÁLNÍ. Celkem čtyři nosiče CD v jedné kazetě pod názvem Masaryk aktuální obsahují přednášky prof. PhDr. Milana Machovce, DrSc. a Dr.h.c. (1925 – 2003), které v jeho pražském bytě v Holešovicích nahrála před 15 lety Mgr. Ludmila Vrkočová (*1937), rozhlasová hudební redaktorka. Dnes si je můžeme snadno opatřit a uplatnit je při různých příležitostech. V  edičním počinu nalezla pochopení u Karmelitánského nakladatelství v Kostelním Vydří, Nadace Židovské obce v Praze, filozofa Pavla Žďárského, který se zabývá životem a dílem Milana Machovce a posléze u Dany Městkové, která pomohla v přípravě vydání  zvukového záznamu.   

 

Co nahrávky obsahují? Kromě vlastního úvodu editorky si jako první poslechli dnes už historické vyprávění politik Petr Pithart, socioložka Jiřina Šiklová a filozof Erazim Kohák. Jejich vřelá slova doporučení jsou také součástí kompletu. 

 

● Na CD 1 (Čím je dnes aktuální T. G. Masaryk?) vypráví Milan Machovec o Masarykově dětství, studiu v Brně, Lipsku a USA, o jeho sňatku s Charlottou Garrigue. Dále jsou zde přednášky Mimořádným profesorem na Univerzitě Karlově Praze, Zápas proti nepravosti Rukopisů. Masarykovy filozofické názory na sebevraždu, o vlastenectví a národnostní otázce.

 

● CD 2 (Masaryk proti všem) obsahuje další témata: přelom 80. a 90. let předminulého století, Masarykův vstup do politiky, Studium českých dějin a jejich výklad, Konfrontace s historikem Josefem Pekařem (1870 – 1937), O Masarykově postavení v české společnosti a mezi filozofy, přednášku Masaryk proti všem a Dreyfusova aféra (v ní židovský důstojník francouzské armády byl v roce 1894 falešně usvědčen ze zrady).

 

● CD 3 (Poslancem Říšského sněmu) má tyto nahrávky: Hilsneriáda – kritika radikalismu, Vztah Ameriky k Evropě, Rusko a Evropa, Kritika titanismu, ekonomismu, modernosti. Otázka sociální, úloha kultury a mravnosti. Masaryk poslancem Říšského sněmu. Kritika rakouské politiky. Politická situace před I. světovou válkou a Sarajevský atentát (k němu došlo  28. 6. 1914 a jemuž padl za oběť následník habsburského trůnu František Ferdinand a jeho choť Žofie).

 

● CD 4 (Prezidentem republiky) jsou významné přednášky: Masarykova předválečná aktivita – zahraniční cesty do Holandska, Francie, Itálie, Ruska a USA. Milan Rastislav Štefánek (1880 – 1919). Wodroov Wilson (1856 – 1924). Domácí reakce. Československé legie. Masaryk prezidentem republiky. Zhodnocení jeho podílu na obnovení české státnosti.

 

Jak vůbec došlo k takovému rozsáhlému rozhlasovému cyklu v pořadech A léta běží, vážení…? Byl to nápad Ludmily Vrkočové, která již v lednu 1990 začala připomínat velice aktuálně našeho prezidenta Osvoboditele, jeho syna Jana, kde hovořily obě Masarykovy vnučky – kunsthistorička Anna a hudební historička Herberta Masaryková-Pocheová. Krátce nato natáčela pořad o Milanu Machovcovi, který ji v roce 1993 požádal, zda by nenatočila jeho přednášky o dějinách české duchovní kultury. Má je prý promyšlené, ale už je asi nestačí napsat a vydat – začínal se obávat o své zdraví. A tak rozhlasová redaktorka chodila za ním do bytu více než rok. Vzpomíná přitom, že v místnosti, kde pořady natáčela, stála obrovská knihovna, v koutě starý klavír, vedle pianino a na něm jí pan profesor mezi vyprávěním zpaměti hrál a zpíval tenorové árie ze Smetanových a Wagnerových oper. Nad postelí měl obrázky Gándhího, Masaryka, papeže Jana XXIII, Ježíše Krista…

 

