Milan Richtermoc – Petra Haasová: Důstojný příjezd Masaryka do Lán
09.03.2010
Jak jsme vám slíbili, přinášíme aktuální reportáž z oslav 160. výročí narození. T. G. Masaryka. Přestože měla být v ten den krásná, jasná a sluncem zalitá obloha, opak byl pravdou. V sobotu 6. března 2010 v půl páté ráno se do Čech jako na splašeném koni vrátila tuhá zima, vyznačující se silným celodenním sněžením, prudkým větrem a venkovními teplotami, které se ustálily hluboko pod bodem mrazu.
Ukázalo se, že dobře udělali ti, kteří si za dopravní prostředek do Lán zvolili vlak. Nejlépe pak vlak historický, tažený parní lokomotivou Albatros. Ve vlaku, který z pražského hlavního nádraží odjížděl krátce po osmé ranní, byly zařazeny histori
cké vagony. Magnetem byl Masarykův salonní vagón, který Prezident Osvoboditel dostal 7. března 1930 jako dárek ke svému životnímu jubileum – 80. narozeninám. V sobotu ráno v salonním voze mimo jiné cestovala i první dáma České republiky paní Livie Klausová.
Návštěvníci, kteří si za dopravu do Lán zvolili automobil nebo autobus, na tom byli hůře. Sněhem zaváté silnice byly špatně sjízdné a na několika místech dokonce částečně zatarasené havarovanými vozidly. Parkovacích míst v Lánech také nebylo nadbytek. Vše ale nakonec dobře dopadlo.
Z parkoviště jsme se spolu s davem lidí vydali směrem k místnímu hřbitovu, kde je první československý prezident spolu s rodinou pochován. Podle jmenovek, praporů a také z rozhovorů jsme zjistili, že si zde dali dostaveníčko lidé nejen z celých Čech, ale také ze Slovenska, Německa, Rakouska, Itálie a Francie. Nadto jsme zde potkali i skupinku našich krajanů žijících v USA a v Kanadě. Co je sem přivedlo?
První prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk – Prezident Osvoboditel!
Na místním hřbitově už bylo vše nachystáno: Urostlí mladí vojáci z Hradní stráže, jejich hudba, oficíři v historických uniformách československých legií, Sokolové, příslušnice Českého červeného kříže, čestní hosté, návštěvníci…
Přestože počasí bylo stále sychravé a ledový vítr, vanoucí odkudsi z hor Českého středohoří, všem brzo zabarvil obličeje do červena, všichni přítomní zůstali milí, usměvaví a přívětiví. Také organizátorům se dařilo. Vše měli pod kontrolou. Oceňovali jsme, že jejich pokyny nebyly, jak jsme často svědky, plné arogance a nadutosti, ale taktní a ohleduplné. Byl to jeden z důkazů, jak duch T. G. Masaryka pozitivně působí na všechny zúčastněné. Díky tomu, že jsme od organizátorů obdrželi speciální VIP akreditaci s visačkou „Press“ na klopě, podařilo se nám dostat až do centra dění. Jinak bychom na zcela zaplněném pietním místě neměli sebemenší šanci.
A tu už tlumené hovory a hemžení lidí rozčísl trubačův vojenský signál. Lidé naráz ztichli a zpozorněli. Pěvecký sbor zanotoval píseň Ach synku, synku… Masarykovu oblíbenou. A slavnostním krokem již přicházejí příslušníci hradní stráže, kteří k hrobu přinášejí velký věnec od současného prezidentského páru – od manželů Klausových. Stuhy na něm urovnala a Masarykově památce se poklonila první dáma paní Livie Klausová, doprovázená předsedou parlamentu ČR ing. Miroslavem Vlčkem. Následují další oficiální i neoficiální hosté, věnce, květiny, svíčky…zakrátko je jimi pokryt celý Masarykův hrob. Slavnost kladení věnců trvala (za stále nepříznivějšího počasí) přes hodinu. Když na závěr zazněla Česká stání hymna, zpívali se slzami v očích snad všichni.
