Comments on: Milan Richtermoc – Petra Haasová: Důstojný příjezd Masaryka do Lán

By: Marina Krejcarova

Marina Krejcarova — Tue, 13 Apr 2010 02:58:08 +0000

Mila pani Petra Haasova,

gratulujeme vam k velice pekne reportazi a tez mame k Vam osobni otazku. Muj manzel, Jan Krejcar, studuje na universite v Montrealu a momentalne dela doktorantske studium v hudbe, obor piano. Jeho hlavni praci je tez vyzkum v hudbe a on si vybral jako tema skladatele ktere byli internovani v Terezinskem tabore behem druhe svetove valky. Tohle tema se vyrazne tyka skladatele Pavla Haase (bratra znameho herce, Hugo Haase). Zajimalo by nas jestli pak je to jen pouha nahoda, ze se vase jmena shoduji nebo opravdu mate neco spolecneho s nim. Jestli byste nam mohla dat vedet cenili bychom si toho. Prikladam e-mailovou adresu

jan.krejcar “zavinac” mail.mcgill.ca

Dekujeme predem, s pozdravem,

Marina Krejcarova

By: V.Vancura

V.Vancura — Fri, 19 Mar 2010 15:58:50 +0000

TOMAS GARIG MASARYK- a pak uz jen Hacha,Benes ,Gotwald,Novotny,Svoboda,Husak
Havel a Klaus.Zda se ,ze hodnota lidske moralky v Cechach byla primo umerna velikosti
jmen po MASARYKOVI !

By: Josef Čermák

Josef Čermák — Tue, 16 Mar 2010 01:32:32 +0000

Mimořádně krásná reportáž o pozoruhodném okamžiku v životě muže, jehož politický odkaz, Československá republika, už bohužel patří minulosti. Děkuji autorům i za to, že mi připomněli okamžik z poloviny srpna 1968, kdy jsem na Masarykův hrob kladl věnec se stuhami Českého a slocenského sdružení v Kanadě, Sokolské župy kanadské a Masarykova ústavu v Torontě. A se stuhou ‘Věrni zůstaneme”. Vaše nádherná reportáž, tak skvěle obohacená fotografiemi i úpravou bude přetištěna vyjde v torontském Satellitu.
Moc děkuji.

By: Marta Urbanová

Marta Urbanová — Fri, 12 Mar 2010 14:26:44 +0000

děkuji Ti, Petro, za článek a Petrovi Novákovi za lidské a pohodové ztvárnění našeho prezidenta. Tím, že si prezident sundal čepici a nechal koně se popásat, se mnohem víc přiblížil nám všem.

By: Dubský

Dubský — Fri, 12 Mar 2010 08:35:22 +0000

Autorům blahopřeji ke svěžesti, srdečnosti, otevřenosti a nefalšovanému nadšení při popisu této události.Tak by měli psát a reportovat naši novináři a žurnalisté. Vezměme si z této práce příklad.Je v tom cítit postoj, vyznání a přesvědčení, za kterými hodnotami, tradicemi a pravdami stojí autoři reportáže i ti, co ji publikují. Upřimné uznání pak vyjadřuji tomu člověku nebo kolektivu, který umístil do úvodní fotografie této neotřelé a skvělé reportáže Masarykův citát: Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.
Snažme se o to a pracujme na tom na sobě i společně.

By: Ivan Kolarik

Ivan Kolarik — Fri, 12 Mar 2010 00:43:34 +0000

Ano, lze jeste prece jenom jeste neco dodat. Pokladam kontrolni otazecku:”Kampak se asi podel pan prezident Klaus???” Ze by bylo prilis neprivetive pocasi??? Je to smutne, ze ho musela reprezentovat prvni dama Livie Klausova. Oslavy si jiste zaslouzily prezidentovu pritomnost!
Ivan Kolarik, Melbourne

By: Zdeněk Reich

Zdeněk Reich — Thu, 11 Mar 2010 10:45:20 +0000

Bylo potěšením, přečíst si výtečnou reportáž Milana Richtermoce a Petry Haasové z odhalení jezdecké sochy našeho prvního prezidenta a shlédnout krásné fotografie k článku připojené.
A stejně milé bylo, přečíst si všechny pochvalné odezvy mnoha čtenářů na tento článek.
Tento článek však přivolal i dosti trpkou vzpomínku na naši návštěvu hřbitova v Lánech během našeho putování po vlasti v roce 2000. Nejlépe snad bude, když použiji část článku, který napsala moje žena Jana po návratu do Austrálie pro časopis Spectrum.