Poslech těchto nahrávek je nejen pro nás – Masarykovy pamětníky, ale i pro naše děti, vnuky a pravnuky, pro každého, kdo chce správně pochopit aktuální význam T. G. Masaryka, a poslech vyprávění o něm z úst našeho předního filozofa Milana Machovce (u mne umocněného tím, že jsem ho znal osobně a sloužil s ním na vojně) je vskutku fascinujícím zážitkem. Tomu, kdo zná Machovcovu knihu o Masarykovi (napsal ji v 60. letech a po listopadu 1989 mohla vyjít beze změn), se dostává v podobě těchto nahrávek plastický obraz o velikosti a díle – dnes už lze říci obou našich filozofů, z nichž první byl našim velkým státníkem a takovým zůstane ještě po mnoho dalších generací.                       

 

PROMĚNY V MASARYKOVÝCH LÁNECH. Moc pěkně se to píše a zní: Dali hlavy dohromady, a to předseda kulturní komise obce Lány Roman Havelka, fotografie pořídili JUDr. Ernest Kosár a Petr Vícha, další se nalezly ve sbírkách Muzea TGM v Rakovníku a u soukromých osob, malíř Petr Kellner přispěl svými obrazy, texty sepsal Paeddr. Václav Vodvářka, vše zprodukoval Ing. Miroslav Hořejší, vysázela Monika Přerostová, na vydání knihy přispěla obec Lány, její starosta Karel Sklenička, a Středočeský kraj. Prvních 500 kusů už má své čtenáře, jak mi napsala vedoucí pobočky Muzea TGM v Lánech Mgr. Magdalena Mikesková. Dobrá věc se podařila!

 

Obracím se zvědavostí a netrpělivostí jednu stránku knihy za druhou, všechny jsou sličné, velmi pěkně uspořádané, tmavšímu podkladu dodávají lesk a krásu desítky barevných i černobílých fotografií, ale také obrazy lánských rodáků Karla a Petra Kellnerových. Jsou tu vyobrazeny nejen zámek ze všech stran a nadhledů, ale také okolní zajímavá místa a budovy v obci, jednotlivé pomníčky a vzpomínková zastavení. Z historie je přitažlivá Pražsko-lánská koněspřežní dráha, zámecké konírny, kostel Nejsvětějšího jména Ježíš, Pamětní síň Alice Masarykové, lánský hřbitov s posledním místem odpočinku a hrobkou rodiny Masarykových.

 

Dobové a starodávné snímky, které dodaly občané Lán, Vašírova a Nového Strašecí, jak jinak – dýchají na nás svou nostalgií, připomínají dobré i zlé, co se v takové malé vísce mohlo odehrát a také odehrálo. Připomínky historie však zdaleka nekončí.

 

V novém vydání knížky Lány v obrazech (z prvního vydání zbývá pár kousků) budou jistě už také snímky z nových událostí. Protože život a dílo TGM jsou věčně živé.

 

 

KONEČNĚ TAKÉ SOCHA TGM V LÁNECH. Přes nepřízeň totalitních režimů máme v naší republice po celé zemi parky, náměstí, budovy galerií, pamětní desky, busty a sochy se jménem T.G. Masaryka. Až na obec Lány – což byl letitý paradox. Vždyť tady prezident tak často pobýval, lánští občané vídali téměř „denně“ svého prezidenta Osvoboditele, a to až do jeho smrti. První lánský pokus hned po smrti TGM zmařily válečné události, které následovaly, peníze ze sbírky skončily neznámo kde. Po roce 1948 na realizaci této myšlenky nebylo ani pomyšlení. Také velmi krátké příznivé období v roce 1968 nebylo výjimkou včetně ztráty peněz.

 