Pietní místo plné věnců a květin jsme po půldruhé hodině opustili a vydali se na okraj lánské obce k bývalému tereziánskému špýcharu, ve kterém bylo v roce 2003 zřízeno Muzeum TGM. Počasí se v ničím nechráněných místech zhoršilo. Přituhlo a nepříjemný studený vítr ještě zesílil. Obdivovali jsme zejména staré lidi, kteří nepřízni počasí čelili s nevídaným odhodláním a houževnatostí. Před muzeem, na mírně vyvýšeném podstavci, byl bílou plachtou zahalen předmět, který oprávněně budil zvědavost přítomných. První jezdecká socha prezidenta Masaryka v ČR! První jezdecká socha, kterou se během 80 let marných snah o její odlití a postavení nyní podařilo realizovat. Nikdo z přítomných si tento slavnostní okamžik nechtěl nechat ujít. Staří, mladí, muži, ženy, občané…
Ukázalo se, že Lány byly na příval hostů dobře připraveny. Nechyběly tu stánky s občerstvením a se suvenýry, a také velké stany, sloužící k zahřátí návštěvníků. K dobré pohodě v nich vyhrávaly lidové kapely. Pak se ale k notovým partům dostali muzikanti z Ústřední hudby Hradní stráže a policie ČR, na tu slávu odění v parádních tmavěmodrých uniformách. Slavnost odhalení první Masarykovy jezdecké sochy mohla začít.
Moderátorka nejprve předala slovo přítomnému hejtmanovi Středočeského kraje MUDr. Davidu Rathovi, který se z titulu své funkce i osobně o postavení sochy výrazně zasloužil. Ředitel muzea TGM Mgr. František Povolný poté připomenul historii muzea, jeho současné aktivity a nastínil smělé plány do budoucna. Dojetí nezakrýval. Nebylo divu. Jeho velký sen se mu právě zhmotňoval před očima. Masarykovu jezdeckou sochu čekalo slavnostní odhalení.
Pocty se ujal středočeský hejtman Dr. Rath s autorem díla, akademickým sochařem Petrem Novákem. I my jsme byli zvědaví na člověka, který dal soše nezaměnitelnou podobu. Je to vysoký, štíhlý, příjemný, poněkud plachý, ale stále se usmívající muž. Také jemu se v to březnové sobotní odpoledne splnil velký sen.
Znáte zimní ticho na horách? Přesně takové bylo nyní v Lánech. Nevěřili byste, ale i nepříjemný vítr v tu chvíli ustal. Plachta se pomalu sunula dolů a prezident Masaryk, sedící v sedle na oblíbeném Hektorovi, se odhaloval ve své kráse. Přítomní bouřlivě tleskali, hudba hradní stráže přidala státní hymnu.
Bronzová socha TGM v mírně nadživotní velikosti váží kolem jedné tuny. Je vysoká 3,2 metru a dlouhá 3,5 metru. Nevysoký podlouhlý podstavec citlivě a vkusně podtrhuje sochařovo umělecké dílo. Podél podstavce zasazená světla v noci celý artefakt jemně nasvítí. Skvěle do bronzu provedený Hektor, se skloněnou hlavou, se poklidně pase v trávě, prezident Masaryk se sejmutou čepicí a s laskavým výrazem, je zamyšlen. Dílo, i když pojaté netradičně, se povedlo. Přítomní je právem chválí. Z hovorů je patrné, že oceňují i to, že „jejich“ prezident není na mohutném podstavci kdesi vysoko v oblacích, ale přímo u nich. Jakoby se při své oblíbené vyjížďce zastavil, jak měl ve zvyku, na kus řeči. Tento výjimečný státník nestojí na piedestalu. Je na dosah!
A už tu jsou fotografové a filmaři. Nejprve ti profesionální, kterým čas rychle ubíhá, protože uzávěrky v médiích se kvapem blíží, poté přichází na řadu ostatní. Každý se chce vyfotit a nafilmovat na památku a také proto, aby se mohl doma svým bližním pochlubit.