Můj nejsmutnější zážitek je ze hřbitova v Lánech. Vydali jsme se tam za krásné slunné neděle. Pošetile jsem předpokládala, že tam někde bude možné koupit květiny. Pak jsem pochopila proč je tam nikdo neprodává, není totiž komu. Za celé odpoledne nikdo k hrobům prvního prezidenta, jeho ženy, syna a dcery nepřišel. Po mezích jsem natrhala alespoň vlčí máky. Na zeleném trávníku hrobu to byly tu neděli jediné květy.

Zdeněk Reich, Austrálie

By: Ivan Kolarik

Ivan Kolarik — Thu, 11 Mar 2010 03:06:06 +0000

Co dodat, kdyz vsechno zde bylo jiz receno? Dustojna oslava presidenta vskutku v nasich dejinach nejvetsiho a nejoblibenejsiho. Skvela reportaz oslav statnika, kteremu se od jeho smrti jeste nikdo nevyrovnal. Spise naopak! Petre a Milanovi patri muj obdiv a dik.
Ivan Kolarik z Melbourne

By: Josef a Hana Stromovi.

Josef a Hana Stromovi. — Wed, 10 Mar 2010 20:16:51 +0000

Velmi se nam libila reportaz TGM z Lan. Radi slysime, ze lide jsou verni jeho myslenkam a stale na neho vzpominaji se cti a obdivem.
Zname ho jen ze skolnich basnicek a z dejepisu. Opravdu velky statnik a zakladatel nasi republiky, kterou jsme bohuzel museli opustit.
Z Toronta
Hana s Pepou.

By: Vladimir Kalas

Vladimir Kalas — Wed, 10 Mar 2010 18:16:28 +0000

Nejen vyborna reportaz a vynikajici snimky, ale myslenka samotna dat teto udalosti misto na Vasich strankach, ktere si zaslouzi, je od Vas vsech velmi hezke a zaslouzi to oceneni.
Naposledy jsem byl s manzelkou na lanskem hrbituvku u hrobu presidenta Masaryka v cervnu 1966, kde nas zcela otevrene fotografoval pan, ktery predstiral zajem o vedlejsi hrob. Pri fotografovani jsme se s manzelkou usmivali a divali se na neho a ja jsem zamaval.
Ku podivu ten pan se usmival take a zamaval zpatky. Mozna mel smysl pro humor, mozna jen delal svoji praci, mozna jsme byli pro neho ulovek, ktery mu vyslouzil pochvalu za to ze tam nedrzel sluzbu nadarmo! Nevim a ani nechci vedet.
Diky Vam za dobrou praci.
Vladimir a Miloslava Kalas Kanada.

By: Ema Kosacka

Ema Kosacka — Wed, 10 Mar 2010 14:59:11 +0000

S dojetim jsme sledovali Vasi reportaz z Lan. Byli jsme mile prekvapeni, ze Masarykuv duch v Ceske republice stale jeste zije.
Srdecne pozdravy z kanadskeho Montrealu posilaji
Dalibor a Ema Kosackych

By: Olga Novakova

Olga Novakova — Wed, 10 Mar 2010 14:14:30 +0000

Diky za krasny clanek. Vzpominam si z meho detstvi jak cely nas narod miloval sveho prvniho prezidenta a jak si ho cely svet vazil.
Kdyz jsem v roce 1988 navstivila jeste komunistickou Prahu upoutala me Masarykova fotka v male vykladni skrince na zdi vedle Prasne brany a tu se vedle me zastavila stara zena s satkem a poseptala s touhou a dojetim:
“Uz ho konecne zase tady mame.”
Kez by jeho odkaz se svymi dusevnimi hodnotami zvitezil nad materialismem a prospecharstvim, ketre nici nas narod.

Olga Novakova, Montreal