Občané Lán, kteří stáli u zrodu prezidentova muzea ve své obci po roce 1989, se touto myšlenkou začali znovu zabývat. Podle informací Magdaleny Mikeskové, ředitelky Muzea TGM v Lánech, jsem se dozvěděl mnoho podrobností před slavnostním odhalením sochy TGM právě u příležitosti letošního významného jubilea. Nejprve se uvažovalo o soše postavy stojící před lánským zámkem, ale byla zde také stále přítomna idea Masaryka na koni. A když se nadační výbor pro výstavbu muzea dočetl o snu sochaře Petra Nováka (*1957) z Jaroměře – realizovat jezdeckou sochu prezidenta Masaryka, došlo brzy k setkání a jednání, tvůrce předložil několik svých skic a voskový model, který byl vystaven v muzeu na Lánech. Novákovy sochy TGM jsou v Josefově a Jaroměři. Jejich autor mi sdělil své pocity, když byl osloven vytvořit sochu TGM pro obec Lány: „Jedině Masaryk je hoden jezdecké sochy v našich moderních dějinách. Spojení ušlechtilého koně s ušlechtilou osobou jezdce může nejlépe a nejdůstojněji vyjádřit jeho velikost“. Koně studoval po mnoho měsíců v různých terénech, nejvíce však v národním hřebčíně v Kladrubech – koně v klusu, v kroku, uvolněné v přírodě…
              
Mezitím se zdařila dostavba tohoto muzea, v roce 2003 bylo otevřeno a majitelem se stal Středočeský kraj. Po letech vedení muzea obnovilo jednání se sochařem Petrem Novákem, ustavilo poradní orgán a seznámilo veřejnost s myšlenkou realizace sochy a zahájenou sbírkou. Nakonec došlo k dohodě, že socha bude umístěna před Masarykovým muzeem, které stojí v blízkosti lánského zámku a je odtud výhled do krajiny. Toto místo jednoznačně určuje i nadživotní velikost budoucího díla téměř o třetinu. Pravda, socha nebude stát v upraveném anglickém či francouzském parku, nebo před honosnými administrativními budovami. Jezdec nebude v čele vojenské přehlídky ale bude zhlížet před muzeem, které připomíná občanský, rodinný, politický a především myšlenkový odkaz T.G. Masaryka.

 

S obecnou představou sochy TGM v monumentálním pojetí, jako velkého státníka, vojevůdce či ideologa, by zcela jistě prezident Masaryk nesouhlasil. Vzpomeňme v této souvislosti otřesného omylu s pomníkem J. V. Stalina v nejhorších totalitních 50. letech nebo s pomníkem Jana Švermy u vltavského mostu s výrazem pána, sypajícího ptáčkům. Problematická je též dominanta sochy Jana Žižky na Vítkově, opticky za sebou táhnoucí hmotu Památníku, nepovedené je umístění sochy Antonína Dvořáka před Klementinem (srovnejme s nádhernou sochou Mánesa v bezprostřední blízkosti) a podobných realizací je u nás více.

 

Co může být společným jmenovatelem těchto neúspěchů? Sochař to asi nebude, ale rozhodně to bude moc povolaných hlav a moc úřadů, moc a ješitnost diletantů, moc ideologie a moc politiky, moc soutěží a mnoha soutěžících, moc komisí, moc různých zájmů a názorů, moc peněz a málo prostředků. Lánští iniciátoři právě na základě podobných zkušeností vyloučili náročně organizovanou soutěž s pochybným výsledkem, předložili společně dohodnutou jasnou a pevnou představu, s předem vybraným sochařem, který dostal důvěru na základě svých realizovaných děl a s předem kalkulovanými reálnými náklady.

 

Masaryk byl odvážný člověk, ne však válečník, ale intelektuál s fyzicky dobrou kondicí, hlavně potom myslitel, filozof s lidsky hlubokým éthosem a mravním základem. Jeho pomník by měl být jezdecký, neboli postava osobnosti na koni, nikoliv ale jako jezdecký pomník sv. Václava, Jana  Žižky či Dona Quichota nebo v nějaké expresivně agresivní militární a monumentální podobě. Pomník by měl být především jako civilní vzpomínka na člověka, který byl v Lánech ve chvílích respiračních projížděk na koni, kdy ale ani na chvíli nezahálela jeho mysl.

 

Zachytit ten okamžik, kdy jezdec, myslitel, filozof a intelektuál, pustí otěže v tiché kontemplaci, hluboce zamyšlen, s mírně skloněnou a obnaženou hlavou, kdy kůň skloní hlavu k zemi a klidně se popásá. Je jen jedna socha na světě věnovaná síle myšlení, monumentální socha zadumaného svalovce, Rodinova Myslitele v portálu Brány pekel. V lánském případě nebude myšlení vyjádřeno svalovou tenzí, ale silou a charismatem jak hlavy, tak celé osobnosti. Vlastní sochařské zpracování je realistické, s detaily ve stylizovaném sochařském rukopisu, nikoliv však naturalistické. Princip skloněné hlavy koně nebude konkurovat dominanci hlavy osobnosti, sousoší bude mírně natočené směrem pohledu hlavy k zámku, hlava koně k fasádě. Velikost sousoší bude mírně nadživotní.