Potom se opět dostala ke slovům nebesa a s nimi ještě silnější vítr, hustější sníh a štiplavější mráz. Lidé se postupně stěhují z volného prostranství do vyhřátých stanů a do budovy muzea. Slavnost nerušeně pokračuje…
Museli jsme tu nádheru opustit. Čekala nás náročná cesta zpět do Prahy a zpracování materiálů pro tento příspěvek.
Přesto nám neuniklo, že na tvářích zůstavších se zrcadlila radost, nadšení, vděčnost i pokora. Lidé byli na sebe milí. Přijímali a ctili jeden druhého. A snažili se udělat pro ostatní vše, co bylo v jejich silách. Masarykův duch byl v Lánech opět přítomen.
P.S.
Pro pořádek dodejme, že na exklusivní reportáži pro CzechFolks Plus se kromě výše jmenovaných podílela také Lucie Lauerová a Martin Richtermoc.
***
Fotografie pro CzechFolks.com PLUS © Milan a Martin Richtermoc
Moc pěkná reportáž – jako bych tam byla s Vámi! Dovolím si otisknout s uvedením zdroje v příštím čísle Čechoaustralana.
Děkuji za přiblížení nádherné atmosféry. Je fakt, že počasí bylo asi pro návštěvníky kruté, ale Ti co se zúčastnili, jistě nelitovali a odnesli si příjemný zážitek. Mnoho vašich zajímavých reportáží všem čtenářům přeje JS
Vážení a milí přátelé – díky za bezva reportáž a z titulu meteorologa ve výslužbě se omlouvám za počasí, i když za ně samozřejmě nemohu! Text i fotky – I A ! Jak to děláte ???
S přátelským pozdravem V.V.
Díky za super reportáž spolu s vynikajícími fotkami. Musel to být nezapomenutelný zážitek být přítomen tak důstojné oslavě. Škoda že to máme trochu z ruky, jel bych tam i navzdory počasí, a samozřejmě i rád vychutnal jízdu historickým vlakem. V Montrealu České a slovenské sdružení v Kanadě spolu se Sokolem “Masaryk” pod záštitou Generálniho konzulátu oslavilo 160. výročí narozenin T.G.Masaryka nádherným koncertem mladých umělců Mana Shiraishi – housle a Martin Karlíček – klavír, kteří virtuozně přednesli skladby Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Josefa Suka a Karola Szymannowského. Po úvodních projevech zazněly obě naše hymny (jsme tu stále všichni většinou Čechoslováci), tak jak tomu chtěl T.G.M. a další zakladatelé ČSR. Po koncertu se konal ještě malý večírek s umělci, s občerstvenim a číší vína. Bohužel i když jsme na sníh zvyklí, počasí nám také nepřálo a nadělilo snad největší vánici této zimy, a tak se na koncert “doklouzalo” jen několik desítek nejodvážnějších. Po koncertu jsme si uvědomili že odkaz T.G.M. stále v exilu žije, a je jen škoda že se jím neřídí dnešní politici doma.
Již před delším časem jsem se stal pravidelným čtenářem CzechFolks Plus, který mne už před delším časem velmi zaujal svým pestrým výběrem článků, a tak jsem se stal jeho pravidelným “oběratelem”. Rád tento web navštěvuji, poněvadž pokaždé na jeho stránkách najdu něco pro mne zajímavého. Jeho dopisovatelé mistrně tnou přímo do živého v současné české neutěšené politice. Za všechny uvedu novináře pana Dubského s odkazem na jeho pravidelné blogy.