 

Muzeum TGM v Lánech se nachází při cestě před vstupem do zámku, okolí má v postatě charakter venkovského milieu, parter sevřený zdmi venkovských stavení, otevřený prostor k silnici s kulisou kaštanové aleje. Vstupní parter je architektonicky upraven, vysypán kačírkem a parkoviště je za zelenou kulisou. Prostředí lze charakterizovat jako prosté, neokázalé, adekvátní k výrazu stavby a v důstojné svojí nekomplikovaností.

 

Ještě nad jednou záležitostí v Lánech  přemýšleli. Připomněli si skutečnost, že většina soch u nás je  znehodnocena ambiciózním soklem. V lánském případě je podesta sochy navržena jako nenápadný pás, plynule vystupující horizontálou v klesajícím terénu. Povrch bude proveden v kamenné dlažbě s prorůstající travou ve spárách. Označení pomníku bude v zalomené kovové desce, vsazené do hrany přes schod soklu v boku přístupového koridoru do muzea. Nebude to socha, ke které se bude vzhlížet, ale která bude stát mezi námi, uprostřed přicházejících návštěvníků. Nic monumentálního. Materiálem sochy je samozřejmě kov, bronzová slitina. Socha je náležitě kotvena proti odcizení – dnes obvyklým krádežím sběračů kovů. S možností elektronického zabezpečení výstražným signálem, světly anebo přímého napojení na policejní služebnu.  

 

MASARYK A DNEŠNÍ  SLOVENSKO. Muzeum kultury Čechů na Slovensku dokumentuje dnes všechno podstatné o české menšině na Slovensku. Je součástí Slovenského národního muzea a má sídlo rovněž v středoslovenském Martině. Mimo jiné soustavně připomíná, co pro Slovensko znamenal první prezident ČSR. Od roku 2004 to byly výstavy Masarykovci a Turiec a Masarykovci a Bystrička. Masarykův ústav v Praze zapůjčil do Martina exponáty pro další výstavu Paní Masaryková. Jedna z expozic připomněla TGM v medailérské tvorbě.

 

Ušlechtilá tvář našeho prvního prezidenta byla jako jedna z mála hlav států mnohokrát zpodobněna na medailích a plaketách. Výstava prezentovala exponáty z vlastních fondů, bohatě rozšířené o mnohé unikáty sběratele Vladimíra Bullu a dlouholeté tajemnice Klubu priateľov T. G. Masaryka a M. R. Štefánika v Martine, profesorky Zory Frkáňové. Nejvíce zastoupeným autorem této drobné portrétní plastiky byl Otakar Španiel, památná je úmrtní medaile na památku onoho “kalného rána čtrnáctého září”, kdy v roce 1937 TGM skonal.

 

Státní vědecká knihovna v Banské Bystrici i po roce 1993 doplňuje své fondy o masarykovskou literaturu, i když v míře podstatně skromnější, nežli tomu bylo za společného státu. Pod jménem autora TGM nacházíme v elektronickém katalogu 45 záznamů, některá díla i v maďarském a ruském překladu. V studovně nechyběji svazky Masarykova slovníku naučného. Edice Spisy TGM, vydávaná Masarykovým ústavem. Mnoho dalších autorů ve fondech této banskobystrické knihovny o Masarykovi pojednává. Tak třeba Karel Čapek (101 autorský záznam) je dostupný vydáním Hovorů z roku 1937 od Borových a z roku 1990 od Čs. spisovatele. Melantrišské Čtení o TGM je z roku 1969.

 

Pro slovenské čtenáře jsou zvlášť zajímavé memoáry o TGM s bezprostředním vztahem k jejich zemi. Velmi pozitivní recenze od pražské Zdenky Sojkové (říkají ji prý česká štútrovská ambasadorka) a od Jaroslava Opata (na  www stránce Českého spolku v Bratislavě) se dočkal stostránkový sborník Masarykovci a Bystrička. Před třemi roky ho ze vzpomínek pamětníků vydala už zmíněná Zora Frkáňová.

 

Širší záběr o prezidentovi i jeho rodině přinesla Anna Gašparíková – Horáková v třistastránkových memoárech U Masarykovcov – spomienky osobnej archivárky TGM. V roce 1995 vydal Academic Electronic Press v Bratislavě.

 

SE SLÁVOU STAVĚLI, V TICHOSTI BOURALI. Takové byly osudy pomníků T. G. Masaryka a určitě k poznání naší historie patří a nelze před touto skutečností zavírat oči. To vedlo i autorku Hanu Sýkorovou a nakladatelství Repronis Ostrava, když s podporou města vydali knížečku Pomníky T. G. Masaryka. Na 48 stránkách kapesního formátu líčí, kde všude na Ostravsku z úcty k panu prezidentovi postavili jeho pomníky či sochy, aby je ukrývali v dobách války a za komunistické totality (v horších případech ničili), zatímco částečně v uvolněné atmosféře v roce 1968, ale zejména po listopadu 1989 znovu odhalovali a znovu uctívali – to vše jen podtrhuje nesmazatelnost stop, které i v tomto kraji T. G. Masaryk zanechal.

 

Pomníky TGM jsou dnes ve 12 městských obvodech. Jeho bustu mají v Kunčicích z roku 1925 včetně pamětní desky, v Petřkovicích a v Kunčičkách – obě z roku 1928, v Polance (1935) v Heřmanicích (1938) a v Moravské Ostravě z roku 2000. Reliéfy TGM lze spatřit v Bartovicích na pomníku padlým z roku 1922, v Krásném Poli na pamětní desce mateřské školy z roku 1924, v Pustkovci na pomníku padlým, rovněž z dvacátých let minulého století a v Třebovicích na plaketě v budově radnice se dvěma pamětními deskami z roku 1998. V době první republiky existoval ještě kamenný reliéf TGM na pomníku padlým v Krásném Poli z roku 1924, dnes je zde v jiné podobě spolu s pamětní deskou z roku 2007.

 

Pozoruhodný osud má zejména kamenná socha TGM v kostele Církve československé husitské na Zámostní ulici ve Slezské Ostravě. Snad téměř jako jediná, anebo jedna z mála v naší zemi, přežila od svého postavení v roce 1926 až do současnosti stále na svém původním místě. Nachází se totiž mezi okny na levé straně kostelní lodě blíže k oltáři, ve dvoumetrové výšce na nízkém, stupňovitém podstavci vystupujícím ze stěny. Plastika postavy s mírně nakročenou levou nohou svírá v levé ruce srolovanou listinu, pravá ruka je volně podél těla. Na kamenném podstavci jsou vyryta písmena zlaté barvy T. G. MASARYK. Autor je neznámý, snad se jedná o Františka Juráně, který na Ostravsku zhotovil také sochu ve Staré Bělé (1936) a bustu v Polance nad Odrou (1935). Vedle sochy TGM  tvoří výzdobu kostela ještě plastika Jiřího z Poděbrad a další čtyři sochy významných postav české reformace a českých dějin: Jana Husa, Jana Žižky, Petra Chelčického a Jana Milíče z Kroměříže. Všechny zde stojí od roku 1926. V době nacistické okupace místní farář jméno TGM z podstavce odstranil, takže německý cenzor v Masarykovi mylně viděl spisovatele Aloise Jiráska. Tím přečkala i následné totalitní  období. 

 

Uveďme, že Masarykovy plastiky se nacházejí často v kostelech husitské církve (například v Zádveřicích na Zlínsku či v Příbrami). T. G. Masaryk byl zastáncem české reformace a v první republice  umožnil založení nové národní církve, která z české reformace vycházela.

 

Ještě jedna pozoruhodná skutečnost stojí za zmínku. Autorka se pídila po událostech kolem pomníků a soch TGM v jednotlivých obcích. Doufala, že nalezne alespoň zmínky v obecních kronikách té doby, ale „nejvýznamnější svědci doby mlčí o osudech pomníků po roce 1948, jakoby nikdy nestály…„  - uvádí ve svém epilogu. Naštěstí zůstali ještě pamětníci, kteří mohli o pohnutých osudech vyprávět.