Dnešního dne mne velice překvapila reporáž s výstižným názvem “Důstojný příjezd Masaryka do Lán”, který symbolizuje “návrat” T. G. M. do Lán a tím take přiblížení ke svému národu, který pomalu na něj zapomínal. To se podařilo prostřednictvím dokonalého díla sochaře Petra Nováka. Nedalo mi to, abych neusedl a touto cestou nenapsal těchto pár řádků a tím poděkoval paní Haasové a panu Richtermocovi za opravdu dobře napsanou reportáž. Není to poprvé, kdy mne zaujaly tito dva novináři a musím jen konstatovat, že moc rád jejich články čtu. Vždyť prostřednictvím jejich příspěvků se dovídám mnoho zajímavých věcí, o kterých jsem dříve nic nevěděl.
Milá paní Petro a vážený pane Milane, děkuji Vám za přiblížení této mimořádné slavnosti, uspořádané k 160. narozeninám T.G. Masaryka.
Karel Pavlíček
Milí přátelé,
díky za Vaše laskavá slova. Je to prosté – chtěli jsme Vám, kolegům a čtenářům, udělat radost. I když jsme měli cosi jako VIP kartu, v praxi se ukázalo, že platila jen někde. Ne, že by pořadatelé nedodrželi slovo, ale asi 4.000 návštěvníků na poměrně malém prostoru udělalo své. A tak tu byla nebývalá tlačenice. I když zde panovalo pozorumění, je logické, že každý chtěl být u toho a pokud možno co nejblíže.
Chci poděkovat redakci a speciálně Václavu Žídkovi za pomoc a rychlé zpracování příspěvku a jeho otištění. Nechci být zbytečně patetickým, ale nebojím se napsat, že jsem moc rád, že mohu být členem Vašeho kolektivu. Pan Vondráček za počasí skutečně nemůže. Vím, že dělal, co mohl. Ale někdy je sv. Petr prostě silnější.
Ještě jednou díky. A srdečně Vás zdravím.
Váš Milan R. a spol.
P.S. Před 10 minutami mi volal ředitel Muzea TGM Mgr. František Povolný. Všechny Vás zdraví a je moc vděčen za to, že jste jemu a všem kolegům drželi palce. Moc Vás zdraví.
Dík Milanovi a Petře za podrobné a nadšené vylíčení lánské oslavy a perfektní snímky. Jejich reportáž mi doplnila to, co jsem viděl vpředtím ve večerních TV zprávách a musím říct, že jsem měl, stejně jako Barbara, pocit, jako bych tam byl s nimi.
Vážení,
díky za tuto reportáž i za fotografie. Zúčastnila jsem se pietního aktu na lánském hřbitově, jako poslední oficiální delegace jsme pokládali věnec za Okresní organizaci Českého svazu bojovníků za svobodu a Čs. obec legionářskou v Kladně. S těmito organizacemi velmi úzce spolupracuji. Po skončení oficiálního aktu potom ke hrobu T.G.M. přistupovalo ještě mnoho delegací s věnci a kyticemi. Bylo krásné, že na hřbitově drželi čestnou stráž zástupci všech tehdejších vojsk a spolků v dobových uniformách a krojích, fotografie z těch dob nedokážou tu různorodost i jednoduchost ani popsat. Atmosféru celého pietního aktu podtrhovalo ještě to, že příslušníci Hradní stráže nesli před každou delegací jejich věnce a kytice, bylo to opravdu důstojné.
Musím se ještě zmínit o setkání s manželkou prezidenta republiky pí. Lívií Klausovou před lánským hřbitovem. Velmi srdečně rozmlouvala s přítomnými, nechala se s jednotlivými skupinami i fotografovat. Je to velmi příjemná a milá dáma. Naše delegace má společnou fotografii také a uveřejníme ji v nejbližších dnech na http://www.sdcr-stc.estranky.cz.
Reportáž plně vystihuje atmosféru, která v Lánech ten den byla. Zima, sníh a vítr byly opravdu nepříjemné, ale všichni jsme vydrželi až do konce – až k odhalení krásné sochy. Z Lán jsme odjížděli s mnoha dojmy. Nepříjemné bylo, že při projevech při odhalování sochy se vyskytla i skupinka mladých, kteří se smáli a pískali, ale okolostojící jsme je ihned umlčeli …. nevím, co tito lidé v Lánech vlastně hledali.