 

KDO BY NEZNAL PÍSNIČKU KARLA HAŠLERA: Ať žije naše Česká republika- voláme všichni z plných plic! Ctíme a milujeme Masaryka a sami neděláme nic! V Jihlavě si její slova vzali k srdci a hodlají vrátit zpět do města Masarykovu sochu. Stávala před jihlavským gymnáziem. Byla to patrně poslední socha TGM v Československu, kterou začínající vláda komunistů dovolila vztyčit. Prostředky na sochu sehnali občané pomocí sbírky a jejího odhalení 12. 9. 1948 se zúčastnilo tisíce Jihlavanů. Byla to velká manifestace za demokracii a svobodu, protože lidé si uvědomovali, že tyto hodnoty jsou v ohrožení. Autorem sochy byl akademický sochař Jaroslav Šlezinger, později odsouzen ve vykonstruovaném politickém procesu na 25 let těžkého žaláře. V něm také v roce 1955 zemřel. Socha TGM vydržela před jihlavským gymnáziem do roku 1961. Tehdy ji nechali komunisté strhnout a rozbít.

 

V roce 2011 uplyne právě 50 let od doby, co byla socha TGM násilně odstraněna a 100 let od narození sochaře Jaroslava Šlezingera. Jihlavané se obracejí k celé české i světové veřejnosti: Pomozte nám, aby se v tomto roce socha TGM do Jihlavy navrátila. Aby připomínala osobnost Masaryka, ale i osud sochaře umučeného v komunistickém lágru. Rokem 1989 komunistické panování skončilo. Sochař byl rehabilitován a zproštěn obvinění v plném rozsahu, ale život mu to nevrátilo. Viníci této tragédie nebyli do dnešních dnů potrestáni. Spolek pro navrácení sochy TGM do Jihlavy má sídlo Na Královském vršku 586 01 Jihlava. Kontaktní údaje na Marii Bohuňovskou, telefon 608 666 416, info@tgmjihlava.cz Příkladu Jihlavských jistě využijí také na jiných místech, odkud zmizely sochy nebo upomínky na TGM.

  

MASARYKŮV ÚSTAV V TORONTU (Masaryk Memorial Institut Incorporated – MMI), sídlí na pokraji města Toronta (Ontario, Kanada). Byl založen na počátku druhé světové války a místo pojmenovali Masaryktown; v jeho parku byla v červenci 1989 umístěna první socha čs. obětem komunismu. O jednom z činitelů MMI a životě Jiřího George Corna vypráví kniha Miroslava Ivanova Čech v Kanadě. Třebaže vyšla již v roce 1994, je vhodné ji připomenout právě vzhledem k zapomínané osobnosti jejího protagonisty. Jiří George Corn se narodil 30. ledna 1920 v Kostelci nad Černými Lesy, po roce 1945 byl nejmladším předsedou MNV v republice ve svém rodném městě, spolupracovník dr. Milady Horákové, v Kanadě předseda Klubu dr. Milady Horákové po studiích u nás a v Kanadě, kam emigroval, 1952 – 92 člen Rady svobodného Československa, Washington. Další životní data: 1952 – 1987 Československé sdružení v Kanadě, 1954 – 64 Naše hlasy, Toronto, 1966 Masarykův ústav, Toronto, člen ředitelské rady po mnoho let, 1981 – 90 Kanadská etnokulturální rada, zakládající člen a prezident, v roce 1989 mu byla udělena  Masarykova cena na výročním kongresu 50 let Čs. sdružení v Kanadě „jako uznání za vynikající zásluhy v úsilí o osvobození ČSR“, 1991 – 93 prezidentem Kanadského fondu pro české a slovenské univerzity, Řád TGM obdržel v roce 1996 in memoriam. Rovněž získal Masarykovu cenu, udělovanou Čs. sdružením v Kanadě a MMI, kterou mj. obdrželi Tomáš Jan Baťa, Josef Čermák, Ota Hora, poslanec čs. parlamentu do roku 1948, dále také Otto Jelínek, v roce 1962 mistr světa v krasobruslení, 1984 – 92 ministr kanadské vlády a poslanec kanadského parlamentu, prezident kanadsko-české obchodní komory. Masarykovu cenu získala také redakce nejčtenějšího exilového časopisu Nový domov a jeho  redaktorka Věra Rollerová (původem ze Zlína) a její nástupce Jan Rotbauer.                                                                            

 
***