Patřím mezi ty “dříve narozené” a rodiče mi mnohokrát říkali, že jsem prý jako malá holčička plakala spolu s nimi, když prezident T.G.M. zemřel a stále prý opakovala, že “tatíček umdžel”, ačkoliv jsem tomu tehdy určitě nerozuměla. Při pietním aktu v sobotu 6. 3. 2010 jsem si tuto vzpomínku opět vybavila a pochopila, že lidé našeho prvního prezidenta opravdu milovali a láska a úcta k němu přetrvává generace.
Hana Němcová, místopředsedkyně Svazu důchodců ČR,o.s.
Milí přátelé, díky za Vaše ohlasy. I když jsem dosud pořádně nerozmrzla
, skutečně to stálo za to. V dnešní době se, kdo ví proč, moc nenosí pojem “lidskost”. Já jsem si jí na této akci a ve Vaší reakci užila na tisíc procent. Díky moc.
Petra Haasová
Diky za krasny clanek. Vzpominam si z meho detstvi jak cely nas narod miloval sveho prvniho prezidenta a jak si ho cely svet vazil.
Kdyz jsem v roce 1988 navstivila jeste komunistickou Prahu upoutala me Masarykova fotka v male vykladni skrince na zdi vedle Prasne brany a tu se vedle me zastavila stara zena s satkem a poseptala s touhou a dojetim:
“Uz ho konecne zase tady mame.”
Kez by jeho odkaz se svymi dusevnimi hodnotami zvitezil nad materialismem a prospecharstvim, ketre nici nas narod.
Olga Novakova, Montreal
S dojetim jsme sledovali Vasi reportaz z Lan. Byli jsme mile prekvapeni, ze Masarykuv duch v Ceske republice stale jeste zije.
Srdecne pozdravy z kanadskeho Montrealu posilaji
Dalibor a Ema Kosackych
Nejen vyborna reportaz a vynikajici snimky, ale myslenka samotna dat teto udalosti misto na Vasich strankach, ktere si zaslouzi, je od Vas vsech velmi hezke a zaslouzi to oceneni.
Naposledy jsem byl s manzelkou na lanskem hrbituvku u hrobu presidenta Masaryka v cervnu 1966, kde nas zcela otevrene fotografoval pan, ktery predstiral zajem o vedlejsi hrob. Pri fotografovani jsme se s manzelkou usmivali a divali se na neho a ja jsem zamaval.
Ku podivu ten pan se usmival take a zamaval zpatky. Mozna mel smysl pro humor, mozna jen delal svoji praci, mozna jsme byli pro neho ulovek, ktery mu vyslouzil pochvalu za to ze tam nedrzel sluzbu nadarmo! Nevim a ani nechci vedet.
Diky Vam za dobrou praci.
Vladimir a Miloslava Kalas Kanada.
Velmi se nam libila reportaz TGM z Lan. Radi slysime, ze lide jsou verni jeho myslenkam a stale na neho vzpominaji se cti a obdivem.
Zname ho jen ze skolnich basnicek a z dejepisu. Opravdu velky statnik a zakladatel nasi republiky, kterou jsme bohuzel museli opustit.
Z Toronta
Hana s Pepou.
Co dodat, kdyz vsechno zde bylo jiz receno? Dustojna oslava presidenta vskutku v nasich dejinach nejvetsiho a nejoblibenejsiho. Skvela reportaz oslav statnika, kteremu se od jeho smrti jeste nikdo nevyrovnal. Spise naopak! Petre a Milanovi patri muj obdiv a dik.
Ivan Kolarik z Melbourne
Bylo potěšením, přečíst si výtečnou reportáž Milana Richtermoce a Petry Haasové z odhalení jezdecké sochy našeho prvního prezidenta a shlédnout krásné fotografie k článku připojené.
A stejně milé bylo, přečíst si všechny pochvalné odezvy mnoha čtenářů na tento článek.
Tento článek však přivolal i dosti trpkou vzpomínku na naši návštěvu hřbitova v Lánech během našeho putování po vlasti v roce 2000. Nejlépe snad bude, když použiji část článku, který napsala moje žena Jana po návratu do Austrálie pro časopis Spectrum.
Můj nejsmutnější zážitek je ze hřbitova v Lánech. Vydali jsme se tam za krásné slunné neděle. Pošetile jsem předpokládala, že tam někde bude možné koupit květiny. Pak jsem pochopila proč je tam nikdo neprodává, není totiž komu. Za celé odpoledne nikdo k hrobům prvního prezidenta, jeho ženy, syna a dcery nepřišel. Po mezích jsem natrhala alespoň vlčí máky. Na zeleném trávníku hrobu to byly tu neděli jediné květy.
Zdeněk Reich, Austrálie
Ano, lze jeste prece jenom jeste neco dodat. Pokladam kontrolni otazecku:”Kampak se asi podel pan prezident Klaus???” Ze by bylo prilis neprivetive pocasi??? Je to smutne, ze ho musela reprezentovat prvni dama Livie Klausova. Oslavy si jiste zaslouzily prezidentovu pritomnost!
Ivan Kolarik, Melbourne
Autorům blahopřeji ke svěžesti, srdečnosti, otevřenosti a nefalšovanému nadšení při popisu této události.Tak by měli psát a reportovat naši novináři a žurnalisté. Vezměme si z této práce příklad.Je v tom cítit postoj, vyznání a přesvědčení, za kterými hodnotami, tradicemi a pravdami stojí autoři reportáže i ti, co ji publikují. Upřimné uznání pak vyjadřuji tomu člověku nebo kolektivu, který umístil do úvodní fotografie této neotřelé a skvělé reportáže Masarykův citát: Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.
Snažme se o to a pracujme na tom na sobě i společně.
děkuji Ti, Petro, za článek a Petrovi Novákovi za lidské a pohodové ztvárnění našeho prezidenta. Tím, že si prezident sundal čepici a nechal koně se popásat, se mnohem víc přiblížil nám všem.
Mimořádně krásná reportáž o pozoruhodném okamžiku v životě muže, jehož politický odkaz, Československá republika, už bohužel patří minulosti. Děkuji autorům i za to, že mi připomněli okamžik z poloviny srpna 1968, kdy jsem na Masarykův hrob kladl věnec se stuhami Českého a slocenského sdružení v Kanadě, Sokolské župy kanadské a Masarykova ústavu v Torontě. A se stuhou ‘Věrni zůstaneme”. Vaše nádherná reportáž, tak skvěle obohacená fotografiemi i úpravou bude přetištěna vyjde v torontském Satellitu.
Moc děkuji.
TOMAS GARIG MASARYK- a pak uz jen Hacha,Benes ,Gotwald,Novotny,Svoboda,Husak
Havel a Klaus.Zda se ,ze hodnota lidske moralky v Cechach byla primo umerna velikosti
jmen po MASARYKOVI !
Mila pani Petra Haasova,
gratulujeme vam k velice pekne reportazi a tez mame k Vam osobni otazku. Muj manzel, Jan Krejcar, studuje na universite v Montrealu a momentalne dela doktorantske studium v hudbe, obor piano. Jeho hlavni praci je tez vyzkum v hudbe a on si vybral jako tema skladatele ktere byli internovani v Terezinskem tabore behem druhe svetove valky. Tohle tema se vyrazne tyka skladatele Pavla Haase (bratra znameho herce, Hugo Haase). Zajimalo by nas jestli pak je to jen pouha nahoda, ze se vase jmena shoduji nebo opravdu mate neco spolecneho s nim. Jestli byste nam mohla dat vedet cenili bychom si toho. Prikladam e-mailovou adresu
jan.krejcar “zavinac” mail.mcgill.ca
Dekujeme predem, s pozdravem,
Marina Krejcarova